BERGER Jaroslav 27.2.1916-11.9.1983: Porovnání verzí
(BERGER_Jaroslav_27.2.1916-11.9.1988) |
|||
Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 27.2.1916 | | datum narození = 27.2.1916 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
− | | datum úmrtí = 11.9. | + | | datum úmrtí = 11.9.1983 |
− | | místo úmrtí = Egg | + | | místo úmrtí = Egg (Švýcarsko) |
| povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | | povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | ||
83- Divadelní interpret nebo herec | 83- Divadelní interpret nebo herec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
− | + | '''BERGER, Jaroslav''' ''(vl. jm. Zajíček), * 27. 2. 1916 Praha, † 11. 9. 1983 Egg (Švýcarsko), tanečník, choreograf, baletní mistr'' | |
+ | |||
+ | Vnuk tanečníka, choreografa a baletního mistra Augustina | ||
+ | B. (1861–1945) a primabaleriny ND Praha Italky Giulietty | ||
+ | Paltrinieriové (1866–1889), syn jejich dcery Angeliny Boženy, | ||
+ | provdané Zajíčkové, která v mládí vystupovala v ND | ||
+ | 1891–99 v dětských rolích. Jeho první ženou byla tanečnice | ||
+ | ND Eva Patočková, druhou manželkou tanečnice Christa | ||
+ | Bärová. Základy tanečního vzdělání získal v baletní škole | ||
+ | H. Štěpánkové. Od 1932 byl členem baletu Velké operety, | ||
+ | 1933 hostoval v roli Pronásledovaného v opeře Ch. W. | ||
+ | Glucka ''Orfeus'' ''a Eurydika'' (Neues deutsches Theater v Praze, | ||
+ | režie M. Walmann) a v některých představeních ND Praha, | ||
+ | kde pak nastoupil 1935 do trvalého angažmá. Smysl pro styl | ||
+ | a charaktery postav, technické dispozice a taneční všestrannost | ||
+ | uplatnil 1939–42 jako sólista. Nastudoval sedmadvacet | ||
+ | rolí v klasických baletech (Princ, P. I. Čajkovskij: ''Louskáček''; | ||
+ | Albert, Ch. A. Adam: ''Giselle''; Troubadour, A. K. Glazunov: | ||
+ | ''Raymona'') i v moderním repertoáru (Orazio, I. Stravinskij: | ||
+ | ''Pulcinella''). Tančil úlohy vyžadující herecký, charakterní nebo | ||
+ | komediální talent. B. fyzicky výrazný a elegantní jevištní zjev | ||
+ | vyhovoval postavám s exotickým dějem nebo exhibičním | ||
+ | scénám v operách. 1942 odešel jako sólista a baletní mistr | ||
+ | do Haagu a krátce nato se stal sólistou, baletním mistrem | ||
+ | a choreografem v Stadttheater Zürich. Jeho tréninky podstatně | ||
+ | zvýšily technický standard souboru, sám tančil řadu | ||
+ | rolí v baletech současných švýcarských skladatelů (J. Binet, | ||
+ | P. Burkhard, W. Burkhard, A. F. Marescotti). Mezi jeho | ||
+ | nejslavnější role patřila titulní postava v Bartókově ''Podivuhodném'' | ||
+ | ''mandarínovi'' (první uvedení ve Švýcarsku, 1949). | ||
+ | B. choreografickou tvorbu reprezentovaly např. Stravinského | ||
+ | ''Pulcinella'' (1950) a ''Svěcení'' ''jara'' (1951), balet s hudbou | ||
+ | J. P. Rameaua ''Le roi'' ''Bourrigueau'' ''et son'' ''barbier'' (1953). B. | ||
+ | patřil mezi inscenátory prvního uvedení ''Mojžíše'' ''a Árona'' | ||
+ | A. Schönberga (1957). V druhém curyšském baletním | ||
+ | ansámblu Zürich Ballett byl v angažmá ve dvou obdobích | ||
+ | (1955–56 a 1959–61). Uvedl tam např. Prokofjevovu ''Skytskou'' | ||
+ | ''suitu'', Čajkovského ''Serenádu'' a ''Labutí'' ''jezero'', Stravinského | ||
+ | ''Svěcení'' ''jara'', ''Silver'' ''City'' (G. Gershwin: Klavírní koncert | ||
+ | F dur), ''Ménagerii'' podle Wedekindovy ''Lulu'' (hudba G. Klebes), | ||
+ | ''Divertimento'' (G. Bizet: Symfonie C dur) a byl pohybovým | ||
+ | poradcem činohry Schauspielhaus Zürich. V sezoně | ||
+ | 1961/62 se stal šéfem baletu v Augsburgu, pak vedl krátce | ||
+ | baletní soubor v Lech-Stadtu. Hostoval v divadlech v Ulmu, Bernu, Mnichově, Monaku aj. 1970 v Augsburgu uvedl | ||
+ | Prokofjevův balet ''Romeo'' ''a Julie'' s hostujícími interprety | ||
+ | z pražského Národního divadla – O. Skálovou, J. Petříkem | ||
+ | a V. Malcevem. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' E. Siblík, Tanec mimo nás i v nás, 1937; L. Hájek, Paměti Augustina Bergra, | ||
+ | 1944; L. Novák, Stará Garda Národního divadla, 1944; Tanzarchiv č. 3, | ||
