Biografický slovník
BARVÍK Miroslav 14.9.1919-2.3.1998: Porovnání verzí
(BARVÍK_Miroslav_14.9.1919-2.3.1998) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Miroslav BARVÍK | | jméno = Miroslav BARVÍK | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Barvik Miroslav portret.jpg |
| datum narození = 14.9.1919 | | datum narození = 14.9.1919 | ||
| místo narození = Lužice u Hodonína | | místo narození = Lužice u Hodonína | ||
| datum úmrtí = 2.3.1998 | | datum úmrtí = 2.3.1998 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
| − | | povolání = 77- Hudební skladatel | + | | povolání = 77- Hudební skladatel<br />80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života<br />61- Pedagog<br /> |
| − | 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života | + | |
| − | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 259 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''BARVÍK, Miroslav,''' ''* 14. 9. 1919 Lužice u Hodonína, † 2. 3. 1998 Brno, skladatel, hudební publicista, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Studoval na hodonínské reálce 1930–37, poté 1937–42 | ||
| + | skladbu u Václava Kaprála a dirigování u Quida Arnoldiho na | ||
| + | brněnské konzervatoři. Ve studiu skladby pokračoval 1942 až | ||
| + | 1944 jako soukromý žák Vítězslava Nováka, 1946–48 u Jaroslava | ||
| + | Řídkého na mistrovské škole pražské konzervatoře. | ||
| + | Zároveň studoval hudební vědu a estetiku u Vladimíra Helferta | ||
| + | (1938–39) a po válce u Jana Racka, Bohumíra Štědroně | ||
| + | a Mirko Nováka. 1942–45 vyučoval na Ústavu hudby a zpěvu | ||
| + | v Ostravě, krátce byl kulturním referentem v Brušperku | ||
| + | a oblastním inspektorem hudebních škol, 1945–47 působil | ||
| + | jako pedagog a tajemník brněnské konzervatoře. Po příchodu | ||
| + | do Prahy 1948 se angažoval v mnoha funkcích, např. jako | ||
| + | referent hudebního oddělení ministerstva informací, referent | ||
| + | pro umění Ústředního akčního výboru Národní fronty a od | ||
| + | 1949 generální tajemník Svazu československých skladatelů. | ||
| + | Dále působil jako lektor na Pedagogické fakultě UK, 1948 až | ||
| + | 1966 na pražské konzervatoři, do 1956 byl vedoucím hudebního | ||
| + | oddělení Státního výboru pro věci umění ministerstva | ||
| + | kultury a od 1960 referentem ministerstva školství a kultury. | ||
| + | 1949–57 byl kritikem časopisu ''Hudební'' ''rozhledy'' a 1949–53 | ||
| + | jeho vedoucím redaktorem. Jako referent přispíval také do | ||
| + | ''Lidových'' ''novin'' (1949), ''Literárních'' ''novin'' (1956–57), ''Tempa'', ''Tvorby'' aj. 1960 se stal uměleckým ředitelem Státního divadla | ||
| + | v Brně, z funkce byl odvolán z politických důvodů 1970. | ||
| + | V kompozici vyšel stylově z okruhu brněnských skladatelů | ||
| + | (Václav Kaprál) a ze školy Vítězslava Nováka, byl ovlivněn | ||
| + | Leošem Janáčkem a jihomoravskou lidovou tradicí. Jádrem | ||
| + | jeho tvorby, jejíž převážná část vznikla 1939–53, je dílo vokální | ||
| + | (cykly, sbory, písně masové, vojenské, úpravy lidových | ||
| + | písní). V polovině 60. let přestal komponovat a zaměřil se | ||
| + | na popularizaci a editorskou činnost. Napsal řadu metodických | ||
| + | a popularizačních publikací a studií, natočil několik | ||
| + | rozhlasových cyklů, např. ''Večerní'' ''hovory'' ''o hudbě'', od 1981 | ||
| + | ''Nedělní'' ''hovory'' a ''Obrázky z'' ''dějin'' ''hudby'' ''pro každého''. Vydal | ||
| + | několik Janáčkových skladeb (např. kritické vydání partitury | ||
| + | Janáčkovy opery ''Příhody'' ''lišky'' ''Bystroušky'' v edici Peters). Po | ||
| + | válce se angažoval pro myšlenky dogmatického socialismu, | ||
| + | ke změně politického názoru u něj došlo po sovětské invazi | ||
