Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BLAHOSLAV Jan 20.2.1523-24.11.1571

{{Infobox - osoba
| jméno = Jan BLAHOSLAV
| obrázek = Blahoslav Jan portret.JPG
| datum narození = 20.2.1523
| místo narození = Přerov
| datum úmrtí = 24.11.1571
| místo úmrtí = Moravský Krumlov
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
50- Náboženský publicista
63- Spisovatel
64- Překladatel
80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života

| jiná jména = 
}}

'''BLAHOSLAV, Jan,''' ''* 20. 2. 1523 Přerov, † 24. 11. 1571 Moravský Krumlov, náboženský myslitel, historik, básník, překladatel, gramatik, muzikolog, biskup jednoty bratrské''

Pocházel z poměrně zámožné přerovské rodiny hlásící se
k jednotě bratrské (i jeho bratr Martin Abdon byl bratrským
duchovním). Navštěvoval bratrské školy v Přerově a Prostějově.
1543–45 ho jednota vyslala na další studia; nejprve studoval
na luteránském gymnáziu ve slezském Goldbergu (dnes
Złotoryja) a poté na univerzitě ve Wittenbergu, kde poznal
Filipa Melanchthona a poslouchal kázání Martina Luthera.
Po návratu do Prostějova pečovali o jeho další duchovní růst
tamější bratrští biskupové Martin Michalec a Matouš Strejc.
1547 ho spory o další směřování jednoty bratrské podnítily
k napsání prvního významnějšího spisu, známého pod názvem
''O původu'' ''Jednoty'' ''bratrské'' ''a řádu'' ''v ní''.

Vzhledem ke svému zájmu o historickou práci byl v létě
1548, již za zvýšené perzekuce jednoty po nezdařeném stavovském
povstání, povolán do Mladé Boleslavi, kde se stal
pomocníkem biskupa Jana Černého. Z jeho iniciativy se
zásadním způsobem podílel na sestavení nejrozsáhlejšího
souboru pramenů k dějinám jednoty, jemuž dal název ''Acta''
''unitatis'' ''fratrum''. Na mohutných foliantech této sbírky, jež
postupně zaplňoval i řadou vlastních pojednání, pracoval po
mnoho let svého života. Jeho působení v Mladé Boleslavi
však bylo brzy přerušeno nedlouhým studiem na univerzitách
v Královci a v Basileji (1549–50) a zejména těžkou nemocí.
Krátký pobyt v Basileji ještě posílil jeho příchylnost
k humanismu, jejímž zřetelným projevem se hned vzápětí
stal jazykově vybroušený moralistní spis ''O zraku''.

B. vliv v jednotě začal rychle vzrůstat po 1553, kdy byl vysvěcen
na kněze. 1555–57 byl vyslán na několik diplomatických
cest. Čtyři z nich mířily do Vídně k Sebastianu Pfauserovi,
jenž sympatizoval s reformací a působil jako dvorní kazatel
budoucího krále a císaře Maxmiliána II. Pfauserovým prostřednictvím
se B. marně snažil přimět habsburské panovníky
k zastavení perzekuce a k propuštění bratrského biskupa
Jana Augusty z vězení. Pátou cestu podnikl do Magdeburku
k přednímu luteránskému teologovi Flaciu Illyrikovi, před
kterým se snažil hájit prestiž jednoty jako významné a samostatné
reformační církve.

