BRAUN Edmund Wilhelm August 23.1.1870-23.9.1957: Porovnání verzí
(BRAUN_Edmund_Wilhelm_23.1.1870-23.9.1957) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Edmund Wilhelm BRAUN | + | | jméno = Edmund Wilhelm August BRAUN |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.1.1870 | | datum narození = 23.1.1870 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = |
| datum úmrtí = 23.9.1957 | | datum úmrtí = 23.9.1957 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Norimberk (Německo) |
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění | | povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 142-143 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''BRAUN, Edmund Wilhelm August,''' ''* 23. 1. 1870 , † 23. 9. 1957 Norimberk (Německo), historik umění, památkář, pedagog, redaktor'' | ||
+ | |||
+ | Studoval gymnázium ve Freiburgu, pak dějiny umění a kultury | ||
+ | i klasickou archeologii na univerzitách ve Freiburgu, | ||
+ | Lipsku a v Heidelbergu, kde studia zakončil a byl 1. 5. | ||
+ | 1894 promován titulem doktor filozofie (PhDr.). 1894–97 | ||
+ | pracoval jako asistent ve významné muzejní instituci Germanisches | ||
+ | Nationalmuseum v Norimberku. Odtud odešel | ||
+ | do Opavy a přijal tam 24. 5. 1897 místo kustoda a záhy ředitele | ||
+ | uměleckoprůmyslového a později zemského muzea, a to | ||
+ | 1897–1935, 1939–40 a 1943–45. Mezitím také 1930–33 | ||
+ | učil externě dějiny umění na německé univerzitě v Praze. | ||
+ | Od počátku dvacátého století inicioval dostavbu opavského | ||
+ | uměleckoprůmyslového muzea, promýšlel a dal mu široký | ||
+ | program činnosti a podílel se aktivně na jeho převedení | ||
+ | do působnosti zemské správy. Po 1918 nové státní uspořádání | ||
+ | respektoval, navázal intenzivní styky s českým uměleckým | ||
+ | a kulturním prostředím a podporoval soudobé slezské | ||
+ | umění. Po 1938 se dal ovlivnit nacistickou kulturní teorií | ||
+ | a za protektorátu plnil úkoly komisaře či zmocněnce pro | ||
+ | oblast muzejnictví. 1945 odešel do Německa, kde působil | ||
+ | 1946–57 při inventarizaci druhou světovou válkou poškozené | ||
+ | sbírky keramiky v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku | ||
+ | a 1947–51 jako uznávaný badatel a vysokoškolský | ||
+ | učitel na univerzitě v Erlangen. | ||
+ | |||
+ | V Opavě rozvinul bohatou vědeckou, výstavní, akviziční, | ||
+ | publikační a přednáškovou činnost. V oboru muzejnictví věnoval | ||
+ | pozornost několika uměleckoprůmyslovým oborům. | ||
+ | Nejprve obrátil zřetel zejména k drobné bronzové plastice, | ||
+ | keramice a ke zlatnictví. Za vrchol této práce je považována | ||
+ | autorská spoluúčast na velké monografii dějin vídeňské | ||
+ | porcelánky (''Geschichte der k. k. Wiener Porzellanmanufaktur'', | ||
+ | 1907). Po 1918 se zabýval hlavně barokním sochařstvím | ||
+ | v českých zemích a pracoval na umělecké topografii Slezska. | ||
+ | B. si získal mimořádnou pověst jako autor několika výstav, jež jsou dodnes připomínány domácí a zahraniční literaturou, | ||
+ | např. výstavy rakouských zlatnických prací (1904), | ||
+ | drobných bronzů (1907) a barokní plastiky (1933). V muzeu, | ||
+ | které vedl, vytvořil jednu z nejvýznamnějších uměleckoprůmyslových | ||
+ | sbírek, jež svým významem přesáhla rámec | ||
+ | českých zemí. Byl znalcem umění, uměleckého řemesla | ||
+ | a soukromých uměleckých kolekcí především v bývalém Rakousko- | ||
+ | Uhersku, jimž věnoval dva svazky zamýšlené edice | ||
+ | ''Oesterreichische Privatsammlungen''. Od 1911 se stal poradcem | ||
+ | Františka Ferdinanda d’Este pro nákupy uměleckých | ||
+ | předmětů a v jeho službách podnikal četné cesty po Evropě. | ||
