Biografický slovník
BOHÁČ Jaroslav 5.4.1887-?1942: Porovnání verzí
(BOHÁČ_Jaroslav_5.4.1887) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.4.1887 | | datum narození = 5.4.1887 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Horušice u Čáslavi |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = po 1942 |
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
| povolání = 6- Botanik | | povolání = 6- Botanik | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BOHÁČ, Jaroslav,''' ''* 5. 4. 1887 Horušice u Čáslavi, † po 1942, botanik, cestovatel, účastník 1. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Přírodní vědy vystudoval na filozofické fakultě české univerzity. | ||
| + | Začínal jako suplent a od 1912 jako skutečný profesor | ||
| + | přírodopisu a zeměpisu na gymnáziu v Praze na Vinohradech. | ||
| + | V létě 1915 narukoval jako jednoroční dobrovolník na | ||
| + | haličskou frontu, za rok byl zajat. Pak organizoval zajateckou | ||
| + | samosprávu v Astrachani, byl jejím důvěrníkem a předsedou. | ||
| + | V květnu 1917 se účastnil III. sjezdu Svazu česko-slovenských | ||
| + | spolků na Rusi, 1917–18 bojoval jako dobrovolník v úderném | ||
| + | praporu 1. československé střelecké divize (praporčík), | ||
| + | v srpnu 1918 byl jako delegát I. revolučního sjezdu zástupců | ||
| + | vojska v Omsku zvolen členem Odbočky Národní rady | ||
| + | československé na Rusi. Za její propagační a osvětový odbor | ||
| + | byl vyslán do samostatného oddělení pro výzkum Sibiře při | ||
| + | zdravotním odboru Odbočky a v něm se významně podílel | ||
| + | na studiu botanických, zoologických, geobotanických a geografických poměrů tajgy. S Josefem Podpěrou vedl několik | ||
| + | botanických expedic a byl členem jeho vědecké skupiny na | ||
| + | univerzitě v Tomsku. Po Podpěrově odchodu v únoru 1920 | ||
| + | převzal přírodniny za Československé vojsko a stal se jejich | ||
| + | správcem, přímo podléhal inspektorátu vojska (kapitán). Na | ||
| + | stipendium vlády ČSR byl v létě 1920 za doprovodu jezdeckého | ||
| + | důstojníka Artura Pekárka vyslán na roční výpravu | ||
| + | po Indonésii, Malajsii a Cejlonu. Svým objevům na Borneu | ||
| + | věnoval cestopisnou knihu ''V tropické'' ''Asii'' (1922). Od 1922 | ||
| + | do 1942 působil jako profesor přírodopisu a zeměpisu na | ||
| + | reálce v Praze-Dejvicích. Do něho vkládané vědecké naděje | ||
| + | nestačil splnit, ač údajně zpracovával výsledky svého poznání | ||
| + | sibiřské a tropické flóry. Po roce 1942, kdy byl penzionován, | ||
| + | o něm data chybí. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 1/1, s. 661; A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 41. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Osobní archiv autora. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
| + | [[Kategorie:Horušice]] | ||
| + | [[Kategorie:1942]] | ||
Verze z 15. 9. 2016, 17:01
| Jaroslav BOHÁČ | |
 | |
| Narození | 5.4.1887 |
|---|---|
| Místo narození | Horušice u Čáslavi |
| Úmrtí | po 1942 |
| Povolání |
6- Botanik 45- Voják nebo partyzán |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42384 |
BOHÁČ, Jaroslav, * 5. 4. 1887 Horušice u Čáslavi, † po 1942, botanik, cestovatel, účastník 1. odboje
Přírodní vědy vystudoval na filozofické fakultě české univerzity. Začínal jako suplent a od 1912 jako skutečný profesor přírodopisu a zeměpisu na gymnáziu v Praze na Vinohradech. V létě 1915 narukoval jako jednoroční dobrovolník na haličskou frontu, za rok byl zajat. Pak organizoval zajateckou samosprávu v Astrachani, byl jejím důvěrníkem a předsedou. V květnu 1917 se účastnil III. sjezdu Svazu česko-slovenských spolků na Rusi, 1917–18 bojoval jako dobrovolník v úderném praporu 1. československé střelecké divize (praporčík), v srpnu 1918 byl jako delegát I. revolučního sjezdu zástupců vojska v Omsku zvolen členem Odbočky Národní rady československé na Rusi. Za její propagační a osvětový odbor byl vyslán do samostatného oddělení pro výzkum Sibiře při zdravotním odboru Odbočky a v něm se významně podílel na studiu botanických, zoologických, geobotanických a geografických poměrů tajgy. S Josefem Podpěrou vedl několik botanických expedic a byl členem jeho vědecké skupiny na univerzitě v Tomsku. Po Podpěrově odchodu v únoru 1920 převzal přírodniny za Československé vojsko a stal se jejich správcem, přímo podléhal inspektorátu vojska (kapitán). Na stipendium vlády ČSR byl v létě 1920 za doprovodu jezdeckého důstojníka Artura Pekárka vyslán na roční výpravu po Indonésii, Malajsii a Cejlonu. Svým objevům na Borneu věnoval cestopisnou knihu V tropické Asii (1922). Od 1922 do 1942 působil jako profesor přírodopisu a zeměpisu na reálce v Praze-Dejvicích. Do něho vkládané vědecké naděje nestačil splnit, ač údajně zpracovával výsledky svého poznání sibiřské a tropické flóry. Po roce 1942, kdy byl penzionován, o něm data chybí.
L: OSND 1/1, s. 661; A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 41.
P: Osobní archiv autora.
Martin Kučera
