Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BRABEC František 13.11.1905-30.1.1992

{{Infobox - osoba
| jméno = František BRABEC
| obrázek = Brabec Frantisek.jpg
| datum narození = 13.11.1905
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 30.1.1992
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 36- Ostatní průmyslová odvětví<br />19- Ekonom nebo statistik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 110-111
}}

'''BRABEC, František,''' ''* 13. 11. 1905 Praha, † 30. 1. 1992 Praha, elektrotechnik, pedagog''

Dětství prožil v Turnově v neutěšených sociálních poměrech.
Otec byl prýmkařem a padl za první světové války, matka
pracovala jako dělnice v brusírně. B. začal studovat na reálce
v Turnově. 1921 mu bylo jako nadanému žáku uděleno stipendium
ministerstva školství a středoškolské studium dovršil
na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, jako jeden
ze dvanácti československých studentů (B. spolužáky byli též
Jiří Voskovec a Václav Černý). Maturoval 1924 a získal další
stipendium ministerstva školství. V konkursním řízení byl
jako jediný cizinec přijat na výběrovou pařížskou École polytechnique,
kterou absolvoval 1928–30. Po návratu do ČSR
nastoupil 1. 10. 1930 do tzv. teoretického oddělení Škodových
závodů v Praze, kde řešil různé problémy překračující
možnosti běžné projekční praxe. V době hospodářské krize,
kdy Škodovka měla málo zakázek, odjel znovu do Francie
a 1933–34 absolvoval vysokou školu elektrotechnickou
(École Supérieure d’Electricité) v Malakoffu Paříže. Po návratu
do Československa se rozhodl využít svého vzdělání
pro výpočty točivých elektrických strojů a 1. 10. 1934 nastoupil
ve Škodových závodech v Plzni-Doudlevcích. Působil
jako výpočtář, projektant a konstruktér točivých elektrických
strojů v oddělení Jiřího Lammeranera, který patřil v oboru
ke světovým kapacitám. Na jeho popud B. vypracoval teorii
a metodiku návrhu komutátorových strojů, zejména tzv.
motoru Schrage, používaného pro pohony s regulací otáček
(tj. trojfázového komutátorového motoru s rotorovým napájením,
jehož vynálezcem byl Švýcar H. K. Schrage). Motory
Schrage, které Škodovka předtím ani neměla ve svém výrobním
programu, dosahovaly vynikajících parametrů a podnik
se v mezinárodní konkurenci stal v této oblasti velmi úspěšným
výrobcem.

Ve 30. letech se B. oženil s komerční inženýrkou Markétou,
roz. Kinskou, s níž měl syna a dceru. V lednu 1939 mu
byl udělen titul doktora technických věd v oboru strojního
a elektrotechnického inženýrství.

Po druhé světové válce přešel do oblasti řízení elektrotechnické
továrny v Plzni-Doudlevcích. Postupně se 1945 stal
vedoucím výroby, v březnu 1948 podnikovým ředitelem
a v listopadu 1950 generálním ředitelem podniku. V padesátých
letech kontakty se Západem postupně ustávaly. B. jako
podnikový ředitel měl tehdy velkou zásluhu na tom, že odborníci,
kteří v podniku po léta pracovali a vyrostli v něm, ze
závodu neodešli. 1953 byl pověřen výkonem funkce vedoucího
Hlavní správy ministerstva těžkého strojírenství.

Z funkce generálního ředitele byl rozhodnutím vlády odvolán
k 1. 4. 1954. 3. 9. 1954 nastoupil na Strojní fakultu
ČVUT v Praze jako vedoucí katedry ekonomiky a řízení. Byl
pověřen zavedením nového předmětu Ekonomika a organizace
strojírenské výroby. 1955 byl jmenován profesorem pro
obor organizace ekonomiky a 1961 doktorem ekonomických
věd (DrSc.) jako první v tomto oboru v ČSSR. Technische
Universität Dresden ho současně jmenovala svým čestným
doktorem. Na ČVUT pak zastával akademické funkce:
1955–60 prorektor, 1960–62 rektor a 1964–66 děkan strojní
fakulty. 1962 se stal náměstkem předsedy Státní komise
pro techniku (1962–64). B. patřil u nás v 60. letech k zakladatelům
oboru vědecký management. 1973 přešel jako
vedoucí pracovník do Ústředního ústavu národohospodářského
výzkumu, kde pracoval až do svých 86 let. Věnoval
se tam především metodám intenzifikace a vyšší efektivnosti
československého průmyslu.

B. též působil ve vědeckotechnických společnostech: 1949
až 1952 byl předsedou Československé normalizační společnosti, 1955–63 předsedou ČVTS, dlouholetým členem
CIGRE (Conférence Internationale des Grands Réseaux
Electriques – Mezinárodní konference pro velké elektrické
sítě), předsedou Československého komitétu pro vědecké řízení
a členem dalších vládních a rezortních komisí pro strojírenství.
Stal se nositelem Řádu práce (1961), zlaté Felberovy
medaile (1970), Medaile ČVUT prvního stupně (1986),
dvakrát získal Sumcovu cenu (za propagaci české elektrotechniky
v zahraničí) a obdržel ještě několik dalších vyznamenání.
Kromě monografií je autorem více než 150 vědeckých
statí v našich i zahraničních odborných časopisech a autorem
sedmi patentů z oboru elektrotechniky a strojírenství.

'''D:''' výběr: Matematika v elektrotechnické praxi, 1945; Ekonomický význam
nové techniky (s F. Schroglem), 1956; Ekonomika, organizace a plánování
strojírenské a elektrotechnické výroby, 1963; Ekonomika, organizace a plánování
strojírenské a elektrotechnické výroby, díl 1, 1964; Ekonomické
hodnocení strojírenských výrobků, 1968; Ekonomická analýza a plánování
strojírenské a elektrotechnické výroby, 1975; Efektivnost a její plánování,
1982; Efektivnost reprodukčního procesu a její plánovité řízení. Část 1. Teoretické
otázky měření efektivnosti a intenzifikace ekonomického vývoje,
1983; Paměti direktora, 1991.

'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 96n.; M. Efmertová, Osobnosti
české elektrotechniky, 1998, s. 14n.

'''P:''' Archiv ČVUT, Praha, fond Rektorát, osobní karta F. B.; Muzeum Škoda,
Plzeň.

Daniel Mayer

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]]
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]]
[[Kategorie:1905]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1992]]
[[Kategorie:Praha]]