BRANDEIS Richard 8.12.1851-3.12.1921: Porovnání verzí

Z Personal
(BRANDEIS_Richard_8.12.1851-3.12.1921)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 8.12.1851
 
| datum narození = 8.12.1851
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 3.12.1921
 
| datum úmrtí = 3.12.1921
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Ústí nad Labem
 
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista
 
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Richard BRANDEIS
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 128-129
 +
}}
 +
 
 +
'''BRANDEIS, Richard,''' ''* 8. 12. 1851 Praha, † 3. 12. 1921 Ústí nad Labem, chemik''
 +
 
 +
Byl synem pražského akademického malíře a fotografa Jana
 +
Adolfa B. (1818–1872) a Johanny Josefy, roz. Liebeltové.
 +
Absolvoval 1873 na pražské německé technice (Deutsches
 +
polytechnisches Institut) obor fyzikální chemie u profesora
 +
W. F. Gintla. Po studiích začal pracovat ve Spolku pro
 +
chemickou a hutní výrobu (Spolek) v Ústí nad Labem, nejprve
 +
jako chemik-analytik, později byl jmenován vedoucím
 +
chemické laboratoře. Kvalifikoval se zároveň jako provozní
 +
praktik. Zabýval se především získáváním mědi z kyzových
 +
výpalků a přípravou chlorových výrobků anorganické části
 +
výroby. 1898 se stal vedoucím výroby a o rok později byl
 +
jmenován technickým ředitelem. Prosazoval zásadní změny
 +
ve výrobě, např. ukončení neekonomické výroby sody. Podílel
 +
se na úspěšném vyřešení technologie využití sodových
 +
kalů, což vedlo ke snížení nákladů a zároveň přispělo ke zlepšení
 +
ovzduší. Výrazně ovlivnil zahájení výroby organických
 +
látek s obsahem chloru (mj. chlorbenzenu, dinitrochlorbenzenu
 +
a dinitrofenolu) a o něco později i výrobu alizarínu jako
 +
barvířského meziproduktu, vedoucí k uzavření spolupráce
 +
s firmou Kinzelberger v Pelc-Tyrolce (Praha). Spolek se stal
 +
členem mezinárodního kartelu – alizarinové konvence a získal
 +
kvótu 10 % světového odbytu. B. se dařilo kombinovat získávání licencí a uzavírání kartelových smluv i prodávat výsledky
 +
(licence) vlastního výzkumu. V 90. letech 19. století
 +
byla vyřešena např. technologie elektrolytického rozkladu
 +
chloridů alkalických kovů na chlor a hydroxidy za použití
 +
zvonových elektrolytických lázní. Zásluhu na tomto originálním
 +
řešení měl B. a další chemik Spolku E. Kunze. Tzv. zvonová
 +
ústecká elektrolýza byla patentována a umožnila účast
 +
Spolku při zakládání elektrochemických závodů v zahraničí.
 +
Postoupena byla např. německé továrně Neu-Stassfurt, později
 +
byla založena komanditní společnost Neu-Stassfurt und
 +
Teilnehmer, ve které byl jediným účastníkem ústecký Spolek.
 +
V oboru elektrochemie si tímto způsobem zajistil Spolek
 +
významné postavení. B. byl členem správních rad koncernových
 +
závodů Falkenauer Kohlen-Bergbau A. G. a Elektro-
 +
-Osmose A. G. Wien. Přednášel v ústeckých spolcích pro
 +
přírodní a technické vědy, psal o flóře severních Čech, věnoval
 +
se odborným problémům řešeným městskou správou, mj.
 +
zavedl kontrolu kvality pitné vody místních zdrojů i dodávané
 +
vody, dokonce sám provedl analýzu kvality vody téměř
 +
300 ústeckých městských studní. Byl jmenován čestným občanem
 +
Ústí nad Labem, u příležitosti návštěvy císaře v Ústí
 +
nad Labem v červnu 1901 byl vyznamenán rytířským křížem
 +
Řádu Františka Josefa I. Za mimořádné zásluhy v oboru
 +
průmyslové chemie obdržel 1919 čestný doktorát Německé
 +
vysoké školy technické v Praze (Die Deutsche Technische
 +
Hochschule in Prag). 1920 odešel na odpočinek.
 +
 
 +
'''D:''' Aussig und Umgebung. Ein Führer für Fremde und Einheimische,
 +
1884.
 +
 
 +
'''L:''' Die k. k. deutsche technische Hochschule Prag 1806–1906, 1906, s. 109,
 +
476; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1938, s. 248.; Die chemische
 +
Fabrik Aussig a. E. Denkschrift Kaisers Franz Josef I. von Oesterreich, 1901;
 +
E. Rádl, Der Kampf zwischen Tschechen und Deutschen (přel. R. B.), 1928,
 +
s. 208; F. J. Umlauft, Geschichte der deutschen Stadt Aussig, München –
 +
Bayreuth, 1960, s. 8; M. Farský, 135 let ústecké Chemičky, in: Dialog 6,
 +
1991, s. 13n.; K. Kaiserová a kol., Dějiny města Ústí nad Labem, 1995,
 +
s. 328; Sto let Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem
 +
1856–1956, 1956, s. 23.
 +
 
