BARÁK Rudolf 11.5.1915-12.8.1995: Porovnání verzí

Z Personal
(BARÁK_Rudolf_11.5.1915-12.8.1995)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Rudolf BARÁK  
 
| jméno = Rudolf BARÁK  
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Barak Rudolf portret.jpg
 
| datum narození = 11.5.1915
 
| datum narození = 11.5.1915
| místo narození = Blansko u Boskovic
+
| místo narození = Blansko
 
| datum úmrtí = 12.8.1995
 
| datum úmrtí = 12.8.1995
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Rudolf BARÁK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 213
 +
}}
 +
 
 +
'''BARÁK, Rudolf,''' ''* 11. 5. 1915 Blansko, † 12. 8. 1995 Praha, politik, státník''
 +
 
 +
Vyučil se typografem a poté pracoval v tiskárně v Blansku; za
 +
druhé světové války byl totálně nasazen ve Škodových závodech v Adamově. 1945 vstoupil do KSČ a začal působit jako
 +
její funkcionář na Brněnsku: 1945–48 tajemník Městského
 +
národního výboru v Blansku, 1948–50 předseda obvodního
 +
národního výboru v Boskovicích, posléze v Blansku, 1950–
 +
53 se stal předsedou Krajského národního výboru v Brně. Na
 +
počátku 50. let nastal v souvislosti s personálními přesuny po
 +
provedených čistkách v nejvyšších politických orgánech v jeho
 +
kariéře strmý vzestup. 1952–54 byl kandidátem, 1954–62
 +
členem ústředního výboru KSČ a členem jeho politického
 +
byra (předsednictva), 24. 3.–14. 9. 1953 a 6. 3. 1959–9.
 +
2. 1962 náměstkem předsedy, resp. místopředsedou vlády,
 +
od 14. 9. 1953 do 23. 6. 1961 ministrem vnitra, 1954–62
 +
poslancem Národního shromáždění. Postupně získal významnou
 +
pozici ve státním i stranickém vedení a ve druhé
 +
polovině 50. a na počátku 60. let patřil k nejmocnějším mužům
 +
v tehdejším Československu, byl pokládán za nástupce
 +
Antonína Novotného. Resort ministerstva vnitra řídil v době
 +
posledních velkých politických procesů i v době prvních rehabilitací
 +
a pokusů o kritické zhodnocení policejní a soudní
 +
praxe z přelomu 40. a 50. let. Nesl zodpovědnost za zpravodajské
 +
a represivní akce československých bezpečnostních složek
 +
v tomto období (mj. za únos Bohumila Laušmana v prosinci
 +
1953). Soustavně upevňoval svoje mocenské postavení,
 +
přičemž využíval podpory sovětských bezpečnostních struktur
 +
i části nejvyšších politických představitelů. Počátkem 60.
 +
let se dostal do konfliktu s A. Novotným a jeho stoupenci,
 +
v němž podlehl. V červnu 1961 musel odejít z funkce ministra
 +
vnitra, v únoru 1962 byl zbaven všech funkcí, vyloučen
 +
z KSČ a následně zatčen, v dubnu 1962 pak na základě vykonstruovaných
 +
obvinění odsouzen k patnácti letům vězení.
 +
V době tzv. pražského jara 1968 byl 8. 5. 1968 propuštěn
 +
a 18. 7. 1968 zrušil Nejvyšší soud původní rozsudek jako
 +
nezákonný v plném rozsahu. Do politického života se však B.
 +
již nevrátil; pracoval nejprve v tiskárně známek, později jako
 +
skladník v podniku Restaurace a jídelny Praha. Po listopadu
 +
1989 opakovaně vystoupil ve sdělovacích prostředcích (tisk,
 +
televize) s různými atraktivními svědectvími z bezpečnostního
 +
i politického zákulisí 50. let, jejichž výpovědní hodnota
 +
byla ovšem sporná. „Barákův případ“ nebyl dosud přesvědčivě
 +
analyzován a objasněn.
 +
 