+ | Během nich opatřoval nové sbírkové předměty i pro opavské | ||
+ | muzeum. B. publikační činnost vycházela z uplatňování | ||
+ | tradičních znaleckých postupů, znalostí písemných pramenů | ||
+ | a ze studia v předních galeriích, muzeích a soukromých uměleckých | ||
+ | sbírkách v Evropě. Otiskl na čtyři stovky německy | ||
+ | psaných prací v podobě zpráv, jež jsou uloženy hlavně v odborných | ||
+ | časopisech, i samostatně vydávaných katalogů. Své | ||
+ | poznatky popularizoval také přednáškami a články v denním | ||
+ | tisku. B. redigoval ''Mitteilungen des Kaiser-Franz-Josef-Museums'' | ||
+ | ''für Kunst und Gewerbe in Troppau'' (vyšly pouze dva | ||
+ | ročníky 1898 a 1899), ''Anzeiger des schlesischen Landesmuseums'' | ||
+ | ''in Troppau'' (z prvního ročníku 1922 vyšlo jen dvojčíslo | ||
+ | 1–2) a časopis opavského městského muzea ''Zeitschrift'' | ||
+ | ''für Geschichte und Kultur-Geschichte Österreichisch-Schlesiens'' | ||
+ | (dvacet ročníků v období 1905–33). Dále spoluzaložil ''Belvedere'', | ||
+ | vídeňský časopis věnovaný sběratelství. | ||
+ | |||
+ | B. se angažoval také v památkové péči: od 1898 pracoval jako | ||
+ | konzervátor ústřední komise pro památkovou péči ve Vídni | ||
+ | a od 1911 zasedal jako člen její památkové rady. 1900 přijal | ||
+ | členství v Mezinárodním svazu muzeí a do 1918 byl uváděn | ||
+ | i jako člen Svazu rakouských muzeí, jemuž krátce předsedal. | ||
+ | Po 1918 byl zaznamenán jako konzervátor Státního | ||
+ | památkového úřadu v Brně pro Moravu a Slezsko, působil | ||
+ | jako předseda Svazu německých muzeí v Československu | ||
+ | a dopisující člen Společnosti pro podporu německé vědy, | ||
+ | umění a literatury v Čechách a Sdružení výtvarných umělců | ||
+ | slezských. V období 1915–43 docházel do salonu Marie | ||
+ | Scholzové-Stonawské, statkářky v Třebovicích (dnes Ostrava- | ||
+ | Poruba), německé spisovatelky a básnířky (pseud. Marie Stona). | ||
+ | B. záslužná práce byla několikrát veřejně oceněna. Stal | ||
+ | se rytířem řádu Františka Josefa (1908), obdržel záslužný kříž | ||
+ | hesenského Filipova řádu (1911) a byl jmenován čestným členem | ||
+ | Germanisches Nationalmuseum v Norimberku (1953). | ||
+ | B. život a odbornou činnost shrnula velká výstava s názvem | ||
+ | ''Život zasvěcený umění'', jež se konala v opavském Slezském | ||
+ | zemském muzeu od prosince 1997 do března 1998. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Slezsko 8, s. 22 (kde neúplný soupis časopisů, v nichž B. publikoval); výběr: | ||
+ | Beiträge zur Geschichte der Trierer Buchmalerei im frühen Mittelalter, | ||
+ | Trier 1895; Alt-Troppauer Goldschmiedekunst, 1905. Sonderabdruck aus | ||
+ | der Zeitschrift für Geschichte und Kultur-Geschichte Österreichisch-Schlesiens, | ||
+ | 1905, č. 1; Geschichte der k. k. Wiener Porzellanmanufaktur, Wien | ||
+ | 1907 (s J. Folnesicem); Das Kaiser-Franz-Josef-Museum für Kunst und | ||
+ | Gewerbe in Troppau (Schlesisches Landesmuseum) und seine Sammlungen | ||
+ | 1883–1908, 1908; Die Bronzen der Sammlung G. von Rho in Wien, Wien | ||
+ | 1908; Das Tafelsilber des Herzogs Albert von Sachsen-Teschen, 1910; Tätigkeitbericht | ||
+ | über die Jahre 1910–1912, 1913; E. W. B. (ed.), Urkunde über | ||
+ | die Verleihung des Fürstentums Troppau, in: Zeitschrift für Geschichte und | ||
+ | Kulturgeschichte Österreichisch-Schlesiens 9, 1914 (Festschrift anläßlich | ||
+ | der Dreijahrhundertfeier der am 4. Jänner 1614 erfolgten Verleihung des | ||
+ | Herzogtums Troppau an das Fürstenhaus Liechtenstein), 1914, s. 73n.; Die | ||
+ | deutschen Renaissanceplaketten der Sammlung Walcher-Wolthein, 1918; | ||
