Biografický slovník
BATLIČKA Otakar 12.3.1895-13.2.1942: Porovnání verzí
(BATLIČKA_Otakar_12.3.1895-13.2.1942) |
|||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 13.2.1942 | | datum úmrtí = 13.2.1942 | ||
| − | | místo úmrtí = Mauthausen | + | | místo úmrtí = Mauthausen (Rakousko) |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''BATLIČKA, Otakar,''' ''* 12. 3. 1895 Praha, † 13. 2. 1942 Mauthausen (Rakousko), úředník, cestovatel, spisovatel, odbojový pracovník'' | |
| + | |||
| + | Pocházel z úřednické rodiny bydlící v pražském Podskalí. | ||
| + | V dětství ztratil matku. 1906 počal studovat gymnázium | ||
| + | v Praze Na Smetance. 1909 se jako čtrnáctiletý tercián spontánně | ||
| + | rozhodl odjet do ciziny. Za měsíc po svém zmizení | ||
| + | se ohlásil z Argentiny. Světem se protloukal dalších devět | ||
| + | let a na živobytí si vydělával příležitostnými pracemi. Byl | ||
| + | gaučem v Argentině, potápěčem v Riu de Janeiru, rybářem | ||
| + | na Amazonce, plavčíkem, kormidelníkem, telegrafistou, boxerem, | ||
| + | zlatokopem, honákem na ovčích farmách, obchodníkem | ||
| + | se známkami, řidičem metra i průvodčím v tramvaji. Ve | ||
| + | svých patnácti letech se 1910 přidal k polské výpravě vyměřující trasu železnice v nitru pralesa západobrazilského státu | ||
| + | Mato Grosso. 1914 pobyl krátce v Mexiku, a již téhož roku | ||
| + | se vrátil do argentinského Buenos Aires. Procestoval takřka | ||
| + | celou Jižní Ameriku, pobyl ve Skotsku, v Anglii, v Alexandrii, | ||
| + | na kanadském Labradoru, v senegalském Dakaru, na | ||
| + | Havajských ostrovech, v Austrálii, jako policista v Šanghaji, | ||
| + | prošel i Spojené státy americké. Na svých cestách se naučil | ||
| + | řadu jazyků, hovořil anglicky, německy, francouzsky, španělsky, | ||
| + | portugalsky, indiánskou řečí guaraní, severskými jazyky. | ||
| + | Byl také znamenitým střelcem. 1918 se vrátil do ČSR a stal | ||
| + | se úředníkem Elektrických podniků. Krátce nato podnikl | ||
| + | novou cestu kolem světa, od 1920 se hodlal natrvalo usadit | ||
| + | v Praze. Přestěhoval se nedaleko svého rodiště do bytu | ||
| + | v nových úřednických domech v Čiklově ulici v Nuslích | ||
| + | (posmrtně tam umístěna jeho pamětní deska). 1930 otevřel | ||
| + | bezplatné kursy radiotelegrafie pro mládež. Pracoval také jako | ||
| + | noční hlídač, byl průvodcem cizinců, průvodčím pražských | ||
| + | tramvají i řidičem, založil boxerskou školu. 1922 podnikl | ||
| + | novou cestu kolem světa. 1938–41 přispíval povídkami, jichž | ||
| + | napsal více než sto osmdesát, do časopisu ''Mladý'' ''hlasatel''. | ||
| + | Zpracovával v nich z autopsie čerpané dobrodružné příběhy | ||
| + | odehrávající se v exotickém prostředí dalekého světa. Také ve | ||
| + | svém prvním a jediném románovém cestopise pro mládež | ||
| + | ''Rájem i'' ''peklem'' (1940) ztvárňoval příběhy tak, aby v čtenářích | ||
| + | utužovaly mužné ctnosti. Jeho dílo se stalo oblíbenou | ||
| + | četbou několika generací. B. byl rovněž jedním z prvních českých | ||
| + | radioamatérů-radiotelegrafistů. Znalost tohoto oboru | ||
| + | ho přivedla za okupace do protifašistické skupiny podzemní | ||
| + | organizace Obrana národa Východ. Radiovým spojením udržoval | ||
| + | důležitý kontakt především s exilovou vládou, zprávy | ||
| + | vysílal ze svého bytu. Koncem roku 1941 byl zatčen, vězněn | ||
| + | nejprve na Pankráci, pak v Mauthausenu a „na útěku zastřelen“. | ||
| + | Posmrtně vyšly dva výbory z B. povídek ''Na vlně'' ''57 metrů'' | ||
| + | (1957, uspořádali B. Jírek a P. Sadecký), ''Tábor'' ''ztracených'' | ||
| + | (1970, v úpravě B. Jírka). Byl vyznamenán československým | ||
| + | válečným křížem 1939 in memoriam. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Kunc, Kdy zemřeli? Od 1937–1962, 1962, s. 13; I. Barteček, Cestovatelé | ||
