BATLIČKA Otakar 12.3.1895-13.2.1942: Porovnání verzí
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Otakar BATLIČKA | | jméno = Otakar BATLIČKA | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Batlicka Otakar portret.jpg |
| datum narození = 12.3.1895 | | datum narození = 12.3.1895 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
Řádka 75: | Řádka 75: | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
[[Kategorie:Mauthausen]] | [[Kategorie:Mauthausen]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Batlicka Otakar manzelka.jpg|Otakar Batlička s nastávající manželkou Martou | ||
+ | Batlicka Otakar deska.jpg|Pamětní deska Otakara Batličky v pražských Nuslích | ||
+ | </gallery> |
Verze z 28. 6. 2018, 16:19
Otakar BATLIČKA | |
Narození | 12.3.1895 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 13.2.1942 |
Místo úmrtí | Mauthausen (Rakousko) |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40427 |
BATLIČKA, Otakar, * 12. 3. 1895 Praha, † 13. 2. 1942 Mauthausen (Rakousko), úředník, cestovatel, spisovatel, odbojový pracovník
Pocházel z úřednické rodiny bydlící v pražském Podskalí. V dětství ztratil matku. 1906 počal studovat gymnázium v Praze Na Smetance. 1909 se jako čtrnáctiletý tercián spontánně rozhodl odjet do ciziny. Za měsíc po svém zmizení se ohlásil z Argentiny. Světem se protloukal dalších devět let a na živobytí si vydělával příležitostnými pracemi. Byl gaučem v Argentině, potápěčem v Riu de Janeiru, rybářem na Amazonce, plavčíkem, kormidelníkem, telegrafistou, boxerem, zlatokopem, honákem na ovčích farmách, obchodníkem se známkami, řidičem metra i průvodčím v tramvaji. Ve svých patnácti letech se 1910 přidal k polské výpravě vyměřující trasu železnice v nitru pralesa západobrazilského státu Mato Grosso. 1914 pobyl krátce v Mexiku, a již téhož roku se vrátil do argentinského Buenos Aires. Procestoval takřka celou Jižní Ameriku, pobyl ve Skotsku, v Anglii, v Alexandrii, na kanadském Labradoru, v senegalském Dakaru, na Havajských ostrovech, v Austrálii, jako policista v Šanghaji, prošel i Spojené státy americké. Na svých cestách se naučil řadu jazyků, hovořil anglicky, německy, francouzsky, španělsky, portugalsky, indiánskou řečí guaraní, severskými jazyky. Byl také znamenitým střelcem. 1918 se vrátil do ČSR a stal se úředníkem Elektrických podniků. Krátce nato podnikl novou cestu kolem světa, od 1920 se hodlal natrvalo usadit v Praze. Přestěhoval se nedaleko svého rodiště do bytu v nových úřednických domech v Čiklově ulici v Nuslích (posmrtně tam umístěna jeho pamětní deska). 1930 otevřel bezplatné kursy radiotelegrafie pro mládež. Pracoval také jako noční hlídač, byl průvodcem cizinců, průvodčím pražských tramvají i řidičem, založil boxerskou školu. 1922 podnikl novou cestu kolem světa. 1938–41 přispíval povídkami, jichž napsal více než sto osmdesát, do časopisu Mladý hlasatel. Zpracovával v nich z autopsie čerpané dobrodružné příběhy odehrávající se v exotickém prostředí dalekého světa. Také ve svém prvním a jediném románovém cestopise pro mládež Rájem i peklem (1940) ztvárňoval příběhy tak, aby v čtenářích utužovaly mužné ctnosti. Jeho dílo se stalo oblíbenou četbou několika generací. B. byl rovněž jedním z prvních českých radioamatérů-radiotelegrafistů. Znalost tohoto oboru ho přivedla za okupace do protifašistické skupiny podzemní organizace Obrana národa Východ. Radiovým spojením udržoval důležitý kontakt především s exilovou vládou, zprávy vysílal ze svého bytu. Koncem roku 1941 byl zatčen, vězněn nejprve na Pankráci, pak v Mauthausenu a „na útěku zastřelen“. Posmrtně vyšly dva výbory z B. povídek Na vlně 57 metrů (1957, uspořádali B. Jírek a P. Sadecký), Tábor ztracených (1970, v úpravě B. Jírka). Byl vyznamenán československým válečným křížem 1939 in memoriam.
L: J. Kunc, Kdy zemřeli? Od 1937–1962, 1962, s. 13; I. Barteček, Cestovatelé z českých zemí v Latinské Americe, 2001; LČL 1, s. 158n. (kde další literatura); J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo. Naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 55n.; Tomeš 1, s. 58.
P: Biografický archiv ÚČL.
Marcella Husová