+ | Die Gobelins des Wiener kaiserlichen Hofes, 1922; Die Silberkammer eines | ||
+ | Reichsfürsten, 1923; Studien zur schlesischen Barockplastik, b. d.; Festschrift | ||
+ | des Landesmuseums Troppau, 1930. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' KSN 2, s. 93; H. Zopf, Berlin-Bibliographie, C 452; BL 1, s. 136n. (kde | ||
+ | neúplný soupis literatury); NEČVU, s. 85; Slezsko 8, s. 21n. (kde neúplný | ||
+ | soupis literatury); Sborník k šedesátinám E. W. B., Augsburg 1931 (ed. | ||
+ | K. Černohorský – W. Kudlich); E. Klimešová, Vznik a počáteční vývoj uměleckoprůmyslového | ||
+ | muzea v Opavě (1883–1918), in: Časopis Slezského | ||
+ | muzea, série B (vědy historické), 32, 1983, s. 1n.; B. Samek, Dějiny umění | ||
+ | na Moravě ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století, in: Kapitoly z českého | ||
+ | dějepisu umění 1, 1986, s. 223n.; E. Šefčík, Osobnosti opavských | ||
+ | muzeí do konce druhé světové války, in: Časopis Slezského muzea, série B, | ||
+ | 38, 1989, č. 2, s. 164n.; J. Vybíral, Nad korespondencí Leopolda Bauera | ||
+ | E. W. B., in: tamtéž 39, 1990, s. 135n.; P. Šopák, E. W. B., in: Vlastivědné | ||
+ | listy 23, 1997, č. 2, s. 21n.; M. Schenková – P. Šopák, E. W. B. Život | ||
+ | zasvěcený umění, in: Dějiny a současnost 20, 1998, č. 2, s. 44n.; P. Šopák, | ||
+ | E. W. B. a sochařství českého baroka, in: Barokní umění v severozápadních | ||
+ | Čechách. Sborník z kolokvia uskutečněného v Muzeu města Ústí nad Labem | ||
+ | 24.–25. 5. 2001, 2003, s. 115n. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Pozůstalost E. W. B. uložena v uměleckohistorickém oddělení Slezského | ||
+ | zemského muzea v Opavě. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/3623 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Hana Karkanová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1870]] | [[Kategorie:1870]] | ||
[[Kategorie:1957]] | [[Kategorie:1957]] | ||
+ | [[Kategorie:Norimberk]] |
Aktuální verze z 5. 10. 2019, 18:52
Edmund Wilhelm August BRAUN | |
Narození | 23.1.1870 |
---|---|
Úmrtí | 23.9.1957 |
Místo úmrtí | Norimberk (Německo) |
Povolání | 73- Uměnovědec nebo historik umění |
Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 142-143 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42161 |
BRAUN, Edmund Wilhelm August, * 23. 1. 1870 , † 23. 9. 1957 Norimberk (Německo), historik umění, památkář, pedagog, redaktor
Studoval gymnázium ve Freiburgu, pak dějiny umění a kultury i klasickou archeologii na univerzitách ve Freiburgu, Lipsku a v Heidelbergu, kde studia zakončil a byl 1. 5. 1894 promován titulem doktor filozofie (PhDr.). 1894–97 pracoval jako asistent ve významné muzejní instituci Germanisches Nationalmuseum v Norimberku. Odtud odešel do Opavy a přijal tam 24. 5. 1897 místo kustoda a záhy ředitele uměleckoprůmyslového a později zemského muzea, a to 1897–1935, 1939–40 a 1943–45. Mezitím také 1930–33 učil externě dějiny umění na německé univerzitě v Praze. Od počátku dvacátého století inicioval dostavbu opavského uměleckoprůmyslového muzea, promýšlel a dal mu široký program činnosti a podílel se aktivně na jeho převedení do působnosti zemské správy. Po 1918 nové státní uspořádání respektoval, navázal intenzivní styky s českým uměleckým a kulturním prostředím a podporoval soudobé slezské umění. Po 1938 se dal ovlivnit nacistickou kulturní teorií a za protektorátu plnil úkoly komisaře či zmocněnce pro oblast muzejnictví. 1945 odešel do Německa, kde působil 1946–57 při inventarizaci druhou světovou válkou poškozené sbírky keramiky v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku a 1947–51 jako uznávaný badatel a vysokoškolský učitel na univerzitě v Erlangen.
