BĚLOHOUBEK Antonín 28.4.1845-24.12.1910: Porovnání verzí
(BĚLOHOUBEK_Antonín_28.4.1845-1910) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Antonín BĚLOHOUBEK | | jméno = Antonín BĚLOHOUBEK | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Belohoubek Antonin portret.jpg |
| datum narození = 28.4.1845 | | datum narození = 28.4.1845 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Jeřice u Hořic |
− | | datum úmrtí = 1910 | + | | datum úmrtí = 24.12.1910 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství | + | | povolání = 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství<br />3- Chemik nebo alchymista |
− | 3- Chemik nebo alchymista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 357-358 |
+ | }} | ||
− | + | '''BĚLOHOUBEK, Antonín,''' ''* 28. 4. 1845 Jeřice u Hořic, † 24. 12. 1910 Praha, chemik, pedagog'' | |
+ | |||
+ | Bratr Augusta B. (1847–1908). Vystudoval gymnázium | ||
+ | a 1861–65 Královský polytechnický ústav v Praze. Po absolutoriu | ||
+ | pracoval tři roky jako asistent ve výzkumném hospodářsko-chemickém ústavu VHS. Pak působil na polytechnickém | ||
+ | ústavu a stal se prozatímním asistentem u docenta | ||
+ | všeobecné a analytické chemie Wilhelma Friedricha Gintla | ||
+ | a u profesora kvasné chemie Karla Josefa Napoleona Ballinga. | ||
+ | V lednu 1869 byl na české části potvrzen jako soukromý | ||
+ | docent pro pivovarnictví. V dubnu téhož roku se musel B. | ||
+ | soukromé docentury vzdát v důsledku rozdělení polytechnického | ||
+ | ústavu na dvě instituce, českou a německou, a teprve | ||
+ | v říjnu 1871 mu bylo povoleno přednášet o pivovarnictví na české polytechnice. Vedle toho byl přísežným znalcem pro | ||
+ | pivovarnictví, učitelem lučby na průmyslové škole, ředitelem | ||
+ | a majitelem soukromé školy pro praktické sládky. 1875 se | ||
+ | stal na Českoslovanské obchodní akademii v Praze profesorem | ||
+ | chemie a chemické technologie. V červenci 1876 mu | ||
+ | byla profesura rozšířena venia legendi na celý obor kvasné | ||
+ | chemie. V listopadu 1877 byl B. potvrzen jako honorovaný | ||
+ | docent mikroskopie a zbožíznalství na české polytechnice. | ||
+ | 1880 se stal mimořádným a 1888 řádným profesorem pro | ||
+ | kvasnou chemii a přednášel též technickou mikroskopii | ||
+ | a základy (encyklopedii) anorganické a organické chemie. | ||
+ | Zastával čtyřikrát úřad děkana, 1894 byl jmenován dvorním | ||
+ | radou a 1895 rektorem polytechniky. Poté odešel do | ||
+ | Vídně, kde 1898–1906 působil jako přednosta pátého (tj. | ||
+ | chemického) ohlašovacího oddělení c. k. patentního úřadu. | ||
+ | Po svém penzionování se vrátil do Prahy a poslední léta dožil | ||
+ | na Královských Vinohradech. Od mládí měl B. výrazné organizační | ||
+ | schopnosti. Spolu s J. T. Sukem a F. A. Fischerem | ||
+ | založil 1865 spolek posluchačů chemie nazvaný Isis (od 1872 | ||
+ | Spolek chemiků českých), 1875–77 byl jeho místopředsedou. | ||
+ | Pro neshody s některými funkcionáři ze spolku vystoupil. | ||
+ | Podpořil pak vznik Společnosti pro průmysl chemický | ||
+ | v Království českém (1893–1906). Stal se též členem Spolku | ||
+ | rakouských chemiků. Byl autorem mnoha prací z různých | ||
+ | oborů, zvláště z pivovarnictví, sladovnictví, drožďárenství, | ||
+ | z chemie zemědělské a analytické, ze zbožíznalství a také | ||
+ | z technické mikroskopie. Svoji první práci, která pojednávala | ||
+ | o možnosti odměrného stanovení sloučenin uranu, | ||
+ | uveřejnil (nejprve v časopise ''Živa'', potom v ''Journal'' ''für'' | ||
+ | ''praktische'' ''Chemie'') 1866. Psal rovněž pro hospodářské časopisy | ||
+ | popularizační články o významu chemie. Vedle odborné | ||
