BEER Augustin Jindřich 15.7.1815-8.4.1879: Porovnání verzí

Z Personal
(BEER_Augustin_Jindřich_15.7.1815-8.4.1879)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 15.7.1815
 
| datum narození = 15.7.1815
| místo narození =  
+
| místo narození = Příbram
 
| datum úmrtí = 8.4.1879
 
| datum úmrtí = 8.4.1879
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Příbram
 
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik
 
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Augustin Jindřich BEER
+
}}
 +
 
 +
'''BEER, Augustin Jindřich''' ''(Heinrich), * 15. 7. 1815 Příbram, † 8. 4. 1879 Příbram, báňský odborník, pedagog''
 +
 
 +
Narodil se v měšťanské rodině. Po absolvování gymnázia
 +
v Příbrami a v Praze (1836–39) vystudoval báňskou a lesnickou
 +
akademii v Banské Štiavnici. Po jejím ukončení byl
 +
vídeňskou dvorskou komorou vyslán na studijní cestu po
 +
rudných a uhelných revírech v Horním Slezsku, Sasku, Porúří,
 +
Francii a Belgii. Od 1841 působil z pověření Vrchního
 +
horního úřadu v Příbrami ve státních uhelných dolech ve
 +
Vejvanově v radnické pánvi. K zajištění paliva pro státní dráhy
 +
a rozvíjející se průmysl v českých zemích zřídila dvorská
 +
komora 1842 v Příbrami kutací ředitelství i podřízené kutací
 +
komise a vynakládala značné prostředky na průzkumné
 +
práce, které přesahovaly možnosti soukromých těžařů. B.
 +
byl v srpnu 1842 pověřen vedením státní kutací komise se
 +
sídlem v Buštěhradu (od 1846 v Brandýsku), která prováděla
 +
průzkum ložisek černého uhlí v kladensko-rakovnické pánvi.
 +
Řídil práci téměř 400 horníků a techniků, kteří podle jeho
 +
projektů v okolí Kladna, Slaného a Rakovníka provedli řadu
 +
vrtů a vyhloubili několik průzkumných (kutacích) dolů a v
 +
Brandýsku a Kladně těžební doly. Použil řadu nových metod
 +
a technických prostředků, z nichž některé sám navrhl. 1846 podnikl studijní cestu po uhelných revírech ve Vestfálsku,
 +
Belgii a severní Francii. Od listopadu 1849 působil na novém
 +
báňském učilišti v Příbrami jako asistent na katedře
 +
hornictví, po povýšení školy na báňskou akademii od 1863
 +
jako profesor hornictví. Navíc už od 1851 učil v Příbrami
 +
i na horní škole, která vychovávala důlní techniky. 1874–79
 +
byl ředitelem báňské akademie, učiliště, které se věnovalo přípravě
 +
vedoucích pracovníků, především pro rudné hornictví
 +
a hutnictví. B. tam patřil k nemnoha pedagogům, kteří měli
 +
zkušenosti z uhelného hornictví, ve výuce mohl uplatňovat
 +
teoretické i praktické zkušenosti. 1852 uveřejnil učebnici
 +
důlního měřictví, která vyšla 1856 v rozšířené německé verzi.
 +
Jako přední evropský znalec průzkumného vrtání vydal 1858
 +
učebnici hlubokého vrtání užívanou v celé Evropě. Dále
 +
publikoval články o dobývacích metodách a technickém
 +
vybavení českých i zahraničních dolů. Zabýval se českým
 +
technickým názvoslovím, napsal většinu hesel z hornictví do
 +
''Riegrova'' ''slovníku'' ''naučného''.
 +
 
 +
'''D:''' Počátkové horního měřictví (rozhranictví) etc., 1852; Erdbohrkunde,
 +
1858; Abbau des Steinkohlenfl ötzes zu Břas bei Radnitz, in: BHJb 18,
 +
1870, s. 229; Bohrung auf Steinsalz in Böhmen, in: Verhandlungen der
 +
Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1872, s. 222n.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 3, s. 609; J. Majer, K působení A. B. ve státní kutací komisi na Kladensku
 +
(1842–49), in: Studie z dějin hornictví 15, 1984, s. 157n.
 +
 
