Biografický slovník
BERNDORF Alexandr Josef Jan 13.4.1889-9.9.1968: Porovnání verzí
(BERNDORF_-_Nepomucký_Alexandr_Josef_Jan_13.4.1889-1968) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Alexandr Josef Jan BERNDORF | + | | jméno = Alexandr Josef Jan BERNDORF |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.4.1889 | | datum narození = 13.4.1889 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Nepomuk u Plzně |
| − | | datum úmrtí = 1968 | + | | datum úmrtí = 9.9.1968 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
73- Uměnovědec nebo historik umění | 73- Uměnovědec nebo historik umění | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BERNDORF, Alexander Josef Jan,''' ''* 13. 4. 1889 Nepomuk u Plzně, † 9. 9. 1968 Praha, regionální kulturní historik, spisovatel, básník, propagátor turistiky'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z početné lékárnické rodiny s širokým kulturním | ||
| + | zázemím. Po absolvování měšťanky v Přešticích pracoval | ||
| + | jako pomocná síla na velkostatku v Zelené Hoře. 1904–07 | ||
| + | studoval Zemskou střední školu hospodářskou v Roudnici | ||
| + | nad Labem, pak přijímal krátkodobá místa zemědělského | ||
| + | adjunkta v Čechách a Rakousku. 15. 6. 1909 nastoupil jako | ||
| + | praktikant berního úřadu v Benešově u Prahy. Na sklonku | ||
| + | 1912 byl povolán k vojenské službě, avšak záhy jí byl ze zdravotních | ||
| + | důvodů zproštěn. Od února 1913 pracoval v účtárně | ||
| + | zemského finančního ředitelství a kolkovního úřadu v Praze, | ||
| + | 1915 byl odeslán k bernímu úřadu v Nasavrkách u Chrudimi | ||
| + | a na jaře 1917 k válečné vyživovací službě do Vlašimi. | ||
| + | Od února 1919 působil opět v pražském kolkovním úřadu | ||
| + | a ve státních pokladnách na Malé Straně. 30. 12. 1922 se | ||
| + | oženil a manželství zůstalo bezdětné. Za protektorátu zažádal | ||
| + | ze zdravotních důvodů o odchod do předčasné výslužby | ||
| + | a 1942–46 žil v rodišti. Po válce se vrátil do Prahy a pracoval | ||
| + | ve Fondu národní obnovy a v Národní kulturní komisi. | ||
| + | 1949 odešel jako aktuárský ředitel ministerstva školství na | ||
| + | trvalý odpočinek. Po celý život se účastnil kulturního dění. | ||
| + | Po přeložení do Prahy zintenzivnil styky s divadelníky, pěvci | ||
| + | a literáty. Celoživotně se přátelil s bratry Karlem a Emilem | ||
| + | Burianovými a s Jindřichem Jindřichem. Od studentských | ||
| + | let B. psal. Již v Roudnici se pokoušel o první verše a povídky. | ||
| + | Od počátku dvacátých let, kdy našel klidné rodinné | ||
| + | zázemí, publikoval v dobových tiskovinách ''Národní'' ''politika'', | ||
| + | ''Národní'' ''listy'', ''Večer'', ''Venkov'', ''Nová'' ''snaha'', ''Světozor'', ''Český'' ''svět'', | ||
| + | ''Za hudebním'' ''vzděláním'' aj. fejetony, povídky, literární a divadelní | ||
| + | úvahy, recenze, referáty a příležitostné články. Jiné | ||
| + | příspěvky, hlavně verše (mj. soubor ''Sny a'' ''vzpomínky'', 1932), | ||
| + | historizující črty, pojednání a odborné historické články vydával | ||
| + | knižně nebo je psal do regionálních časopisů a periodik | ||
| + | hlavně v západních a v jižních Čechách, mj. do Lábkova ''Plzeňska'', | ||
| + | klatovského ''Šumavanu'' a do ''Sušických'' ''listů''. Ze samostatných | ||
| + | knižních titulů byla nejrozsáhlejší románová kronika | ||
| + | lokalizovaná do Podhůří u Nepomuku s názvem ''V červáncích'' | ||
| + | ''a jitru'' ''našeho'' ''znovuzrození'' (1928), první díl trilogie, | ||
| + | kterým dosáhl širšího ohlasu a za nějž obdržel od Svatoboru | ||
