Biografický slovník
BALDESSARI PLUMLOVSKÁ Vojtěška 17.4.1854-31.3.1934: Porovnání verzí
(BALDESSARIOVÁ_Vojtěška_17.4.1854-31.3.1934) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Vojtěška | + | | jméno = Vojtěška BALDESSARI PLUMLOVSKÁ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 17.4.1854 | | datum narození = 17.4.1854 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Plumlov |
| datum úmrtí = 31.3.1934 | | datum úmrtí = 31.3.1934 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Olomouc |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BALDESSARI PLUMLOVSKÁ, Vojtěška''' ''(vl. jm. Vojtěcha Baldessariová), * 17. 4. 1854 Plumlov, † 31. 3. 1934 Olomouc, dramatička, učitelka'' | ||
| + | |||
| + | Pocházela z česko-německé rodiny rakouského státního úředníka, | ||
| + | otec byl často služebně překládán, naposledy působil | ||
| + | v Černovicích v Bukovině. Tam po soukromých studiích vykonala | ||
| + | B. na učitelském ústavu zkoušku odborné a učitelské | ||
| + | způsobilosti pro školy s německým vyučovacím jazykem. Po | ||
| + | návratu rodiny na Moravu 1872 učila dva roky na německé | ||
| + | škole v Rýmařově, od 1874 ve Šternberku a od 1881 v Kroměříži | ||
| + | v německých třídách jazykově utrakvistické školy. | ||
| + | Teprve tam se podrobila jazykové zkoušce z českého jazyka | ||
| + | a vyučovala pak na české dívčí obecné škole až do odchodu | ||
| + | do důchodu 1906. Tvorba B. vycházela z jejího učitelského | ||
| + | povolání a vyznačovala se posílenou výchovnou intencí. Verše | ||
| + | pro děti, v nichž se zpočátku pokoušela o nápodobu hálkovské | ||
| + | poetiky v jednodušších dimenzích, otiskovala zvláště | ||
| + | v pedagogickém časopise ''Pěstoun''. Pro děti vydala adaptace | ||
| + | lidových pohádkových syžetů (''Národní'' ''pohádky'', 1895), | ||
| + | na tradici českých „krasořečníků“ navázala deklamačními | ||
| + | sbírkami básní ''Malá'' ''přáníčka'' ''pro'' ''děti'' (1901) a ''Nová'' ''přání'' | ||
| + | ''našim'' ''dětem'' ''a říkání'' ''vánoční,'' ''k primicím'' ''a svatbám'' (1903). | ||
| + | Její básně ze sbírky veršů a poučných článků pro děti ''Přítel'' | ||
| + | ''dítek'' (1922) byly přejaty i do náboženské prvouky Církve | ||
| + | československé ''Seménka'' (1928). Regionální pověsti pro | ||
| + | dospělejší mládež napsala B. pro 2. ročník ''Vlastivědného'' ''sborníku'' | ||
| + | ''pro mládež'' ''župy'' ''olomoucké'' (1922/23). Spřízněnost se | ||
| + | Spolkem divadelních ochotníků v Kroměříži, který pociťoval | ||
| + | nedostatek repertoáru vhodného pro děti, předurčila vznik | ||
| + | početných divadelních her B. pro dětského herce i dětské publikum. | ||
| + | Zvláště užití místních reálií jí přineslo první úspěch | ||
| + | (''Svatoň a'' ''Milena'', premiéra 1899 Kroměříž, knižně 1901). Ve svých několika desítkách her se nejčastěji soustřeďovala | ||
| + | na dramatické uchopení folklorních pohádek (''Honza'' ''v zakletém'' | ||
| + | ''zámku'' (1901), ''Sůl'' ''nad zlato'' (1901), ''Zahrada'' ''sudiček'' | ||
| + | (1903), které však zbavovala jejich vlastního příznačného | ||
| + | syžetu a včleňovala do nich popisné, proklamativně výchovné | ||
| + | a vlastenecké pasáže (hry ''Mikeš'' ''Lomidrevo'', 1922, a ''Zvířátka a'' | ||
| + | ''Petrovští'', 1924 spolu s Quido M. Vyskočilem). Tradičně provozovaná | ||
| + | výroční charitativní představení ji podnítila k psa ní | ||
| + | obrazů ze života, v nichž často prolínala rovinu snu s motivy | ||
| + | pohádkovými (''Sen'' ''vánoční'', 1907, ''Pohádková'' ''princezna'', | ||
| + | 1921), nevyhýbala se ani oslavným vlasteneckým alegoriím | ||
