Biografický slovník
BACH Alexander 4.1.1813-13.9.1893: Porovnání verzí
(BACH_Alexander_4.1.1813-12.11.1893) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 4.1.1813 | | datum narození = 4.1.1813 | ||
| − | | místo narození = Loosdorf | + | | místo narození = Loosdorf b. Staatz (Rakousko) |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 13.9.1893 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Schönberg b. Wiener Neustadt (Rakousko) |
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''BACH, Alexander,''' ''* 4. 1. 1813 Loosdorf b. Staatz (Rakousko), † 13. 9. 1893 Schönberg b. Wiener Neustadt (Rakousko), právník, politik, státník'' | |
| + | |||
| + | Byl synem předního vídeňského advokáta. Po studiu práv | ||
| + | vstoupil 1834 do služby u dvorské komorní prokuratury. Po | ||
| + | otcově smrti 1843 se osamostatnil a převzal jeho advokátní | ||
| + | kancelář. Cesty do Anglie, Francie a Nizozemí, později do | ||
| + | Itálie a jihovýchodní Evropy rozšířily významně jeho obzor | ||
| + | a přivedly B. k myšlenkám politického liberalismu. Už před | ||
| + | revolucí 1848 náležel k rozhodným odpůrcům Metternichova | ||
| + | absolutistického režimu a jako stoupenec konstitučně | ||
| + | demokratických reforem stál ve Vídni v čele liberální | ||
| + | občanské opozice. Po vypuknutí revoluce a pádu Klementa | ||
| + | Metternicha v březnu 1848 náležel k hlavním tribunům | ||
| + | reformního liberalismu a vůdcům vídeňského převratu. Byl | ||
| + | zvolen do vídeňské obecní rady a poslancem ústavodárného | ||
| + | říšského sněmu. 18. 7. 1848 se stal ve Wessenbergově vládě | ||
| + | ministrem spravedlnosti. Přestože se navenek nadále hlásil | ||
| + | k ústavní přestavbě a federalizaci Rakouska, ve skutečnosti se | ||
| + | pod vlivem radikalizace poměrů ve Vídni liberálním idejím | ||
| + | stále více vzdaloval. | ||
| + | |||
| + | Po vzplanutí vídeňské revoluce v říjnu 1848 utekl B. za císařským | ||
| + | dvorem do Olomouce. Zůstal ministrem spravedlnosti | ||
| + | i ve vládě Felixe Schwarzenberka. Pomáhal v prosazení změny | ||
| + | na trůně (2. 12. 1848), podílel se na přípravách rozehnání | ||
| + | říšského sněmu a vyhlášení oktrojované ústavy (7. 3. 1849). | ||
| + | Po odstoupení Franze Stadiona z vlády převzal 17. 5. 1849 | ||
| + | provizorně a od 28. 7. 1849 stabilně funkci ministra vnitra. | ||
| + | Sehrál významnou úlohu při realizaci osvobození rolnictva | ||
| + | z roboty a dalších služebností. Namísto zaniklé patrimoniální | ||
| + | správy položil základy k novodobě pojaté rakouské | ||
| + | státní správě vycházející z principů centralismu. Patenty | ||
| + | z 31. 12. 1851 byla za B. účasti odvolána oktrojovaná ústava, | ||
| + | základní občanská práva a zrušeny porotní soudy, což | ||
| + | otevřelo v Rakousku cestu k nastolení neoabsolutismu. Po | ||
| + | smrti F. Schwarzenberka v dubnu 1852, kdy řízení státních | ||
| + | záležitostí převzal sám císař, se B. jako ministr vnitra stal | ||
| + | nejvýznamnějším činitelem vlády a hlavním představitelem | ||
| + | neoabsolutistického režimu. S pomocí stále posilovaného | ||
| + | byrokratického a policejního aparátu nastolil tuhou centralizaci | ||
| + | říše, která spolu s germanizací potlačovala neúprosně | ||
| + | základní demokratická práva a svobody, pronásledovala jejich | ||
| + | stoupence a ostře vystupovala proti národním a sociálním hnutím. Velmi těžce postihl B. režim veřejný život v českých | ||
| + | zemích, zvláště české národně politické hnutí. Konkordát | ||
| + | rakouského císařství s papežskou kurií (18. 8. 1855), iniciovaný | ||
| + | také z B. strany, rozšířil významně vliv římskokatolické | ||
| + | církve v Rakousku, zejména ve školství. | ||
| + | |||
| + | Obrovské výdaje na státní a represivní aparát vyčerpaly Rakousko | ||
| + | natolik, že po prohrané válce v Itálii se neoabsolutistický | ||
| + | režim finančně a politicky zhroutil. 22. 8. 1859 byl B. | ||
| + | propuštěn z funkce ministra vnitra. Do 1865 působil jako | ||
| + | vyslanec u papežského dvora ve Vatikáně, poté se z politického | ||
| + | a veřejného života zcela stáhl. V závěru života se ve spise | ||
| + | publikovaném 1885 spolu s Adolfem J. Dobrjanskym vrátil | ||
| + | k myšlenkám federalizace Rakouska-Uherska. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' R. Charmatz, Lebensbilder aus der Geschichte Österreichs, Wien 1947, | ||
| + | s. 59n.; O. Knauer, Österreichs Männer des öff entlichen Lebens von 1848 | ||
| + | bis heute, Wien 1960, s. 14n.; Ch. Stölzl, Die Ära Bach in Böhmen. Sozialgeschichtliche | ||