| + | cenu Václava Beneše Třebízského. Jiný román o třech dílech | ||
| + | – ''Světa'' ''nepřebudeš'' – zůstal pouze v rukopise. Obrátil pozornost | ||
| + | i na J. J. Rybu, J. K. Tyla (''Památce'' ''Tylově'', 1926), sepsal | ||
| + | několik biografií a pokusil se o dramatická díla (O J. K. Tylovi | ||
| + | ''Nejkrásnější'' ''píseň'' a o K. H. Máchovi ''Básníkova'' ''láska''). | ||
| + | |||
| + | V Nepomuku pomáhal při budování místního církevního | ||
| + | muzea a zasazoval se o záchranu historických památek ve městě | ||
| + | a v jeho okolí. Za druhé světové války tam pořádal městský | ||
| + | archiv, přednášel a začal psát rozsáhlé práce o dějinách rodného | ||
| + | města. B. miloval přírodu a pěstoval pěší turistiku. Ve | ||
| + | třicátých letech otevřel turistické stezky Křižíkovu z Plánice | ||
| + | do Nepomuka a Mayerovu z Plánice do Sušice. Účastnil se | ||
| + | života spisovatelské obce, byl členem Spolku českých spisovatelů | ||
| + | beletristů Máj (1930), Svatoboru a Syndikátu českých | ||
| + | spisovatelů, funkcionářem Klubu českých turistů a Svazu | ||
| + | okrašlovacích a ochranářských spolků. Zasazoval se o ochranu | ||
| + | přírodních, kulturních a historických památek přednáškami | ||
| + | a články v zájmových periodikách a v měsíčníku ''Krása'' | ||
| + | ''našeho'' ''domova'', který spoluredigoval. Ve třicátých letech byl | ||
| + | jmenován čestným občanem několika obcí a 1951 čestným | ||
| + | členem Svazu pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' LČL 1, s. 211 (kde soupis literatury); A. Chalupa, Jubileum A. B. (Sto | ||
| + | let od narození), in: Minulostí Západočeského kraje 25, 1989, s. 221 (kde | ||
| + | soupis rukopisů z pozůstalosti). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' KSN 1, s. 520; OSND 1/1, s. 568; HS 1, s. 90n.; LČL 1, s. 210n.; J. Emler, | ||
| + | Zasloužilý regionalista (K šedesátiletí A. B.), in: Krása našeho domova 40, | ||
| + | 1949, s. 49n.; M. B. (M. Bělohlávek), In memoriam A. B., in: Minulostí | ||
| + | Západočeského kraje 6, 1968, s. 356n.; A. Chalupa, c. d., s. 219n.; J. Hanzlíčková | ||
| + | – A. Sedláčková – S. Stehlíková, A. B. Personální bibliografie, 1998. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv NM v Praze, pozůstalost A. J. J. B. | ||
| + | |||
| + | Gustav Novotný | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1889]] | [[Kategorie:1889]] | ||
| + | [[Kategorie:Nepomuk]] | ||
[[Kategorie:1968]] | [[Kategorie:1968]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 6. 7. 2016, 11:03
| Alexandr Josef Jan BERNDORF | |
 | |
| Narození | 13.4.1889 |
|---|---|
| Místo narození | Nepomuk u Plzně |
| Úmrtí | 9.9.1968 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 73- Uměnovědec nebo historik umění 53- Historik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41241 |
BERNDORF, Alexander Josef Jan, * 13. 4. 1889 Nepomuk u Plzně, † 9. 9. 1968 Praha, regionální kulturní historik, spisovatel, básník, propagátor turistiky
