BLÁHA Silvestr 31.12.1887-6.11.1946: Porovnání verzí

Z Personal
(BLÁHA_Silvestr_31.12.1887-6.11.1946)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Silvestr BLÁHA
 
| jméno = Silvestr BLÁHA
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Blaha Silvestr portret.jpg
 
| datum narození = 31.12.1887
 
| datum narození = 31.12.1887
−
| místo narození = Zvole
+
| místo narození = Zvole u Žďáru nad Sázavou
 
| datum úmrtí = 6.11.1946
 
| datum úmrtí = 6.11.1946
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Silvestr BLÁHA
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 533
 +
}}
 +
 
 +
'''BLÁHA, Silvestr,''' ''* 31. 12. 1887 Zvole u Žďáru nad Sázavou, † 6. 11. 1946 Praha, důstojník, vojenský teoretik, účastník 1. odboje''
 +
 
 +
Maturoval na reálce v Novém Městě na Moravě, 1912 absolvoval
 +
stavební inženýrství na Vysokém učení technickém
 +
v Brně. Po studiích pracoval ve státní stavební správě v Dalmácii,
 +
krátce před první světovou válkou v Zadru (Zadar).
 +
Na začátku války byl odveden k pevnostnímu dělostřelectvu.
 +
Od 1. 3. 1915 sloužil jako poručík a velitel III. samostatného
 +
praporu u pevnostního dělostřelectva v Przemyślu,
 +
22. 8. 1915 padl do ruského zajetí. Prošel zajateckými tábory
 +
v Uržumu a Astrachani, tam se 29. 7. 1916 přihlásil do
 +
československých jednotek. O rok později (1. 8. 1917) ho
 +
velení zařadilo k záložnímu praporu 5. střeleckého pluku. Po
 +
absolvování důstojnického kursu v Borispolu (u Kyjeva) byl
 +
přidělen do důstojnické zálohy 8. střeleckého pluku, s nímž
 +
se přemístil 22. 9. 1917 do Žitomiru. O tři dny později byl
 +
odvelen k transportu do Francie. S prvním transportem
 +
vyplul 7. 10. 1917. Od 4. 11. téhož roku byl povýšen do
 +
hodnosti nadporučíka. Velel 2. četě 4. roty I. praporu, který
 +
byl v Cognaku přiřazen k francouzskému 33. pěšímu pluku.
 +
Tam se B. stal velitelem 5. roty. V Darney u 21. československého
 +
pluku byl jmenován (již jako kapitán) velitelem úderné
 +
11. roty. Po vítězství československých dobrovolníků u Terronu
 +
byl povýšen na majora a převzal velení III. praporu 21.
 +
pluku. Do vlasti se vrátil s třetím transportem francouzských
 +
legionářů 30. 12. 1918. Účastnil se poté těšínské operace
 +
v čele kombinované brigády na severním Těšínsku, od února
 +
do května 1919 zastupoval velitele vojsk na Těšínsku, v létě
 +
1919 velel (jako podplukovník) kombinované brigádě na jižním
 +
Slovensku. 1920–25 byl vojenským atašé ČSR ve Francii,
 +
Anglii, Belgii a Švýcarsku, v tomto období se stal plukovníkem.
 +
1925–29 velel 33. pěšímu pluku v Chebu, 1929 jej
 +
povýšili na brigádního generála, 1929–38 pracoval ve funkci
 +
přednosty Vojenské kanceláře prezidenta republiky, 1934 se
 +
stal divizním generálem, 1932–38 byl náčelníkem Vojenského
 +
vědeckého ústavu. V období Mnichova byl mluvčím
 +
důstojnické skupiny odpůrců diktátu a po emigraci prezidenta
 +
E. Beneše se nechal penzionovat. 1944–45 se pokusil
 +
navázat kontakty s domácí odbojovou sítí. Po osvobození
 +
nebyl reaktivován pro německou národnost manželky. Patřil
 +
k nejlepším důstojníkům a vojenským teoretikům své generace
 +
v meziválečném Československu, napsal významná díla
 +
''Nástin'' ''spolupráce'' ''politiky'' ''a strategie'' (1932), ''Branná'' ''politika''
 +
''a demokracie'' (1933), ''Obrana'' ''republiky'' (1934) a publicistický
 +
spisek ''Co dal'' ''Masaryk'' ''armádě'' ''a brannosti'' ''národa'' (1936).
 +
 
 +
'''L:''' J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–
 +
1918, 1993, s. 14; Politické elity v Československu 1918–1948, in: Sešity
 +
Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, 20, 1994, s. 93; ČsB 1, nestr.; ČBS,
 +
s. 50; Kolář Elity, s. 20; Tomeš 1, s. 102n.; Vojenské osobnosti československého
 +
odboje 1939–1945, 2005, s. 28; <font color="red">Velitelé ze Slovenska, in: Legionářský směr: speciál Válka o Slovensko, 2019, s. 81</font>.
 +
 
