BOČEK Bohumil 4.11.1894-16.10.1952: Porovnání verzí

Z Personal
(BOČEK_Bohumil_4.11.1894-16.10.1952)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Bohumil BOČEK
 
| jméno = Bohumil BOČEK
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Bocek Bohumil portret.jpg
 
| datum narození = 4.11.1894
 
| datum narození = 4.11.1894
−
| místo narození = Sivice
+
| místo narození = Sivice u Brna
 
| datum úmrtí = 16.10.1952
 
| datum úmrtí = 16.10.1952
−
| místo úmrtí = Valdice o. Jičín
+
| místo úmrtí = Valdice u Jičína
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Bohumil BOČEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 579-580
 +
}}
 +
 
 +
'''BOČEK, Bohumil,''' ''* 4. 11. 1894 Sivice u Brna, † 16. 10. 1952 Valdice u Jičína, armádní generál, účastník 1. a 2. odboje''
 +
 
 +
Po nedokončeném studiu brněnské techniky narukoval k zeměbraneckému
 +
pluku č. 14 v Brně. V říjnu 1914 byl zajat
 +
na ruské frontě v Haliči. V listopadu 1915 vstoupil do československého
 +
zahraničního vojska (legií) a jako příslušník
 +
1. a 3. československého střeleckého pluku se zúčastnil bojů
 +
u Zborova, na Sibiři a Ukrajině. Byl dvakrát raněn. V legiích
 +
navázal celoživotní přátelství s L. Svobodou a K. Klapálkem.
 +
Do vlasti se vrátil v lednu 1920 jako velitel praporu v hodnosti
 +
štábního kapitána. Sloužil u pěšího pluku 3 v Kroměříži,
 +
na Těšínsku, Hlučínsku a v Brně. V únoru 1921 se stal
 +
vojákem z povolání a v listopadu 1924 začal studovat na
 +
Vysoké škole válečné v Praze. Sloužil jako velitel praporu
 +
u pěšího pluku 4 v Hradci Králové, velitel školy pro výchovu
 +
důstojníků v záloze v Josefově a u pěšího pluku 22. Od
 +
června 1930 působil jako výcvikový referent I. odboru a od
 +
1932 jako přednosta výcvikové skupiny MNO. Vypracoval
 +
několik výcvikových řádů, byl redaktorem časopisu ''Pěchotní''
 +
''rozhledy'', vedoucím pracovní skupiny pro občanskou brannou
 +
výchovu a předsedou pro vydávání ''Rukověti'' ''československé''
 +
''branné'' ''moci'', později členem správní rady brněnské
 +
Zbrojovky. V říjnu 1935 se stal v Domažlicích velitelem
 +
hraničářského praporu 6 – Sibiřských úderníků. Po vážném
 +
zranění při autonehodě odešel 1938 v hodnosti plukovníka
 +
na zdravotní dovolenou. V červnu 1939 byl administrativně
 +
převeden do vládního vojska, ale na vlastní žádost po čtyřech
 +
měsících propuštěn. Zapojil se do odbojového hnutí v rámci
 +
Obrany národa, především s plukovníkem J. Vedralem-Sázavským
 +
a Č. Kudláčkem, pomáhal letcům při odchodech
 +
do zahraničí a vyvíjel i další činnost. Pod hrozbou zatčení
 +
gestapem opustil po měsíci skrývání v únoru 1940 ilegálně
 +
území protektorátu. Protinacistických bojů se účastnil nejdříve
 +
ve Francii, v červenci 1940 byl v Londýně ustanoven
 +
přednostou I. odboru MNO (do 15. 4. 1944) a od října
 +
1940 zastával funkci předsedy odvolacího kárného výboru
 +
u MNO. Aby ochránil rodinu v okupované vlasti, začal používat
 +
krycí jméno Chodský. Prodělal přípravu pro výsadek
 +
do protektorátu a parašutistický výcvik. Kvůli zranění páteře
 +
s trvalými následky byl z těchto akcí vyřazen. 15. 4. 1944 byl
 +
jmenován zástupcem velitele československé samostatné obrněné
 +
brigády a v srpnu téhož roku byl spolu s K. Klapálkem
 +
a J. Vedralem-Sázavským převelen (v hodnosti brigádního
 +
generála) k 1. československému armádnímu sboru v SSSR,
 +
kde se stal zástupcem velitele a později velitelem 1. brigády.
 +
Tu pak vedl v bojích na Dukle. V prosinci 1944 byl jmenován
 +
zástupcem velitele 1. československého armádního sboru
 +
v SSSR. Dne 15. 4. 1945 byl ustanoven náčelníkem hlavního
 +
štábu československé branné moci a v květnu 1946 povýšen
 +
na armádního generála. Jako člen Nejvyšší rady obrany
 +
státu, Vojenské rady při předsednictvu vlády a Armádního poradního sboru výrazně ovlivňoval poválečnou obnovu
 +
a výstavbu armády a patřil ke skupině nejbližších spolupracovníků
 +
ministra L. Svobody. Po únorovém převratu KSČ se
 +
začal spolupodílet na politických čistkách v armádě. 31. 7.
 +
1948, po zatčení syna Zdeňka za protistátní činnost, byl odvolán
 +
z funkce náčelníka hlavního štábu, sledován vojenskou
 +
kontrarozvědkou a ustanoven velitelem Vojenského vědeckého
 +
ústavu. Po jeho zrušení v březnu 1949 byl poslán na
 +
zdravotní dovolenou a v lednu 1950 přeložen do výslužby.
 +
Do zatčení v únoru 1951 žil u rodičů manželky v Dubicku
 +
u Zábřehu. 23. 7. 1952 byl odsouzen na doživotí, k pokutě
 +
100 000 Kčs, propadnutí celého jmění a ztrátě čestných práv
 +
občanských na 10 let. Byly mu odňaty vojenské hodnosti.
 +
K výkonu trestu byl převezen do věznice ve Valdicích, kde
 +
zemřel. Částečně byl rehabilitován 1962 a 1972, plně včetně
 +
vrácení vojenské hodnosti v dubnu 1991. Pohřben byl v Dubicku.
 +
Byl nositelem řady československých i zahraničních
 +
vyznamenání: 4× Československý válečný kříž 1939, Řád
 +
Kutuzova I. třídy, Řád čestné legie, Anglický válečný kříž,
 +
americký Legion of Merit, jugoslávský Orden bratstva a jedinstva
 +
I. tř. a další.
 +
 