 +
Pavel Vlašímský
 +
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]]
 
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]]
 
 
[[Kategorie:1815]]
 
[[Kategorie:1815]]
 +
[[Kategorie:Příbram]]
 
[[Kategorie:1879]]
 
[[Kategorie:1879]]
 +
[[Kategorie:Příbram]]

Verze z 2. 6. 2016, 13:32

Augustin Jindřich BEER
Narození 15.7.1815
Místo narození Příbram
Úmrtí 8.4.1879
Místo úmrtí Příbram
Povolání 26- Bánský odborník nebo energetik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40695

BEER, Augustin Jindřich (Heinrich), * 15. 7. 1815 Příbram, † 8. 4. 1879 Příbram, báňský odborník, pedagog

Narodil se v měšťanské rodině. Po absolvování gymnázia v Příbrami a v Praze (1836–39) vystudoval báňskou a lesnickou akademii v Banské Štiavnici. Po jejím ukončení byl vídeňskou dvorskou komorou vyslán na studijní cestu po rudných a uhelných revírech v Horním Slezsku, Sasku, Porúří, Francii a Belgii. Od 1841 působil z pověření Vrchního horního úřadu v Příbrami ve státních uhelných dolech ve Vejvanově v radnické pánvi. K zajištění paliva pro státní dráhy a rozvíjející se průmysl v českých zemích zřídila dvorská komora 1842 v Příbrami kutací ředitelství i podřízené kutací komise a vynakládala značné prostředky na průzkumné práce, které přesahovaly možnosti soukromých těžařů. B. byl v srpnu 1842 pověřen vedením státní kutací komise se sídlem v Buštěhradu (od 1846 v Brandýsku), která prováděla průzkum ložisek černého uhlí v kladensko-rakovnické pánvi. Řídil práci téměř 400 horníků a techniků, kteří podle jeho projektů v okolí Kladna, Slaného a Rakovníka provedli řadu vrtů a vyhloubili několik průzkumných (kutacích) dolů a v Brandýsku a Kladně těžební doly. Použil řadu nových metod a technických prostředků, z nichž některé sám navrhl. 1846 podnikl studijní cestu po uhelných revírech ve Vestfálsku, Belgii a severní Francii. Od listopadu 1849 působil na novém báňském učilišti v Příbrami jako asistent na katedře hornictví, po povýšení školy na báňskou akademii od 1863 jako profesor hornictví. Navíc už od 1851 učil v Příbrami i na horní škole, která vychovávala důlní techniky. 1874–79 byl ředitelem báňské akademie, učiliště, které se věnovalo přípravě vedoucích pracovníků, především pro rudné hornictví a hutnictví. B. tam patřil k nemnoha pedagogům, kteří měli zkušenosti z uhelného hornictví, ve výuce mohl uplatňovat teoretické i praktické zkušenosti. 1852 uveřejnil učebnici důlního měřictví, která vyšla 1856 v rozšířené německé verzi. Jako přední evropský znalec průzkumného vrtání vydal 1858 učebnici hlubokého vrtání užívanou v celé Evropě. Dále publikoval články o dobývacích metodách a technickém vybavení českých i zahraničních dolů. Zabýval se českým technickým názvoslovím, napsal většinu hesel z hornictví do Riegrova slovníku naučného.

D: Počátkové horního měřictví (rozhranictví) etc., 1852; Erdbohrkunde, 1858; Abbau des Steinkohlenfl ötzes zu Břas bei Radnitz, in: BHJb 18, 1870, s. 229; Bohrung auf Steinsalz in Böhmen, in: Verhandlungen der Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1872, s. 222n.

L: OSN 3, s. 609; J. Majer, K působení A. B. ve státní kutací komisi na Kladensku (1842–49), in: Studie z dějin hornictví 15, 1984, s. 157n.

Pavel Vlašímský