V Opavě rozvinul bohatou vědeckou, výstavní, akviziční, publikační a přednáškovou činnost. V oboru muzejnictví věnoval pozornost několika uměleckoprůmyslovým oborům. Nejprve obrátil zřetel zejména k drobné bronzové plastice, keramice a ke zlatnictví. Za vrchol této práce je považována autorská spoluúčast na velké monografii dějin vídeňské porcelánky (Geschichte der k. k. Wiener Porzellanmanufaktur, 1907). Po 1918 se zabýval hlavně barokním sochařstvím v českých zemích a pracoval na umělecké topografii Slezska. B. si získal mimořádnou pověst jako autor několika výstav, jež jsou dodnes připomínány domácí a zahraniční literaturou, např. výstavy rakouských zlatnických prací (1904), drobných bronzů (1907) a barokní plastiky (1933). V muzeu, které vedl, vytvořil jednu z nejvýznamnějších uměleckoprůmyslových sbírek, jež svým významem přesáhla rámec českých zemí. Byl znalcem umění, uměleckého řemesla a soukromých uměleckých kolekcí především v bývalém Rakousko- Uhersku, jimž věnoval dva svazky zamýšlené edice Oesterreichische Privatsammlungen. Od 1911 se stal poradcem Františka Ferdinanda d’Este pro nákupy uměleckých předmětů a v jeho službách podnikal četné cesty po Evropě. Během nich opatřoval nové sbírkové předměty i pro opavské muzeum. B. publikační činnost vycházela z uplatňování tradičních znaleckých postupů, znalostí písemných pramenů a ze studia v předních galeriích, muzeích a soukromých uměleckých sbírkách v Evropě. Otiskl na čtyři stovky německy psaných prací v podobě zpráv, jež jsou uloženy hlavně v odborných časopisech, i samostatně vydávaných katalogů. Své poznatky popularizoval také přednáškami a články v denním tisku. B. redigoval Mitteilungen des Kaiser-Franz-Josef-Museums für Kunst und Gewerbe in Troppau (vyšly pouze dva ročníky 1898 a 1899), Anzeiger des schlesischen Landesmuseums in Troppau (z prvního ročníku 1922 vyšlo jen dvojčíslo 1–2) a časopis opavského městského muzea Zeitschrift für Geschichte und Kultur-Geschichte Österreichisch-Schlesiens (dvacet ročníků v období 1905–33). Dále spoluzaložil Belvedere, vídeňský časopis věnovaný sběratelství.
