BALÁK Jaroslav 1.9.1880-5.10.1935: Porovnání verzí
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jaroslav BALÁK | | jméno = Jaroslav BALÁK | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Balak Jaroslav portret.png |
| datum narození = 1.9.1880 | | datum narození = 1.9.1880 | ||
| místo narození = Kolín | | místo narození = Kolín |
Verze z 28. 8. 2017, 20:18
Jaroslav BALÁK | |
Narození | 1.9.1880 |
---|---|
Místo narození | Kolín |
Úmrtí | 5.10.1935 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
65- Literární historik, kritik nebo teoretik 63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39979 |
BALÁK, Jaroslav, * 1. 9. 1880 Kolín, † 5. 10. 1935 Praha, publicista, vydavatel, kritik, dramatik
Pocházel z rodiny s uvědomělou vlasteneckou tradicí. Jeho nevlastním bratrem byl historik a politik Zdeněk Václav Tobolka (1874–1951). Otec, novinář Jan M. Balák (1848 až 1900), překládal humoristickou literaturu z němčiny a publikoval od počátku sedmdesátých let v Humoristických listech a vídeňských Humoristische Blätter, jejichž byl redaktorem. Dále vydával a redigoval mladočeské noviny orientované na regionální záležitosti. V Praze řídil listy Vyšehrad a Hospodář (1874–75), po odchodu do Kolína Kolínské noviny a satirický časopis Drak (1876–85), po návratu do Prahy založil koncem 1885 Neodvislé listy, brzy přejmenované na Vinohradské noviny.
Syn Jaroslav převzal po otcově smrti vydávání i redakci (1900–35), ačkoliv byl tehdy ještě posluchačem právnické fakulty v Praze (1898–1902). Později proměnil Vinohradské noviny z mladočeského listu na „nezávislý orgán volné kritiky“. V něm publikoval kromě divadelních kritik politické články a fejetony. Po jeho smrti noviny zanikly. Podepisoval se také Jaro Balák nebo používal šifer. Překládal z němčiny, psal veselohry a operetní libreta a úzce spolupracoval s ochotnickými soubory hlavně na Vinohradech. Přičinil se o to, že 1928 zakoupila Občanská záložna v Praze Vršovicích rodný dům K. Havlíčka v Borové a věnovala ho Havlíčkovu fondu Jednoty českých novinářů, který v něm zřídil muzeum.
D: První kniha básní, 1900; dramata: Terna, 1907; Jeho žena, 1912; Vetřelec, 1914; Zlatý Jiří, 1920 (s B. Vrbským); Marelektryón, 1923; Šestý smysl; operetní libreta: Bonbónový král, 1913 (hudba A. Provazník); Slovácká princezka, 1918 (hudba R. Piskáček); překlad: J. Wassermann, Obrácení lorda Hamiltona, 1913.
L: OSND 1/1, s. 408; ODS s. 128; LČL 1, s. 116n. (se soupisem díla); V. Š. Táborský, Příspěvky k dějinám divadelního ochotnictva československého, 1931, passim; M. Šulc, Česká operetní kronika 1863–1948. Vyprávění a fakta, 2002, s. 90, 139, 423.
Sylva Bartůšková