BĚHOUNEK Rudolf 4.2.1902-3.8.1974: Porovnání verzí

Z Personal
(BĚHOUNEK_Rudolf_4.2.1902-3.8.1974)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 4.2.1902
 
| datum narození = 4.2.1902
−
| místo narození = Pitkovice u Říčan
+
| místo narození = Pitkovice (Praha)
 
| datum úmrtí = 3.8.1974
 
| datum úmrtí = 3.8.1974
−
| místo úmrtí = Praha
+
| místo úmrtí = Pitkovice
 
| povolání = 2- Fyzik
 
| povolání = 2- Fyzik
 
11- Geolog
 
11- Geolog
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Rudolf BĚHOUNEK
+
}}
 +
 
 +
'''BĚHOUNEK, Rudolf,''' ''* 4. 2. 1902 Pitkovice (Praha), † 3. 8. 1974 Pitkovice, geofyzik, pedagog''
 +
 
 +
Po absolvování reálky v Příbrami a v Nymburku vystudoval
 +
1920–25 důlní inženýrství na Vysoké škole báňské (VŠB)
 +
v Příbrami. Na škole zůstal jako asistent u Františka Čechury
 +
v Ústavu geodézie a důlního měřictví. 1931 obhájil na základě
 +
disertace ''Chyba v'' ''zaměření'' ''při měření'' ''v dolech'' ''doktorát''.
 +
S F. Čechurou se podílel na geomagnetických měřeních a tíhových
 +
experimentech v dolech na Březových Horách u Příbrami.
 +
Od 1933 pracoval ve Státním ústavu geofyzikálním
 +
v Praze, kde se zabýval zejména geomagnetismem, 1936–38
 +
prováděl geomagnetické mapování na Moravě, Slovensku
 +
a Zakarpatské Ukrajině. Připravil podklady pro výstavbu
 +
magnetické stanice v Průhonicích. Od 1939 vedl v ústavu
 +
oddělení užité geofyziky, v následujícím období se věnoval
 +
zejména geomagnetickému a geoelektrickému průzkumu
 +
rudních ložisek a geoelektrickému sondování v místech projektovaných
 +
přehrad. Za okupace byl 1942 převeden do Geologického
 +
ústavu pro Čechy a Moravu, od 1945 do Státního
 +
geologického ústavu ČSR v Praze, kde vybudoval oddělení
 +
užité geofyziky, v němž vyškolil řadu významných odborníků,
 +
mj. Jaroslava Ibrmajera, Josefa Mašína, Břetislava Beránka,
 +
Jana Gruntoráda. 1946 se habilitoval na VŠB v Ostravě;
 +
1946–51 tam externě přednášel užitou geofyziku. V době,
 +
kdy byly na tehdejší Geologicko-geografické fakultě UK
 +
v Praze zakládány katedry aplikovaných oborů, dostal v říjnu
 +
1952 za úkol vybudovat katedru užité geofyziky. V září 1954
 +
se stal řádným profesorem; 1952–68 vedl katedru. V únoru
 +
1970 odešel do důchodu. Byl autorem skript z gravimetrie
 +
a magnetometrie. V terénu prováděl zejména regionální geofyzikální
 +
průzkum ve středních Čechách a na severní Moravě.
 +
Výsledky terénních geofyzikálních výzkumů uložil do nepublikovaných
 +
archivních zpráv a posudků. 1965 obdržel plaketu
 +
UK. Byl členem geofyzikálně-geodetické komise ČSAV.
 +
 
 +
'''D:''' Magnetická měření na Slovensku, v zemi Moravskoslezské a na Karpatské
 +
Ukrajině, 1939; O přesnosti tíhových měření statickými gravimetry,
 +
in: Sborník Státního geologického ústavu ČSR 16, 1949, č. 2, s. 633n.;
 +
Gravimetrické methody užité geofysiky, 1954; Magnetické methody užité
 +
geofysiky, 1955; Geofyzikální výzkum šternbersko-hornobenešovského devonského
 +
pruhu a jeho pokračování pod náplavy Hornomoravského úvalu,
 +
in: Komunikáty Slezského ústavu ČSAV (Opava) 31, 1962.
 +
 