| + | Studien zum Neoabsolutismus 1849–1859, München – Wien | ||
| + | 1971; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, passim; Wurzbach | ||
| + | 1, s. 105n.; ADB 46, s. 158n.; OSN 3, s. 85n.; MSN 1, s. 354n.; NDB 1, | ||
| + | s. 489n. (s literaturou); ÖBL 1, s. 40. | ||
| + | |||
| + | Jan Novotný | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1813]] | [[Kategorie:1813]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Loosdorf]] |
[[Kategorie:1893]] | [[Kategorie:1893]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Schönberg]] |
Verze z 18. 3. 2016, 11:24
| Alexander BACH | |
 | |
| Narození | 4.1.1813 |
|---|---|
| Místo narození | Loosdorf b. Staatz (Rakousko) |
| Úmrtí | 13.9.1893 |
| Místo úmrtí | Schönberg b. Wiener Neustadt (Rakousko) |
| Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39898 |
BACH, Alexander, * 4. 1. 1813 Loosdorf b. Staatz (Rakousko), † 13. 9. 1893 Schönberg b. Wiener Neustadt (Rakousko), právník, politik, státník
Byl synem předního vídeňského advokáta. Po studiu práv vstoupil 1834 do služby u dvorské komorní prokuratury. Po otcově smrti 1843 se osamostatnil a převzal jeho advokátní kancelář. Cesty do Anglie, Francie a Nizozemí, později do Itálie a jihovýchodní Evropy rozšířily významně jeho obzor a přivedly B. k myšlenkám politického liberalismu. Už před revolucí 1848 náležel k rozhodným odpůrcům Metternichova absolutistického režimu a jako stoupenec konstitučně demokratických reforem stál ve Vídni v čele liberální občanské opozice. Po vypuknutí revoluce a pádu Klementa Metternicha v březnu 1848 náležel k hlavním tribunům reformního liberalismu a vůdcům vídeňského převratu. Byl zvolen do vídeňské obecní rady a poslancem ústavodárného říšského sněmu. 18. 7. 1848 se stal ve Wessenbergově vládě ministrem spravedlnosti. Přestože se navenek nadále hlásil k ústavní přestavbě a federalizaci Rakouska, ve skutečnosti se pod vlivem radikalizace poměrů ve Vídni liberálním idejím stále více vzdaloval.
Po vzplanutí vídeňské revoluce v říjnu 1848 utekl B. za císařským dvorem do Olomouce. Zůstal ministrem spravedlnosti i ve vládě Felixe Schwarzenberka. Pomáhal v prosazení změny na trůně (2. 12. 1848), podílel se na přípravách rozehnání říšského sněmu a vyhlášení oktrojované ústavy (7. 3. 1849). Po odstoupení Franze Stadiona z vlády převzal 17. 5. 1849 provizorně a od 28. 7. 1849 stabilně funkci ministra vnitra. Sehrál významnou úlohu při realizaci osvobození rolnictva z roboty a dalších služebností. Namísto zaniklé patrimoniální správy položil základy k novodobě pojaté rakouské státní správě vycházející z principů centralismu. Patenty z 31. 12. 1851 byla za B. účasti odvolána oktrojovaná ústava, základní občanská práva a zrušeny porotní soudy, což otevřelo v Rakousku cestu k nastolení neoabsolutismu. Po smrti F. Schwarzenberka v dubnu 1852, kdy řízení státních záležitostí převzal sám císař, se B. jako ministr vnitra stal nejvýznamnějším činitelem vlády a hlavním představitelem neoabsolutistického režimu. S pomocí stále posilovaného byrokratického a policejního aparátu nastolil tuhou centralizaci říše, která spolu s germanizací potlačovala neúprosně základní demokratická práva a svobody, pronásledovala jejich stoupence a ostře vystupovala proti národním a sociálním hnutím. Velmi těžce postihl B. režim veřejný život v českých zemích, zvláště české národně politické hnutí. Konkordát rakouského císařství s papežskou kurií (18. 8. 1855), iniciovaný také z B. strany, rozšířil významně vliv římskokatolické církve v Rakousku, zejména ve školství.
Obrovské výdaje na státní a represivní aparát vyčerpaly Rakousko natolik, že po prohrané válce v Itálii se neoabsolutistický režim finančně a politicky zhroutil. 22. 8. 1859 byl B. propuštěn z funkce ministra vnitra. Do 1865 působil jako vyslanec u papežského dvora ve Vatikáně, poté se z politického a veřejného života zcela stáhl. V závěru života se ve spise publikovaném 1885 spolu s Adolfem J. Dobrjanskym vrátil k myšlenkám federalizace Rakouska-Uherska.
L: R. Charmatz, Lebensbilder aus der Geschichte Österreichs, Wien 1947, s. 59n.; O. Knauer, Österreichs Männer des öff entlichen Lebens von 1848 bis heute, Wien 1960, s. 14n.; Ch. Stölzl, Die Ära Bach in Böhmen. Sozialgeschichtliche Studien zum Neoabsolutismus 1849–1859, München – Wien 1971; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, passim; Wurzbach 1, s. 105n.; ADB 46, s. 158n.; OSN 3, s. 85n.; MSN 1, s. 354n.; NDB 1, s. 489n. (s literaturou); ÖBL 1, s. 40.
Jan Novotný