| + | (''Matička'' ''vlast'', 1921, ''Blaničtí'' ''rytíři.'' ''Hra'' ''z doby'' ''osvobození'', | ||
| + | 1921), ani adaptacím klasických předloh (''Babička'' ''v zámku'', | ||
| + | 1921, ''Prodaná'' ''nevěsta'', b. d.). B. proslula také adorací mateřské | ||
| + | lásky jako zdroje jistoty a obětavosti, její hry byly často | ||
| + | určeny k Svátku matek (''Záchrana'' ''matek –'' ''záchrana'' ''národa'', | ||
| + | 1923; ''Svátek'' ''matek'', 1929, ''Nejdražší'' ''matčin'' ''šperk'', 1926; hra | ||
| + | z římských dějin ''Cornelia'', 1926). Řada her měla podobu | ||
| + | féerií se zpěvy a tanci, hudbu k nim skládali hlavně místní | ||
| + | učitelé; často však opatřovala B. vlastními výchovnými texty | ||
| + | lidové melodie. Hlavní okruhy svých námětů zpracovávala | ||
| + | i pro loutkové jeviště (''Vánoční'' ''hra'', 1917, ''Honza'' ''a Kašpárek'' | ||
| + | ''na'' ''cestách'', 1929, ''Přemysl'' ''a Libuše'', 1930 aj.). Dospělému | ||
| + | publiku určila hru ''Matka'' (1921), tematizující boj matky | ||
| + | se smrtí podle námětu Andersenovy pohádky. Hru uvádělo | ||
| + | Městské divadlo v Olomouci v divadelní sezoně 1921/22. | ||
| + | Některé z her B. byly přeloženy do francouzštiny, němčiny, | ||
| + | srbochorvatštiny a slovinštiny. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Úhor 22, 1934, s. 89n. (F. Vymětal, Bibliografie spisů V. B.-P.); LČL 1, | ||
| + | s. 128n. (kde chyby v dataci biografi e a v určení článků a sborníků v literatuře). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' W. Ethen, Portréty a silhouetty II., 1936, s. 79n.; OSN 28, s. 1034; MSN | ||
| + | 5, s. 760; DČD 3, s. 476; KSN 1, s. 395; R. Fischer, Olomoucký památník | ||
| + | 1848–1918, 1938; L. Páleníček, Dětské hry V. B.-P., in: Chudým dětem, | ||
| + | sv. 52; Ženy na Moravě, 1940, s. 111n.; B. Vybíral, Beletristický přínos olomouckého | ||
| + | kraje české literatuře, 1940; J. Springer, Co dala Haná české literatuře, | ||
| + | 1947; V. Palivec, Literární místopis Příbramska, 1958; M. Frintová, | ||
| + | Vzpomínka na kroměřížskou učitelku a spisovatelku V. B.-P., in: Zpravodaj | ||
| + | města Kroměříže, 1969, č. 9, s. 170n.; J. Vopravil, Slovník pseudonymů | ||
| + | v české a slovenské literatuře, 1973, s. 370; E. Machková, Tendence dětského | ||
| + | a školního divadla do roku 1945, in: Cesty českého amatérského divadla, | ||
| + | 1998, s. 104n. | ||
| + | |||
| + | Věra Brožová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1854]] | [[Kategorie:1854]] | ||
| + | [[Kategorie:Plumlov]] | ||
[[Kategorie:1934]] | [[Kategorie:1934]] | ||
| + | [[Kategorie:Olomouc]] | ||
Verze z 29. 3. 2016, 11:58
| Vojtěška BALDESSARI PLUMLOVSKÁ | |
 | |
| Narození | 17.4.1854 |
|---|---|
| Místo narození | Plumlov |
| Úmrtí | 31.3.1934 |
| Místo úmrtí | Olomouc |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40032 |
BALDESSARI PLUMLOVSKÁ, Vojtěška (vl. jm. Vojtěcha Baldessariová), * 17. 4. 1854 Plumlov, † 31. 3. 1934 Olomouc, dramatička, učitelka
Pocházela z česko-německé rodiny rakouského státního úředníka, otec byl často služebně překládán, naposledy působil v Černovicích v Bukovině. Tam po soukromých studiích vykonala B. na učitelském ústavu zkoušku odborné a učitelské způsobilosti pro školy s německým vyučovacím jazykem. Po návratu rodiny na Moravu 1872 učila dva roky na německé škole v Rýmařově, od 1874 ve Šternberku a od 1881 v Kroměříži v německých třídách jazykově utrakvistické školy. Teprve tam se podrobila jazykové zkoušce z českého jazyka a vyučovala pak na české dívčí obecné škole až do odchodu do důchodu 