BAKOŠ Ján 2.3.1890-24.1.1967: Porovnání verzí

Z Personal
(BAKOŠ_Jan_2.3.1890-24.1.1967)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 2.3.1890
 
| datum narození = 2.3.1890
−
| místo narození = Modra
+
| místo narození = Modra (Slovensko)
 
| datum úmrtí = 24.1.1967
 
| datum úmrtí = 24.1.1967
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Kolín
 
| povolání = 55- Jazykovědec
 
| povolání = 55- Jazykovědec
 
61- Pedagog
 
61- Pedagog
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Jan BAKOŠ
+
}}
 +
 
 +
'''BAKOŠ, Ján,''' ''* 2. 3. 1890 Modra (Slovensko), † 24. 1. 1967 Kolín, orientalista, semitolog''
 +
 
 +
Maturoval 1909 na evangelickém gymnáziu, zapsal se na
 +
Evangelickou bohosloveckou fakultu v Bratislavě, kterou
 +
ukončil 1912. Už tehdy se začal zajímat o hebrejštinu a arabštinu.
 +
Na studium semitologie navázal 1912–15 na univerzitě
 +
v Göttingen. Během první světové války působil jako
 +
úředník a duchovní. Doktorát obhájil v Göttingen 1920 na
 +
základě disertace ''Označování'' ''samohlásek'' ''souhláskovými'' ''symboly''
 +
''v semitských'' ''jazycích''. Profesorem starozákonních věd byl
 +
jmenován 1919 na evangelické fakultě Bratislavě, kde 1936
 +
až 1939 a 1943–45 vykonával funkci děkana. 1930 se habilitoval
 +
na Filozofické fakultě bratislavské Univerzity Komenského,
 +
1946 se stal řádným profesorem semitské filologie,
 +
zakladatelem a prvním ředitelem semitského semináře a zároveň
 +
i děkanem fakulty. Vyučoval arabštinu, hebrejštinu,
 +
syrštinu, ale i maďarštinu. 1953 byl jmenován akademikem
 +
SAV, 1960 zakládal Kabinet orientalistiky. Současně vedl
 +
Slovenskou orientalistickou společnost. Od 1927 patřil k prvním
 +
spolupracovníkům pražského Orientálního ústavu, byl
 +
členem redakční rady časopisu ''Archiv'' ''orientální'', členem domácích
 +
i zahraničních učených společností a nositelem četných
 +
vyznamenání a ocenění. Řadil se k spoluzakladatelům
 +
pražské orientalistické školy Bedřicha Hrozného a orientalistům
 +
evropského významu. Rozvíjel studia syrského a arabského
 +
kulturního odkazu a jejich vlivu na evropskou civilizaci.
 +
Stěžejními tématy B. bádání se staly dějiny syrské a arabské
 +
vědy, výklad vlivu arabské vědy 9.–10. století na genezi
 +
evropského vědeckého myšlení a vlivu antické vzdělanosti na
 +
semitské kultury. Ve třicátých letech připravil kritickou edici
 +
části encyklopedického díla syrského polyhistora Grígóra
 +
Abu-l-Faraga (Barhebraeus, † 1286) ''Svícen'' ''svatyň'' a vydal ji
 +
s rozsáhlými poznámkami ve francouzské verzi v Paříži. Po
 +
druhé světové válce k ní připojil i dílo téhož autora věnované
 +
psychologii. Studium Barhebraeovy psychologie B. dovedlo
 +
k dílu Avicennovu (Abú ‘Alí ibn Síná, † 1037), jehož ''Psychologii''
 +
vydal rovněž francouzsky. Další edici Avicennovy ''Logiky''
 +
však již nestačil dokončit. Početné B. studie vyšly v domácích
 +
a zahraničních odborných časopisech.
 +
 
 +
'''D:''' Die Bezeichnung der Vokale durch Konsonantenzeichen in den semitischen
 +
Sprachen, Göttingen 1920; Le candélabre des sanctuaires de Grégoire
 +
Aboulfaradj dit Barhebraeus 1–2, Paris 1930–33; Psychologie de Grégoire
 +
Aboulfaradj dit Barhebraeus d’après la huitième base de l’ouvrage Le candélabre
 +
des sanctuaires, Leiden 1948; La psychologie d’Ibn Síná’ (Avicenne)
 +
d’après son oeuvre Aš-Šifá’, sv. 1–2, 1956.
 +
 
 +
'''L:''' S. Segert, Das wissenschaftliche Werk von J. B., in: Studia semitica philologica
 +
necnon philosophica Ioanni Bakoš dictata, Bratislava 1965, s. 13n.;
 +
Akademik J. B., in: Věstník ČSAV 76/1967, č. 3, s. 361n.; J. Petrík, Za
 +
akademikom prof. dr. J. B., in: Církevné listy 80/1967, č. 3, s. 37n.; SBS
 +
1, s. 110 (se soupisem díla a literatury); BLS 1, s. 166 (se soupisem díla a literatury);
 +
J. Filipský, Kdo byl kdo. Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté
 +
a iberoamerikanisté, 1999 s. 62n. (se soupisem díla a literatury).
 +
 
