BEER Augustin Jindřich 15.7.1815-8.4.1879: Porovnání verzí
(BEER_Augustin_Jindřich_15.7.1815-8.4.1879) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 15.7.1815 | | datum narození = 15.7.1815 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Příbram |
| datum úmrtí = 8.4.1879 | | datum úmrtí = 8.4.1879 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Příbram |
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik | | povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BEER, Augustin Jindřich''' ''(Heinrich), * 15. 7. 1815 Příbram, † 8. 4. 1879 Příbram, báňský odborník, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v měšťanské rodině. Po absolvování gymnázia | ||
+ | v Příbrami a v Praze (1836–39) vystudoval báňskou a lesnickou | ||
+ | akademii v Banské Štiavnici. Po jejím ukončení byl | ||
+ | vídeňskou dvorskou komorou vyslán na studijní cestu po | ||
+ | rudných a uhelných revírech v Horním Slezsku, Sasku, Porúří, | ||
+ | Francii a Belgii. Od 1841 působil z pověření Vrchního | ||
+ | horního úřadu v Příbrami ve státních uhelných dolech ve | ||
+ | Vejvanově v radnické pánvi. K zajištění paliva pro státní dráhy | ||
+ | a rozvíjející se průmysl v českých zemích zřídila dvorská | ||
+ | komora 1842 v Příbrami kutací ředitelství i podřízené kutací | ||
+ | komise a vynakládala značné prostředky na průzkumné | ||
+ | práce, které přesahovaly možnosti soukromých těžařů. B. | ||
+ | byl v srpnu 1842 pověřen vedením státní kutací komise se | ||
+ | sídlem v Buštěhradu (od 1846 v Brandýsku), která prováděla | ||
+ | průzkum ložisek černého uhlí v kladensko-rakovnické pánvi. | ||
+ | Řídil práci téměř 400 horníků a techniků, kteří podle jeho | ||
+ | projektů v okolí Kladna, Slaného a Rakovníka provedli řadu | ||
+ | vrtů a vyhloubili několik průzkumných (kutacích) dolů a v | ||
+ | Brandýsku a Kladně těžební doly. Použil řadu nových metod | ||
+ | a technických prostředků, z nichž některé sám navrhl. 1846 podnikl studijní cestu po uhelných revírech ve Vestfálsku, | ||
+ | Belgii a severní Francii. Od listopadu 1849 působil na novém | ||
+ | báňském učilišti v Příbrami jako asistent na katedře | ||
+ | hornictví, po povýšení školy na báňskou akademii od 1863 | ||
+ | jako profesor hornictví. Navíc už od 1851 učil v Příbrami | ||
+ | i na horní škole, která vychovávala důlní techniky. 1874–79 | ||
+ | byl ředitelem báňské akademie, učiliště, které se věnovalo přípravě | ||
+ | vedoucích pracovníků, především pro rudné hornictví | ||
+ | a hutnictví. B. tam patřil k nemnoha pedagogům, kteří měli | ||
+ | zkušenosti z uhelného hornictví, ve výuce mohl uplatňovat | ||
+ | teoretické i praktické zkušenosti. 1852 uveřejnil učebnici | ||
+ | důlního měřictví, která vyšla 1856 v rozšířené německé verzi. | ||
+ | Jako přední evropský znalec průzkumného vrtání vydal 1858 | ||
+ | učebnici hlubokého vrtání užívanou v celé Evropě. Dále | ||
+ | publikoval články o dobývacích metodách a technickém | ||
+ | vybavení českých i zahraničních dolů. Zabýval se českým | ||
+ | technickým názvoslovím, napsal většinu hesel z hornictví do | ||
+ | ''Riegrova'' ''slovníku'' ''naučného''. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Počátkové horního měřictví (rozhranictví) etc., 1852; Erdbohrkunde, | ||
+ | 1858; Abbau des Steinkohlenfl ötzes zu Břas bei Radnitz, in: BHJb 18, | ||
+ | 1870, s. 229; Bohrung auf Steinsalz in Böhmen, in: Verhandlungen der | ||
+ | Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1872, s. 222n. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 3, s. 609; J. Majer, K působení A. B. ve státní kutací komisi na Kladensku | ||
+ | (1842–49), in: Studie z dějin hornictví 15, 1984, s. 157n. | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlašímský | ||
+ | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | [[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1815]] | [[Kategorie:1815]] | ||
+ | [[Kategorie:Příbram]] | ||
[[Kategorie:1879]] | [[Kategorie:1879]] | ||
+ | [[Kategorie:Příbram]] |
Verze z 2. 6. 2016, 13:32
Augustin Jindřich BEER | |
Narození | 15.7.1815 |
---|---|
Místo narození | Příbram |
Úmrtí | 8.4.1879 |
Místo úmrtí | Příbram |
Povolání | 26- Bánský odborník nebo energetik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40695 |
BEER, Augustin Jindřich (Heinrich), * 15. 7. 1815 Příbram, † 8. 4. 1879 Příbram, báňský odborník, pedagog
Narodil se v měšťanské rodině. Po absolvování gymnázia v Příbrami a v Praze (1836–39) vystudoval báňskou a lesnickou akademii v Banské Štiavnici. Po jejím ukončení byl vídeňskou dvorskou komorou vyslán na studijní cestu po rudných a uhelných revírech v Horním Slezsku, Sasku, Porúří, Francii a Belgii. Od 1841 působil z pověření Vrchního horního úřadu v Příbrami ve státních uhelných dolech ve Vejvanově v radnické pánvi. K zajištění paliva pro státní dráhy a rozvíjející se průmysl v českých zemích zřídila dvorská komora 1842 v Příbrami kutací ředitelství i podřízené kutací komise a vynakládala značné prostředky na průzkumné práce, které přesahovaly možnosti soukromých těžařů. B. byl v srpnu 1842 pověřen vedením státní kutací komise se sídlem v Buštěhradu (od 1846 v Brandýsku), která prováděla průzkum ložisek černého uhlí v kladensko-rakovnické pánvi. Řídil práci téměř 400 horníků a techniků, kteří podle jeho projektů v okolí Kladna, Slaného a Rakovníka provedli řadu vrtů a vyhloubili několik průzkumných (kutacích) dolů a v Brandýsku a Kladně těžební doly. Použil řadu nových metod a technických prostředků, z nichž některé sám navrhl. 1846 podnikl studijní cestu po uhelných revírech ve Vestfálsku, Belgii a severní Francii. Od listopadu 1849 působil na novém báňském učilišti v Příbrami jako asistent na katedře hornictví, po povýšení školy na báňskou akademii od 1863 jako profesor hornictví. Navíc už od 1851 učil v Příbrami i na horní škole, která vychovávala důlní techniky. 1874–79 byl ředitelem báňské akademie, učiliště, které se věnovalo přípravě vedoucích pracovníků, především pro rudné hornictví a hutnictví. B. tam patřil k nemnoha pedagogům, kteří měli zkušenosti z uhelného hornictví, ve výuce mohl uplatňovat teoretické i praktické zkušenosti. 1852 uveřejnil učebnici důlního měřictví, která vyšla 1856 v rozšířené německé verzi. Jako přední evropský znalec průzkumného vrtání vydal 1858 učebnici hlubokého vrtání užívanou v celé Evropě. Dále publikoval články o dobývacích metodách a technickém vybavení českých i zahraničních dolů. Zabýval se českým technickým názvoslovím, napsal většinu hesel z hornictví do Riegrova slovníku naučného.
D: Počátkové horního měřictví (rozhranictví) etc., 1852; Erdbohrkunde, 1858; Abbau des Steinkohlenfl ötzes zu Břas bei Radnitz, in: BHJb 18, 1870, s. 229; Bohrung auf Steinsalz in Böhmen, in: Verhandlungen der Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1872, s. 222n.
L: OSN 3, s. 609; J. Majer, K působení A. B. ve státní kutací komisi na Kladensku (1842–49), in: Studie z dějin hornictví 15, 1984, s. 157n.
Pavel Vlašímský