V srpnu 1557 byl B. zvolen za jednoho z biskupů jednoty
a následujícího roku byl určen za jejího písaře, z titulu této
funkce spravoval bratrský archiv a připadly mu i další úkoly.
V říjnu 1571 se stal i sudím jednoty, ale brzy poté během
své vizitační cesty v Moravském Krumlově zemřel. V moravských
Ivančicích, kde žil od 1558 a kde byl i pochován,
přispěl k vybudování nejlepší bratrské školy té doby, jež byla
určena k výchově kněžského dorostu, a vedle ní založil i bratrskou
tiskárnu, ve které vyšla většina jeho prací. Již během
prvních let ivančického pobytu se B. i jeho dalším spolupracovníkům
podařilo sestavit nový bratrský kancionál (''Piesně''
''chval'' ''božských'', tzv. ''Šamotulský'' ''kancionál''), složený především
z písní bratrských autorů (zejména Jana Augusty, Lukáše
Pražského a B.). Dílo mělo mimořádný úspěch, proto autoři
(opět za rozhodující účasti B.) mohli brzy publikovat jeho
vylepšenou verzi (''Písně'' ''duchovní'' ''evanjelitské'', tzv. ''Ivančický''
''kancionál''), po níž následovala řada dalších vydání. V rámci
příprav tohoto reprezentativního zpěvníku B. napsal a vydal
i vůbec první česky psanou příručku o hudební teorii a praxi
(''Musica''). Důkladnou přípravu si vyžádalo i B. vrcholné dílo,
jímž se stal překlad ''Nového'' ''zákona''. B. se poučil na humanistických
a reformačních překladech bible a pod jejich vlivem
přihlížel při převodu ''Nového'' ''zákona'' do češtiny nejen k jeho
latinskému, ale i k původnějšímu řeckému textu. Základní
předlohou se mu stalo Barbiriovo řecko-latinské vydání
''Nového'' ''zákona'' z let 1559–60, hodně však využíval i starších
českých překladů. Zvláštní důraz přitom kladl na jazykovou
vytříbenost překladu, a to již s ohledem na liturgickou funkci
biblického textu. B. ''Nový'' ''zákon'' byl poprvé vydán 1564
a pro své mimořádné kvality byl později (1593) převzat do
''Kralické'' ''bible'', pro niž se stal významnou inspirací.

S uvedenou prací úzce souvisel vznik rozsáhlé ''Gramatiky'' ''české'',
obsahující nejen komentář k dílu Beneše Optáta, Petra
Gzela a Václava Filomatesa, ale i řadu dalších úvah o různých
způsobech vyjadřování. Podobně jako práce ''Vitia'' ''concionatorum''
(''Vady'' ''kazatelů'') byla věnována aktuálním otázkám
kazatelské praxe a školní výuky, přičemž kladla důraz na estetickou kvalitu vyjadřování. B. na tomto díle pracoval po
mnoho let, aniž by je stihl dokončit a publikovat. Svou ''Gramatikou''
však potvrdil své postavení autora, jenž významně
přispěl k utváření a postupnému prosazení norem spisovné
češtiny, a vynikajícího znalce jazyka (například bývá označován
za zakladatele české dialektologie).

Jako bratrský biskup a jeden z nejvzdělanějších členů jednoty
se aktivně účastnil řady polemik, a to jak probíhajících
uvnitř této církve, tak i vedených na její obranu. Například
proti odpůrcům vyššího vzdělání v jednotě (a jmenovitě proti
biskupu Janu Augustovi) napsal působivé ''Corrolarium'' (tzv.
''Filipika'' ''proti'' ''misomusům''). Po celou dobu svého veřejného
působení hájil samostatnost jednoty bratrské vůči ostatním
českým utrakvistům i jiným reformačním církvím a odmítal
myšlenku jejich sjednocení (např. ''Summa'' ''quaedam'' ''brevissima'',
''Sepsání'' ''o rozdíle'' ''Jednoty'' ''bratrské'' ''od luterianské'', ''Zpráva''
''upřímá''). Byl rovněž autorem řady mravokárných spisů
(např. ''Anvolimator'', ''Naučení'' ''mládencům'').

