BEZDÍČEK Vilibald 12.11.1906-13.8.1991: Porovnání verzí
(BEZDÍČEK_Vilibald_12.11.1906-13.8.1991) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.11.1906 | | datum narození = 12.11.1906 | ||
− | | místo narození = Vídeň | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 13.8.1991 | | datum úmrtí = 13.8.1991 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BEZDÍČEK, Vilibald,''' ''* 12. 11. 1906 Vídeň (Rakousko), † 13. 8. 1991 Brno, vodohospodář, pedagog, ministr'' | ||
+ | |||
+ | Absolvoval 1932 Vysokou školu technickou v Brně, obor | ||
+ | inženýrské stavitelství, směr vodohospodářský a kulturně- | ||
+ | -technický. Po absolutoriu pracoval na zemědělsko-technické | ||
+ | stavební správě ve Zlíně. Později se zabýval projektováním | ||
+ | úprav vodních toků a údolních meliorací, některé návrhy | ||
+ | byly pod jeho vedením také realizovány. Jako vrchní stavební | ||
+ | komisař na stavební správě při Zemském úřadě v Brně např. | ||
+ | detailně zpracoval vodohospodářský plán pro povodí řeky | ||
+ | Ostravice. 1946 obhájil na brněnské technice práci ''Příspěvek'' | ||
+ | ''ke studiu'' ''průsakové'' ''křivky'' ''v zeminách'' a získal doktorát technických | ||
+ | věd. O rok později přešel na ministerstvo techniky v Praze jako zemědělský a odborový rada a zastával mimo jiné | ||
+ | místo přednosty oddělení pro Státní vodohospodářský plán | ||
+ | ČSR. Od února 1948 byl členem vodohospodářské komise | ||
+ | při Hospodářské radě vlády ČSR a vodohospodářské komise | ||
+ | Státního úřadu plánovacího. Současně se věnoval výzkumu | ||
+ | a vědecké práci v oboru hydrologie, hydromeliorace a úpravy | ||
+ | vodních toků. V říjnu 1949 byl jmenován profesorem na | ||
+ | Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT a o rok později | ||
+ | rektorem ČVUT, ve funkci zůstal do konce srpna 1952. | ||
+ | Spolupracoval s ministerstvem školství, věd a umění např. | ||
+ | v otázkách pedagogické práce či výchovy mladých techniků. | ||
+ | V říjnu 1952 přešel na brněnskou techniku, kde vedl katedru | ||
+ | vodních staveb. Zasloužil se o zřízení fakulty energetiky | ||
+ | a neúnavně usiloval o vytvoření odpovídajícího zázemí pro | ||
+ | jednotlivá pracoviště. 1956 byl jmenován prvním rektorem | ||
+ | obnoveného VUT v Brně a ve funkci zůstal do 1958. Do této | ||
+ | funkce byl opět zvolen 1968, ale od ledna do srpna 1969 | ||
+ | zastával funkci ministra školství ČSR. 1971 ho postihl zákaz | ||
+ | pedagogické činnosti a publikování, mimo jiné i proto, že | ||
+ | se postavil veřejně za tragický čin Jana Palacha. Později podepsal | ||
+ | Chartu 77. Vystřídal různá zaměstnání, byl vrátným | ||
+ | v nemocnici, pracoval na Ředitelství vodovodů a kanalizací | ||
+ | v Brně a stále překládal odbornou literaturu. Kromě mateřštiny | ||
+ | ovládal dokonale němčinu, francouzštinu, angličtinu, | ||
+ | italštinu a ruštinu. Po 1989 se stal poradcem rektora brněnské | ||
+ | techniky. Publikoval přes 250 odborných statí především | ||
+ | v odborném listě ''Vodní'' ''hospodářství'', kde byl předsedou redakční | ||
+ | rady, dále v časopisech ''Technický'' ''Obzor'', ''Zprávy'' ''veřejné'' | ||
+ | ''služby'' ''technické'' a ''Palivo'' ''a voda''. Byl autorem desítek | ||
+ | melioračních staveb (projektoval a provedl např. odvodnění | ||
+ | pozemků v Luhově), úprav vodních toků (generální projekt | ||
+ | rekonstrukce Spojené Bečvy), vodních nádrží, rybníků a zemědělských | ||
+ | přehrad (mj. projekt a stavba údolní přehrady | ||
+ | na Fryštáckém potoku u Zlína). Svůj obor popularizoval | ||
+ | prostřednictvím přednášek i vystoupení v médiích. Účastnil | ||
+ | se mnoha vědeckých konferencí nejen v Evropě, ale i v USA | ||
+ | a Mexiku. Absolvoval studijní cesty do Polska, Jugoslávie, | ||
+ | Rakouska, Německa, Francie a Švédska. Byl členem řady institucí | ||
+ | a organizací, mimo jiné Masarykovy akademie práce. | ||
+ | Jeho dílo bylo oceněno např. zlatou medailí VUT a MU v Brně | ||
+ | a čestnou cenou ČSAV za popularizaci vědy a techniky. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Úvod do studia inženýrství, 1954; Úprava vodních toků, 1959; Hydrologie, | ||
