Biografický slovník
BOCHOŘÁK Klement 18.1.1910-10.8.1981: Porovnání verzí
(BOCHOŘÁK_Klement_18.1.1910-11.8.1981) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Klement BOCHOŘÁK | | jméno = Klement BOCHOŘÁK | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Bochorak Klement portret.jpg |
| datum narození = 18.1.1910 | | datum narození = 18.1.1910 | ||
| − | | místo narození = Kunštát | + | | místo narození = Kunštát na Moravě |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 10.8.1981 |
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 27 |
| + | }} | ||
| − | + | '''BOCHOŘÁK, Klement,''' ''* 18. 1. 1910 Kunštát na Moravě, † 10. 8. 1981 Brno, básník'' | |
| + | |||
| + | Jeho otec byl berním úředníkem. B. na měšťanské škole | ||
| + | v rodišti propadl, pro neschopnost soustředit se na studium | ||
| + | opustil po prvním ročníku 1927 brněnskou obchodní akademii. | ||
| + | Poté žil s rodiči a živil se příležitostnou výpomocnou | ||
| + | prací. 1930–31 byl soudním praktikantem v Brně, 1939–41 | ||
| + | dělníkem v hrnčířském závodě v rodišti, 1942–45 podreferentem | ||
| + | brněnského zásobovacího úřadu. 1935 se poznal | ||
| + | s F. Halasem, který objevil jeho autentický literární talent | ||
| + | a po osvobození mu zařídil místo v Městské knihovně v Brně | ||
| + | (B. byl potom knihovníkem Krajské knihovny Brno, nakonec | ||
| + | obvodní knihovny v Brně-Židenicích). Pro neskrývaný | ||
| + | katolicismus musel B. 1960 knihovnickou službu opustit | ||
| + | a zažádat si o invalidní důchod. Od 1942 byl ženatý, poslední | ||
| + | dvacetiletí života strávil v naprosté chudobě. Vedle F. Halase | ||
| + | se od konce 30. let přátelsky stýkal pravidelně i s autory katolického | ||
| + | okruhu Melantrichu (J. Zahradníčkem, J. Čepem, | ||
| + | J. Dokulilem, J. M. Tomešem) i s existenciálními autory | ||
| + | ortenovské generace (s J. Ortenem, K. Bednářem, Z. Urbánkem). | ||
| + | Po válce udržoval blízké vztahy s nerežimními brněnskými | ||
| + | výtvarníky, např. s J. Kubíčkem, B. Matalem aj. | ||
| + | |||
| + | Zatímco ve své tvorbě zůstával dětsky naivním básníkem, | ||
| + | v osobním životě se B. projevoval jako tvrdohlavý, vnitřně | ||
| + | integrální hledač absolutna, jenž spěl k harmonii věčnosti | ||
| + | a jenž si navzdory znalosti moderní spirituální poezie formoval | ||
| + | vlastní nezaměnitelný hodnotový svět. Prvotní B. | ||
| + | východisko bylo březinovské, těžkou alegorickou symboliku | ||
| + | odlehčoval však vlivem moravské lidové písně (''Mladý'' ''žebrák'', | ||
| + | 1935, ''Žluč'' ''a víno'', 1938). Kontemplace a poučení folklorem | ||
| + | i naléhavý obraz rodného kraje zůstaly trvalou konstantou | ||
| + | jeho poezie. Prošel inspirací Halasovým a Zahradníčkovým | ||
| + | uměním, zejména v milostné lyrice, vedle toho se ale přidržoval | ||
| + | žalmické hymničnosti a litaničnosti, jíž osobitě spoluutvářel | ||
| + | obraz české protektorátní poezie. Za války se B. poezie | ||
| + | upínala k prosbě o spočinutí v domovu a o boží přízeň | ||
| + | (''Listopad'', 1940, ''Uschlé'' ''květiny'', 1942, ''Zápisník'', 1943, ''Snář'' | ||
| + | ''a planetář'', 1944), aby po osvobození dospěla k františkánské | ||
| + | nenáročnosti, k obrazu „bosé pouti“ (''Tři'' ''slzy'', 1948, ''Svět,'' | ||
| + | ''pláň'' ''andělská'', 1947, ''Poutník'', 1948). Po únoru 1948 nemohl | ||
| + | publikovat poezii, obrátil se proto ke vzpomínkám na dětská | ||
| + | léta (''Barevná'' ''sklíčka'', 1948, ''Příběhy'' ''a vzpomínky'' ''po večerech'' | ||
| + | ''sebrané'', 1958, ''V druhé'' ''světnici'', 1969) a psal prózy pro děti, | ||
| + | v nichž učil především pokoře (''Betlém'', 1948, ''Hračky'', 1949, | ||
| + | ''U krále'' ''Vendelína'', 1950, ''Kouzelné'' ''hračky'', 1956). Teprve na | ||
| + | konci 50. let se přihlásil novými básněmi, psanými výlučně | ||
| + | volným veršem, často jen náznakovými a oproštěnými | ||
| + | od veškeré vnějškovosti, nezřídka téměř dětsky bezelstnými | ||
| + | (''Cesty'' ''a zastavení'', 1958, ''Básně'' ''pro'' ''velké'' ''děti'', 1964, ''Věčná'' | ||
| + | ''loviště'', 1969, ''Proudění'', 1971). Za normalizace nesměl publikovat, | ||
| + | pouze v Římě mu vyšel soubor ''Křížová'' ''cesta'' (1976). | ||
| + | Časopisecky uveřejnil několik překladů německé duchovní | ||
| + | lyriky, vydal výbory z pohádek B. M. Kuldy a moravských | ||
| + | lidových povídkářů. Některé básnické rukopisy zanechal | ||