 +
Marie Makariusová
  
−
== Literatura ==
 
−
Orientaslisté, 62; Menšiny, 158;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
 
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:64- Překladatel]]
 
[[Kategorie:64- Překladatel]]
−
 
 
[[Kategorie:1890]]
 
[[Kategorie:1890]]
 
[[Kategorie:Modra]]
 
[[Kategorie:Modra]]
 
[[Kategorie:1967]]
 
[[Kategorie:1967]]
 +
[[Kategorie:Kolín]]

Verze z 24. 3. 2016, 10:51

Jan BAKOŠ
Narození 2.3.1890
Místo narození Modra (Slovensko)
Úmrtí 24.1.1967
Místo úmrtí Kolín
Povolání

55- Jazykovědec 61- Pedagog

64- Překladatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84169

BAKOŠ, Ján, * 2. 3. 1890 Modra (Slovensko), † 24. 1. 1967 Kolín, orientalista, semitolog

Maturoval 1909 na evangelickém gymnáziu, zapsal se na Evangelickou bohosloveckou fakultu v Bratislavě, kterou ukončil 1912. Už tehdy se začal zajímat o hebrejštinu a arabštinu. Na studium semitologie navázal 1912–15 na univerzitě v Göttingen. Během první světové války působil jako úředník a duchovní. Doktorát obhájil v Göttingen 1920 na základě disertace Označování samohlásek souhláskovými symboly v semitských jazycích. Profesorem starozákonních věd byl jmenován 1919 na evangelické fakultě Bratislavě, kde 1936 až 1939 a 1943–45 vykonával funkci děkana. 1930 se habilitoval na Filozofické fakultě bratislavské Univerzity Komenského, 1946 se stal řádným profesorem semitské filologie, zakladatelem a prvním ředitelem semitského semináře a zároveň i děkanem fakulty. Vyučoval arabštinu, hebrejštinu, syrštinu, ale i maďarštinu. 1953 byl jmenován akademikem SAV, 1960 zakládal Kabinet orientalistiky. Současně vedl Slovenskou orientalistickou společnost. Od 1927 patřil k prvním spolupracovníkům pražského Orientálního ústavu, byl členem redakční rady časopisu Archiv orientální, členem domácích i zahraničních učených společností a nositelem četných vyznamenání a ocenění. Řadil se k spoluzakladatelům pražské orientalistické školy Bedřicha Hrozného a orientalistům evropského významu. Rozvíjel studia syrského a arabského kulturního odkazu a jejich vlivu na evropskou civilizaci. Stěžejními tématy B. bádání se staly dějiny syrské a arabské vědy, výklad vlivu arabské vědy 9.–10. století na genezi evropského vědeckého myšlení a vlivu antické vzdělanosti na semitské kultury. Ve třicátých letech připravil kritickou edici části encyklopedického díla syrského polyhistora Grígóra Abu-l-Faraga (Barhebraeus, † 1286) Svícen svatyň a vydal ji s rozsáhlými poznámkami ve francouzské verzi v Paříži. Po druhé světové válce k ní připojil i dílo téhož autora věnované psychologii. Studium Barhebraeovy psychologie B. dovedlo k dílu Avicennovu (Abú ‘Alí ibn Síná, † 1037), jehož Psychologii vydal rovněž francouzsky. Další edici Avicennovy Logiky však již nestačil dokončit. Početné B. studie vyšly v domácích a zahraničních odborných časopisech.

D: Die Bezeichnung der Vokale durch Konsonantenzeichen in den semitischen Sprachen, Göttingen 1920; Le candélabre des sanctuaires de Grégoire Aboulfaradj dit Barhebraeus 1–2, Paris 1930–33; Psychologie de Grégoire Aboulfaradj dit Barhebraeus d’après la huitième base de l’ouvrage Le candélabre des sanctuaires, Leiden 1948; La psychologie d’Ibn Síná’ (Avicenne) d’après son oeuvre Aš-Šifá’, sv. 1–2, 1956.

L: S. Segert, Das wissenschaftliche Werk von J. B., in: Studia semitica philologica necnon philosophica Ioanni Bakoš dictata, Bratislava 1965, s. 13n.; Akademik J. B., in: Věstník ČSAV 76/1967, č. 3, s. 361n.; J. Petrík, Za akademikom prof. dr. J. B., in: Církevné listy 80/1967, č. 3, s. 37n.; SBS 1, s. 110 (se soupisem díla a literatury); BLS 1, s. 166 (se soupisem díla a literatury); J. Filipský, Kdo byl kdo. Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999 s. 62n. (se soupisem díla a literatury).

Marie Makariusová

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BAKOŠ_Ján_2.3.1890-24.1.1967&oldid=92696“