BALAJKA Bohuš 13.5.1923-7.2.1994: Porovnání verzí
(BALAJKA_Bohuš_13.5.1923-7.2.1994) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.5.1923 | | datum narození = 13.5.1923 | ||
− | | místo narození = Prštné | + | | místo narození = Prštné u Zlína |
| datum úmrtí = 7.2.1994 | | datum úmrtí = 7.2.1994 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BALAJKA, Bohuš''' ''(vl. jm. Bohumil), * 13. 5. 1923 Prštné u Zlína, † 7. 2. 1994 Praha, literární historik a kritik, redaktor, spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny drobného rolníka, který více než dvacet let | ||
+ | pracoval v USA jako pivovarský dělník. Obecnou školu navštěvoval | ||
+ | B. 1929–34 na zlínském předměstí v Prštném. Pak | ||
+ | studoval 1934–38 na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. | ||
+ | Během středoškolských studií, která dokončil 1942 na reálném | ||
+ | gymnáziu ve Zlíně, začal publikovat v časopise ''Dorost'', | ||
+ | ve sborníku ''Mladá'' ''Morava'' a v ''Listu'' ''mladých''. Za války byl | ||
+ | 1942–43 zaměstnán na zlínském okresním úřadě a 1943–45 totálně nasazen v ostravské koksovně. Po 1945 se zapsal na | ||
+ | Filozofickou fakultu UK v Praze na učitelský obor čeština | ||
+ | – dějepis, studoval mj. u Alberta Pražáka a Karla Krejčího. | ||
+ | Navštěvoval také seminář Václava Černého a přispíval do | ||
+ | jeho ''Kritického'' ''měsíčníku''. Pro B. polonistické zaměření měl | ||
+ | význam stipendijní pobyt v Polsku 1946, kde navázal řadu | ||
+ | osobních kontaktů se současnými polskými spisovateli a také | ||
+ | písemný kontakt s českým polonistou Janem Kárníkem (=Josefem | ||
+ | Svítilem). 1946–48 spolupracoval úzce s ''Lidovou'' ''demokracií'', | ||
+ | později příležitostně publikoval v časopisu ''Nový'' ''život'' | ||
+ | a v ''Literárních'' ''novinách''. Významnými se staly i B. literární | ||
+ | kritiky a stati o literatuře, jimiž přispíval posléze do časopisu | ||
+ | ''Plamen''. Po ukončení univerzity 1949 získal 1950 doktorát | ||
+ | (PhDr.) v oboru slovanská filologie prací ''K dějinám'' ''česko-polských'' | ||
+ | ''literárních'' ''vztahů''. Česká předbřeznová literatura polskýma | ||
+ | očima. Po studiích pracoval do 1953 v antikvariátu Kniha | ||
+ | v Praze jako odborný katalogizátor starých tisků. 1953–72 | ||
+ | byl redaktorem Státního pedagogického nakladatelství. Tam | ||
+ | se zprvu zabýval polskou, později českou, především starší | ||
+ | a novější literaturou. Její dějiny zpracovával do školských příruček, | ||
+ | pro základní a střední školy psal především standardní, | ||
+ | na koncepci Arne Nováka založené učebnice dějin české | ||
+ | literatury. Od 60. let se soustavně věnoval literárněkritické | ||
+ | a publicistické činnosti. Zabýval se hlavně metodologií literární | ||
+ | historie a problémy interpretace literatury. | ||
+ | |||
+ | V období 1972–75 byl zaměstnán jako korektor v tiskárně | ||
+ | Mír, 1975–85 jako metodik Ústředního domu pionýrů a | ||
+ | mládeže Julia Fučíka v Praze na Hradě. Obecně užíval pseudonym | ||
+ | Kamil Petrů. V době normalizace kryla jeho práce | ||
+ | svým jménem Hana Müllerová, v devadesátých letech redaktorka | ||
+ | Československého spisovatele, některé publikace podpisovala | ||
+ | i B. manželka Anetta, překladatelka z polštiny. Do | ||
+ | důchodu odešel B. 1985. Žil v Praze na Vinohradech. | ||
+ | |||
+ | B. byl prozaikem a literárním historikem neobyčejně širokého | ||
