BIENERT Richard 5.9.1881-3.2.1949: Porovnání verzí
(BIENERT_Richard_5.9.1881-3.2.1949) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.9.1881 | | datum narození = 5.9.1881 | ||
− | | místo narození = Praha | + | | místo narození = Smíchov (Praha) |
| datum úmrtí = 3.2.1949 | | datum úmrtí = 3.2.1949 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BIENERT, Richard,''' ''* 5. 9. 1881 Smíchov (Praha), † 3. 2. 1949 Praha, policejní, správní a politický činitel'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny pražského magistrátního úředníka. Po maturitě | ||
+ | na gymnáziu v Žitné ulici (1900) vystudoval práva na | ||
+ | české univerzitě v Praze a 1906 vstoupil do služeb policie. | ||
+ | Nejprve pracoval na různých pražských komisařstvích, 1912 | ||
+ | se stal koncipistou pražského policejního ředitelství, 1916 byl | ||
+ | přidělen do jeho zpravodajského oddělení a 1. 1. 1918 přeložen | ||
+ | na prezidium státní policie. V těchto funkcích měl přístup | ||
+ | k cenným informacím, z nichž mnohé předával ústředí | ||
+ | domácího protirakouského odboje – tzv. Maffii, s níž spolupracoval | ||
+ | prostřednictvím P. Šámala. Odboji prokázal cenné | ||
+ | služby, v říjnu 1918 se pak podílel na přípravách převratu | ||
+ | a vyhlášení samostatného československého státu. Po vzniku | ||
+ | ČSR byl 30. 10. 1918 jmenován pražským policejním | ||
+ | ředitelem a 20. 5. 1920 pražským policejním prezidentem. | ||
+ | V této funkci provedl rozsáhlou reorganizaci policejního | ||
+ | sboru, odpovídající novým politickým poměrům v demokratické | ||
+ | republice; policii personálně posílil, zmodernizoval | ||
+ | používanou techniku a zavedl nové, moderně pojaté uniformy. | ||
+ | Mezi policisty se těšil značné oblibě a respektu. 1924–39 | ||
+ | zastával funkci viceprezidenta zemské správy politické, resp. | ||
+ | zemského viceprezidenta v Čechách, v níž se osvědčil jako | ||
+ | spolehlivý a výkonný úředník. Od listopadu 1939 do ledna | ||
+ | 1942 byl zemským prezidentem v Čechách, od ledna 1942 | ||
+ | do května 1945 ministrem vnitra v protektorátní vládě; od | ||
+ | 19. 1. do 5. 5. 1945 stál v čele poslední protektorátní vlády | ||
+ | a současně zastupoval těžce nemocného státního prezidenta | ||
+ | E. Háchu. Přes svoji účast v odboji za první světové války | ||
+ | byl nacisty pokládán za loajálního a oceňován jako spolehlivě | ||
+ | sloužící byrokrat. Koncem dubna 1945 ho státní ministr | ||
+ | K. H. Frank jmenoval členem delegace, která měla navázat | ||
+ | styk s velením americké armády a jednat s ním o možnosti | ||
+ | separátního míru a vedení společného boje proti Sovětskému | ||
+ | svazu. 5. 5. 1945 se neúspěšně pokusil pronést v rozhlase | ||
+ | projev o zániku protektorátu, záhy byl zajištěn Českou národní radou. V průběhu Pražského povstání byl propuštěn | ||
+ | a 13. 5. 1945 znovu zatčen. V procesu s protektorátní vládou, | ||
+ | probíhajícím od 29. 4. do 31. 7. 1946 před Národním | ||
+ | soudem v Praze, byl odsouzen vzhledem k polehčujícím | ||
+ | okolnostem (intervence ve prospěch zatčených) ke třem rokům | ||
+ | vězení. 12. 5. 1947 byl podmíněně propuštěn; dožil | ||
+ | pak, těžce nemocen a zbaven nároku na penzi (podporován | ||
+ | synem a dcerou), v ústraní v Praze. Jeho syn Richard se koncem | ||
+ | května 1945 oženil s Evou Peroutkovou, dcerou Ferdinanda | ||
+ | Peroutky. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 1/1, s. 603; MSN 1, s. 506; ČBS, s. 47; BL 1, s. 95; Kolář Elity, | ||