1906. Tvorba B. vycházela z jejího učitelského povolání a vyznačovala se posílenou výchovnou intencí. Verše pro děti, v nichž se zpočátku pokoušela o nápodobu hálkovské poetiky v jednodušších dimenzích, otiskovala zvláště v pedagogickém časopise Pěstoun. Pro děti vydala adaptace lidových pohádkových syžetů (Národní pohádky, 1895), na tradici českých „krasořečníků“ navázala deklamačními sbírkami básní Malá přáníčka pro děti (1901) a Nová přání našim dětem a říkání vánoční, k primicím a svatbám (1903). Její básně ze sbírky veršů a poučných článků pro děti Přítel dítek (1922) byly přejaty i do náboženské prvouky Církve československé Seménka (1928). Regionální pověsti pro dospělejší mládež napsala B. pro 2. ročník Vlastivědného sborníku pro mládež župy olomoucké (1922/23). Spřízněnost se Spolkem divadelních ochotníků v Kroměříži, který pociťoval nedostatek repertoáru vhodného pro děti, předurčila vznik početných divadelních her B. pro dětského herce i dětské publikum. Zvláště užití místních reálií jí přineslo první úspěch (Svatoň a Milena, premiéra 1899 Kroměříž, knižně 1901). Ve svých několika desítkách her se nejčastěji soustřeďovala na dramatické uchopení folklorních pohádek (Honza v zakletém zámku (1901), Sůl nad zlato (1901), Zahrada sudiček (1903), které však zbavovala jejich vlastního příznačného syžetu a včleňovala do nich popisné, proklamativně výchovné a vlastenecké pasáže (hry Mikeš Lomidrevo, 1922, a Zvířátka a Petrovští, 1924 spolu s Quido M. Vyskočilem). Tradičně provozovaná výroční charitativní představení ji podnítila k psa ní obrazů ze života, v nichž často prolínala rovinu snu s motivy pohádkovými (Sen vánoční, 1907, Pohádková princezna, 1921), nevyhýbala se ani oslavným vlasteneckým alegoriím (Matička vlast, 1921, Blaničtí rytíři. Hra z doby osvobození, 1921), ani adaptacím klasických předloh (Babička v zámku, 1921, Prodaná nevěsta, b. d.). B. proslula také adorací mateřské lásky jako zdroje jistoty a obětavosti, její hry byly často určeny k Svátku matek (Záchrana matek – záchrana národa, 1923; Svátek matek, 1929, Nejdražší matčin šperk, 1926; hra z římských dějin Cornelia, 1926). Řada her měla podobu féerií se zpěvy a tanci, hudbu k nim skládali hlavně místní učitelé; často však opatřovala B. vlastními výchovnými texty lidové melodie. Hlavní okruhy svých námětů zpracovávala i pro loutkové jeviště (Vánoční hra, 1917, Honza a Kašpárek na cestách, 1929, Přemysl a Libuše, 1930 aj.). Dospělému publiku určila hru Matka (1921), tematizující boj matky se smrtí podle námětu Andersenovy pohádky. Hru uvádělo Městské divadlo v Olomouci v divadelní sezoně 1921/22. Některé z her B. byly přeloženy do francouzštiny, němčiny, srbochorvatštiny a slovinštiny.
D: Úhor 22, 1934, s. 89n. (F. Vymětal, Bibliografie spisů V. B.-P.); LČL 1, s. 128n. (kde chyby v dataci biografi e a v určení článků a sborníků v literatuře).
L: W. Ethen, Portréty a silhouetty II., 1936, s. 79n.; OSN 28, s. 1034; MSN 5, s. 760; DČD 3, s. 476; KSN 1, s. 395; R. Fischer, Olomoucký památník 1848–1918, 1938; L. Páleníček, Dětské hry V. B.-P., in: Chudým dětem, sv. 52; Ženy na Moravě, 1940, s. 111n.; B. Vybíral, Beletristický přínos olomouckého kraje české literatuře, 1940; J. Springer, Co dala Haná české literatuře, 1947; V. Palivec, Literární místopis Příbramska, 1958; M. Frintová, Vzpomínka na kroměřížskou učitelku a spisovatelku V. B.-P., in: Zpravodaj města Kroměříže, 1969, č. 9, s. 170n.; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 370; E. Machková, Tendence dětského a školního divadla do roku 1945, in: Cesty českého amatérského divadla, 1998, s. 104n.
Věra Brožová