+ | 1966; Vodní hospodářství, 1967. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Tomeš 1, s. 93; Program ČVUT v Praze na školní rok 1948/49, 1948, | ||
+ | s. 15. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv ČVUT, Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT. | ||
+ | |||
+ | Jiřina Masnerová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:14- Hydrolog]] | [[Kategorie:14- Hydrolog]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1906]] | [[Kategorie:1906]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1991]] | [[Kategorie:1991]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] |
Verze z 6. 7. 2016, 16:31
Vilibald BEZDÍČEK | |
Narození | 12.11.1906 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 13.8.1991 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání |
14- Hydrolog 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41357 |
BEZDÍČEK, Vilibald, * 12. 11. 1906 Vídeň (Rakousko), † 13. 8. 1991 Brno, vodohospodář, pedagog, ministr
Absolvoval 1932 Vysokou školu technickou v Brně, obor inženýrské stavitelství, směr vodohospodářský a kulturně- -technický. Po absolutoriu pracoval na zemědělsko-technické stavební správě ve Zlíně. Později se zabýval projektováním úprav vodních toků a údolních meliorací, některé návrhy byly pod jeho vedením také realizovány. Jako vrchní stavební komisař na stavební správě při Zemském úřadě v Brně např. detailně zpracoval vodohospodářský plán pro povodí řeky Ostravice. 1946 obhájil na brněnské technice práci Příspěvek ke studiu průsakové křivky v zeminách a získal doktorát technických věd. O rok později přešel na ministerstvo techniky v Praze jako zemědělský a odborový rada a zastával mimo jiné místo přednosty oddělení pro Státní vodohospodářský plán ČSR. Od února 1948 byl členem vodohospodářské komise při Hospodářské radě vlády ČSR a vodohospodářské komise Státního úřadu plánovacího. Současně se věnoval výzkumu a vědecké práci v oboru hydrologie, hydromeliorace a úpravy vodních toků. V říjnu 1949 byl jmenován profesorem na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT a o rok později rektorem ČVUT, ve funkci zůstal do konce srpna 1952. Spolupracoval s ministerstvem školství, věd a umění např. v otázkách pedagogické práce či výchovy mladých techniků. V říjnu 1952 přešel na brněnskou techniku, kde vedl katedru vodních staveb. Zasloužil se o zřízení fakulty energetiky a neúnavně usiloval o vytvoření odpovídajícího zázemí pro jednotlivá pracoviště. 1956 byl jmenován prvním rektorem obnoveného VUT v Brně a ve funkci zůstal do 1958. Do této funkce byl opět zvolen 1968, ale od ledna do srpna 1969 zastával funkci ministra školství ČSR. 1971 ho postihl zákaz pedagogické činnosti a publikování, mimo jiné i proto, že se postavil veřejně za tragický čin Jana Palacha. Později podepsal Chartu 77. Vystřídal různá zaměstnání, byl vrátným v nemocnici, pracoval na Ředitelství vodovodů a kanalizací v Brně a stále překládal odbornou literaturu. Kromě mateřštiny ovládal dokonale němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu a ruštinu. Po 1989 se stal poradcem rektora brněnské techniky. Publikoval přes 250 odborných statí především v odborném listě Vodní hospodářství, kde byl předsedou redakční rady, dále v časopisech Technický Obzor, Zprávy veřejné služby technické a Palivo a voda. Byl autorem desítek melioračních staveb (projektoval a provedl např. odvodnění pozemků v Luhově), úprav vodních toků (generální projekt rekonstrukce Spojené Bečvy), vodních nádrží, rybníků a zemědělských přehrad (mj. projekt a stavba údolní přehrady na Fryštáckém potoku u Zlína). Svůj obor popularizoval prostřednictvím přednášek i vystoupení v médiích. Účastnil se mnoha vědeckých konferencí nejen v Evropě, ale i v USA a Mexiku. Absolvoval studijní cesty do Polska, Jugoslávie, Rakouska, Německa, Francie a Švédska. Byl členem řady institucí a organizací, mimo jiné Masarykovy akademie práce. Jeho dílo bylo oceněno např. zlatou medailí VUT a MU v Brně a čestnou cenou ČSAV za popularizaci vědy a techniky.
D: Úvod do studia inženýrství, 1954; Úprava vodních toků, 1959; Hydrologie, 1966; Vodní hospodářství, 1967.
L: Tomeš 1, s. 93; Program ČVUT v Praze na školní rok 1948/49, 1948, s. 15.
P: Archiv ČVUT, Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT.
Jiřina Masnerová