+ | s. 20; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, | ||
+ | s. 47; R. Kvaček – D. Tomášek, Obžalována je vláda, 1999, s. 34n. a passim; | ||
+ | Tomeš 1, s. 96. | ||
+ | |||
+ | Vlastislav Lacina, Josef Tomeš | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1881]] | [[Kategorie:1881]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1949]] | [[Kategorie:1949]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 28. 7. 2016, 13:28
Richard BIENERT | |
Narození | 5.9.1881 |
---|---|
Místo narození | Smíchov (Praha) |
Úmrtí | 3.2.1949 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
45- Voják nebo partyzán 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41459 |
BIENERT, Richard, * 5. 9. 1881 Smíchov (Praha), † 3. 2. 1949 Praha, policejní, správní a politický činitel
Pocházel z rodiny pražského magistrátního úředníka. Po maturitě na gymnáziu v Žitné ulici (1900) vystudoval práva na české univerzitě v Praze a 1906 vstoupil do služeb policie. Nejprve pracoval na různých pražských komisařstvích, 1912 se stal koncipistou pražského policejního ředitelství, 1916 byl přidělen do jeho zpravodajského oddělení a 1. 1. 1918 přeložen na prezidium státní policie. V těchto funkcích měl přístup k cenným informacím, z nichž mnohé předával ústředí domácího protirakouského odboje – tzv. Maffii, s níž spolupracoval prostřednictvím P. Šámala. Odboji prokázal cenné služby, v říjnu 1918 se pak podílel na přípravách převratu a vyhlášení samostatného československého státu. Po vzniku ČSR byl 30. 10. 1918 jmenován pražským policejním ředitelem a 20. 5. 1920 pražským policejním prezidentem. V této funkci provedl rozsáhlou reorganizaci policejního sboru, odpovídající novým politickým poměrům v demokratické republice; policii personálně posílil, zmodernizoval používanou techniku a zavedl nové, moderně pojaté uniformy. Mezi policisty se těšil značné oblibě a respektu. 1924–39 zastával funkci viceprezidenta zemské správy politické, resp. zemského viceprezidenta v Čechách, v níž se osvědčil jako spolehlivý a výkonný úředník. Od listopadu 1939 do ledna 1942 byl zemským prezidentem v Čechách, od ledna 1942 do května 1945 ministrem vnitra v protektorátní vládě; od 19. 1. do 5. 5. 1945 stál v čele poslední protektorátní vlády a současně zastupoval těžce nemocného státního prezidenta E. Háchu. Přes svoji účast v odboji za první světové války byl nacisty pokládán za loajálního a oceňován jako spolehlivě sloužící byrokrat. Koncem dubna 1945 ho státní ministr K. H. Frank jmenoval členem delegace, která měla navázat styk s velením americké armády a jednat s ním o možnosti separátního míru a vedení společného boje proti Sovětskému svazu. 5. 5. 1945 se neúspěšně pokusil pronést v rozhlase projev o zániku protektorátu, záhy byl zajištěn Českou národní radou. V průběhu Pražského povstání byl propuštěn a 13. 5. 1945 znovu zatčen. V procesu s protektorátní vládou, probíhajícím od 29. 4. do 31. 7. 1946 před Národním soudem v Praze, byl odsouzen vzhledem k polehčujícím okolnostem (intervence ve prospěch zatčených) ke třem rokům vězení. 12. 5. 1947 byl podmíněně propuštěn; dožil pak, těžce nemocen a zbaven nároku na penzi (podporován synem a dcerou), v ústraní v Praze. Jeho syn Richard se koncem května 1945 oženil s Evou Peroutkovou, dcerou Ferdinanda Peroutky.
L: OSND 1/1, s. 603; MSN 1, s. 506; ČBS, s. 47; BL 1, s. 95; Kolář Elity, s. 20; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 47; R. Kvaček – D. Tomášek, Obžalována je vláda, 1999, s. 34n. a passim; Tomeš 1, s. 96.
Vlastislav Lacina, Josef Tomeš