 +
'''P:''' osobní archiv autora.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/39432 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Martin Kučera
  
−
== Literatura ==
 
−
 
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
−
 
 
[[Kategorie:1887]]
 
[[Kategorie:1887]]
 
[[Kategorie:Zvole]]
 
[[Kategorie:Zvole]]
 
[[Kategorie:1946]]
 
[[Kategorie:1946]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
 +
<gallery>
 +
Blaha Silvestr audience.jpg|Novoroční audience u prezidenta (1937), zleva S. Bláha, F. Machník, E. Beneš, J. Syrový, L. Krejčí
 +
Blaha Silvestr deska.jpg|Pamětní deska na budově školy v obci Zvole
 +
</gallery>

Aktuální verze z 3. 10. 2019, 18:05

Silvestr BLÁHA
Narození 31.12.1887
Místo narození Zvole u Žďáru nad Sázavou
Úmrtí 6.11.1946
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 533
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41675

BLÁHA, Silvestr, * 31. 12. 1887 Zvole u Žďáru nad Sázavou, † 6. 11. 1946 Praha, důstojník, vojenský teoretik, účastník 1. odboje

Maturoval na reálce v Novém Městě na Moravě, 1912 absolvoval stavební inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně. Po studiích pracoval ve státní stavební správě v Dalmácii, krátce před první světovou válkou v Zadru (Zadar). Na začátku války byl odveden k pevnostnímu dělostřelectvu. Od 1. 3. 1915 sloužil jako poručík a velitel III. samostatného praporu u pevnostního dělostřelectva v Przemyślu, 22. 8. 1915 padl do ruského zajetí. Prošel zajateckými tábory v Uržumu a Astrachani, tam se 29. 7. 1916 přihlásil do československých jednotek. O rok později (1. 8. 1917) ho velení zařadilo k záložnímu praporu 5. střeleckého pluku. Po absolvování důstojnického kursu v Borispolu (u Kyjeva) byl přidělen do důstojnické zálohy 8. střeleckého pluku, s nímž se přemístil 22. 9. 1917 do Žitomiru. O tři dny později byl odvelen k transportu do Francie. S prvním transportem vyplul 7. 10. 1917. Od 4. 11. téhož roku byl povýšen do hodnosti nadporučíka. Velel 2. četě 4. roty I. praporu, který byl v Cognaku přiřazen k francouzskému 33. pěšímu pluku. Tam se B. stal velitelem 5. roty. V Darney u 21. československého pluku byl jmenován (již jako kapitán) velitelem úderné 11. roty. Po vítězství československých dobrovolníků u Terronu byl povýšen na majora a převzal velení III. praporu 21. pluku. Do vlasti se vrátil s třetím transportem francouzských legionářů 30. 12. 1918. Účastnil se poté těšínské operace v čele kombinované brigády na severním Těšínsku, od února do května 1919 zastupoval velitele vojsk na Těšínsku, v létě 1919 velel (jako podplukovník) kombinované brigádě na jižním Slovensku. 1920–25 byl vojenským atašé ČSR ve Francii, Anglii, Belgii a Švýcarsku, v tomto období se stal plukovníkem. 1925–29 velel 33. pěšímu pluku v Chebu, 1929 jej povýšili na brigádního generála, 1929–38 pracoval ve funkci přednosty Vojenské kanceláře prezidenta republiky, 1934 se stal divizním generálem, 1932–38 byl náčelníkem Vojenského vědeckého ústavu. V období Mnichova byl mluvčím důstojnické skupiny odpůrců diktátu a po emigraci prezidenta E. Beneše se nechal penzionovat. 1944–45 se pokusil navázat kontakty s domácí odbojovou sítí. Po osvobození nebyl reaktivován pro německou národnost manželky. Patřil k nejlepším důstojníkům a vojenským teoretikům své generace v meziválečném Československu, napsal významná díla Nástin spolupráce politiky a strategie (1932), Branná politika a demokracie (1933), Obrana republiky (1934) a publicistický spisek Co dal Masaryk armádě a brannosti národa (1936).

L: J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914– 1918, 1993, s. 14; Politické elity v Československu 1918–1948, in: Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, 20, 1994, s. 93; ČsB 1, nestr.; ČBS, s. 50; Kolář Elity, s. 20; Tomeš 1, s. 102n.; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 28; Velitelé ze Slovenska, in: Legionářský směr: speciál Válka o Slovensko, 2019, s. 81.

P: osobní archiv autora.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera


  • Novoroční audience u prezidenta (1937), zleva S. Bláha, F. Machník, E. Beneš, J. Syrový, L. Krejčí

  • Pamětní deska na budově školy v obci Zvole

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BLÁHA_Silvestr_31.12.1887-6.11.1946&oldid=110475“