 +
'''L:''' NGS, s. 665n.; J. Gruntorád, Sedmdesátiny profesora geofyziky
 +
ing. dr. mont. R. B., in: Věstník Ústředního ústavu geologického 47, 1972,
 +
s. 59n. Pavel Vlašímský
  
−
== Literatura ==
 
−
NGS 665; Kunc 14; KK I, 65;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:2- Fyzik]]
 
[[Kategorie:2- Fyzik]]
 
[[Kategorie:11- Geolog]]
 
[[Kategorie:11- Geolog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
−
 
 
[[Kategorie:1902]]
 
[[Kategorie:1902]]
−
[[Kategorie:Pitkovice_u_Říčan]]
+
[[Kategorie:Pitkovice]]
 
[[Kategorie:1974]]
 
[[Kategorie:1974]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 7. 6. 2016, 12:22

Rudolf BĚHOUNEK
Narození 4.2.1902
Místo narození Pitkovice (Praha)
Úmrtí 3.8.1974
Místo úmrtí Pitkovice
Povolání

2- Fyzik 11- Geolog

61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40720

BĚHOUNEK, Rudolf, * 4. 2. 1902 Pitkovice (Praha), † 3. 8. 1974 Pitkovice, geofyzik, pedagog

Po absolvování reálky v Příbrami a v Nymburku vystudoval 1920–25 důlní inženýrství na Vysoké škole báňské (VŠB) v Příbrami. Na škole zůstal jako asistent u Františka Čechury v Ústavu geodézie a důlního měřictví. 1931 obhájil na základě disertace Chyba v zaměření při měření v dolech doktorát. S F. Čechurou se podílel na geomagnetických měřeních a tíhových experimentech v dolech na Březových Horách u Příbrami. Od 1933 pracoval ve Státním ústavu geofyzikálním v Praze, kde se zabýval zejména geomagnetismem, 1936–38 prováděl geomagnetické mapování na Moravě, Slovensku a Zakarpatské Ukrajině. Připravil podklady pro výstavbu magnetické stanice v Průhonicích. Od 1939 vedl v ústavu oddělení užité geofyziky, v následujícím období se věnoval zejména geomagnetickému a geoelektrickému průzkumu rudních ložisek a geoelektrickému sondování v místech projektovaných přehrad. Za okupace byl 1942 převeden do Geologického ústavu pro Čechy a Moravu, od 1945 do Státního geologického ústavu ČSR v Praze, kde vybudoval oddělení užité geofyziky, v němž vyškolil řadu významných odborníků, mj. Jaroslava Ibrmajera, Josefa Mašína, Břetislava Beránka, Jana Gruntoráda. 1946 se habilitoval na VŠB v Ostravě; 1946–51 tam externě přednášel užitou geofyziku. V době, kdy byly na tehdejší Geologicko-geografické fakultě UK v Praze zakládány katedry aplikovaných oborů, dostal v říjnu 1952 za úkol vybudovat katedru užité geofyziky. V září 1954 se stal řádným profesorem; 1952–68 vedl katedru. V únoru 1970 odešel do důchodu. Byl autorem skript z gravimetrie a magnetometrie. V terénu prováděl zejména regionální geofyzikální průzkum ve středních Čechách a na severní Moravě. Výsledky terénních geofyzikálních výzkumů uložil do nepublikovaných archivních zpráv a posudků. 1965 obdržel plaketu UK. Byl členem geofyzikálně-geodetické komise ČSAV.

D: Magnetická měření na Slovensku, v zemi Moravskoslezské a na Karpatské Ukrajině, 1939; O přesnosti tíhových měření statickými gravimetry, in: Sborník Státního geologického ústavu ČSR 16, 1949, č. 2, s. 633n.; Gravimetrické methody užité geofysiky, 1954; Magnetické methody užité geofysiky, 1955; Geofyzikální výzkum šternbersko-hornobenešovského devonského pruhu a jeho pokračování pod náplavy Hornomoravského úvalu, in: Komunikáty Slezského ústavu ČSAV (Opava) 31, 1962.

L: NGS, s. 665n.; J. Gruntorád, Sedmdesátiny profesora geofyziky ing. dr. mont. R. B., in: Věstník Ústředního ústavu geologického 47, 1972, s. 59n. Pavel Vlašímský

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BĚHOUNEK_Rudolf_4.2.1902-3.8.1974&oldid=93330“