| + | v pozůstalosti. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' bibliografie in: SČS 1, s. 55. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Kunc 1, s. 50n.; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945– | ||
| + | 1956, 1957, s. 42; LČL 1, s. 261; tamtéž 3/2, s. 1402 (kde správné datum | ||
| + | úmrtí); Z. Rotrekl, Skrytá tvář české literatury, 1991, passim; SČS 1, s. 54n.; | ||
| + | Tomeš 1, s. 114. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/170653 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1910]] | [[Kategorie:1910]] | ||
[[Kategorie:Kunštát]] | [[Kategorie:Kunštát]] | ||
[[Kategorie:1981]] | [[Kategorie:1981]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] | ||
Aktuální verze z 4. 10. 2019, 15:02
| Klement BOCHOŘÁK | |
 | |
| Narození | 18.1.1910 |
|---|---|
| Místo narození | Kunštát na Moravě |
| Úmrtí | 10.8.1981 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 27 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42506 |
BOCHOŘÁK, Klement, * 18. 1. 1910 Kunštát na Moravě, † 10. 8. 1981 Brno, básník
Jeho otec byl berním úředníkem. B. na měšťanské škole v rodišti propadl, pro neschopnost soustředit se na studium opustil po prvním ročníku 1927 brněnskou obchodní akademii. Poté žil s rodiči a živil se příležitostnou výpomocnou prací. 1930–31 byl soudním praktikantem v Brně, 1939–41 dělníkem v hrnčířském závodě v rodišti, 1942–45 podreferentem brněnského zásobovacího úřadu. 1935 se poznal s F. Halasem, který objevil jeho autentický literární talent a po osvobození mu zařídil místo v Městské knihovně v Brně (B. byl potom knihovníkem Krajské knihovny Brno, nakonec obvodní knihovny v Brně-Židenicích). Pro neskrývaný katolicismus musel B. 1960 knihovnickou službu opustit a zažádat si o invalidní důchod. Od 1942 byl ženatý, poslední dvacetiletí života strávil v naprosté chudobě. Vedle F. Halase se od konce 30. let přátelsky stýkal pravidelně i s autory katolického okruhu Melantrichu (J. Zahradníčkem, J. Čepem, J. Dokulilem, J. M. Tomešem) i s existenciálními autory ortenovské generace (s J. Ortenem, K. Bednářem, Z. Urbánkem). Po válce udržoval blízké vztahy s nerežimními brněnskými výtvarníky, např. s J. Kubíčkem, B. Matalem aj.
Zatímco ve své tvorbě zůstával dětsky naivním básníkem, v osobním životě se B. projevoval jako tvrdohlavý, vnitřně integrální hledač absolutna, jenž spěl k harmonii věčnosti a jenž si navzdory znalosti moderní spirituální poezie formoval vlastní nezaměnitelný hodnotový svět. Prvotní B. východisko bylo březinovské, těžkou alegorickou symboliku odlehčoval však vlivem moravské lidové písně (Mladý žebrák, 1935, Žluč a víno, 1938). Kontemplace a poučení folklorem i naléhavý obraz rodného kraje zůstaly trvalou konstantou jeho poezie. Prošel inspirací Halasovým a Zahradníčkovým uměním, zejména v milostné lyrice, vedle toho se ale přidržoval žalmické hymničnosti a litaničnosti, jíž osobitě spoluutvářel obraz české protektorátní poezie. Za války se B. poezie upínala k prosbě o spočinutí v domovu a o boží přízeň (Listopad, 1940, Uschlé květiny, 1942, Zápisník, 1943, Snář a planetář, 1944), aby po osvobození dospěla k františkánské nenáročnosti, k obrazu „bosé pouti“ (Tři slzy, 1948, Svět, pláň andělská, 1947, Poutník, 1948). Po únoru 1948 nemohl publikovat poezii, obrátil se proto ke vzpomínkám na dětská léta (Barevná sklíčka, 1948, Příběhy a vzpomínky po večerech sebrané, 1958, V druhé světnici, 1969) a psal prózy pro děti, v nichž učil především pokoře (Betlém, 1948, Hračky, 1949, U krále Vendelína, 1950, Kouzelné hračky, 1956). Teprve na konci 50. let se přihlásil novými básněmi, psanými výlučně volným veršem, často jen náznakovými a oproštěnými od veškeré vnějškovosti, nezřídka téměř dětsky bezelstnými (Cesty a zastavení, 1958, Básně pro velké děti, 1964, Věčná loviště, 1969, Proudění, 1971). Za normalizace nesměl publikovat, pouze v Římě mu vyšel soubor Křížová cesta (1976). Časopisecky uveřejnil několik překladů německé duchovní lyriky, vydal výbory z pohádek B. M. Kuldy a moravských lidových povídkářů. Některé básnické rukopisy zanechal v pozůstalosti.
D: bibliografie in: SČS 1, s. 55.
L: Kunc 1, s. 50n.; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945– 1956, 1957, s. 42; LČL 1, s. 261; tamtéž 3/2, s. 1402 (kde správné datum úmrtí); Z. Rotrekl, Skrytá tvář české literatury, 1991, passim; SČS 1, s. 54n.; Tomeš 1, s. 114.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