 +
'''P:''' NA Praha, fond CHS 1857–1955.
 +
 
 +
Jiřina Masnerová
  
−
== Literatura ==
 
−
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
 
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
−
 
 
[[Kategorie:1851]]
 
[[Kategorie:1851]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1921]]
 
[[Kategorie:1921]]
 +
[[Kategorie:Ústí nad Labem]]

Aktuální verze z 5. 10. 2019, 12:35

Richard BRANDEIS
Narození 8.12.1851
Místo narození Praha
Úmrtí 3.12.1921
Místo úmrtí Ústí nad Labem
Povolání 3- Chemik nebo alchymista
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 128-129
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42799

BRANDEIS, Richard, * 8. 12. 1851 Praha, † 3. 12. 1921 Ústí nad Labem, chemik

Byl synem pražského akademického malíře a fotografa Jana Adolfa B. (1818–1872) a Johanny Josefy, roz. Liebeltové. Absolvoval 1873 na pražské německé technice (Deutsches polytechnisches Institut) obor fyzikální chemie u profesora W. F. Gintla. Po studiích začal pracovat ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu (Spolek) v Ústí nad Labem, nejprve jako chemik-analytik, později byl jmenován vedoucím chemické laboratoře. Kvalifikoval se zároveň jako provozní praktik. Zabýval se především získáváním mědi z kyzových výpalků a přípravou chlorových výrobků anorganické části výroby. 1898 se stal vedoucím výroby a o rok později byl jmenován technickým ředitelem. Prosazoval zásadní změny ve výrobě, např. ukončení neekonomické výroby sody. Podílel se na úspěšném vyřešení technologie využití sodových kalů, což vedlo ke snížení nákladů a zároveň přispělo ke zlepšení ovzduší. Výrazně ovlivnil zahájení výroby organických látek s obsahem chloru (mj. chlorbenzenu, dinitrochlorbenzenu a dinitrofenolu) a o něco později i výrobu alizarínu jako barvířského meziproduktu, vedoucí k uzavření spolupráce s firmou Kinzelberger v Pelc-Tyrolce (Praha). Spolek se stal členem mezinárodního kartelu – alizarinové konvence a získal kvótu 10 % světového odbytu. B. se dařilo kombinovat získávání licencí a uzavírání kartelových smluv i prodávat výsledky (licence) vlastního výzkumu. V 90. letech 19. století byla vyřešena např. technologie elektrolytického rozkladu chloridů alkalických kovů na chlor a hydroxidy za použití zvonových elektrolytických lázní. Zásluhu na tomto originálním řešení měl B. a další chemik Spolku E. Kunze. Tzv. zvonová ústecká elektrolýza byla patentována a umožnila účast Spolku při zakládání elektrochemických závodů v zahraničí. Postoupena byla např. německé továrně Neu-Stassfurt, později byla založena komanditní společnost Neu-Stassfurt und Teilnehmer, ve které byl jediným účastníkem ústecký Spolek. V oboru elektrochemie si tímto způsobem zajistil Spolek významné postavení. B. byl členem správních rad koncernových závodů Falkenauer Kohlen-Bergbau A. G. a Elektro- -Osmose A. G. Wien. Přednášel v ústeckých spolcích pro přírodní a technické vědy, psal o flóře severních Čech, věnoval se odborným problémům řešeným městskou správou, mj. zavedl kontrolu kvality pitné vody místních zdrojů i dodávané vody, dokonce sám provedl analýzu kvality vody téměř 300 ústeckých městských studní. Byl jmenován čestným občanem Ústí nad Labem, u příležitosti návštěvy císaře v Ústí nad Labem v červnu 1901 byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa I. Za mimořádné zásluhy v oboru průmyslové chemie obdržel 1919 čestný doktorát Německé vysoké školy technické v Praze (Die Deutsche Technische Hochschule in Prag). 1920 odešel na odpočinek.

D: Aussig und Umgebung. Ein Führer für Fremde und Einheimische, 1884.

L: Die k. k. deutsche technische Hochschule Prag 1806–1906, 1906, s. 109, 476; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1938, s. 248.; Die chemische Fabrik Aussig a. E. Denkschrift Kaisers Franz Josef I. von Oesterreich, 1901; E. Rádl, Der Kampf zwischen Tschechen und Deutschen (přel. R. B.), 1928, s. 208; F. J. Umlauft, Geschichte der deutschen Stadt Aussig, München – Bayreuth, 1960, s. 8; M. Farský, 135 let ústecké Chemičky, in: Dialog 6, 1991, s. 13n.; K. Kaiserová a kol., Dějiny města Ústí nad Labem, 1995, s. 328; Sto let Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem 1856–1956, 1956, s. 23.

P: NA Praha, fond CHS 1857–1955.

Jiřina Masnerová

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BRANDEIS_Richard_8.12.1851-3.12.1921&oldid=110858“