+ | 4, Hamburg 1954; č. 6, 1957; č. 5, 1960; č. 3, 1962; č. 7, 1963; č. 8, 1970; | ||
+ | H. Koegler, The Concise Oxford Dictionary of Ballet, New York 1987; Deutsches | ||
+ | Bühnen Jahrbuch 1942–1970; Český taneční slovník, 2001, s. 20. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv ND Praha. | ||
+ | |||
+ | Jana Holeňová, Jitka Ludvová | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | [[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1916]] | [[Kategorie:1916]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1983]] |
[[Kategorie:Egg]] | [[Kategorie:Egg]] |
Verze z 5. 7. 2016, 09:07
Jaroslav BERGER | |
Narození | 27.2.1916 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 11.9.1983 |
Místo úmrtí | Egg (Švýcarsko) |
Povolání |
82- Dramaturg, režisér nebo choreograf 83- Divadelní interpret nebo herec |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69892 |
BERGER, Jaroslav (vl. jm. Zajíček), * 27. 2. 1916 Praha, † 11. 9. 1983 Egg (Švýcarsko), tanečník, choreograf, baletní mistr
Vnuk tanečníka, choreografa a baletního mistra Augustina B. (1861–1945) a primabaleriny ND Praha Italky Giulietty Paltrinieriové (1866–1889), syn jejich dcery Angeliny Boženy, provdané Zajíčkové, která v mládí vystupovala v ND 1891–99 v dětských rolích. Jeho první ženou byla tanečnice ND Eva Patočková, druhou manželkou tanečnice Christa Bärová. Základy tanečního vzdělání získal v baletní škole H. Štěpánkové. Od 1932 byl členem baletu Velké operety, 1933 hostoval v roli Pronásledovaného v opeře Ch. W. Glucka Orfeus a Eurydika (Neues deutsches Theater v Praze, režie M. Walmann) a v některých představeních ND Praha, kde pak nastoupil 1935 do trvalého angažmá. Smysl pro styl a charaktery postav, technické dispozice a taneční všestrannost uplatnil 1939–42 jako sólista. Nastudoval sedmadvacet rolí v klasických baletech (Princ, P. I. Čajkovskij: Louskáček; Albert, Ch. A. Adam: Giselle; Troubadour, A. K. Glazunov: Raymona) i v moderním repertoáru (Orazio, I. Stravinskij: Pulcinella). Tančil úlohy vyžadující herecký, charakterní nebo komediální talent. B. fyzicky výrazný a elegantní jevištní zjev vyhovoval postavám s exotickým dějem nebo exhibičním scénám v operách. 1942 odešel jako sólista a baletní mistr do Haagu a krátce nato se stal sólistou, baletním mistrem a choreografem v Stadttheater Zürich. Jeho tréninky podstatně zvýšily technický standard souboru, sám tančil řadu rolí v baletech současných švýcarských skladatelů (J. Binet, P. Burkhard, W. Burkhard, A. F. Marescotti). Mezi jeho nejslavnější role patřila titulní postava v Bartókově Podivuhodném mandarínovi (první uvedení ve Švýcarsku, 1949). B. choreografickou tvorbu reprezentovaly např. Stravinského Pulcinella (1950) a Svěcení jara (1951), balet s hudbou J. P. Rameaua Le roi Bourrigueau et son barbier (1953). B. patřil mezi inscenátory prvního uvedení Mojžíše a Árona A. Schönberga (1957). V druhém curyšském baletním ansámblu Zürich Ballett byl v angažmá ve dvou obdobích (1955–56 a 1959–61). Uvedl tam např. Prokofjevovu Skytskou suitu, Čajkovského Serenádu a Labutí jezero, Stravinského Svěcení jara, Silver City (G. Gershwin: Klavírní koncert F dur), Ménagerii podle Wedekindovy Lulu (hudba G. Klebes), Divertimento (G. Bizet: Symfonie C dur) a byl pohybovým poradcem činohry Schauspielhaus Zürich. V sezoně 1961/62 se stal šéfem baletu v Augsburgu, pak vedl krátce baletní soubor v Lech-Stadtu. Hostoval v divadlech v Ulmu, Bernu, Mnichově, Monaku aj. 1970 v Augsburgu uvedl Prokofjevův balet Romeo a Julie s hostujícími interprety z pražského Národního divadla – O. Skálovou, J. Petříkem a V. Malcevem.
L: E. Siblík, Tanec mimo nás i v nás, 1937; L. Hájek, Paměti Augustina Bergra, 1944; L. Novák, Stará Garda Národního divadla, 1944; Tanzarchiv č. 3, 4, Hamburg 1954; č. 6, 1957; č. 5, 1960; č. 3, 1962; č. 7, 1963; č. 8, 1970; H. Koegler, The Concise Oxford Dictionary of Ballet, New York 1987; Deutsches Bühnen Jahrbuch 1942–1970; Český taneční slovník, 2001, s. 20.
P: Archiv ND Praha.
Jana Holeňová, Jitka Ludvová