Biografický slovník
BOHUŠ Oldřich 25.5.1912-9.5.1994: Porovnání verzí
(BOHUŠ_Oldřich_25.5.1912-9.5.1994) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.5.1912 | | datum narození = 25.5.1912 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Vítkovice (Ostrava) |
| datum úmrtí = 9.5.1994 | | datum úmrtí = 9.5.1994 | ||
| − | | místo úmrtí = Ostrava | + | | místo úmrtí = Ostrava |
| povolání = 27- Hutník nebo metalurg | | povolání = 27- Hutník nebo metalurg | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 23 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''BOHUŠ, Oldřich,''' ''* 25. 5. 1912 Vítkovice (Ostrava), † 9. 5. 1994 Ostrava, hutnický odborník'' | ||
| + | |||
| + | Otec Alois B. (* 1884) byl důlním revírním, matka Marie, roz. | ||
| + | Floriánová (* 1890), pocházela z hutnické rodiny. 1923 začal | ||
| + | B. navštěvovat České státní reálné gymnázium v Přívoze (dnes | ||
| + | část Ostravy), 1927 přešel na Českou státní reálku. Po maturitě | ||
| + | v říjnu 1930 odjel do Příbrami studovat hutní inženýrství | ||
| + | na Vysokou školu báňskou. Studium ukončil druhou státní | ||
| + | zkouškou s vyznamenáním v březnu 1935 a získal titul hutního | ||
| + | inženýra, do října pracoval jako volontér v koksovně Karolina | ||
| + | v Ostravě. Po skončení vojenské prezenční služby (1937) | ||
| + | začal pracovat v technologickém oddělení v Poldině huti na | ||
| + | Kladně. Asi 1940 přešel na pražské ředitelství brněnské Zbrojovky, | ||
| + | kde se později stal přednostou odboru. 1946 působil | ||
| + | jako ředitel závodu národního podniku Moravia v Hlubočkách. | ||
| + | V březnu 1947 nastoupil do Báňské a hutní společnosti, | ||
| + | od července zastával funkci náměstka ředitele v technickém | ||
| + | odboru. Od července 1949 byl podnikovým ředitelem | ||
| + | v Třineckých železárnách a od dubna 1952 působil na ministerstvu | ||
| + | hutí a rudných dolů. Začátkem 1953 přešel do Vítkovických | ||
| + | železáren (VŽ) jako metalurg nové ocelárny, 1958 se | ||
| + | stal hlavním metalurgem podniku. Tehdy začal problematiku | ||
| + | ocelářství i přednášet, nejprve v odborných kursech v rámci | ||
| + | podniku, později na Vysoké škole báňské v Ostravě. 1962 | ||
| + | nastoupil do funkce ředitele Výzkumného ústavu hutnictví | ||
| + | železa. Svoji technicko-vědeckou činnost zakončil opět ve | ||
| + | VŽ, kam přešel v říjnu 1970 a kde se zabýval otázkami životního | ||
| + | prostředí a dějinami podniku. Jeho publikační činnost | ||
| + | se soustředila na odborné články uveřejněné např. v ''Hutnických'' | ||
| + | ''listech'' a ''Hutníku''. Oba tyto časopisy pomáhal B. založit | ||
| + | a byl dlouholetým členem jejich redakčních rad. Po odchodu | ||
| + | na odpočinek se začal zabývat historií hutnictví. Podnětem | ||
| + | byla příprava publikace ''Dějiny'' ''hutnictví'' ''železa'' ''v Československu'', | ||
| + | pro kterou zpracoval v 70. letech podkladový materiál | ||
| + | o dějinách výroby oceli ve VŽ. 1951 obhájil na VŠB doktorskou | ||
| + | disertační práci na téma ''Výroba'' ''transformátorové'' ''oceli''. | ||
| + | Byl vlastníkem několika patentů a zlepšovacích návrhů. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: O životním a pracovním prostředí, in: Jiskra 29, 1973, č. 11, s. 4n.; | ||
| + | Ocelárny a životní prostředí, in: Hutník 30, 1987, č. 7, s. 276n.; Hutnictví | ||
| + | železa a životní prostředí, in: Hutnické listy 40, 1985, č. 10, s. 729n. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Šedivá, Dr. Ing. O. B. – příspěvky k životopisu, in: Rozpravy NTM 161, | ||
| + | Z dějin hutnictví 28, 1999, s. 90n.; táž, Dr. Ing. O. B. a jeho působení ve | ||
| + | významném hutním podniku v ČSSR, in: tamtéž 165, Z dějin hutnictví 29, | ||