'''D:''' O původu Jednoty bratrské a řádu v ní, 1547; Spis o zraku, 1550; Summa
quaedam brevissima, 1556; Sepsání o rozdíle Jednoty bratrské od luterianské,
1558; Musica, 1558; Anvolimator, to jest O rotě milovné, 1560; Piesně
chval božských, 1561; Písně duchovní evanjelitské, 1564; Nový zákon vnově
do češtiny přeložený, 1564; Výklad na 13. kapitolu Zjevení sv. Jana, 1565;
Zpráva upřímá, 1566; Corrolarium, 1567; Naučení mládencům, 1568; Vitia
concionatorum, asi 1570; Evanjelia, 1571; Grammatika česká; Soupis prací
J. B., sestavila M. Bohatcová, in: J. B., předchůdce Jana Amose Komenského
1571–1971, (ed.) S. Bimka a P. Floss, 1971, s. 188n.

'''L:''' Jireček 1, s. 74n.; O. Hostinský, J. B. a Jan Josquin, 1896; F. A. Slavík,
Vady kazatelův a Filipika proti nepřátelům vyššího vzdělání v Jednotě bratrské,
1905; Akty Jednoty bratrské I–II, (ed.) J. Bidlo, 1915–1923; R. Urbánek,
Jednota bratrská a vyšší vzdělání až do doby B., 1923; F. Hrejsa,
B. náboženství, in: Kalich 8, 1923, s. 25n.; Sborník B. (1523–1923), (ed.)
V. Novotný a R. Urbánek, 1923; O. Odložilík, Bratra J. B. Přerovského spis
O původu Jednoty bratrské a řádu v ní, in: Věstník KČSN, 1928; F. Chudoba,
Spis o zraku, 1928; DLČ 1, passim; B. Nový zákon z roku 1568, I–II,
(ed.) J. Konipásek, 1931; Cesty českých bratří Matěje Červenky a J. B., (ed.)
T. Č. Zelinka, 1942; K. Krofta, O bratrském dějepisectví, 1946; F. Bednář,
Naučení mládencům k službě Kristu a církvi jeho se oddávajícím v Jednotě
bratrské, 1947; J. B. Pochodně zažžená. Výbor z díla, (ed.) P. Váša,1949;
A. Molnár, B. výklad na XIII. kapitolu Zjevení, in: Theologica evangelica 4,
1951, s. 218n; Českobratrská výchova před Komenským, (ed.) A. Molnár,
1956; R. Říčan, Dějiny Jednoty bratrské, 1957, passim; A. Škarka, J. B., in:
Česká literatura 6, 1958, s. 150n.; J. Janáček, J. B., 1966; M. Bohatcová,
Ästhetische Konzeptionen der Drucke der Böhmischen Brüder zur Zeit J. B.,
in: Gutenberg Jahrbuch, Mainz 1971, s. 189n.; O. Settari, J. B. jako hudební
teoretik a hymnograf, in: Z kralické tvrze 5, 1971, s. 18n.; J. B., předchůdce
Jana Amose Komenského 1571–1971, (ed.) S. Bimka a P. Floss, 1971; J. B.
Přerovský (1571–1971), (ed.) G. Vožďa a kol., 1971; J. B. Čapek, Vývoj
české literární renesance a J. B., in: AUC – Philologica 2–4, Slavica Pragensia
14, 1972, s. 167n.; LČL 1, s. 246n.; M. Čejka – D. Šlosar – J. Nechutová,
Gramatika česká J. B., 1991; J. Daňhelka, J. B. a konstituování spisovné
češtiny, in: Studia Comeniana et Historica 23, 1993, č. 50, s. 3n.; V. Kyas,
Česká bible v dějinách národního písemnictví, 1997, passim.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/11609 Bibliografie dějin Českých zemí]

Jaroslav Boubín

[[Kategorie:A]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]]
[[Kategorie:1523]]
[[Kategorie:Přerov]]
[[Kategorie:1571]]
[[Kategorie:Moravský Krumlov]]

<gallery>
Blahoslav Jan socha.JPG|Socha Jana Blahoslava v Přerově zhotovená F. Bílkem u příležitosti 400. výročí narození J. Blahoslava
</gallery>