B. se angažoval také v památkové péči: od 1898 pracoval jako konzervátor ústřední komise pro památkovou péči ve Vídni a od 1911 zasedal jako člen její památkové rady. 1900 přijal členství v Mezinárodním svazu muzeí a do 1918 byl uváděn i jako člen Svazu rakouských muzeí, jemuž krátce předsedal. Po 1918 byl zaznamenán jako konzervátor Státního památkového úřadu v Brně pro Moravu a Slezsko, působil jako předseda Svazu německých muzeí v Československu a dopisující člen Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách a Sdružení výtvarných umělců slezských. V období 1915–43 docházel do salonu Marie Scholzové-Stonawské, statkářky v Třebovicích (dnes Ostrava- Poruba), německé spisovatelky a básnířky (pseud. Marie Stona). B. záslužná práce byla několikrát veřejně oceněna. Stal se rytířem řádu Františka Josefa (1908), obdržel záslužný kříž hesenského Filipova řádu (1911) a byl jmenován čestným členem Germanisches Nationalmuseum v Norimberku (1953). B. život a odbornou činnost shrnula velká výstava s názvem Život zasvěcený umění, jež se konala v opavském Slezském zemském muzeu od prosince 1997 do března 1998.
D: Slezsko 8, s. 22 (kde neúplný soupis časopisů, v nichž B. publikoval); výběr: Beiträge zur Geschichte der Trierer Buchmalerei im frühen Mittelalter, Trier 1895; Alt-Troppauer Goldschmiedekunst, 1905. Sonderabdruck aus der Zeitschrift für Geschichte und Kultur-Geschichte Österreichisch-Schlesiens, 1905, č. 1; Geschichte der k. k. Wiener Porzellanmanufaktur, Wien 1907 (s J. Folnesicem); Das Kaiser-Franz-Josef-Museum für Kunst und Gewerbe in Troppau (Schlesisches Landesmuseum) und seine Sammlungen 1883–1908, 1908; Die Bronzen der Sammlung G. von Rho in Wien, Wien 1908; Das Tafelsilber des Herzogs Albert von Sachsen-Teschen, 1910; Tätigkeitbericht über die Jahre 1910–1912, 1913; E. W. B. (ed.), Urkunde über die Verleihung des Fürstentums Troppau, in: Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Österreichisch-Schlesiens 9, 1914 (Festschrift anläßlich der Dreijahrhundertfeier der am 4. Jänner 1614 erfolgten Verleihung des Herzogtums Troppau an das Fürstenhaus Liechtenstein), 1914, s. 73n.; Die deutschen Renaissanceplaketten der Sammlung Walcher-Wolthein, 1918; Die Gobelins des Wiener kaiserlichen Hofes, 1922; Die Silberkammer eines Reichsfürsten, 1923; Studien zur schlesischen Barockplastik, b. d.; Festschrift des Landesmuseums Troppau, 1930.
L: KSN 2, s. 93; H. Zopf, Berlin-Bibliographie, C 452; BL 1, s. 136n. (kde neúplný soupis literatury); NEČVU, s. 85; Slezsko 8, s. 21n. (kde neúplný soupis literatury); Sborník k šedesátinám E. W. B., Augsburg 1931 (ed. K. Černohorský – W. Kudlich); E. Klimešová, Vznik a počáteční vývoj uměleckoprůmyslového muzea v Opavě (1883–1918), in: Časopis Slezského muzea, série B (vědy historické), 32, 1983, s. 1n.; B. Samek, Dějiny umění na Moravě ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století, in: Kapitoly z českého dějepisu umění 1, 1986, s. 223n.; E. Šefčík, Osobnosti opavských muzeí do konce druhé světové války, in: Časopis Slezského muzea, série B, 38, 1989, č. 2, s. 164n.; J. Vybíral, Nad korespondencí Leopolda Bauera E. W. B., in: tamtéž 39, 1990, s. 135n.; P. Šopák, E. W. B., in: Vlastivědné listy 23, 1997, č. 2, s. 21n.; M. Schenková – P. Šopák, E. W. B. Život zasvěcený umění, in: Dějiny a současnost 20, 1998, č. 2, s. 44n.; P. Šopák, E. W. B. a sochařství českého baroka, in: Barokní umění v severozápadních Čechách. Sborník z kolokvia uskutečněného v Muzeu města Ústí nad Labem 24.–25. 5. 2001, 2003, s. 115n.
P: Pozůstalost E. W. B. uložena v uměleckohistorickém oddělení Slezského zemského muzea v Opavě.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Hana Karkanová