BATĚK Alexandr Sommer 15.6.1874-6.4.1944: Porovnání verzí
(BATĚK-SOMMER_Alexandr_15.6.1874-6.4.1944) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Alexandr BATĚK | + | | jméno = Alexandr Sommer BATĚK |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 15.6.1874 | | datum narození = 15.6.1874 | ||
− | | místo narození = Prádlo | + | | místo narození = Prádlo u Nepomuku |
| datum úmrtí = 6.4.1944 | | datum úmrtí = 6.4.1944 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BATĚK, Alexandr Sommer,''' * 15. 6. 1874 Prádlo u Nepomuku, † 6. 4. 1944 Praha, chemik, popularizátor přírodních věd, myslitel, pedagog | ||
+ | |||
+ | Syn z rodiny venkovského učitele, 1893 maturoval na klasickém | ||
+ | Akademickém gymnáziu v Praze. Po jednoroční vojenské | ||
+ | službě studoval 1894–98 zprvu matematiku a fyziku, od | ||
+ | druhého ročníku pod vlivem přednášek B. Raýmana chemii | ||
+ | u profesora B. Braunera na filozofické fakultě české univerzity | ||
+ | v Praze (1899 PhDr. na základě práce ''Revize'' ''atomové'' | ||
+ | ''váhy'' ''ceria'', knižně 1903), poslouchal rovněž filozofii u T. G. | ||
+ | Masaryka, srovnávací jazykovědu u J. Zubatého, orientalistiku | ||
+ | u R. Dvořáka. Na základě Braunerova doporučení strávil | ||
+ | zimní semestr 1899 v Londýně u prof. Ramsaye a po studijním | ||
+ | pobytu v anglických chemických laboratořích byl v letním | ||
+ | semestru 1900 v Paříži u prof. Moissana, Becquerela a | ||
+ | Berthelota. 1900–02 působil jako prefekt Strakovy akademie | ||
+ | a současně jako spolupracovník předčasně zemřelého O. Šulce, | ||
+ | zakladatele české fyzikální chemie, v jeho soukromé laboratoři. | ||
+ | Po Šulcově smrti se stal krátce asistentem prof. K. Preise | ||
+ | na české technice. 1902–03 vyučoval jako suplent chemii | ||
+ | a fyziku na reálce v Jičíně, 1903–12 byl profesorem chemie | ||
+ | na Vyšší průmyslové škole v Plzni, 1912–32 vedl chemické | ||
+ | oddělení Vyšší průmyslové školy v Praze na Betlémském náměstí. | ||
+ | B. dvojí pokus o habilitaci byl zamítnut. Za války byl | ||
+ | mobilizován do vojenských chemických laboratoří ve Vídni. | ||
+ | Člen české luteránské církve a realistické, od 1920 socialistické | ||
+ | (národně socialistické) strany. Jméno Sommer bylo rodné | ||
+ | jméno jeho matky, které v reformačním duchu přijal jako | ||
+ | druhé jméno křestní, psával se též Sommer-Batěk. Zemřel ve | ||
+ | své vilce v Liboci na selhání srdce. | ||
+ | |||
+ | B. bibliografie obsahuje více než 200 titulů. Přes extenzivní | ||
+ | zájmy, kdy mnohdy diletantsky zasahoval do řady oblastí | ||
+ | vědeckých i mysticko-iracionálních, obsahovalo jeho dílo | ||
+ | pozoruhodné podněty. 1900 byl vyzván O. Šulcem k opravě | ||
+ | českého chemického názvosloví a vypracoval soudobou | ||
+ | terminologii podvojných sloučenin, do definitivního tvaru | ||
+ | ji dovedl jeho přítel ze studií E. Votoček (přijato 1914, schváleno | ||
+ | po vzniku ČSR). B. byl průkopníkem eletrochemie | ||
+ | (''Elektroměr'' ''v acidimetrii'', 1901), autorem studií ''O působení'' | ||
+ | ''kysličníku'' ''siřičitého'' ''na zásadité'' ''sírany'' ''vzácných'' ''zemin'' (1902), | ||
+ | ''Dělení'' ''thoria'' ''od ceriálních'' ''zemin'' (Berlín 1905), ''Difúze'' a její | ||
+ | ''využití'' (habilitace, 1922–23), o odpadních vodách z kliháren | ||
+ | a továren na umělá hnojiva a o okysličenosti vod (obě 1914). | ||
+ | Mimoto se zabýval i didaktikou chemie (''Pokusná'' ''chemie'' | ||
+ | ''prostonárodní'' ''s výkladem'' ''teoretickým'', 1902, ''Chemie'' ''v příkladech'', | ||
+ | 1907), dějinami chemie (''Chemie'' ''starých'' ''Indů'', 1904, | ||
+ | ''Jatrochemie'', 1913, ''Chemické'' ''vynálezy'' ''a objevy'', 1930). Byl autorem | ||
+ | učebnice chemické technologie (1910) a anorganické | ||
+ | chemie (1913–14) pro průmyslové školy, výkladové sbírky | ||
+ | chemických vzorců (1923) a chemických rovnic (1927), propagoval | ||
+ | Mendělejevovu periodickou soustavu, darwinismus, | ||