 +
'''L:''' PSD 1, s. 45; ČBS, s. 24; Tomeš 1, s. 45.
 +
 
 +
'''P:''' SÚA, fond Archiv ÚV KSČ.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/50627 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Vlastislav Lacina, Josef Tomeš
  
== Literatura ==
 
Churáň II/1, 22; Čsl. politici 1918-91, s. 11; SBS I, 92; PSD KSČ I, 38; Památky rev. hnutí Střed. kraje, o. Nymburk, Praha 1973, s. 13;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
 
[[Kategorie:1915]]
 
[[Kategorie:1915]]
[[Kategorie:Blansko_u_Boskovic]]
+
[[Kategorie:Blansko]]
 
[[Kategorie:1995]]
 
[[Kategorie:1995]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 23. 9. 2019, 15:54

Rudolf BARÁK
Narození 11.5.1915
Místo narození Blansko
Úmrtí 12.8.1995
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 213
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40103

BARÁK, Rudolf, * 11. 5. 1915 Blansko, † 12. 8. 1995 Praha, politik, státník

Vyučil se typografem a poté pracoval v tiskárně v Blansku; za druhé světové války byl totálně nasazen ve Škodových závodech v Adamově. 1945 vstoupil do KSČ a začal působit jako její funkcionář na Brněnsku: 1945–48 tajemník Městského národního výboru v Blansku, 1948–50 předseda obvodního národního výboru v Boskovicích, posléze v Blansku, 1950– 53 se stal předsedou Krajského národního výboru v Brně. Na počátku 50. let nastal v souvislosti s personálními přesuny po provedených čistkách v nejvyšších politických orgánech v jeho kariéře strmý vzestup. 1952–54 byl kandidátem, 1954–62 členem ústředního výboru KSČ a členem jeho politického byra (předsednictva), 24. 3.–14. 9. 1953 a 6. 3. 1959–9. 2. 1962 náměstkem předsedy, resp. místopředsedou vlády, od 14. 9. 1953 do 23. 6. 1961 ministrem vnitra, 1954–62 poslancem Národního shromáždění. Postupně získal významnou pozici ve státním i stranickém vedení a ve druhé polovině 50. a na počátku 60. let patřil k nejmocnějším mužům v tehdejším Československu, byl pokládán za nástupce Antonína Novotného. Resort ministerstva vnitra řídil v době posledních velkých politických procesů i v době prvních rehabilitací a pokusů o kritické zhodnocení policejní a soudní praxe z přelomu 40. a 50. let. Nesl zodpovědnost za zpravodajské a represivní akce československých bezpečnostních složek v tomto období (mj. za únos Bohumila Laušmana v prosinci 1953). Soustavně upevňoval svoje mocenské postavení, přičemž využíval podpory sovětských bezpečnostních struktur i části nejvyšších politických představitelů. Počátkem 60. let se dostal do konfliktu s A. Novotným a jeho stoupenci, v němž podlehl. V červnu 1961 musel odejít z funkce ministra vnitra, v únoru 1962 byl zbaven všech funkcí, vyloučen z KSČ a následně zatčen, v dubnu 1962 pak na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen k patnácti letům vězení. V době tzv. pražského jara 1968 byl 8. 5. 1968 propuštěn a 18. 7. 1968 zrušil Nejvyšší soud původní rozsudek jako nezákonný v plném rozsahu. Do politického života se však B. již nevrátil; pracoval nejprve v tiskárně známek, později jako skladník v podniku Restaurace a jídelny Praha. Po listopadu 1989 opakovaně vystoupil ve sdělovacích prostředcích (tisk, televize) s různými atraktivními svědectvími z bezpečnostního i politického zákulisí 50. let, jejichž výpovědní hodnota byla ovšem sporná. „Barákův případ“ nebyl dosud přesvědčivě analyzován a objasněn.

L: PSD 1, s. 45; ČBS, s. 24; Tomeš 1, s. 45.

P: SÚA, fond Archiv ÚV KSČ.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlastislav Lacina, Josef Tomeš