Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BITTNER Jiří 23.1.1846-6.5.1903

{{Infobox - osoba
| jméno = Jiří BITTNER
| obrázek = Bittner Jiri portret.jpg
| datum narození = 23.1.1846
| místo narození = Milavče u Domažlic
| datum úmrtí = 6.5.1903
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />83- Divadelní interpret nebo herec

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 525
}}

'''BITTNER, Jiří,''' ''* 23. 1. 1846 Milavče u Domažlic, † 6. 5. 1903 Praha, herec, překladatel, prozaik''

Pocházel z početné česko-německé selské rodiny. Spřízněn
byl mj. s rakouským hudebním skladatelem Juliem B. (1874
až 1939). Synovcem B. byl českoamerický humorista Bartoš
B. (1864–1912). Pro výjimečné nadání byl B. ze čtvrté třídy
obecné školy v rodišti přijat 1856 do roční přípravky při
hlavní škole v Domažlicích. Tam také 1857–59 studoval na
české reálce. 1859–63 pokračoval ve studiu v Praze (v Panské
ulici) a byl žákem dramatika F. V. Jeřábka. V březnu 1863
ilegálně odjel do ruského Polska jako dobrovolník povstalecké
armády proti carské vládě, byl raněn u Szklar a léčil se
v Krakově. V červenci se vrátil do Prahy, aby dále studoval,
ale u postupové zkoušky do 7. ročníku propadl, sextu chtěl
opakovat na reálce v Písku. Tam se před Vánoci 1863 setkal
s Kramuelovou divadelní společností a od ledna 1864 se stal
jejím členem. V létě téhož roku byl přechodně členem Čížkovy
společnosti. U J. E. Kramuela zůstal do prusko-rakouské
války 1866, kdy vstoupil jako dobrovolník do rakouského
vojska. V říjnu 1866 se na doporučení F. V. Jeřábka přihlásil
a byl přijat do Prozatímního divadla. 1874 se oženil se svou
hereckou kolegyní Marií Boubínovou (1854–1898). Pro nedobré
poměry v divadle za ředitele J. N. Maýra a pro úpadek
činohry po nedobrovolném odchodu J. J. Kolára přijal B.
se svou manželkou 1877 angažmá v proslulém divadelním
souboru v německém Meiningen. S ním po roce vystoupili
v Praze. 1879–80 byl B. členem divadla Victoria v Berlíně,
na podzim 1880 hostoval v Praze v Prozatímním divadle
a v lednu 1881 se stal členem činohry Národního divadla
(B. žena, která měla angažmá v Moskvě, přijela až v létě). Po
její tragické smrti (Marie B. trpěla v posledních letech života
duševní chorobou) se B. dal 1899 penzionovat. Naposledy
pohostinsky vystupoval 1900. Roku 1901 byl sice novým
ředitelem G. Schmoranzem reaktivován v čestné funkci režiséra,
ale s ohledem na nemoc, pravděpodobně Parkinsonovu
chorobu, nemohl být již umělecky činný. Pohřben byl na Olšanských
hřbitovech.

B. vyšel z deklamační školy romantického herectví, v jejímž
duchu ztvárnil např. postavu Shakespearova Romea (1868),
avšak svými dispozicemi byl předurčen pro charakterní role.
B. kulturní rozhled a vzdělanost, jimiž vynikal nad české herce
své doby, mu umožnily stát se společensky nejvybroušenějším
představitelem salonního a konverzačního repertoáru
(byl ideálním interpretem postav E. Bozděcha, francouzských
dramatiků V. Sardoua, E. Scribea aj.). B. nejpozoruhodnější
postavou před odchodem do Německa byl Hrabě Kounic
v Bozděchově ''Zkoušce'' ''státníkově'' (1872). Za angažmá v Meiningen
a v Berlíně B. umělecky vyzrál a stal se velkou osobností
moderního měšťanského divadla. V Národním divadle
byl nezastupitelný v rolích, kde ztvárňoval představitele zla.
České herectví oprostil od romantické pózy a nabubřelosti,
využíval minima výrazových prostředků. Vynikl v Shakespearových
hrách jako Jago (''Othello''), Polonius (''Hamlet'')
a Cassius (''Caesar''), jako Franz v Schillerových ''Loupežnících'',
jako Mefisto v Goethově ''Faustovi'', Dornenkron v Jeřábkově
''Služebníku'' ''svého'' ''pána'', Fouché v Sardouově ''Madame'' ''Sans-
-Gène'' atd. Drama ''Václav'' ''Hrobčický'' ''z Hrobčic'' psal L. Stroupežnický
pro jeho herecký typ. Ke konci své divadelní kariéry
uplatňoval realisticko-psychologickou analýzu, blízkou
pojetí J. Kvapila (dr. Rank v Ibsenově ''Noře'', Peterka v ''Neznámé''
''pevnině'' B. Vikové-Kunětické, Braun v Hauptmannových
''Osamělých'' ''duších'' ap.). Jako prozaik se B. soustředil
na výmluvné a přitom stručně pojaté, mírně beletrizované
svědectví o divadelní minulosti, které má uměleckou i dokumentární
hodnotu (''Z mých'' ''pamětí'', 1894, ''Frašky a'' ''tragédie'',
1897, ''Jeviště a'' ''zákulisí'', 1900). Memoárový text však záměrně
nikdy nenapsal, řada drobných vzpomínkových črt zůstala
rozptýlena v dobových časopisech mladočeské (''Švanda''
''dudák'', ''Zlatá'' ''Praha'') i staročeské (''Osvěta'') provenience. Svého
přítele J. J. Kolára vykreslil v cenném portrétu uveřejněném
v časopise ''Světozor'' (1898). V 70. letech 19. století překládal
polské divadelní hry, zejména J. A. Fredra, drama ''Bankrot'' B.
Björnsona (1877), s hercem A. Puldou napsal frašku ''Hlavní''
''trefa'' ''v čepici'' (1874), řadu divadelních her upravil.

'''D:''' ND a jeho předchůdci, s. 29 (kde soupis repertoáru); LČL 1, s. 242 (kde
bibliografie).

'''L:''' OSN 4, s. 114, 28, s. 109; O. Sklenářová-Malá, Z mých vzpomínek,
1912, passim; K. Želenský, Komedie hrané a prožité, 1926, passim; O. Fischer,
Činohra ND do roku 1900, 1933, passim; Bartoš, PD činohra, passim;
L. Novák, Stará garda Národního divadla, 1937, passim; E. Vrchlická,
Cestou necestou, 1946, passim.; K. Engelmüller, O slávě herecké, 1947,
passim; J. Knap, Umělcové na pouti, 1961, passim; J. Vodák, Tváře českých
herců, 1967, passim; ND a jeho předchůdci, s. 28n.; MČE 1, s. 475; LČL
1, s. 241n.

Martin Kučera

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:1846]]
[[Kategorie:Milavče]]
[[Kategorie:1903]]
[[Kategorie:Praha]]

<gallery>
Bittner Jiri hrob.JPG|Hrob Jiřího Bittnera na Olšanských hřbitovech v Praze
</gallery>