BRABEC Adolf 3.5.1875-26.10.1928: Porovnání verzí

Z Personal
(BRABEC_Adolf_3.5.1875-26.10.1928)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Adolf BRABEC
 
| jméno = Adolf BRABEC
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Brabec Adolf portret.jpg
 
| datum narození = 3.5.1875
 
| datum narození = 3.5.1875
| místo narození =  
+
| místo narození = Mšec u Slaného
 
| datum úmrtí = 26.10.1928
 
| datum úmrtí = 26.10.1928
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Protivín
 
| povolání = 63- Spisovatel
 
| povolání = 63- Spisovatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Adolf BRABEC
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 110
 +
}}
 +
 
 +
'''BRABEC, Adolf,''' ''* 3. 5. 1875 Mšec u Slaného, † 26. 10. 1928 Protivín, prozaik, dramatik, básník''
 +
 
 +
Studoval na gymnáziích v Českých Budějovicích, v Písku
 +
a v Praze. Následně absolvoval jednoroční vojenskou službu
 +
v řadách rakousko-uherské armády. Poté vstoupil, po vzoru
 +
svého otce, do služeb rodu Schwarzenberků. Prvních devět
 +
let prožil ve Vídni, kde se mj. angažoval v kulturním životě
 +
místní české menšiny. Některé jeho hry měly právě v hlavním
 +
městě mocnářství svou premiéru a byly vydány i v němčině.
 +
Později se B. přestěhoval do jižních Čech. Tam vystřídal řadu
 +
působišť na jednotlivých panstvích schwarzenberského dominia.
 +
Působil mj. v Třeboni a Českém Krumlově. V závěru
 +
života byl pak vrchním správcem knížecího pivovaru v Protivíně.
 +
1928 se oženil, krátce nato však podlehl zápalu plic.
 +
 
 +
Zápletky B. próz bývaly obvykle založeny na tragickém milostném
 +
sváru, časové a územní zařazení se však mění na základě
 +
autorových zkušeností a inspiračních zdrojů i dobových
 +
nálad a aktuální čtenářské poptávky. V prózách se hojně
 +
věnoval sociálním podmínkám života vídeňských Čechů.
 +
Stálým zdrojem inspirace mu byly rovněž jižní Čechy, zejména
 +
oblast Pošumaví. Po první světové válce se uchyloval
 +
k historické beletrii. Čerpal zejména z rožmberských motivů
 +
a jeho práce měly i funkci historicko-popularizační.
 +
 
 +
B. poezie se nesla v lyrickém duchu. Obsahovala líčení
 +
osobních citových zklamání, tužeb i sentimentálních úvah
 +
a stesků. V tomto směru jej ovlivnila především tvorba Josefa
 +
Svatopluka Machara a Antonína Klášterského.
 +
 
 +
'''D:''' básnické sbírky: Dávné dumy, 1894; Jarní violy, 1895; Zvadlé květy, 1896;
 +
Listí padá, 1898; Květy samot, 1904; prózy: Prvosenky, 1895; Vzpomínky
 +
a nálady, 1899; Denní dramata, 1903; Trocnovské plameny, 1924; romány:
 +
Bez ochrany, 1898; Z víru velkoměsta, 1903; Hlubiny, 1904; V bankovním
 +
domě, 1910; Česká Vídeň, 1910; divadelní hry: Na venkově, 1897; Pomsta,
 +
1899; Na statku, 1904; Lékař, 1907; První láska, 1907; Slavnostní řeč, 1908;
 +
Sestra Červeného kříže, 1920; Poslední soud, 1923; Domovina, 1924; Staří
 +
mládenci, 1925.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 28, s. 126; OSND 1/2, s. 705; LČL 1, s. 287; ISN 3, s. 94; KSN
 +
2, s. 68.
 +
 
 +
Roman Vondra
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
 
[[Kategorie:1875]]
 
[[Kategorie:1875]]
 +
[[Kategorie:Mšec]]
 
[[Kategorie:1928]]
 
[[Kategorie:1928]]
 +
[[Kategorie:Protivín]]

Aktuální verze z 5. 10. 2019, 12:01

Adolf BRABEC
Narození 3.5.1875
Místo narození Mšec u Slaného
Úmrtí 26.10.1928
Místo úmrtí Protivín
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 110
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42310

BRABEC, Adolf, * 3. 5. 1875 Mšec u Slaného, † 26. 10. 1928 Protivín, prozaik, dramatik, básník

Studoval na gymnáziích v Českých Budějovicích, v Písku a v Praze. Následně absolvoval jednoroční vojenskou službu v řadách rakousko-uherské armády. Poté vstoupil, po vzoru svého otce, do služeb rodu Schwarzenberků. Prvních devět let prožil ve Vídni, kde se mj. angažoval v kulturním životě místní české menšiny. Některé jeho hry měly právě v hlavním městě mocnářství svou premiéru a byly vydány i v němčině. Později se B. přestěhoval do jižních Čech. Tam vystřídal řadu působišť na jednotlivých panstvích schwarzenberského dominia. Působil mj. v Třeboni a Českém Krumlově. V závěru života byl pak vrchním správcem knížecího pivovaru v Protivíně. 1928 se oženil, krátce nato však podlehl zápalu plic.

Zápletky B. próz bývaly obvykle založeny na tragickém milostném sváru, časové a územní zařazení se však mění na základě autorových zkušeností a inspiračních zdrojů i dobových nálad a aktuální čtenářské poptávky. V prózách se hojně věnoval sociálním podmínkám života vídeňských Čechů. Stálým zdrojem inspirace mu byly rovněž jižní Čechy, zejména oblast Pošumaví. Po první světové válce se uchyloval k historické beletrii. Čerpal zejména z rožmberských motivů a jeho práce měly i funkci historicko-popularizační.

B. poezie se nesla v lyrickém duchu. Obsahovala líčení osobních citových zklamání, tužeb i sentimentálních úvah a stesků. V tomto směru jej ovlivnila především tvorba Josefa Svatopluka Machara a Antonína Klášterského.

D: básnické sbírky: Dávné dumy, 1894; Jarní violy, 1895; Zvadlé květy, 1896; Listí padá, 1898; Květy samot, 1904; prózy: Prvosenky, 1895; Vzpomínky a nálady, 1899; Denní dramata, 1903; Trocnovské plameny, 1924; romány: Bez ochrany, 1898; Z víru velkoměsta, 1903; Hlubiny, 1904; V bankovním domě, 1910; Česká Vídeň, 1910; divadelní hry: Na venkově, 1897; Pomsta, 1899; Na statku, 1904; Lékař, 1907; První láska, 1907; Slavnostní řeč, 1908; Sestra Červeného kříže, 1920; Poslední soud, 1923; Domovina, 1924; Staří mládenci, 1925.

L: OSN 28, s. 126; OSND 1/2, s. 705; LČL 1, s. 287; ISN 3, s. 94; KSN 2, s. 68.

Roman Vondra