+ | publicistiky se věnoval i redaktorské činnosti. Spoluredigoval | ||
+ | ''Listy'' ''chemické'', ''Časopis'' ''pro průmysl'' ''chemický'', ''Zprávy'' ''spolku architektů'' | ||
+ | ''a inženýrů'' ''v Království'' ''Českém'', ''Archiv'' ''zemědělský'' ad. | ||
+ | 1893 zveřejnil plán na vydávání české chemické technologie, | ||
+ | který byl realizován teprve po jeho smrti. Jako uznávaný odborník | ||
+ | byl 1886 spolu s prof. Vojtěchem Šafaříkem pověřen | ||
+ | zkoumáním pravosti ''Královédvorského'' ''rukopisu''. Tento úkol | ||
+ | však nebylo možno tehdejšími prostředky uspokojivě vyřešit. | ||
+ | Z pražského působení B. je třeba ještě připomenout jeho zásluhy | ||
+ | o rozvoj školství v kvasném průmyslu nebo iniciativu | ||
+ | při zakládání Výzkumné stanice pro průmysl lihovarský při | ||
+ | lihovarnické škole (1880) a Výzkumného ústavu pro průmysl | ||
+ | pivovarský (1887). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Pražská sladovnická škola, 1870; Pivovarnictví, 1873; Několik slov o stavbě | ||
+ | a zřizování pivovarů, 1875; Úvahy o lisovaném droždí, 1876 (též německy | ||
+ | a francouzsky); Úvahy o droždí vinopalnickém, 1877; Život a působení F. O. | ||
+ | Poupěte, 1878; Über den Einfl uss der geologischen Verhältnisse auf die Beschaff | ||
+ | enheit des Quellen und Brunnenwassers, 1880; Rukověť mikroskopie | ||
+ | technické, 1881–1883; O mikroskopickém a mikrochemickém zkoumání | ||
+ | rukopisu Kralovédvorského, 1887; Zpráva o složení vody lahovičské, 1889; | ||
+ | O drobnohledu složeném a jeho významu, 1891; Chemická knihovna technologická, | ||
+ | 1893; M. Louis Pasteur, jeho život a působení, 1897; Lze vyšetřiti | ||
+ | přísadu lihu v pivě?, 1909. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. Petrů – B. Hájek, O vývoji české chemie, 1954, passim; A. V. Velfík, | ||
+ | Dějiny technického učení v Praze, 1. a 2., 1906 a 1909; L. Nový a spol., | ||
+ | Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, 1961, passim; | ||
+ | O. Hanč, 100 let Čs. společnosti chemické, její dějiny a vývoj, 1966, passim; | ||
+ | M. Ivanov, Tajemství RKZ, 1969, s. 467n. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/242734 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Pavel Drábek | ||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]] | [[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]] | ||
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | [[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1845]] | [[Kategorie:1845]] | ||
+ | [[Kategorie:Jeřice]] | ||
[[Kategorie:1910]] | [[Kategorie:1910]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 30. 9. 2019, 18:30
Antonín BĚLOHOUBEK | |
Narození | 28.4.1845 |
---|---|
Místo narození | Jeřice u Hořic |
Úmrtí | 24.12.1910 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství 3- Chemik nebo alchymista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 357-358 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40803 |
BĚLOHOUBEK, Antonín, * 28. 4. 1845 Jeřice u Hořic, † 24. 12. 1910 Praha, chemik, pedagog
Bratr Augusta B. (1847–1908). Vystudoval gymnázium a 1861–65 Královský polytechnický ústav v Praze. Po absolutoriu pracoval tři roky jako asistent ve výzkumném hospodářsko-chemickém ústavu VHS. Pak působil na polytechnickém ústavu a stal se prozatímním asistentem u docenta všeobecné a analytické chemie Wilhelma Friedricha Gintla a u profesora kvasné chemie Karla Josefa Napoleona Ballinga. V lednu 1869 byl na české části potvrzen jako soukromý docent pro pivovarnictví. V dubnu téhož roku se musel B. soukromé docentury vzdát v důsledku rozdělení polytechnického ústavu na dvě instituce, českou a německou, a teprve v říjnu 1871 mu bylo povoleno přednášet o pivovarnictví na české polytechnice. Vedle toho byl přísežným znalcem pro pivovarnictví, učitelem lučby na průmyslové škole, ředitelem a majitelem soukromé školy pro praktické sládky. 