 +
'''L:''' Z. Vališ, B. B., in: Vojenské rozhledy 8, 1992, s. 133n.; MČE 1, s. 495;
 +
ČBS, s. 54; Severní Morava 60, 1990, s. 58; Tomeš 1, s. 109; P. Paleček,
 +
Zapomenutý generál. Příběh náčelníka hlavního štábu B. B. (1945–1948)
 +
a jeho syna Zdeňka, in: Po stopách nedávné historie, 2003; Vojenské osobnosti
 +
československého odboje, 2005, s. 30.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/134878 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jiří Bílek
  
−
== Literatura ==
 
−
 
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
−
 
 
[[Kategorie:1894]]
 
[[Kategorie:1894]]
 
[[Kategorie:Sivice]]
 
[[Kategorie:Sivice]]
 
[[Kategorie:1952]]
 
[[Kategorie:1952]]
−
[[Kategorie:Valdice_o._Jičín]]
+
[[Kategorie:Valdice]]
 +
 
 +
<gallery>
 +
Bocek Bohumil zatceni.jpg|Bohumil Boček byl zatčen v roce 1951
 +
Bocek Bohumil umrtni list.jpg|Úmrtní list Bohumila Bočka
 +
</gallery>

Aktuální verze z 3. 10. 2019, 20:00

Bohumil BOČEK
Narození 4.11.1894
Místo narození Sivice u Brna
Úmrtí 16.10.1952
Místo úmrtí Valdice u Jičína
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 579-580
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41921

BOČEK, Bohumil, * 4. 11. 1894 Sivice u Brna, † 16. 10. 1952 Valdice u Jičína, armádní generál, účastník 1. a 2. odboje

