Biografický slovník
BEBR Antonín 22.2.1877-21.11.1940: Porovnání verzí
(BEBR_Antonín_22.2.1877-21.11.1940) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 22.2.1877 | | datum narození = 22.2.1877 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Karlín (Praha) |
| datum úmrtí = 21.11.1940 | | datum úmrtí = 21.11.1940 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BEBR, Antonín,''' ''* 22. 2. 1877 Karlín (Praha), † 21. 11. 1940 Praha, soudní úředník, spisovatel'' | ||
| + | |||
| + | Studia na gymnáziu v rodišti ukončil 1896 maturitou. Zapsal | ||
| + | se na pražskou Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, | ||
| + | kterou 1900 vystudoval a získal titul JUDr. Od 1902 | ||
| + | uveřejňoval časopisecky především své básnické pokusy, | ||
| + | v nichž se hlásil k okruhu ''Moderní'' ''revue''. 1903 nastoupil do | ||
| + | zaměstnání jako soudní úředník a působil v Praze a v Humpolci. | ||
| + | Posléze odešel na lépe placená místa na Podkarpatské | ||
| + | Rusi. Pracoval v Užhorodě, Berehově a v Chustu. Po návratu | ||
| + | do Prahy povýšil na vrchního radu okresního (zemského) | ||
| + | soudu v Praze. Byl ženatý, jeho manželkou byla členka Vinohradského | ||
| + | divadla, herečka Marta Májová (1881–1970). | ||
| + | Pohřben byl v Praze na Vinohradském hřbitově. | ||
| + | |||
| + | Literatuře se intenzivněji počal věnovat teprve jako osmačtyřicetiletý. | ||
| + | 1925 vydal dvě knihy, svou první (a jedinou) | ||
| + | povídkovou (''Epizoda'' ''a jiné'' ''příběhy'') a svou první básnickou | ||
| + | sbírku (''Tristan'' ''a Isolda''). Podobně jako B. próza nese i jeho | ||
| + | lyrika rysy cizí literární inspirace a invence. Přebásnění známé | ||
| + | středověké látky o Tristanu a Isoldě nezapřelo autorův | ||
| + | talent imitovat básnické vlivy, zde především Viktora Dyka | ||
| + | a jeho ''Novou'' ''Heloisu'' ze sbírky ''Noci'' ''chiméry''. Od V. Dyka, | ||
| + | k jehož odkazu se B. hlásil, přebíral nejen motivy, ale i zálibu | ||
| + | v bizarnosti a travestii a také určité rysy konzervativního | ||
| + | vlastenectví. Často publikoval v časopisech, do nichž přispíval | ||
| + | i Viktor Dyk (''Lumír'', ''Most'' aj.). Dykovi a posléze jeho | ||
| + | památce věnoval řadu veršů otištěných v letech 1930–32 | ||
| + | v časopisech ''Zvon'' a ''Lumír'', 1938 se podílel na ''Dykově'' ''sborníku''. | ||
| + | Jako pozdní následovatel a epigon symbolistické školy | ||
| + | psal B. také ironicko-melancholickou lyriku. Drobné knížky | ||
| + | veršů z prostředí umělecké bohémy a vyšších společenských | ||
| + | kruhů naplnil dekorativní romantikou, tlumenou barvitostí, | ||
| + | meditativností i zálibou v kulturních motivech. B. básnická | ||
| + | tvorba kulminovala těsně před smrtí (1940), kdy vydal meditativní | ||
| + | sbírku ''Z modliteb'' ''básníkových'' (téhož roku také rozšířené | ||
| + | vydání), sbírku s názvem ''Proměny'', především však výbor | ||
| + | básní ''Motýl'' ''z Mantovy'' ''a jiné'' ''básně'', rozšířený o některé části | ||
| + | publikované již v období mezi dvěma válkami ve sbírkách | ||
| + | ''Moře'' (1928) a ''Obchod'' ''s rakvemi'' (1928). Jako samotářský | ||
| + | básník jemně vybroušených veršů a krásných obratů zejména | ||
| + | v milostné poezii se B. projevil rovněž ve své poslední knize | ||
| + | básní, vydané již posmrtně, ''Nesmrtelné'' ''melodie'' (1941). Téhož roku vyšlo také rozšířené vydání B. básnické prvotiny | ||
| + | ''Tristan a'' ''Isolda''. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' soupis in: LČL 1, s. 167. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' AČP, 1930; J. Kunc, Kdy zemřeli? 1937–1962, 1962, s. 14; Kulturní | ||
