BEČÁK Tomáš 16.12.1813-9.5.1855: Porovnání verzí

Z Personal
(BEČÁK_Tomáš_16.12.1813-9.5.1855)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 16.12.1813
 
| datum narození = 16.12.1813
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Olšany u Prostějova
 
| datum úmrtí = 9.5.1855
 
| datum úmrtí = 9.5.1855
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Olomouc
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
 
63- Spisovatel
 
63- Spisovatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Tomáš BEČÁK
+
}}
 +
 
 +
'''BEČÁK, Tomáš,''' ''* 16. 12. 1813 Olšany u Prostějova, † 9. 5. 1855 Olomouc, římskokatolický kněz, redaktor''
 +
 
 +
Hlavní německou školu vychodil v Uničově. Pak odešel do
 +
Olomouce, kde studoval nejprve gymnázium, poté fi lozofi i
 +
a bohosloví. Kněžské svěcení přijal 22. 9. 1837. Od 1838 působil
 +
dva roky jako kooperátor v Morkovicích (Morkovice-Slížany)
 +
a ve Vlkoši u Přerova, pak v Kyselovicích, od 1844 jako
 +
expozita. Léta, která strávil jako kyselovický farář, poskytla B.
 +
neobyčejný prostor k duchovní činnosti. Znamenala velmi
 +
plodné období, které skončilo rok před jeho smrtí. Pověst výborného
 +
kazatele, již si brzy získal, ho podnítila ke knižnímu
 +
vydání vlastních projevů ''Kázání'' ''dvoje'' ''v pondělek'' ''velikonoční''
 +
(1845, s F. Benešem). Od 1846 přispíval články a překlady do
 +
''Časopisu'' ''pro katolické'' ''duchovenstvo'', 1847 vydal své vůbec nejznámější
 +
dílo, přepracovaný a rozšířený kancionál moravského
 +
buditele, lidovýchovného spisovatele a katolického kněze
 +
Tomáše Fryčaje, obecně známý jako ''Fryčajův'' ''zpěvník''. Sbírku,
 +
pro niž užil Fryčajova titulu z roku 1805 ''Katolický'' ''kancionál'',
 +
sestavil ze sedmi předešlých vydání zpěvníku vydávaných od
 +
1801 (resp. 1805) do 1830. Duchovní lyriku doplnil řadou
 +
vlastních písní, litanií, modliteb a zvláštních pobožností,
 +
které věnoval školní mládeži. Oblíbenost ''Kancionálu'' v B.
 +
přepracování doložilo dalších 22 vydání díla do 1884, kdy
 +
byla sbírka nově přepracována Ludvíkem Holainem a Františkem
 +
Kyselým. Třetí přepracování, zakládající se rovněž na B.
 +
textech, vyšlo ve zpracování Františka Poimona 1888.
 +
 
