Biografický slovník
BOHÁČ Jaroslav 5.4.1887-?1942: Porovnání verzí
m (Holoubková přesunul stránku BOHÁČ Jaroslav 5.4.1887 na BOHÁČ Jaroslav 5.4.1887-?1942 bez založení přesměrování) |
|||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = po 1942 | | datum úmrtí = po 1942 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
| − | | povolání = 6- Botanik | + | | povolání = 6- Botanik<br />45- Voják nebo partyzán |
| − | 45- Voják nebo partyzán | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 4 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 4. 10. 2019, 14:23
| Jaroslav BOHÁČ | |
 | |
| Narození | 5.4.1887 |
|---|---|
| Místo narození | Horušice u Čáslavi |
| Úmrtí | po 1942 |
| Povolání |
6- Botanik 45- Voják nebo partyzán |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 4 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42384 |
BOHÁČ, Jaroslav, * 5. 4. 1887 Horušice u Čáslavi, † po 1942, botanik, cestovatel, účastník 1. odboje
Přírodní vědy vystudoval na filozofické fakultě české univerzity. Začínal jako suplent a od 1912 jako skutečný profesor přírodopisu a zeměpisu na gymnáziu v Praze na Vinohradech. V létě 1915 narukoval jako jednoroční dobrovolník na haličskou frontu, za rok byl zajat. Pak organizoval zajateckou samosprávu v Astrachani, byl jejím důvěrníkem a předsedou. V květnu 1917 se účastnil III. sjezdu Svazu česko-slovenských spolků na Rusi, 1917–18 bojoval jako dobrovolník v úderném praporu 1. československé střelecké divize (praporčík), v srpnu 1918 byl jako delegát I. revolučního sjezdu zástupců vojska v Omsku zvolen členem Odbočky Národní rady československé na Rusi. Za její propagační a osvětový odbor byl vyslán do samostatného oddělení pro výzkum Sibiře při zdravotním odboru Odbočky a v něm se významně podílel na studiu botanických, zoologických, geobotanických a geografických poměrů tajgy. S Josefem Podpěrou vedl několik botanických expedic a byl členem jeho vědecké skupiny na univerzitě v Tomsku. Po Podpěrově odchodu v únoru 1920 převzal přírodniny za Československé vojsko a stal se jejich správcem, přímo podléhal inspektorátu vojska (kapitán). Na stipendium vlády ČSR byl v létě 1920 za doprovodu jezdeckého důstojníka Artura Pekárka vyslán na roční výpravu po Indonésii, Malajsii a Cejlonu. Svým objevům na Borneu věnoval cestopisnou knihu V tropické Asii (1922). Od 1922 do 1942 působil jako profesor přírodopisu a zeměpisu na reálce v Praze-Dejvicích. Do něho vkládané vědecké naděje nestačil splnit, ač údajně zpracovával výsledky svého poznání sibiřské a tropické flóry. Po roce 1942, kdy byl penzionován, o něm data chybí.
L: OSND 1/1, s. 661; A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 41.
P: Osobní archiv autora.
Martin Kučera
