BIENERT Richard 5.9.1881-3.2.1949: Porovnání verzí
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Richard BIENERT | | jméno = Richard BIENERT | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Bienert Richard portret.jpg |
| datum narození = 5.9.1881 | | datum narození = 5.9.1881 | ||
| místo narození = Smíchov (Praha) | | místo narození = Smíchov (Praha) | ||
Řádka 74: | Řádka 74: | ||
[[Kategorie:1949]] | [[Kategorie:1949]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Bienert Richard manzelka.jpg|Richard Bienert s manželkou na svatbě dcery Kláry | ||
+ | Bienert Richard hrob.jpg|Hrob Richarda Bienerta na Olšanských hřbitovech v Praze | ||
+ | </gallery> |
Verze z 6. 10. 2018, 10:42
Richard BIENERT | |
Narození | 5.9.1881 |
---|---|
Místo narození | Smíchov (Praha) |
Úmrtí | 3.2.1949 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
45- Voják nebo partyzán 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41459 |
BIENERT, Richard, * 5. 9. 1881 Smíchov (Praha), † 3. 2. 1949 Praha, policejní, správní a politický činitel
Pocházel z rodiny pražského magistrátního úředníka. Po maturitě na gymnáziu v Žitné ulici (1900) vystudoval práva na české univerzitě v Praze a 1906 vstoupil do služeb policie. Nejprve pracoval na různých pražských komisařstvích, 1912 se stal koncipistou pražského policejního ředitelství, 1916 byl přidělen do jeho zpravodajského oddělení a 1. 1. 1918 přeložen na prezidium státní policie. V těchto funkcích měl přístup k cenným informacím, z nichž mnohé předával ústředí domácího protirakouského odboje – tzv. Maffii, s níž spolupracoval prostřednictvím P. Šámala. Odboji prokázal cenné služby, v říjnu 1918 se pak podílel na přípravách převratu a vyhlášení samostatného československého státu. Po vzniku ČSR byl 30. 10. 1918 jmenován pražským policejním ředitelem a 20. 5. 1920 pražským policejním prezidentem. V této funkci provedl rozsáhlou reorganizaci policejního sboru, odpovídající novým politickým poměrům v demokratické republice; policii personálně posílil, zmodernizoval používanou techniku a zavedl nové, moderně pojaté uniformy. Mezi policisty se těšil značné oblibě a respektu. 1924–39 zastával funkci viceprezidenta zemské správy politické, resp. zemského viceprezidenta v Čechách, v níž se osvědčil jako spolehlivý a výkonný úředník. Od listopadu 1939 do ledna 1942 byl zemským prezidentem v Čechách, od ledna 1942 do května 1945 ministrem vnitra v protektorátní vládě; od 19. 1. do 5. 5. 1945 stál v čele poslední protektorátní vlády a současně zastupoval těžce nemocného státního prezidenta E. Háchu. Přes svoji účast v odboji za první světové války byl nacisty pokládán za loajálního a oceňován jako spolehlivě sloužící byrokrat. Koncem dubna 1945 ho státní ministr K. H. Frank jmenoval členem delegace, která měla navázat styk s velením americké armády a jednat s ním o možnosti separátního míru a vedení společného boje proti Sovětskému svazu. 5. 5. 1945 se neúspěšně pokusil pronést v rozhlase projev o zániku protektorátu, záhy byl zajištěn Českou národní radou. V průběhu Pražského povstání byl propuštěn a 13. 5. 1945 znovu zatčen. V procesu s protektorátní vládou, probíhajícím od 29. 4. do 31. 7. 1946 před Národním soudem v Praze, byl odsouzen vzhledem k polehčujícím okolnostem (intervence ve prospěch zatčených) ke třem rokům vězení. 12. 5. 1947 byl podmíněně propuštěn; dožil pak, těžce nemocen a zbaven nároku na penzi (podporován synem a dcerou), v ústraní v Praze. Jeho syn Richard se koncem května 1945 oženil s Evou Peroutkovou, dcerou Ferdinanda Peroutky.
L: OSND 1/1, s. 603; MSN 1, s. 506; ČBS, s. 47; BL 1, s. 95; Kolář Elity, s. 20; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 47; R. Kvaček – D. Tomášek, Obžalována je vláda, 1999, s. 34n. a passim; Tomeš 1, s. 96.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vlastislav Lacina, Josef Tomeš