1875 se stal na Českoslovanské obchodní akademii v Praze profesorem chemie a chemické technologie. V červenci 1876 mu byla profesura rozšířena venia legendi na celý obor kvasné chemie. V listopadu 1877 byl B. potvrzen jako honorovaný docent mikroskopie a zbožíznalství na české polytechnice. 1880 se stal mimořádným a 1888 řádným profesorem pro kvasnou chemii a přednášel též technickou mikroskopii a základy (encyklopedii) anorganické a organické chemie. Zastával čtyřikrát úřad děkana, 1894 byl jmenován dvorním radou a 1895 rektorem polytechniky. Poté odešel do Vídně, kde 1898–1906 působil jako přednosta pátého (tj. chemického) ohlašovacího oddělení c. k. patentního úřadu. Po svém penzionování se vrátil do Prahy a poslední léta dožil na Královských Vinohradech. Od mládí měl B. výrazné organizační schopnosti. Spolu s J. T. Sukem a F. A. Fischerem založil 1865 spolek posluchačů chemie nazvaný Isis (od 1872 Spolek chemiků českých), 1875–77 byl jeho místopředsedou. Pro neshody s některými funkcionáři ze spolku vystoupil. Podpořil pak vznik Společnosti pro průmysl chemický v Království českém (1893–1906). Stal se též členem Spolku rakouských chemiků. Byl autorem mnoha prací z různých oborů, zvláště z pivovarnictví, sladovnictví, drožďárenství, z chemie zemědělské a analytické, ze zbožíznalství a také z technické mikroskopie. Svoji první práci, která pojednávala o možnosti odměrného stanovení sloučenin uranu, uveřejnil (nejprve v časopise Živa, potom v Journal für praktische Chemie) 1866. Psal rovněž pro hospodářské časopisy popularizační články o významu chemie. Vedle odborné publicistiky se věnoval i redaktorské činnosti. Spoluredigoval Listy chemické, Časopis pro průmysl chemický, Zprávy spolku architektů a inženýrů v Království Českém, Archiv zemědělský ad. 1893 zveřejnil plán na vydávání české chemické technologie, který byl realizován teprve po jeho smrti. Jako uznávaný odborník byl 1886 spolu s prof. Vojtěchem Šafaříkem pověřen zkoumáním pravosti Královédvorského rukopisu. Tento úkol však nebylo možno tehdejšími prostředky uspokojivě vyřešit. Z pražského působení B. je třeba ještě připomenout jeho zásluhy o rozvoj školství v kvasném průmyslu nebo iniciativu při zakládání Výzkumné stanice pro průmysl lihovarský při lihovarnické škole (1880) a Výzkumného ústavu pro průmysl pivovarský (1887).
D: Pražská sladovnická škola, 1870; Pivovarnictví, 1873; Několik slov o stavbě a zřizování pivovarů, 1875; Úvahy o lisovaném droždí, 1876 (též německy a francouzsky); Úvahy o droždí vinopalnickém, 1877; Život a působení F. O. Poupěte, 1878; Über den Einfl uss der geologischen Verhältnisse auf die Beschaff enheit des Quellen und Brunnenwassers, 1880; Rukověť mikroskopie technické, 1881–1883; O mikroskopickém a mikrochemickém zkoumání rukopisu Kralovédvorského, 1887; Zpráva o složení vody lahovičské, 1889; O drobnohledu složeném a jeho významu, 1891; Chemická knihovna technologická, 1893; M. Louis Pasteur, jeho život a působení, 1897; Lze vyšetřiti přísadu lihu v pivě?, 1909.
L: F. Petrů – B. Hájek, O vývoji české chemie, 1954, passim; A. V. Velfík, Dějiny technického učení v Praze, 1. a 2., 1906 a 1909; L. Nový a spol., Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, 1961, passim; O. Hanč, 100 let Čs. společnosti chemické, její dějiny a vývoj, 1966, passim; M. Ivanov, Tajemství RKZ, 1969, s. 467n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavel Drábek