| + | adresář, 1936; nekrolog: B. J. (Jedlička), Básník A. B. mrtev, in: Lidové | ||
| + | noviny 22. 11. 1940; Slovník českých spisovatelů 1918–1970, 1972; LČL 1, | ||
| + | s. 166n.; ISN 2, s. 246; OSND 1/1, s. 501; KSN 1, s. 464. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP; Biografický archiv ÚČL. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1877]] | [[Kategorie:1877]] | ||
[[Kategorie:1940]] | [[Kategorie:1940]] | ||
Verze z 13. 5. 2016, 12:22
| Antonín BEBR | |
 | |
| Narození | 22.2.1877 |
|---|---|
| Místo narození | Karlín (Praha) |
| Úmrtí | 21.11.1940 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40611 |
BEBR, Antonín, * 22. 2. 1877 Karlín (Praha), † 21. 11. 1940 Praha, soudní úředník, spisovatel
Studia na gymnáziu v rodišti ukončil 1896 maturitou. Zapsal se na pražskou Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, kterou 1900 vystudoval a získal titul JUDr. Od 1902 uveřejňoval časopisecky především své básnické pokusy, v nichž se hlásil k okruhu Moderní revue. 1903 nastoupil do zaměstnání jako soudní úředník a působil v Praze a v Humpolci. Posléze odešel na lépe placená místa na Podkarpatské Rusi. Pracoval v Užhorodě, Berehově a v Chustu. Po návratu do Prahy povýšil na vrchního radu okresního (zemského) soudu v Praze. Byl ženatý, jeho manželkou byla členka Vinohradského divadla, herečka Marta Májová (1881–1970). Pohřben byl v Praze na Vinohradském hřbitově.
Literatuře se intenzivněji počal věnovat teprve jako osmačtyřicetiletý. 1925 vydal dvě knihy, svou první (a jedinou) povídkovou (Epizoda a jiné příběhy) a svou první básnickou sbírku (Tristan a Isolda). Podobně jako B. próza nese i jeho lyrika rysy cizí literární inspirace a invence. Přebásnění známé středověké látky o Tristanu a Isoldě nezapřelo autorův talent imitovat básnické vlivy, zde především Viktora Dyka a jeho Novou Heloisu ze sbírky Noci chiméry. Od V. Dyka, k jehož odkazu se B. hlásil, přebíral nejen motivy, ale i zálibu v bizarnosti a travestii a také určité rysy konzervativního vlastenectví. Často publikoval v časopisech, do nichž přispíval i Viktor Dyk (Lumír, Most aj.). Dykovi a posléze jeho památce věnoval řadu veršů otištěných v letech 1930–32 v časopisech Zvon a Lumír, 1938 se podílel na Dykově sborníku. Jako pozdní následovatel a epigon symbolistické školy psal B. také ironicko-melancholickou lyriku. Drobné knížky veršů z prostředí umělecké bohémy a vyšších společenských kruhů naplnil dekorativní romantikou, tlumenou barvitostí, meditativností i zálibou v kulturních motivech. B. básnická tvorba kulminovala těsně před smrtí (1940), kdy vydal meditativní sbírku Z modliteb básníkových (téhož roku také rozšířené vydání), sbírku s názvem Proměny, především však výbor básní Motýl z Mantovy a jiné básně, rozšířený o některé části publikované již v období mezi dvěma válkami ve sbírkách Moře (1928) a Obchod s rakvemi (1928). Jako samotářský básník jemně vybroušených veršů a krásných obratů zejména v milostné poezii se B. projevil rovněž ve své poslední knize básní, vydané již posmrtně, Nesmrtelné melodie (1941). Téhož roku vyšlo také rozšířené vydání B. básnické prvotiny Tristan a Isolda.
D: soupis in: LČL 1, s. 167.
L: AČP, 1930; J. Kunc, Kdy zemřeli? 1937–1962, 1962, s. 14; Kulturní adresář, 1936; nekrolog: B. J. (Jedlička), Básník A. B. mrtev, in: Lidové noviny 22. 11. 1940; Slovník českých spisovatelů 1918–1970, 1972; LČL 1, s. 166n.; ISN 2, s. 246; OSND 1/1, s. 501; KSN 1, s. 464.
P: LA PNP; Biografický archiv ÚČL.
Marcella Husová
