BALZER Jan Jiří st. 6.8.1736-14.11.1799: Porovnání verzí
(BALZER_Jan_Jindřich_6.8.1736-14.11.1799) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Jan Jindřich BALZER | | jméno = Jan Jindřich BALZER | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 6.8.1736 | + | | datum narození = křest 6.8.1736 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Choustníkovo Hradiště |
| datum úmrtí = 14.11.1799 | | datum úmrtí = 14.11.1799 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
88- Umělecký řemeslník | 88- Umělecký řemeslník | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BALZER, Jan Jiří st.''' ''(též BALTZER, PALTZER, Johann Heinrich d. Ae.), * křest 6. 8. 1736 Choustníkovo Hradiště, † 14. 11. 1799 Praha, rytec, vydavatel'' | ||
+ | |||
+ | Vyučil se u Michaela Heinricha Rentze. Po vyučení navštívil | ||
+ | řadu výtvarných akademií v německých zemích a po návratu | ||
+ | do Čech se 1758 usadil v Lysé nad Labem, kde si založil | ||
+ | mědiryteckou dílnu a 1767 získal měšťanské právo. Již v té | ||
+ | době byl činný i v Praze, kam přesídlil 1771. Zaměstnával své | ||
+ | mladší bratry Františka (1740–po 1798), Matyáše (1747 až | ||
+ | 1791) a Řehoře (1751–1824). Působil také jako nakladatel a | ||
+ | vydavatel grafických listů, nejprve na Malé Straně a od 1777 | ||
+ | na Starém Městě. 1791 byl jmenován členem Akademie der | ||
+ | Bildenden Künstler ve Vídni. Po jeho smrti převzala vedení | ||
+ | dílny spolu se syny Janem Karlem (1769–1805) a Antonínem | ||
+ | Karlem (1771–1807) jeho vdova. Rukopis B. a jeho | ||
+ | dílny se vyvíjel v průběhu desetiletí od lineárních mědirytin | ||
+ | až k akvatintě, kterou používal pro reprodukci děl starých | ||
+ | mistrů. Zvládal i techniku tzv. křídové manýry. Z rozsáhlé B. | ||
+ | práce patří k nejvýznamnějším soubor 228 rytin podle žánrových | ||
+ | kreseb Norberta Grunda, které vydal (1775–80) v řadě | ||
+ | tematických sérií. Významné místo v jeho tvorbě zaujaly | ||
+ | podobizny 90 významných českých a moravských osobností | ||
+ | (např. Jan Žižka, Karel Škréta, Václav Hollar apod.), většinou | ||
+ | zhotovených podle předloh Wilhelma Kleinhardta (byly | ||
+ | vydávány s doprovodnými texty, jež psal zpočátku latinsky | ||
+ | Mikuláš Adaukt Voigt a později německy František Martin | ||
+ | Pelcl), dále soubory vedut z Krkonoš, z Rakouska a severní | ||
+ | Itálie pro ''Topographie'' ''des Böhmischen'' ''Königreiches'' Jaroslava | ||
+ | Schallera a také větší kolekce vedut z Prahy, zhotovených | ||
+ | podle předloh J. A. Scottiho de Cassano, Josefa Carmine | ||
+ | a Leopolda Paukerta. Jiným velkým souborem grafických | ||
+ | listů, který ve své době dosáhl značné popularity, byl soubor | ||
+ | pohledů na města a pevnosti dobyté na Turcích. B. své rytiny | ||
+ | signoval jen zřídka jako „delineator“. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Czikan 1835, s. 174; P. Toman, Rodina grafiků Balzerů, in: Hollar 14, | ||
+ | 1937, s. 117n.; Toman 1, s. 34n. (zde přehled starší literatury); Thieme | ||
+ | – Becker 2, s. 430; BL 1, s. 46; NEU 1, s. 45; EČVU, s. 44; Saur 6, s. 539n. | ||
+ | (zde přehled slovníkové literatury). | ||
+ | |||
+ | Jitka Lněničková | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]] | [[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1736]] | [[Kategorie:1736]] | ||
+ | [[Kategorie:Choustníkovo Hradiště]] | ||
[[Kategorie:1799]] | [[Kategorie:1799]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 29. 3. 2016, 14:29
Jan Jindřich BALZER | |
Narození | křest 6.8.1736 |
---|---|
Místo narození | Choustníkovo Hradiště |
Úmrtí | 14.11.1799 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 88- Umělecký řemeslník |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40074 |
BALZER, Jan Jiří st. (též BALTZER, PALTZER, Johann Heinrich d. Ae.), * křest 6. 8. 1736 Choustníkovo Hradiště, † 14. 11. 1799 Praha, rytec, vydavatel
Vyučil se u Michaela Heinricha Rentze. Po vyučení navštívil řadu výtvarných akademií v německých zemích a po návratu do Čech se 1758 usadil v Lysé nad Labem, kde si založil mědiryteckou dílnu a 1767 získal měšťanské právo. Již v té době byl činný i v Praze, kam přesídlil 1771. Zaměstnával své mladší bratry Františka (1740–po 1798), Matyáše (1747 až 1791) a Řehoře (1751–1824). Působil také jako nakladatel a vydavatel grafických listů, nejprve na Malé Straně a od 1777 na Starém Městě. 1791 byl jmenován členem Akademie der Bildenden Künstler ve Vídni. Po jeho smrti převzala vedení dílny spolu se syny Janem Karlem (1769–1805) a Antonínem Karlem (1771–1807) jeho vdova. Rukopis B. a jeho dílny se vyvíjel v průběhu desetiletí od lineárních mědirytin až k akvatintě, kterou používal pro reprodukci děl starých mistrů. Zvládal i techniku tzv. křídové manýry. Z rozsáhlé B. práce patří k nejvýznamnějším soubor 228 rytin podle žánrových kreseb Norberta Grunda, které vydal (1775–80) v řadě tematických sérií. Významné místo v jeho tvorbě zaujaly podobizny 90 významných českých a moravských osobností (např. Jan Žižka, Karel Škréta, Václav Hollar apod.), většinou zhotovených podle předloh Wilhelma Kleinhardta (byly vydávány s doprovodnými texty, jež psal zpočátku latinsky Mikuláš Adaukt Voigt a později německy František Martin Pelcl), dále soubory vedut z Krkonoš, z Rakouska a severní Itálie pro Topographie des Böhmischen Königreiches Jaroslava Schallera a také větší kolekce vedut z Prahy, zhotovených podle předloh J. A. Scottiho de Cassano, Josefa Carmine a Leopolda Paukerta. Jiným velkým souborem grafických listů, který ve své době dosáhl značné popularity, byl soubor pohledů na města a pevnosti dobyté na Turcích. B. své rytiny signoval jen zřídka jako „delineator“.
L: Czikan 1835, s. 174; P. Toman, Rodina grafiků Balzerů, in: Hollar 14, 1937, s. 117n.; Toman 1, s. 34n. (zde přehled starší literatury); Thieme – Becker 2, s. 430; BL 1, s. 46; NEU 1, s. 45; EČVU, s. 44; Saur 6, s. 539n. (zde přehled slovníkové literatury).
Jitka Lněničková