 +
Vedle ''Kancionálu'' se druhým významným počinem B. stalo
 +
1849 založení duchovního časopisu ''Cyrill a'' ''Method''. Časopis,
 +
který spoluredigoval s Arturem von Königsbrunnem a Jarolímem
 +
Lyskem, se záhy vyvinul v jeden ze stěžejních orgánů
 +
moravského katolicismu. Současně se B. angažoval i jako člen
 +
výboru v Moravské národní jednotě Cyrila a Methoděje.
 +
1850 vydal místopisné dílo o památném Hostýnu ''Krátká''
 +
''historie'' ''Hostýna'' ''od pradávných'' ''dob až'' ''po naše'' ''časy''. V dalších
 +
letech se do středu jeho zájmu dostal mariánský kult. Věnoval
 +
mu několik děl, především druhou sbírku svých kázání ''Kázání''
 +
''na všecky'' ''svátky'' ''blahoslavené'' ''Panny'' ''Marie'' (1853) a překlad
 +
ze sv. Bonaventury ''Život'' ''Pána'' ''a Spasitele'' ''našeho'' ''Ježíše'' ''Krista''
 +
''a přeblahoslavené'' ''Panny'' ''a Matky'' ''jeho'' ''Marie'' (1853). Mariánsky
 +
oslavným byl i spis ''Úcta'' ''Panny'' ''Marie,'' ''založená'' ''a vysvětlená''
 +
''v nejznamenitějších'' ''pobožnostech'' ''mariánských'' (1854).
 +
B. tvorba, obsahující náboženské písně, kázání, pojednání
 +
a překlady, kulminovala rokem 1854, kdy vydal třetí sbírku
 +
svých kázání ''Kázání'' ''na neděli 11.'' ''po sv. Duchu'' a své poslední
 +
dílo ''Cesta'' ''z Jerusaléma'' ''do Emauz.'' 1854 odešel z kyselovické
 +
fary do Olomouce, kde byl v červenci jmenován superiorem
 +
tamního alumnátu. Tam za necelých deset měsíců zemřel.
 +
Pohřben byl v rodišti. Posmrtně vyšel 1856 B. výbor z ''Kancionálu''
 +
s názvem ''Nejobyčejnější'' ''písně'' ''k veřejným'' ''službám'' ''božím''.
 +
 
 +
'''D:''' K. A. Vinařického Korespondence a spisy pamětní 2 (dopisy T. Bečáka
 +
Vinařickému, 1909, ed. V. O. Slavík); LČL 1, s. 169 (kde soupis díla).
 +
 
 +
'''L:''' J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 533; nekrology in: Pražské
 +
noviny 17. 5. 1855; Slovenské noviny 2. 6. 1855; T. B. (životopis), in: Moravské
 +
noviny 7. 5. 1858; A. V. Šembera, Dějiny řeči a literatury české, 1868,
 +
s. 229 (chybné datum úmrtí); F. Cinek, K národnímu probuzení moravského
 +
dorostu kněžského 1778–1870, 1934, s. 237n.; J. Staněk, Vývoj literatury
 +
české ve střední a severní Moravě, 1934, s. 20; F. Táborský, Z kancionálu
 +
T. Fryčaje, hlasatele veliké tradice, in: Naše Valašsko, 1939; OSN 3, s. 575
 +
(chybný rok úmrtí); RSN 1, s. 564; HS 1, s. 68 (kde některé chybné datace);
 +
KSN 1, s. 466; BOS 2, s. 51; MSN 1, s. 430; LČL 1, s. 168n.
 +
 
 +
'''P:''' Biografický archiv ÚČL.
 +
 
 +
Jiří Rak
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
−
 
 
[[Kategorie:1813]]
 
[[Kategorie:1813]]
 +
[[Kategorie:Olšany]]
 
[[Kategorie:1855]]
 
[[Kategorie:1855]]
 +
[[Kategorie:Olomouc]]

Verze z 2. 6. 2016, 09:12

Tomáš BEČÁK
Narození 16.12.1813
Místo narození Olšany u Prostějova
Úmrtí 9.5.1855
Místo úmrtí Olomouc
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel

63- Spisovatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40648

BEČÁK, Tomáš, * 16. 12. 1813 Olšany u Prostějova, † 9. 5. 1855 Olomouc, římskokatolický kněz, redaktor

