Biografický slovník
BENNEWITZOVÁ Emilie 20.4.1834-25.12.1906: Porovnání verzí
(BENNEWITZOVÁ_Emilie_20.4.1834-25.12.1906) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.4.1834 | | datum narození = 20.4.1834 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Baden (Rakousko) |
| datum úmrtí = 25.12.1906 | | datum úmrtí = 25.12.1906 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Dubá u České Lípy |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BENNEWITZOVÁ, Emilie''' ''(roz. Miková, též Mick, Mück), * 20. 4. 1834 Baden (Rakousko), † 25. 12. 1906 Dubá u České Lípy, zpěvačka'' | ||
| + | |||
| + | Studovala zpěv ve Vídni a v Olomouci, kde vystupovala | ||
| + | v německém divadle. 1856 získala angažmá v městském divadle | ||
| + | v Brně a v květnu 1858 přešla do německého souboru | ||
| + | pražského Stavovského divadla; její první rolí byla Donna | ||
| + | Elvira (W. A. Mozart: ''Don'' ''Giovanni''). 1862 se provdala za | ||
| + | houslistu a pozdějšího profesora pražské konzervatoře Antona | ||
| + | Bennewitze (1833–1926) a následovala ho do Salcburku | ||
| + | a 1863 do Stuttgartu. Na obou místech umělecky působila, | ||
| + | ve Stuttgartu 1866 v dvorní opeře. Když manžel získal místo | ||
| + | profesora na konzervatoři v Praze, vrátili se oba v listopadu | ||
| + | 1866 do Prahy. B. poprvé hostovala v lednu 1867 v Prozatímním | ||
| + | divadle, angažmá ve Smetanově souboru však získala | ||
| + | až od června 1868. 22. 3. 1869 utrpěla úraz při Gluckově opeře ''Orfeus'' ''a Eurydika'' a vrátila se na jeviště až v květnu. | ||
| + | 1871 ukončila angažmá. Vystupovala též koncertně. Ve Stavovském | ||
| + | divadle nastudovala asi 20 rolí v sopránovém, mezzosopránovém | ||
| + | i altovém oboru (Adalgisa, V. Bellini: ''Norma''; | ||
| + | Páže Olivier, F. A. Boieldieu: ''Johann'' ''von Paris''; Alice, G. Meyerbeer: | ||
| + | ''Robert der'' ''Teufel''; Fides, G. Meyerbeer: ''Der Prophet''; | ||
| + | Azucena, G. Verdi: ''Der Troubadour''; Elisabeth, R. Wagner: | ||
| + | Tannhäuser; Siebel, Ch. Gounod: ''Faust und'' ''Margarethe'' ad.). | ||
| + | Kritika jí zpočátku vytýkala začátečnické herecké chyby, brzy | ||
| + | však B. získala dobrou pozici. Později v Prozatímním divadle, | ||
| + | kde vytvořila 14 rolí, se pozitivně projevila herecká i pěvecká | ||
| + | zkušenost z velkých zahraničních scén. Vynikla v roli | ||
| + | Orfea (Ch. W. Gluck: ''Orfeus a'' ''Eurydika'', 1867) a vytvořila | ||
| + | hlavní role v několika premiérách českých oper (Drahomíra, | ||
| + | K. R. Šebor: ''Drahomíra'', 1867; Milada, B. Smetana: ''Dalibor'', | ||
| + | 1868; Marie, L. E. Měchura: ''Marie'' ''Potocká'', 1871). Měla | ||
| + | však trvale problémy s českým jazykem, což pro divadlo znamenalo | ||
| + | omezení ve výběru repertoáru, protože nebyla schopna | ||
| + | mluvit prózu. Přesto byla významnou silou začínajícího | ||
| + | českého operního souboru. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1859–1863, s. 22; O. Teuber, Geschichte | ||
| + | des Prager Theaters, III, 1888, s. 487, 500, 531n., 536, 545n., 555; | ||
| + | A. Čech, Z mých divadelních pamětí, 1903, s. 67n.; nekrolog in: Dalibor 29, | ||
| + | 1907, s. 137; Almanach českého divadla, 1908, s. 94 (oznámení úmrtí s místem | ||
| + | Doksy); Bartoš: PD opera, 138n. a passim; J. Kalistová, Smetanovští | ||