+ | rozhledu. Orientován na polskou, pak na českou literaturu | ||
+ | věnoval monografie ''Henryku'' ''Sienkiewiczovi'' (1947) a ''Jaroslavu'' | ||
+ | ''Vrchlickému'' (1979), byl literárním kritikem i autorem literárněhistorických | ||
+ | příruček a učebnic. Jeho dvoudílné ''Přehledné'' | ||
+ | ''dějiny'' ''české'' ''literatury'', těžiště B. činnosti, se staly pro svůj | ||
+ | komplexně podaný obraz literárního vývoje do roku 1945 | ||
+ | myšlenkově a koncepčně převratným dílem své doby. B. rozhodující | ||
+ | autorský podíl na knize zůstal však v době normalizace | ||
+ | anonymní. Jako prozaik se B. představil v 90. letech historickým | ||
+ | románem z doby Václava IV. ''Mezi'' ''trůnem'' ''a oltářem'', | ||
+ | jako dramatik rozhlasovou hrou o J. Vrchlickém ''Jak'' ''táhla'' | ||
+ | ''mračna'' (1986). Stal se také autorem vlastních vzpomínek ''Já se'' | ||
+ | ''tam'' ''nevrátím'' (2001) a řady předmluv k bibliofiliím. | ||
+ | |||
+ | Jeho syn Petr působil jako umělecký fotograf. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' bibliografie in: SČL; z děl monografie Henryk Sienkiewicz, 1947; | ||
+ | uspořádání katalogizačního soupisu 1 000 bohemik pro antikvariát Orbis, | ||
+ | Karlova ulice Praha, 1952 (s kol.); Nástin dějin starší české literatury, 1955; Rukověť dějin české literatury pro 9. ročník všeobecně vzdělávacích škol 1, 2, 1957; Stručné dějiny české a slovenské literatury, 1958 (s L. Páleníčkem | ||
+ | a V. Tichým); Přehledné dějiny literatury 1, 1970; 2, 1971 (anonymně se | ||
+ | Zdeňkem Blajerem a Emilem Charousem); Čeští spisovatelé deseti století, | ||
+ | 1974 (anonymně s Radko Šťastným); monografie Jaroslav Vrchlický, 1979. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Z. Pešat, (referát) o Jaroslavu Vrchlickém in: Česká literatura 1981, s. 463; | ||
+ | O životě a díle českých a slovenských pedagogů, 1992–94, s. 602 (zde chybně | ||
+ | uveden jako Bohuslav); nekrology: H. Poláková, in: Český jazyk a literatura | ||
+ | 44, 1993/94, s. 182; B. Svadbová, in: Tvar 1994, č. 4; Nové knihy 1994, | ||
+ | č. 6; SČS 1, 1995, s. 23n. | ||
+ | |||
+ | Jana Šámalová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | [[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1923]] | [[Kategorie:1923]] | ||
[[Kategorie:Prštné]] | [[Kategorie:Prštné]] | ||
[[Kategorie:1994]] | [[Kategorie:1994]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 24. 3. 2016, 12:06
Bohuš BALAJKA | |
Narození | 13.5.1923 |
---|---|
Místo narození | Prštné u Zlína |
Úmrtí | 7.2.1994 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39978 |
BALAJKA, Bohuš (vl. jm. Bohumil), * 13. 5. 1923 Prštné u Zlína, † 7. 2. 1994 Praha, literární historik a kritik, redaktor, spisovatel
Pocházel z rodiny drobného rolníka, který více než dvacet let pracoval v USA jako pivovarský dělník. Obecnou školu navštěvoval B. 1929–34 na zlínském předměstí v Prštném. Pak studoval 1934–38 na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Během středoškolských studií, která dokončil 1942 na reálném gymnáziu ve Zlíně, začal publikovat v časopise Dorost, ve sborníku Mladá Morava a v Listu mladých. Za války byl 1942–43 zaměstnán na zlínském okresním úřadě a 1943–45 totálně nasazen v ostravské koksovně. Po 1945 se zapsal na Filozofickou fakultu UK v Praze na učitelský obor čeština – dějepis, studoval mj. u Alberta Pražáka a Karla Krejčího. Navštěvoval také seminář Václava Černého a přispíval do jeho Kritického měsíčníku. Pro B. polonistické zaměření měl význam stipendijní pobyt v Polsku 1946, kde navázal řadu osobních kontaktů se současnými polskými spisovateli a také písemný kontakt s českým polonistou Janem Kárníkem (=Josefem Svítilem). 