Hlavní německou školu vychodil v Uničově. Pak odešel do Olomouce, kde studoval nejprve gymnázium, poté fi lozofi i a bohosloví. Kněžské svěcení přijal 22. 9. 1837. Od 1838 působil dva roky jako kooperátor v Morkovicích (Morkovice-Slížany) a ve Vlkoši u Přerova, pak v Kyselovicích, od 1844 jako expozita. Léta, která strávil jako kyselovický farář, poskytla B. neobyčejný prostor k duchovní činnosti. Znamenala velmi plodné období, které skončilo rok před jeho smrtí. Pověst výborného kazatele, již si brzy získal, ho podnítila ke knižnímu vydání vlastních projevů Kázání dvoje v pondělek velikonoční (1845, s F. Benešem). Od 1846 přispíval články a překlady do Časopisu pro katolické duchovenstvo, 1847 vydal své vůbec nejznámější dílo, přepracovaný a rozšířený kancionál moravského buditele, lidovýchovného spisovatele a katolického kněze Tomáše Fryčaje, obecně známý jako Fryčajův zpěvník. Sbírku, pro niž užil Fryčajova titulu z roku 1805 Katolický kancionál, sestavil ze sedmi předešlých vydání zpěvníku vydávaných od 1801 (resp. 1805) do 1830. Duchovní lyriku doplnil řadou vlastních písní, litanií, modliteb a zvláštních pobožností, které věnoval školní mládeži. Oblíbenost Kancionálu v B. přepracování doložilo dalších 22 vydání díla do 1884, kdy byla sbírka nově přepracována Ludvíkem Holainem a Františkem Kyselým. Třetí přepracování, zakládající se rovněž na B. textech, vyšlo ve zpracování Františka Poimona 1888.

Vedle Kancionálu se druhým významným počinem B. stalo 1849 založení duchovního časopisu Cyrill a Method. Časopis, který spoluredigoval s Arturem von Königsbrunnem a Jarolímem Lyskem, se záhy vyvinul v jeden ze stěžejních orgánů moravského katolicismu. Současně se B. angažoval i jako člen výboru v Moravské národní jednotě Cyrila a Methoděje. 1850 vydal místopisné dílo o památném Hostýnu Krátká historie Hostýna od pradávných dob až po naše časy. V dalších letech se do středu jeho zájmu dostal mariánský kult. Věnoval mu několik děl, především druhou sbírku svých kázání Kázání na všecky svátky blahoslavené Panny Marie (1853) a překlad ze sv. Bonaventury Život Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista a přeblahoslavené Panny a Matky jeho Marie (1853). Mariánsky oslavným byl i spis Úcta Panny Marie, založená a vysvětlená v nejznamenitějších pobožnostech mariánských (1854). B. tvorba, obsahující náboženské písně, kázání, pojednání a překlady, kulminovala rokem 1854, kdy vydal třetí sbírku svých kázání Kázání na neděli 11. po sv. Duchu a své poslední dílo Cesta z Jerusaléma do Emauz. 1854 odešel z kyselovické fary do Olomouce, kde byl v červenci jmenován superiorem tamního alumnátu. Tam za necelých deset měsíců zemřel. Pohřben byl v rodišti. Posmrtně vyšel 1856 B. výbor z Kancionálu s názvem Nejobyčejnější písně k veřejným službám božím.

D: K. A. Vinařického Korespondence a spisy pamětní 2 (dopisy T. Bečáka Vinařickému, 1909, ed. V. O. Slavík); LČL 1, s. 169 (kde soupis díla).

L: J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 533; nekrology in: Pražské noviny 17. 5. 1855; Slovenské noviny 2. 6. 1855; T. B. (životopis), in: Moravské noviny 7. 5. 1858; A. V. Šembera, Dějiny řeči a literatury české, 1868, s. 229 (chybné datum úmrtí); F. Cinek, K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778–1870, 1934, s. 237n.; J. Staněk, Vývoj literatury české ve střední a severní Moravě, 1934, s. 20; F. Táborský, Z kancionálu T. Fryčaje, hlasatele veliké tradice, in: Naše Valašsko, 1939; OSN 3, s. 575 (chybný rok úmrtí); RSN 1, s. 564; HS 1, s. 68 (kde některé chybné datace); KSN 1, s. 466; BOS 2, s. 51; MSN 1, s. 430; LČL 1, s. 168n.

P: Biografický archiv ÚČL.

Jiří Rak

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BEČÁK_Tomáš_16.12.1813-9.5.1855&oldid=93253“