Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BENNDORF Otto 13.9.1838-2.1.1907

{{Infobox - osoba
| jméno = Otto BENNDORF
| obrázek = Benndorf_Otto_portret.jpg
| velikost obrázku = 
| popisek obrázku = 
| rodné jméno = 
| datum narození = 13.9.1838
| místo narození =  Greiz (Německo)
| datum úmrtí = 2.1.1907
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| příčina úmrtí = 
| místo odpočinku = 
| bydliště = 
| národnost = 
| jiná jména = 
| viz = 
| znám jako = 
| vzdělání = 
| alma mater = 
| zaměstnavatel = 
| povolání = 52- Archeolog<br /> 61- Pedagog<br />
| titul = 
| ocenění = 
| výška = 
| váha = 
| období = 
| předchůdce = 
| následovník = 
| politická strana =
| vyznání = 
| manžel = 
| partner = 
| děti = 
| rodiče = 
| příbuzní = 
| poznámky = 
| web = 
| citace = 
}}

'''BENNDORF, Otto,''' ''* 13. 9. 1838 Greiz (Německo), † 2. 1. 1907 Vídeň (Rakousko), archeolog, pedagog''

Po studiích v Erlangenu a Bonnu, doktorátu a studijních
cestách po Itálii a Řecku nastoupil pedagogickou dráhu.
Získal profesuru v Mnichově a Curychu. 1872 byl povolán
do Prahy na univerzitu jako první řádný profesor klasické
archeologie v českých zemích na novou (tři roky po Vídni
zřízenou) katedru klasické archeologie. Tu uvedl do života
a zároveň při ní 1872 založil studijní sbírku antických originálů
a odlitků získaných zejména z italských muzeí, 1873
ji v Klementinu zpřístupnil veřejnosti a vydal její katalog.
Byl i spoluředitelem filologického semináře (jeho žáky byli
např. klasický filolog Josef Král či básník Jaroslav Vrchlický)
a 1876/77 se stal děkanem filozofické fakulty. Jeho cílem
však byla Vídeň, kam byl povolán 1877, nejprve na univerzitu
jako nástupce prof. Alexandra Conzeho. Po založení
Rakouského archeologického ústavu 1898 byl B. jmenován
jeho prvním ředitelem. (V Praze se stal kvůli trvající absenci
domácích odborníků B. nástupcem jiný německý vědec, prof. Eugen Petersen. Katedra proto po rozdělení pražské
univerzity 1882 zůstala na německé části, ale B. podporoval
z Vídně myšlenku osamostatnění klasické archeologie na
české univerzitě). Už za pobytu v Itálii se B. podílel na katalogu
lateránské sbírky antického umění (1867) a zabýval se
vázovým malířstvím. V době, kdy žil v Praze, se účastnil rakouských
výzkumných expedic do Řecka (1875 s A. Conzem
na ostrov Samothráké, svatyně Velkých bohů). Sám pak pokračoval
během 80. let nejen v expedicích do Řecka, ale i do
Malé Asie (od 1896 organizoval výzkum v Efesu) a podílel se
na vyhodnocení archeologického materiálu z Traianova památníku
(Traiani tropaeum) vítězství nad Dáky u Adamklissi
v Dobrudži. Spolu s A. Conzem byl tvůrcem novodobé
klasické archeologie v Rakousku-Uhersku a položil základy
k její výuce v Čechách, obecně pak přispěl k vyšší kvalitě terénních
výzkumů.

'''D:''' Griechische und sicilische Vasenbilder, 1869–77; Das Heroen von Gjölbaschi-
Trysa (s G. Niemannem), Wien 1889; Das Monument von Adamklissi,
Wien 1895; Forschungen in Ephesos I., Wien 1906.

'''L:''' OSN 3, s. 763; MSN 1, s. 467; J. Bouzek a kol., Dějiny archeologie II.,
1984 (skripta UK), s. 132; ÖAW Almanach 57, 1907, s. 350n.

Karel Sklenář

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:52- Archeolog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1838]]
[[Kategorie:Greiz]]
[[Kategorie:1907]]
[[Kategorie:Vídeň]]