Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BERKA z Dubé a Lipé Lev Burian ?1586-28.3.1626

{{Infobox - osoba
| jméno = Lev Burian BERKA z Dubé a Lipé
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = před 1586
| místo narození = 
| datum úmrtí = 28.3.1626
| místo úmrtí = 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

| jiná jména = 
}}

'''BERKA z Dubé a Lipé, Lev Burian,''' ''* před 1586 ?, † 28. 3. 1626 ?, moravský místodržitel''

Pocházel ze starobylého, původně severočeského šlechtického
rodu, z rozrodu Ronovců, který svůj počátek odvozoval
z erbovní pověsti. Berkové z Dubé, jako všichni Ronovci,
nosili erb se dvěma zkříženými ostrvemi na zlatém poli. Historičtí
předkové rodu B. jsou zaznamenáni ve druhé polovině
13. století. Od středověku zastávali v Čechách významné
úřady. Ze severních Čech postupně pronikali také do Čech
východních, dále do Kladska a na Moravu. Lev Burian B.
byl vnukem Zdeňka B. na Rychmburku († 1572) a synem
Václava Berky z Dubé z východočeské dřevěnické větve. B. se
oženil s Františkou Hippolytou z Fürstenbergu († 1655)
a spolu měli syna Matyáše Ferdinanda B. z Dubé († 1644). B.
patřil k vlivné katolické menšině panského stavu na Moravě.
Držel 1619 panství Budišov, jež zdědil po svém otci, na kterého
přešlo z majetku velkomeziříčské větve rodu. Pokračoval
v budování renesančního arkádového zámku. V Čechách
vlastnil hrad Rychmburk, Rosice u Chrudimi a Uhřetice.
V době stavovského povstání zůstal věrný císaři Ferdinandu
II. Za tento postoj byl B. potrestán vzbouřenými moravskými
stavy konfiskací statků. Po porážce povstání v březnu
1621 mu statky byly restituovány a byl vydán příkaz k jejich
zvláštní ochraně před ubytováním vojska. Z pobělohorských
konfiskací získal na základě rezoluce z 8. 11. 1622 panství
Dačice na západní Moravě a Slatiňany a Řestoky ve východních
Čechách. Kromě toho mu císař dal za vykonané služby
vyplatit zvláštní kompenzaci a finanční odměnu. B. se podílel
jako jeden z členů soudcovského kolegia i na potrestání povstalců.
Po svém potrestaném vzdáleném příbuzném Pertoldu
Bohobudovi z Lipé převzal dědičný úřad maršálka království
Českého. Za zemského gubernátora kardinála Františka
z Ditrichštejna byl B. jmenován 1621 nejvyšším zemským
sudím na Moravě a posléze i nejvyšším zemským komorníkem.
Tak se stal prakticky gubernátorovým zástupcem na
Moravě. V době kardinálova pobytu ve Vídni v srpnu a v září
1623 ho zastupoval ve správě země jako předseda speciálně
jmenované vládní komise a řídil i konfiskační proces. K jeho
povinnostem náležela mj. obrana země proti valašskému,
uherskému a tureckému nebezpečí. Byl povýšen 13. 2. 1623
do hraběcího stavu. Na jaře 1626 byl titulován císařským
radou a komorníkem a nejvyšším komorníkem Markrabství
moravského.

'''L:''' T. V. Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách, 1882–1883, s. 115; OSN 3,
s. 813n.; F. Hrubý, Moravská šlechta roku 1619, její jmění a náboženské vyznání,
in: ČMM 46, 1922, s. 146; J. Polišenský (ed.), Zrcadlo Čech a Moravy,
1941, s. 167n.; M. Toegel (ed.), Documenta bohemica bellum tricennale
illustrantia III, 1976; L. Hosák – M. Zemek (ed.), Hrady, zámky a tvrze
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jižní Morava, 1981; T. Šimek (ed.),
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy,
1989; J. Halada, Lexikon české šlechty, 1992, s. 19n.; F. Matějek, Morava
za třicetileté války, 1992; J. Válka, Dějiny Moravy II. Morava renesance,
reformace a baroka, 1995.

'''P:''' MZA fond T, G 140, Rodinný archiv Ditrichštejnů; Hofkammerarchiv
Wien, Gedenkbücher, Böhmische Reihe, Bd. 333.

Tomáš Knoz

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:1586]]
[[Kategorie:1626]]