1946–48 spolupracoval úzce s Lidovou demokracií, později příležitostně publikoval v časopisu Nový život a v Literárních novinách. Významnými se staly i B. literární kritiky a stati o literatuře, jimiž přispíval posléze do časopisu Plamen. Po ukončení univerzity 1949 získal 1950 doktorát (PhDr.) v oboru slovanská filologie prací K dějinám česko-polských literárních vztahů. Česká předbřeznová literatura polskýma očima. Po studiích pracoval do 1953 v antikvariátu Kniha v Praze jako odborný katalogizátor starých tisků. 1953–72 byl redaktorem Státního pedagogického nakladatelství. Tam se zprvu zabýval polskou, později českou, především starší a novější literaturou. Její dějiny zpracovával do školských příruček, pro základní a střední školy psal především standardní, na koncepci Arne Nováka založené učebnice dějin české literatury. Od 60. let se soustavně věnoval literárněkritické a publicistické činnosti. Zabýval se hlavně metodologií literární historie a problémy interpretace literatury.
V období 1972–75 byl zaměstnán jako korektor v tiskárně Mír, 1975–85 jako metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze na Hradě. Obecně užíval pseudonym Kamil Petrů. V době normalizace kryla jeho práce svým jménem Hana Müllerová, v devadesátých letech redaktorka Československého spisovatele, některé publikace podpisovala i B. manželka Anetta, překladatelka z polštiny. Do důchodu odešel B. 1985. Žil v Praze na Vinohradech.
B. byl prozaikem a literárním historikem neobyčejně širokého rozhledu. Orientován na polskou, pak na českou literaturu věnoval monografie Henryku Sienkiewiczovi (1947) a Jaroslavu Vrchlickému (1979), byl literárním kritikem i autorem literárněhistorických příruček a učebnic. Jeho dvoudílné Přehledné dějiny české literatury, těžiště B. činnosti, se staly pro svůj komplexně podaný obraz literárního vývoje do roku 1945 myšlenkově a koncepčně převratným dílem své doby. B. rozhodující autorský podíl na knize zůstal však v době normalizace anonymní. Jako prozaik se B. představil v 90. letech historickým románem z doby Václava IV. Mezi trůnem a oltářem, jako dramatik rozhlasovou hrou o J. Vrchlickém Jak táhla mračna (1986). Stal se také autorem vlastních vzpomínek Já se tam nevrátím (2001) a řady předmluv k bibliofiliím.
Jeho syn Petr působil jako umělecký fotograf.
D: bibliografie in: SČL; z děl monografie Henryk Sienkiewicz, 1947; uspořádání katalogizačního soupisu 1 000 bohemik pro antikvariát Orbis, Karlova ulice Praha, 1952 (s kol.); Nástin dějin starší české literatury, 1955; Rukověť dějin české literatury pro 9. ročník všeobecně vzdělávacích škol 1, 2, 1957; Stručné dějiny české a slovenské literatury, 1958 (s L. Páleníčkem a V. Tichým); Přehledné dějiny literatury 1, 1970; 2, 1971 (anonymně se Zdeňkem Blajerem a Emilem Charousem); Čeští spisovatelé deseti století, 1974 (anonymně s Radko Šťastným); monografie Jaroslav Vrchlický, 1979.
L: Z. Pešat, (referát) o Jaroslavu Vrchlickém in: Česká literatura 1981, s. 463; O životě a díle českých a slovenských pedagogů, 1992–94, s. 602 (zde chybně uveden jako Bohuslav); nekrology: H. Poláková, in: Český jazyk a literatura 44, 1993/94, s. 182; B. Svadbová, in: Tvar 1994, č. 4; Nové knihy 1994, č. 6; SČS 1, 1995, s. 23n.
Jana Šámalová