Pocházel z početné lékárnické rodiny s širokým kulturním zázemím. Po absolvování měšťanky v Přešticích pracoval jako pomocná síla na velkostatku v Zelené Hoře. 1904–07 studoval Zemskou střední školu hospodářskou v Roudnici nad Labem, pak přijímal krátkodobá místa zemědělského adjunkta v Čechách a Rakousku. 15. 6. 1909 nastoupil jako praktikant berního úřadu v Benešově u Prahy. Na sklonku 1912 byl povolán k vojenské službě, avšak záhy jí byl ze zdravotních důvodů zproštěn. Od února 1913 pracoval v účtárně zemského finančního ředitelství a kolkovního úřadu v Praze, 1915 byl odeslán k bernímu úřadu v Nasavrkách u Chrudimi a na jaře 1917 k válečné vyživovací službě do Vlašimi. Od února 1919 působil opět v pražském kolkovním úřadu a ve státních pokladnách na Malé Straně. 30. 12. 1922 se oženil a manželství zůstalo bezdětné. Za protektorátu zažádal ze zdravotních důvodů o odchod do předčasné výslužby a 1942–46 žil v rodišti. Po válce se vrátil do Prahy a pracoval ve Fondu národní obnovy a v Národní kulturní komisi. 1949 odešel jako aktuárský ředitel ministerstva školství na trvalý odpočinek. Po celý život se účastnil kulturního dění. Po přeložení do Prahy zintenzivnil styky s divadelníky, pěvci a literáty. Celoživotně se přátelil s bratry Karlem a Emilem Burianovými a s Jindřichem Jindřichem. Od studentských let B. psal. Již v Roudnici se pokoušel o první verše a povídky. Od počátku dvacátých let, kdy našel klidné rodinné zázemí, publikoval v dobových tiskovinách Národní politika, Národní listy, Večer, Venkov, Nová snaha, Světozor, Český svět, Za hudebním vzděláním aj. fejetony, povídky, literární a divadelní úvahy, recenze, referáty a příležitostné články. Jiné příspěvky, hlavně verše (mj. soubor Sny a vzpomínky, 1932), historizující črty, pojednání a odborné historické články vydával knižně nebo je psal do regionálních časopisů a periodik hlavně v západních a v jižních Čechách, mj. do Lábkova Plzeňska, klatovského Šumavanu a do Sušických listů. Ze samostatných knižních titulů byla nejrozsáhlejší románová kronika lokalizovaná do Podhůří u Nepomuku s názvem V červáncích a jitru našeho znovuzrození (1928), první díl trilogie, kterým dosáhl širšího ohlasu a za nějž obdržel od Svatoboru cenu Václava Beneše Třebízského. Jiný román o třech dílech – Světa nepřebudeš – zůstal pouze v rukopise. Obrátil pozornost i na J. J. Rybu, J. K. Tyla (Památce Tylově, 1926), sepsal několik biografií a pokusil se o dramatická díla (O J. K. Tylovi Nejkrásnější píseň a o K. H. Máchovi Básníkova láska).
V Nepomuku pomáhal při budování místního církevního muzea a zasazoval se o záchranu historických památek ve městě a v jeho okolí. Za druhé světové války tam pořádal městský archiv, přednášel a začal psát rozsáhlé práce o dějinách rodného města. B. miloval přírodu a pěstoval pěší turistiku. Ve třicátých letech otevřel turistické stezky Křižíkovu z Plánice do Nepomuka a Mayerovu z Plánice do Sušice. Účastnil se života spisovatelské obce, byl členem Spolku českých spisovatelů beletristů Máj (1930), Svatoboru a Syndikátu českých spisovatelů, funkcionářem Klubu českých turistů a Svazu okrašlovacích a ochranářských spolků. Zasazoval se o ochranu přírodních, kulturních a historických památek přednáškami a články v zájmových periodikách a v měsíčníku Krása našeho domova, který spoluredigoval. Ve třicátých letech byl jmenován čestným občanem několika obcí a 1951 čestným členem Svazu pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze.
D: LČL 1, s. 211 (kde soupis literatury); A. Chalupa, Jubileum A. B. (Sto let od narození), in: Minulostí Západočeského kraje 25, 1989, s. 221 (kde soupis rukopisů z pozůstalosti).
L: KSN 1, s. 520; OSND 1/1, s. 568; HS 1, s. 90n.; LČL 1, s. 210n.; J. Emler, Zasloužilý regionalista (K šedesátiletí A. B.), in: Krása našeho domova 40, 1949, s. 49n.; M. B. (M. Bělohlávek), In memoriam A. B., in: Minulostí Západočeského kraje 6, 1968, s. 356n.; A. Chalupa, c. d., s. 219n.; J. Hanzlíčková – A. Sedláčková – S. Stehlíková, A. B. Personální bibliografie, 1998.
P: Archiv NM v Praze, pozůstalost A. J. J. B.
Gustav Novotný
