Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BRÁBEK František 9.12.1848-23.5.1926

{{Infobox - osoba
| jméno = František BRÁBEK
| obrázek = Brabek Frantisek portret.jpg
| datum narození = 9.12.1848
| místo narození = Branovice (č. o. Dobšice) u Týna nad Vltavou
| datum úmrtí = 23.5.1926
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 55- Jazykovědec<br />64- Překladatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 112-113
}}

'''BRÁBEK, František,''' ''* 9. 12. 1848 Branovice (č. o. Dobšice) u Týna nad Vltavou, † 23. 5. 1926 Praha, překladatel, vysokoškolský pedagog''

Narodil se v rodině c. k. úředníka Ludvíka B., který v rámci
kariérního postupu působil jako právník na mnohých
místech monarchie. B. strávil sedm let v Szerencsi u Tokaje
v Uhrách, kde vychodil obecnou školu. Maďarské piaristické
gymnázium začal navštěvovat v Miškolci. Ve studiích
pokračoval po návratu s rodiči do Čech 1861 (nebo 1862)
na Akademickém gymnáziu v Praze. Maturoval 1868 na reálném
gymnáziu v Táboře, kam byl jeho otec přeložen. 1868
podnikl B. cestu po stopách revoluce 1848–49 v Uhrách
(cestopis sepsaný 1869 publikoval 1872 ve ''Světozoru''). 1871
po skončených univerzitních studiích v Praze doprovázel
hraběte V. Kounice na jeho cestách po Uhrách a Rakousku.
Po návratu nastoupil B. do redakce Riegrova slovníku
naučného jako spoluredaktor a tajemník (pro oblast převážně
maďarských hesel), spolupracoval i s ''Ottovým slovníkem''
''naučným''. V Praze se účastnil národního života, navštěvoval
literární společnosti U Ježíška (O. Hostinský, J. Neruda,
J. V. Sládek, A. Stašek), později u Knoblochů na Betlémském
náměstí. 1871 přeložil a s K. Tůmou a J. Nerudou
vydal první velký výbor Petőfiho ''Básní''. 1874 byl jmenován
přísežným tlumočníkem maďarštiny u vrchního zemského
soudu v Praze. Později působil až do penze jako ředitel
translatorní kanceláře při pražském místodržitelství na Malé
Straně. Od 1875 byl současně (prvním) lektorem maďarštiny
na technice, od 1883 lektorem maďarštiny (jazyka a literatury)
na české Karlo-Ferdinandově univerzitě. Pro potřeby
výuky sestavil první oboujazyčné slovníky, užívané jako jediné
až do druhé poloviny 20. století, dále gramatiky, čítanky,
cvičebnice a dějiny obou literatur. 1885 inicioval v Praze návštěvu
M. Jókaiho, jehož díla do češtiny od 70. let soustavně
překládal, zorganizoval i dosud nejmasovější návštěvu Čechů
v Uhrách u příležitosti zemské výstavy v Pešti. 1899 se stal
prvním českým členem korespondentem prestižní uherské
instituce – Kisfaludyho společnosti v Pešti. Za reprezentativní
výbor ''Nové překlady básní S. Petőfiho'' (1, 1907) byl 1908
spolu s J. Vrchlickým jmenován čestným členem budapešťské
Petőfiho společnosti. Po celý život působil B. jako výborný
znalec maďarštiny a informátor o maďarské a uherské realitě.
Byl cenzorem maďarských novin docházejících do Prahy,
členem zkušební komise pro učitelství na středních školách,
examinátorem z maďarštiny jako cizího vyučovacího jazyka,
revizorem Sdružení překladatelského, přednostou překladatelského
oddělení zemské správy politické, členem Národní
jednoty Pošumavské. Zemřel po delší nemoci v podolském
sanatoriu v Praze.

Od počátku 70. let 19. století se ve své propagátorsko-překladatelské
činnosti věnoval dramatické literatuře. Vedle
článků, studií a přednášek přeložil do češtiny a na českou
divadelní scénu uvedl oblíbené maďarské autory doby dualismu
(G. Csikyho, L. Dócziho, I. Madáche). Podnícen
úspěšným českým provedením svého překladu hry J. Rákosiho
''Aesop'' získal pro překlady dalších her spolupráci J. Vrchlického.
Senzace vídeňské scény ''Hubička'' L. Dócziho se stala
v B. překladu a Vrchlického jevištní úpravě první maďarskou
hrou na scéně Národního divadla v Praze (21. 11. 1884). Realistické
drama ''Proletáři'' G. Csikyho v české inscenaci 1889
naopak zapadlo. Od 1890 začal s J. Vrchlickým z jeho popudu
podle hamburského scénáře překládat objemné filozofické drama o dějinném vývoji lidstva, Madáchovu ''Tragédii''
''člověka''. Hra zaznamenala v českém prostředí nebývalý ohlas
(kasovní úspěch díla, výstava honosné výpravy pořízené hrabětem
M. Esterházym na Ferdinandově, dnes Národní třídě
v Praze, madáchovská oděvní móda a zejména demonstrace
po tzv. pražské scéně hry končící Marseillaisou, které přispěly
k soudnímu procesu s Omladinou a k úřednímu zákazu
hry 3. 10. 1892). Reprízy druhé, nové inscenace Madáchovy
''Tragédie'' 1904 v Praze, Plzni a v Brně prvotní ohlas ještě
překonaly.