| + | v srpnu 1968. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' soupis skladeb in: HS 1, s. 60n. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' tamtéž; Č. Gardavský (ed.), Skladatelé dneška, 1961, s. 32n.; Čeští skladatelé | ||
| + | současnosti, 1985, s. 18n.; Slezsko 11, s. 14n. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/276327 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Hana Adámková-Heidrová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
[[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]] | [[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1919]] | [[Kategorie:1919]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Lužice u Hodonína]] |
[[Kategorie:1998]] | [[Kategorie:1998]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] | ||
Aktuální verze z 26. 9. 2019, 14:31
| Miroslav BARVÍK | |
 | |
| Narození | 14.9.1919 |
|---|---|
| Místo narození | Lužice u Hodonína |
| Úmrtí | 2.3.1998 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání |
77- Hudební skladatel 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 259 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40348 |
BARVÍK, Miroslav, * 14. 9. 1919 Lužice u Hodonína, † 2. 3. 1998 Brno, skladatel, hudební publicista, pedagog
Studoval na hodonínské reálce 1930–37, poté 1937–42 skladbu u Václava Kaprála a dirigování u Quida Arnoldiho na brněnské konzervatoři. Ve studiu skladby pokračoval 1942 až 1944 jako soukromý žák Vítězslava Nováka, 1946–48 u Jaroslava Řídkého na mistrovské škole pražské konzervatoře. Zároveň studoval hudební vědu a estetiku u Vladimíra Helferta (1938–39) a po válce u Jana Racka, Bohumíra Štědroně a Mirko Nováka. 1942–45 vyučoval na Ústavu hudby a zpěvu v Ostravě, krátce byl kulturním referentem v Brušperku a oblastním inspektorem hudebních škol, 1945–47 působil jako pedagog a tajemník brněnské konzervatoře. Po příchodu do Prahy 1948 se angažoval v mnoha funkcích, např. jako referent hudebního oddělení ministerstva informací, referent pro umění Ústředního akčního výboru Národní fronty a od 1949 generální tajemník Svazu československých skladatelů. Dále působil jako lektor na Pedagogické fakultě UK, 1948 až 1966 na pražské konzervatoři, do 1956 byl vedoucím hudebního oddělení Státního výboru pro věci umění ministerstva kultury a od 1960 referentem ministerstva školství a kultury. 1949–57 byl kritikem časopisu Hudební rozhledy a 1949–53 jeho vedoucím redaktorem. Jako referent přispíval také do Lidových novin (1949), Literárních novin (1956–57), Tempa, Tvorby aj. 1960 se stal uměleckým ředitelem Státního divadla v Brně, z funkce byl odvolán z politických důvodů 1970. V kompozici vyšel stylově z okruhu brněnských skladatelů (Václav Kaprál) a ze školy Vítězslava Nováka, byl ovlivněn Leošem Janáčkem a jihomoravskou lidovou tradicí. Jádrem jeho tvorby, jejíž převážná část vznikla 1939–53, je dílo vokální (cykly, sbory, písně masové, vojenské, úpravy lidových písní). V polovině 60. let přestal komponovat a zaměřil se na popularizaci a editorskou činnost. Napsal řadu metodických a popularizačních publikací a studií, natočil několik rozhlasových cyklů, např. Večerní hovory o hudbě, od 1981 Nedělní hovory a Obrázky z dějin hudby pro každého. Vydal několik Janáčkových skladeb (např. kritické vydání partitury Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky v edici Peters). Po válce se angažoval pro myšlenky dogmatického socialismu, ke změně politického názoru u něj došlo po sovětské invazi v srpnu 1968.
D: soupis skladeb in: HS 1, s. 60n.
L: tamtéž; Č. Gardavský (ed.), Skladatelé dneška, 1961, s. 32n.; Čeští skladatelé současnosti, 1985, s. 18n.; Slezsko 11, s. 14n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Hana Adámková-Heidrová