| + | 2000, s. 112n.; táž, Těžký průmysl a životní prostředí očima O. B., in: tamtéž | ||
| + | 172, Z dějin hutnictví 30, 2001, s. 150n. (kde výběr B. prací). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/13417 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Josef Petrik, Jana Brabencová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | [[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1912]] | [[Kategorie:1912]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Vítkovice]] |
[[Kategorie:1994]] | [[Kategorie:1994]] | ||
| − | [[Kategorie:Ostrava | + | [[Kategorie:Ostrava]] |
Aktuální verze z 4. 10. 2019, 14:59
| Oldřich BOHUŠ | |
 | |
| Narození | 25.5.1912 |
|---|---|
| Místo narození | Vítkovice (Ostrava) |
| Úmrtí | 9.5.1994 |
| Místo úmrtí | Ostrava |
| Povolání | 27- Hutník nebo metalurg |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 23 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43626 |
BOHUŠ, Oldřich, * 25. 5. 1912 Vítkovice (Ostrava), † 9. 5. 1994 Ostrava, hutnický odborník
Otec Alois B. (* 1884) byl důlním revírním, matka Marie, roz. Floriánová (* 1890), pocházela z hutnické rodiny. 1923 začal B. navštěvovat České státní reálné gymnázium v Přívoze (dnes část Ostravy), 1927 přešel na Českou státní reálku. Po maturitě v říjnu 1930 odjel do Příbrami studovat hutní inženýrství na Vysokou školu báňskou. Studium ukončil druhou státní zkouškou s vyznamenáním v březnu 1935 a získal titul hutního inženýra, do října pracoval jako volontér v koksovně Karolina v Ostravě. Po skončení vojenské prezenční služby (1937) začal pracovat v technologickém oddělení v Poldině huti na Kladně. Asi 1940 přešel na pražské ředitelství brněnské Zbrojovky, kde se později stal přednostou odboru. 1946 působil jako ředitel závodu národního podniku Moravia v Hlubočkách. V březnu 1947 nastoupil do Báňské a hutní společnosti, od července zastával funkci náměstka ředitele v technickém odboru. Od července 1949 byl podnikovým ředitelem v Třineckých železárnách a od dubna 1952 působil na ministerstvu hutí a rudných dolů. Začátkem 1953 přešel do Vítkovických železáren (VŽ) jako metalurg nové ocelárny, 1958 se stal hlavním metalurgem podniku. Tehdy začal problematiku ocelářství i přednášet, nejprve v odborných kursech v rámci podniku, později na Vysoké škole báňské v Ostravě. 1962 nastoupil do funkce ředitele Výzkumného ústavu hutnictví železa. Svoji technicko-vědeckou činnost zakončil opět ve VŽ, kam přešel v říjnu 1970 a kde se zabýval otázkami životního prostředí a dějinami podniku. Jeho publikační činnost se soustředila na odborné články uveřejněné např. v Hutnických listech a Hutníku. Oba tyto časopisy pomáhal B. založit a byl dlouholetým členem jejich redakčních rad. Po odchodu na odpočinek se začal zabývat historií hutnictví. Podnětem byla příprava publikace Dějiny hutnictví železa v Československu, pro kterou zpracoval v 70. letech podkladový materiál o dějinách výroby oceli ve VŽ. 1951 obhájil na VŠB doktorskou disertační práci na téma Výroba transformátorové oceli. Byl vlastníkem několika patentů a zlepšovacích návrhů.
D: výběr: O životním a pracovním prostředí, in: Jiskra 29, 1973, č. 11, s. 4n.; Ocelárny a životní prostředí, in: Hutník 30, 1987, č. 7, s. 276n.; Hutnictví železa a životní prostředí, in: Hutnické listy 40, 1985, č. 10, s. 729n.
L: J. Šedivá, Dr. Ing. O. B. – příspěvky k životopisu, in: Rozpravy NTM 161, Z dějin hutnictví 28, 1999, s. 90n.; táž, Dr. Ing. O. B. a jeho působení ve významném hutním podniku v ČSSR, in: tamtéž 165, Z dějin hutnictví 29, 2000, s. 112n.; táž, Těžký průmysl a životní prostředí očima O. B., in: tamtéž 172, Z dějin hutnictví 30, 2001, s. 150n. (kde výběr B. prací).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Josef Petrik, Jana Brabencová