B. byl překladatelem prvních úspěšných maďarských her
na české scéně, předním propagátorem maďarské literatury
a kultury v českém prostředí, autorem jazykových příruček
a zakladatelem řady hungarologických disciplín v Čechách.
Užíval řadu pseudonymů a šifer: Franz Brábek; Branovický;
Feri Branovický; Fr. B-k.; Fr. B-k; Fr. Bk.; F. B.; F. Bk.;
Fr. Bbk; Fr. Br.; –k.

'''D:''' překlady: J. Rákosi, Aesop, 1873 (premiéra Prozatímní divadlo 17. 10.
1872); L. Dóczi, Hubička, 1885 (premiéra Národní divadlo Praha 21. 11.
1884, jevištní úprava J. Vrchlický, režie F. Kolár; další inscenace Švandovo
divadlo 30. 9. 1920 pod titulem Polibek); G. Csiky, Proletáři, 1889 (premiéra
Národní divadlo Praha 19. 3. 1889, Národní divadlo Brno 25. 10. 1889);
I. Madách, Tragedie člověka, 1893 (s J. Vrchlickým, 2. vyd. 1904; premiéra
Národní divadlo Praha 23. 7. 1892, s J. Vrchlickým, režie F. Kolár; nově
tamtéž: 10. 6. 1904 a 12. 8. 1909, režie J. Kvapil); ostatní překlady knižně:
S. Petőfi, Básně, 1871 (s K. Tůmou a J. Nerudou; týž, Nové překlady básní 1,
1907, Hrdina Jánoš – Kladivoun obce, 2, 1912 (s J. Vrchlickým); M. Jókai,
Komedianti života, b. d., 1, 1872, 2, 1879, znovu 1–3, 1877, další vyd.,
b. d. 1896, 1901; týž, Zlatý muž 1, 1875, 2, 1876, další vyd. 1903, 1913
a 1927 jako Móra Jókaie Romány a povídky; týž, Emerich Fortunát, 1881,
další vyd. 1895; týž, Žena padlého bojovníka. Obrázek z r. 1848, b. d. 1882;
týž, Šereda, b. d., 1885; týž, Cikánský baron, 1894; J. Verne, Tajemný ostrov
1–3, b. d., 1879, 2. vyd. 1895; J. Eötvös, Vesnický notář, 1885; K. Mikszáth,
Slavná župa, 1886; týž, Z povídek Mikszátha Kálmána, 1917; týž, Dobří
Polovci, 1922; J. Arany, Budova smrt, b. d., 1896 (s J. Vrchlickým). Vlastní
práce: Procházky po Uhrách, 1874; Průvodce k výletu do Pešti pořádaném
Hospod. spolkem v Chrudimi, Kolíně a v Poděbradech, 1885; Mluvnice
jazyka maďarského, 1875, rozšíř. vyd. 1893; Slovník maďarsko-český, b. d.,
1910; Příruční slovník maďarsko-český, b. d., 1912; Slovník česko-maďarský
a maďarsko-český, 1916; Česko-maďarský příruční slovník, b. d., 1921;
Maďarsko-česká terminologie úřední, 1922 a 1923; Mluvnice a cvičebnice
jazyka maďarského (se slovníkem), 5. rozšíř. vyd., 1922; Česko-maďarská
terminologie úřední, 1926; Nový Kapesní slovník maďarsko-český a česko-
-maďarský 1– 2, 5. vyd., 1948.

'''L:''' KSN 2, s. 68; OSN 4, s. 526n.; LČL 1, s. 288 (kde chybné místo narození
a další údaje); ISN 3, s. 94; F. Ruth, Kronika královské Prahy, b. d., s. 773;
F. Bayer, Stručné dějiny literatury české, 1878, s. 179, in: Neues politisches
Volksblatt 26. 5. 1885; sine, Jókai’s böhmischer Übersetzer Hr. Prof. Brabek, in: Politik 24, 1885, č. 157, s. 3, 9. 6. 1885; ß (=J. Kuffner), in: Národní listy 25, 1885, č. 171, 23. 6. 1885; J. V. Neudoerfl, Stručné nástiny životopisné
spisovatelův zastoupených v čítankách, 1906, s. 12n.; L. Quis, Kniha vzpomínek,
1902, s. 202n.; K 70.tinám: –o., in: Topičův Sborník 6, 1918–19,
sv. 6, s. 281n., 7. 3. 1919; K 80.tinám: in: Prágai Magyar Hírlap 7, 1928,
8. 12. 1928; nekrology: nč.( =A. Nečásek), in: Venkov 21, 1926, č. 125, s. 5,
27. 5. 1926; E. Fiala, in: Otavan 10 (45), 1926, č. 3–5, s. 63n., 16. 9. 1926;
in: Prágai Magyar Hírlap 5, 1926, 26. 5. 1926; A szomszéd népekkel való
kapcsolataink köréből, Budapešť 1962, s. 265n.; M. Knappová, Dva popularizátoři
maďarské literatury a Bibliografie maďarské literatury přeložené
do češtiny F. Brábkem a G. N. Mayerhofferem, in: Dějiny a národy, 1965,
s. 163n.; M. Husová, Recepce maďarské literatury v Čechách 1890–1918,
kand. dis. práce, 1985, passim; táž, F. B., in: Amicus 2, 1997, s. 15n.; D. Rudá,
Vrchlického překlady z maďarštiny, in sborník: Jaroslav Vrchlický a Josef
Holeček (ed. O. Macura – J. Riedlbauchová), 2004, s. 74n.

'''P:''' LA PNP, Praha, F. Baťha – L. Šolcová, F. B., 2002, edice inv. č. 28; Biografický archiv ÚČL, Praha; osobní archiv autorky hesla.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/181848 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marcella Husová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:1848]]
[[Kategorie:Branovice]]
[[Kategorie:1926]]
[[Kategorie:Praha]]