| + | z českých zemí v Latinské Americe, 2001; LČL 1, s. 158n. (kde další | ||
| + | literatura); J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo. Naši cestovatelé a geografové, | ||
| + | 1998, s. 55n.; Tomeš 1, s. 58. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1895]] | [[Kategorie:1895]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
[[Kategorie:Mauthausen]] | [[Kategorie:Mauthausen]] | ||
Verze z 6. 5. 2016, 10:53
| Otakar BATLIČKA | |
 | |
| Narození | 12.3.1895 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 13.2.1942 |
| Místo úmrtí | Mauthausen (Rakousko) |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40427 |
BATLIČKA, Otakar, * 12. 3. 1895 Praha, † 13. 2. 1942 Mauthausen (Rakousko), úředník, cestovatel, spisovatel, odbojový pracovník
Pocházel z úřednické rodiny bydlící v pražském Podskalí. V dětství ztratil matku. 1906 počal studovat gymnázium v Praze Na Smetance. 1909 se jako čtrnáctiletý tercián spontánně rozhodl odjet do ciziny. Za měsíc po svém zmizení se ohlásil z Argentiny. Světem se protloukal dalších devět let a na živobytí si vydělával příležitostnými pracemi. Byl gaučem v Argentině, potápěčem v Riu de Janeiru, rybářem na Amazonce, plavčíkem, kormidelníkem, telegrafistou, boxerem, zlatokopem, honákem na ovčích farmách, obchodníkem se známkami, řidičem metra i průvodčím v tramvaji. Ve svých patnácti letech se 1910 přidal k polské výpravě vyměřující trasu železnice v nitru pralesa západobrazilského státu Mato Grosso. 1914 pobyl krátce v Mexiku, a již téhož roku se vrátil do argentinského Buenos Aires. Procestoval takřka celou Jižní Ameriku, pobyl ve Skotsku, v Anglii, v Alexandrii, na kanadském Labradoru, v senegalském Dakaru, na Havajských ostrovech, v Austrálii, jako policista v Šanghaji, prošel i Spojené státy americké. Na svých cestách se naučil řadu jazyků, hovořil anglicky, německy, francouzsky, španělsky, portugalsky, indiánskou řečí guaraní, severskými jazyky. Byl také znamenitým střelcem. 1918 se vrátil do ČSR a stal se úředníkem Elektrických podniků. Krátce nato podnikl novou cestu kolem světa, od 1920 se hodlal natrvalo usadit v Praze. Přestěhoval se nedaleko svého rodiště do bytu v nových úřednických domech v Čiklově ulici v Nuslích (posmrtně tam umístěna jeho pamětní deska). 1930 otevřel bezplatné kursy radiotelegrafie pro mládež. Pracoval také jako noční hlídač, byl průvodcem cizinců, průvodčím pražských tramvají i řidičem, založil boxerskou školu. 1922 podnikl novou cestu kolem světa. 1938–41 přispíval povídkami, jichž napsal více než sto osmdesát, do časopisu Mladý hlasatel. Zpracovával v nich z autopsie čerpané dobrodružné příběhy odehrávající se v exotickém prostředí dalekého světa. Také ve svém prvním a jediném románovém cestopise pro mládež Rájem i peklem (1940) ztvárňoval příběhy tak, aby v čtenářích utužovaly mužné ctnosti. Jeho dílo se stalo oblíbenou četbou několika generací. B. byl rovněž jedním z prvních českých radioamatérů-radiotelegrafistů. Znalost tohoto oboru ho přivedla za okupace do protifašistické skupiny podzemní organizace Obrana národa Východ. Radiovým spojením udržoval důležitý kontakt především s exilovou vládou, zprávy vysílal ze svého bytu. Koncem roku 1941 byl zatčen, vězněn nejprve na Pankráci, pak v Mauthausenu a „na útěku zastřelen“. Posmrtně vyšly dva výbory z B. povídek Na vlně 57 metrů (1957, uspořádali B. Jírek a P. Sadecký), Tábor ztracených (1970, v úpravě B. Jírka). Byl vyznamenán československým válečným křížem 1939 in memoriam.
L: J. Kunc, Kdy zemřeli? Od 1937–1962, 1962, s. 13; I. Barteček, Cestovatelé z českých zemí v Latinské Americe, 2001; LČL 1, s. 158n. (kde další literatura); J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo. Naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 55n.; Tomeš 1, s. 58.
P: Biografický archiv ÚČL.
Marcella Husová