| + | interpreti v olomouckém divadle před sto lety, in: Střední Morava, Kulturně | ||
| + | historická revue, 1966, s. 88n.; Pazdírek, s. 151; HS 2, s. 97 (Miková-B.); | ||
| + | ND a jeho předchůdci, s. 313 (Miková-B.). | ||
| + | |||
| + | Jitka Ludvová | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1834]] | [[Kategorie:1834]] | ||
| + | [[Kategorie:Baden]] | ||
[[Kategorie:1906]] | [[Kategorie:1906]] | ||
| + | [[Kategorie:Dubá]] | ||
Verze z 4. 7. 2016, 09:34
| Emilie BENNEWITZOVÁ | |
 | |
| Narození | 20.4.1834 |
|---|---|
| Místo narození | Baden (Rakousko) |
| Úmrtí | 25.12.1906 |
| Místo úmrtí | Dubá u České Lípy |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41024 |
BENNEWITZOVÁ, Emilie (roz. Miková, též Mick, Mück), * 20. 4. 1834 Baden (Rakousko), † 25. 12. 1906 Dubá u České Lípy, zpěvačka
Studovala zpěv ve Vídni a v Olomouci, kde vystupovala v německém divadle. 1856 získala angažmá v městském divadle v Brně a v květnu 1858 přešla do německého souboru pražského Stavovského divadla; její první rolí byla Donna Elvira (W. A. Mozart: Don Giovanni). 1862 se provdala za houslistu a pozdějšího profesora pražské konzervatoře Antona Bennewitze (1833–1926) a následovala ho do Salcburku a 1863 do Stuttgartu. Na obou místech umělecky působila, ve Stuttgartu 1866 v dvorní opeře. Když manžel získal místo profesora na konzervatoři v Praze, vrátili se oba v listopadu 1866 do Prahy. B. poprvé hostovala v lednu 1867 v Prozatímním divadle, angažmá ve Smetanově souboru však získala až od června 1868. 22. 3. 1869 utrpěla úraz při Gluckově opeře Orfeus a Eurydika a vrátila se na jeviště až v květnu. 1871 ukončila angažmá. Vystupovala též koncertně. Ve Stavovském divadle nastudovala asi 20 rolí v sopránovém, mezzosopránovém i altovém oboru (Adalgisa, V. Bellini: Norma; Páže Olivier, F. A. Boieldieu: Johann von Paris; Alice, G. Meyerbeer: Robert der Teufel; Fides, G. Meyerbeer: Der Prophet; Azucena, G. Verdi: Der Troubadour; Elisabeth, R. Wagner: Tannhäuser; Siebel, Ch. Gounod: Faust und Margarethe ad.). Kritika jí zpočátku vytýkala začátečnické herecké chyby, brzy však B. získala dobrou pozici. Později v Prozatímním divadle, kde vytvořila 14 rolí, se pozitivně projevila herecká i pěvecká zkušenost z velkých zahraničních scén. Vynikla v roli Orfea (Ch. W. Gluck: Orfeus a Eurydika, 1867) a vytvořila hlavní role v několika premiérách českých oper (Drahomíra, K. R. Šebor: Drahomíra, 1867; Milada, B. Smetana: Dalibor, 1868; Marie, L. E. Měchura: Marie Potocká, 1871). Měla však trvale problémy s českým jazykem, což pro divadlo znamenalo omezení ve výběru repertoáru, protože nebyla schopna mluvit prózu. Přesto byla významnou silou začínajícího českého operního souboru.
L: Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1859–1863, s. 22; O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters, III, 1888, s. 487, 500, 531n., 536, 545n., 555; A. Čech, Z mých divadelních pamětí, 1903, s. 67n.; nekrolog in: Dalibor 29, 1907, s. 137; Almanach českého divadla, 1908, s. 94 (oznámení úmrtí s místem Doksy); Bartoš: PD opera, 138n. a passim; J. Kalistová, Smetanovští interpreti v olomouckém divadle před sto lety, in: Střední Morava, Kulturně historická revue, 1966, s. 88n.; Pazdírek, s. 151; HS 2, s. 97 (Miková-B.); ND a jeho předchůdci, s. 313 (Miková-B.).
Jitka Ludvová