+ | eubiotiku, abstinentství, nekuřáctví, vegetariánství a nudismus jako základ správné životosprávy. Přednášky vycházely | ||
+ | tiskem ve zvláštní knižnici. Založil lidovýchovné sdružení, | ||
+ | hlásící se k Masarykovu, Tolstého a Gándhího učení. Ač byl | ||
+ | ovlivněn anglosaským modelem edukace a inspirovaly jej reformy | ||
+ | J. Deweye, dospěl v meziválečném období na teosofické | ||
+ | pozice, jeho dějiny mystiky, magie a starověkých mystérií | ||
+ | vynikaly amatérismem a nekritičností výkladu. Byl členem | ||
+ | vedení České teosofické jednoty a zastupoval ČSR v Antroposofické společnosti R. Steinera. Hodnotu si však uchoval | ||
+ | jeho sociálně myslitelský odkaz. Vedle P. Moudré a J. Wurmové | ||
+ | patřil k organizátorům českého pacifismu. Angažoval | ||
+ | se v české provincii Armády spásy a vyvíjel úsilí o překonání | ||
+ | sociálních následků války. B. časopisecké podniky byly epizodické, | ||
+ | beletristické pokusy nezdařilé a snaha o univerzálně | ||
+ | použitelné (neoglyfické) písmo vyzněla naprázdno. Význam | ||
+ | měly vzpomínky ''Jak jsem'' ''padesát'' ''let'' ''žil a'' ''pracoval'' (1925). | ||
+ | Velké práce z posledního tvůrčího období zůstaly v rukopise. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 22; J. Baborovský, A. S. B., | ||
+ | in: Naše věda 24, 1946, s. 215; F. Petrů – B. Hájek, A. S. B., in: Přírodní | ||
+ | vědy ve škole 5, 1955, s. 372n.; OSN 28, s. 90; OSND 1/1, s. 480; ČBS, | ||
+ | s. 30; Tomeš 1, s. 57n. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SÚA Praha (s inventářem); Archiv města Plzně (korespondence); Archiv | ||
+ | NM Praha (společenské aktivity). | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | [[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | [[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1874]] | [[Kategorie:1874]] | ||
[[Kategorie:Prádlo]] | [[Kategorie:Prádlo]] | ||
[[Kategorie:1944]] | [[Kategorie:1944]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 6. 5. 2016, 09:51
Alexandr Sommer BATĚK | |
Narození | 15.6.1874 |
---|---|
Místo narození | Prádlo u Nepomuku |
Úmrtí | 6.4.1944 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
3- Chemik nebo alchymista 63- Spisovatel 67- Nakladatel nebo vydavatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=86040 |
BATĚK, Alexandr Sommer, * 15. 6. 1874 Prádlo u Nepomuku, † 6. 4. 1944 Praha, chemik, popularizátor přírodních věd, myslitel, pedagog
Syn z rodiny venkovského učitele, 1893 maturoval na klasickém Akademickém gymnáziu v Praze. Po jednoroční vojenské službě studoval 1894–98 zprvu matematiku a fyziku, od druhého ročníku pod vlivem přednášek B. Raýmana chemii u profesora B. Braunera na filozofické fakultě české univerzity v Praze (1899 PhDr. na základě práce Revize atomové váhy ceria, knižně 1903), poslouchal rovněž filozofii u T. G. Masaryka, srovnávací jazykovědu u J. Zubatého, orientalistiku u R. Dvořáka. Na základě Braunerova doporučení strávil zimní semestr 1899 v Londýně u prof. Ramsaye a po studijním pobytu v anglických chemických laboratořích byl v letním semestru 1900 v Paříži u prof. Moissana, Becquerela a Berthelota. 1900–02 působil jako prefekt Strakovy akademie a současně jako spolupracovník předčasně zemřelého O. Šulce, zakladatele české fyzikální chemie, v jeho soukromé laboratoři. Po Šulcově smrti se stal krátce asistentem prof. K. Preise na české technice. 1902–03 vyučoval jako suplent chemii a fyziku na reálce v Jičíně, 1903–12 byl profesorem chemie na Vyšší průmyslové škole v Plzni, 1912–32 vedl chemické oddělení Vyšší průmyslové školy v Praze na Betlémském náměstí. B. dvojí pokus o habilitaci byl zamítnut. Za války byl mobilizován do vojenských chemických laboratoří ve Vídni. Člen české luteránské církve a realistické, od 1920 socialistické (národně socialistické) strany. Jméno Sommer bylo rodné jméno jeho matky, které v reformačním duchu přijal jako druhé jméno křestní, psával se též Sommer-Batěk. Zemřel ve své vilce v Liboci na selhání srdce.