Po nedokončeném studiu brněnské techniky narukoval k zeměbraneckému pluku č. 14 v Brně. V říjnu 1914 byl zajat na ruské frontě v Haliči. V listopadu 1915 vstoupil do československého zahraničního vojska (legií) a jako příslušník 1. a 3. československého střeleckého pluku se zúčastnil bojů u Zborova, na Sibiři a Ukrajině. Byl dvakrát raněn. V legiích navázal celoživotní přátelství s L. Svobodou a K. Klapálkem. Do vlasti se vrátil v lednu 1920 jako velitel praporu v hodnosti štábního kapitána. Sloužil u pěšího pluku 3 v Kroměříži, na Těšínsku, Hlučínsku a v Brně. V únoru 1921 se stal vojákem z povolání a v listopadu 1924 začal studovat na Vysoké škole válečné v Praze. Sloužil jako velitel praporu u pěšího pluku 4 v Hradci Králové, velitel školy pro výchovu důstojníků v záloze v Josefově a u pěšího pluku 22. Od června 1930 působil jako výcvikový referent I. odboru a od 1932 jako přednosta výcvikové skupiny MNO. Vypracoval několik výcvikových řádů, byl redaktorem časopisu Pěchotní rozhledy, vedoucím pracovní skupiny pro občanskou brannou výchovu a předsedou pro vydávání Rukověti československé branné moci, později členem správní rady brněnské Zbrojovky. V říjnu 1935 se stal v Domažlicích velitelem hraničářského praporu 6 – Sibiřských úderníků. Po vážném zranění při autonehodě odešel 1938 v hodnosti plukovníka na zdravotní dovolenou. V červnu 1939 byl administrativně převeden do vládního vojska, ale na vlastní žádost po čtyřech měsících propuštěn. Zapojil se do odbojového hnutí v rámci Obrany národa, především s plukovníkem J. Vedralem-Sázavským a Č. Kudláčkem, pomáhal letcům při odchodech do zahraničí a vyvíjel i další činnost. Pod hrozbou zatčení gestapem opustil po měsíci skrývání v únoru 1940 ilegálně území protektorátu. Protinacistických bojů se účastnil nejdříve ve Francii, v červenci 1940 byl v Londýně ustanoven přednostou I. odboru MNO (do 15. 4. 1944) a od října 1940 zastával funkci předsedy odvolacího kárného výboru u MNO. Aby ochránil rodinu v okupované vlasti, začal používat krycí jméno Chodský. Prodělal přípravu pro výsadek do protektorátu a parašutistický výcvik. Kvůli zranění páteře s trvalými následky byl z těchto akcí vyřazen. 15. 4. 1944 byl jmenován zástupcem velitele československé samostatné obrněné brigády a v srpnu téhož roku byl spolu s K. Klapálkem a J. Vedralem-Sázavským převelen (v hodnosti brigádního generála) k 1. československému armádnímu sboru v SSSR, kde se stal zástupcem velitele a později velitelem 1. brigády. Tu pak vedl v bojích na Dukle. V prosinci 1944 byl jmenován zástupcem velitele 1. československého armádního sboru v SSSR. Dne 15. 4. 1945 byl ustanoven náčelníkem hlavního štábu československé branné moci a v květnu 1946 povýšen na armádního generála. Jako člen Nejvyšší rady obrany státu, Vojenské rady při předsednictvu vlády a Armádního poradního sboru výrazně ovlivňoval poválečnou obnovu a výstavbu armády a patřil ke skupině nejbližších spolupracovníků ministra L. Svobody. Po únorovém převratu KSČ se začal spolupodílet na politických čistkách v armádě. 31. 7. 1948, po zatčení syna Zdeňka za protistátní činnost, byl odvolán z funkce náčelníka hlavního štábu, sledován vojenskou kontrarozvědkou a ustanoven velitelem Vojenského vědeckého ústavu. Po jeho zrušení v březnu 1949 byl poslán na zdravotní dovolenou a v lednu 1950 přeložen do výslužby. Do zatčení v únoru 1951 žil u rodičů manželky v Dubicku u Zábřehu. 23. 7. 1952 byl odsouzen na doživotí, k pokutě 100 000 Kčs, propadnutí celého jmění a ztrátě čestných práv občanských na 10 let. Byly mu odňaty vojenské hodnosti. K výkonu trestu byl převezen do věznice ve Valdicích, kde zemřel. Částečně byl rehabilitován 1962 a 1972, plně včetně vrácení vojenské hodnosti v dubnu 1991. Pohřben byl v Dubicku. Byl nositelem řady československých i zahraničních vyznamenání: 4× Československý válečný kříž 1939, Řád Kutuzova I. třídy, Řád čestné legie, Anglický válečný kříž, americký Legion of Merit, jugoslávský Orden bratstva a jedinstva I. tř. a další.

L: Z. Vališ, B. B., in: Vojenské rozhledy 8, 1992, s. 133n.; MČE 1, s. 495; ČBS, s. 54; Severní Morava 60, 1990, s. 58; Tomeš 1, s. 109; P. Paleček, Zapomenutý generál. Příběh náčelníka hlavního štábu B. B. (1945–1948) a jeho syna Zdeňka, in: Po stopách nedávné historie, 2003; Vojenské osobnosti československého odboje, 2005, s. 30.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Bílek

  • Bohumil Boček byl zatčen v roce 1951

  • Úmrtní list Bohumila Bočka

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BOČEK_Bohumil_4.11.1894-16.10.1952&oldid=110576“