Biografický slovník
BLAŽEK Otto 25.4.1906-23.4.1967: Porovnání verzí
(BLAŽEK_Otto_25.4.1906-23.4.1967) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''BLAŽEK, Otto,''' ''* 25. 4. 1906 Praha, † 23. 4. 1967 Praha, grafik, umělecký knihař, pedagog'' | |
| + | |||
| + | Vyučil se 1920–23 knihařem u Antonína Tvrdého v Praze. | ||
| + | V jeho dílně pak pracoval ještě tři roky. 1926 se vydal do | ||
| + | Paříže, centra umělecké knižní vazby. Zpočátku se uplatnil | ||
| + | v Reliure Industrielle, 1926–27 pracoval u Théophila Stiebela. | ||
| + | U něho se přiučil technologii francouzské vazby, a to | ||
| + | v dokonalejší podobě než ta, která byla přinesena do Čech | ||
| + | počátkem dvacátého století. Stiebelova dílna se 1927 dostala | ||
| + | do konkursu a B. přešel do ateliéru Pierra Legraina, nejvýznamnějšího | ||
| + | francouzského knihaře věnujícího se luxusní | ||
| + | vazbě nejvyšší umělecké úrovně. Pobyt u Legraina měl na B. | ||
| + | další činnost velký vliv. 1929 se vrátil do Prahy. Tam však | ||
| + | překonával těžkosti počínající velké hospodářské krize. Nejprve | ||
| + | pracoval v dílně Josefa Vyskočila. Oba si vyměňovali | ||
| + | zkušenosti a navzájem se ovlivňovali. Brzy si otevřel vlastní | ||
| + | dílnu a byl 1931–36 uváděn jako majitel vazebního ateliéru v Praze. Ačkoliv ve své tvorbě uplatnil nové technologické | ||
| + | prvky a zasáhl do vývoje a vzhledu polokožené vazby, | ||
| + | byl nucen hledat kompromisy. Opustil nákladné materiály | ||
| + | a francouzskou přesnost vazby a dokonalost prací přizpůsoboval | ||
| + | mnohem skromnějším českým poměrům. Svůj zřetel | ||
| + | obrátil zejména na trvanlivost a na užitkovost vazby a dekoru. | ||
| + | U vazeb projevil cit pro materiál a pro jeho charakter. | ||
| + | Z knihařských technik používal často aplikace a kladl důraz | ||
| + | na spojení funkční a dekorační složky knihy. Jeho dílo ocenily | ||
| + | a vyznamenaly poroty na výstavách v Praze, Brně, Miláně | ||
| + | aj. B. vlastní dílnu neudržel a po jejím uzavření přijal | ||
| + | nabídku J. Solara k pedagogické činnosti. 1936–67 učil na | ||
| + | Státní grafické škole v Praze. Touto cestou uplatnil svůj vliv | ||
| + | na české knihařství. K jeho žákům patřili Ladislav Růžička, | ||
| + | Oldřich Vaculík, Tomáš Pospíšil ad. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ČBS, s. 53; Toman 1, s. 74; SČSVU 1, s. 176; Tomeš 1, s. 106n.; P. Režný, | ||
| + | K 66. Prostějovský program, katalog výstavy, 1966; A. Fialová, Česká moderní | ||
| + | knižní vazba, in: Studie Muzea Kroměřížska, 1981, s. 47n. | ||
| + | |||
| + | Hana Karkanová | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1906]] | [[Kategorie:1906]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1967]] | [[Kategorie:1967]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 14. 8. 2016, 17:12
| Otto BLAŽEK | |
 | |
| Narození | 25.4.1906 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 23.4.1967 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68010 |
BLAŽEK, Otto, * 25. 4. 1906 Praha, † 23. 4. 1967 Praha, grafik, umělecký knihař, pedagog
Vyučil se 1920–23 knihařem u Antonína Tvrdého v Praze. V jeho dílně pak pracoval ještě tři roky. 1926 se vydal do Paříže, centra umělecké knižní vazby. Zpočátku se uplatnil v Reliure Industrielle, 1926–27 pracoval u Théophila Stiebela. U něho se přiučil technologii francouzské vazby, a to v dokonalejší podobě než ta, která byla přinesena do Čech počátkem dvacátého století. Stiebelova dílna se 1927 dostala do konkursu a B. přešel do ateliéru Pierra Legraina, nejvýznamnějšího francouzského knihaře věnujícího se luxusní vazbě nejvyšší umělecké úrovně. Pobyt u Legraina měl na B. další činnost velký vliv. 1929 se vrátil do Prahy. Tam však překonával těžkosti počínající velké hospodářské krize. Nejprve pracoval v dílně Josefa Vyskočila. Oba si vyměňovali zkušenosti a navzájem se ovlivňovali. Brzy si otevřel vlastní dílnu a byl 1931–36 uváděn jako majitel vazebního ateliéru v Praze. Ačkoliv ve své tvorbě uplatnil nové technologické prvky a zasáhl do vývoje a vzhledu polokožené vazby, byl nucen hledat kompromisy. Opustil nákladné materiály a francouzskou přesnost vazby a dokonalost prací přizpůsoboval mnohem skromnějším českým poměrům. Svůj zřetel obrátil zejména na trvanlivost a na užitkovost vazby a dekoru. U vazeb projevil cit pro materiál a pro jeho charakter. Z knihařských technik používal často aplikace a kladl důraz na spojení funkční a dekorační složky knihy. Jeho dílo ocenily a vyznamenaly poroty na výstavách v Praze, Brně, Miláně aj. B. vlastní dílnu neudržel a po jejím uzavření přijal nabídku J. Solara k pedagogické činnosti. 1936–67 učil na Státní grafické škole v Praze. Touto cestou uplatnil svůj vliv na české knihařství. K jeho žákům patřili Ladislav Růžička, Oldřich Vaculík, Tomáš Pospíšil ad.
L: ČBS, s. 53; Toman 1, s. 74; SČSVU 1, s. 176; Tomeš 1, s. 106n.; P. Režný, K 66. Prostějovský program, katalog výstavy, 1966; A. Fialová, Česká moderní knižní vazba, in: Studie Muzea Kroměřížska, 1981, s. 47n.
Hana Karkanová