B. bibliografie obsahuje více než 200 titulů. Přes extenzivní zájmy, kdy mnohdy diletantsky zasahoval do řady oblastí vědeckých i mysticko-iracionálních, obsahovalo jeho dílo pozoruhodné podněty. 1900 byl vyzván O. Šulcem k opravě českého chemického názvosloví a vypracoval soudobou terminologii podvojných sloučenin, do definitivního tvaru ji dovedl jeho přítel ze studií E. Votoček (přijato 1914, schváleno po vzniku ČSR). B. byl průkopníkem eletrochemie (Elektroměr v acidimetrii, 1901), autorem studií O působení kysličníku siřičitého na zásadité sírany vzácných zemin (1902), Dělení thoria od ceriálních zemin (Berlín 1905), Difúze a její využití (habilitace, 1922–23), o odpadních vodách z kliháren a továren na umělá hnojiva a o okysličenosti vod (obě 1914). Mimoto se zabýval i didaktikou chemie (Pokusná chemie prostonárodní s výkladem teoretickým, 1902, Chemie v příkladech, 1907), dějinami chemie (Chemie starých Indů, 1904, Jatrochemie, 1913, Chemické vynálezy a objevy, 1930). Byl autorem učebnice chemické technologie (1910) a anorganické chemie (1913–14) pro průmyslové školy, výkladové sbírky chemických vzorců (1923) a chemických rovnic (1927), propagoval Mendělejevovu periodickou soustavu, darwinismus, eubiotiku, abstinentství, nekuřáctví, vegetariánství a nudismus jako základ správné životosprávy. Přednášky vycházely tiskem ve zvláštní knižnici. Založil lidovýchovné sdružení, hlásící se k Masarykovu, Tolstého a Gándhího učení. Ač byl ovlivněn anglosaským modelem edukace a inspirovaly jej reformy J. Deweye, dospěl v meziválečném období na teosofické pozice, jeho dějiny mystiky, magie a starověkých mystérií vynikaly amatérismem a nekritičností výkladu. Byl členem vedení České teosofické jednoty a zastupoval ČSR v Antroposofické společnosti R. Steinera. Hodnotu si však uchoval jeho sociálně myslitelský odkaz. Vedle P. Moudré a J. Wurmové patřil k organizátorům českého pacifismu. Angažoval se v české provincii Armády spásy a vyvíjel úsilí o překonání sociálních následků války. B. časopisecké podniky byly epizodické, beletristické pokusy nezdařilé a snaha o univerzálně použitelné (neoglyfické) písmo vyzněla naprázdno. Význam měly vzpomínky Jak jsem padesát let žil a pracoval (1925). Velké práce z posledního tvůrčího období zůstaly v rukopise.
L: A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 22; J. Baborovský, A. S. B., in: Naše věda 24, 1946, s. 215; F. Petrů – B. Hájek, A. S. B., in: Přírodní vědy ve škole 5, 1955, s. 372n.; OSN 28, s. 90; OSND 1/1, s. 480; ČBS, s. 30; Tomeš 1, s. 57n.
P: SÚA Praha (s inventářem); Archiv města Plzně (korespondence); Archiv NM Praha (společenské aktivity).
Martin Kučera