Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BROŽOVÁ-MALÁ Julie 2.6.1883-16.2.1971

{{Infobox - osoba
| jméno = Julie BROŽOVÁ-MALÁ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 2.6.1883
| místo narození = Kladno
| datum úmrtí = 16.2.1971
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
64- Překladatel

| jiná jména = 
}}

'''BROŽOVÁ-MALÁ, Julie,''' ''* 2. 6. 1883 Kladno, † 16. 2. 1971 Praha, spisovatelka, překladatelka''

Pocházela z dělnických poměrů. V rodišti absolvovala čtyři
ročníky měšťanské školy a roční obchodní kurs. Dále se vzdělávala
soukromě při zaměstnání, mimo jiné na Kheilově obchodní
škole. 1903 nastoupila do administrativy tiskárny
Arnošta Haase šlechtice z Vraného, 1911 se provdala za Františka Malého (1884–1938), původně fotografa, později kameramana
a producenta českého němého filmu, a nadále
zůstala ve svobodném povolání. Debutovala pod patronátem
Věnceslavy Srbové-Lužické v časopise ''Lada'' 1898 a přispívala
poté drobnými prózami do ''Besed Času'', ''Nivy'', ''Zvonu'', ''Topičova''
''sborníku'', v meziválečném období např. do ''Tribuny'', po 1945
do novin ''Lidová demokracie'', nejsoustavněji do ''Českého'' (''Svobodného'')
''slova''. Politicky byla organizována v národně socialistické
straně. V románcích pro dívčí mládež (''Černé město'',
1937, ''Bojujeme o štěstí'', 1940, ''Život je krásný'', 1944, ''Poznamenané''
''jaro'', 1948) nevybočila z dobové konvence, za což
byla po únorových událostech 1948 veřejně kritizována jako
autorka tzv. buržoazního braku. Naproti tomu v próze pro
děti a mládež u ní postupně krystalizovalo okouzlení ruským
pohádkovým bohatstvím a s úsilím o mravní výchovu dětských
čtenářů se vyhraňovala její ojedinělá inspirace lidovým
vypravěčstvím evropského východu (''O bílých pávech princezny''
''Joly'', 1922, ''O překrásné Alenušce a moudrém pasáčkovi'',
1923, ''Ptačím pírkem'', 1930, ''Pohádky z Údolí královny snů'',
1942, ''Duhový kruh'', 1944, ''O neústupné hoře, o řece Divoké''
''a ptáku Velikánu'', 1952, ''Marcipánek'', 1970). Dětem určila
i některé divadelní hry, ovlivněné poetikou Franka Weniga
a Josefa Skupy (''O princezně Kýchavce'', ''Kašpárek a kocour Felix''
''lékaři''). V prózách pro dospělé rozvíjela tradičním popisným
způsobem sociální témata (''Země nepojezdná'', 1946). Vrcholu
dosáhla románovým životopisem smetanovského barytonisty
Josefa Lva ''Hořké víno'' (1946). Dílo, v přepracované podobě
s titulem ''Cesta za slávou'' (1955), získalo na umělecké,
vypravěčské a poznávací hodnotě. Prostředí 60. let 19. století
v něm bylo zobrazeno barvitě a věrohodně na základě studia
původních pramenů.

Jako překladatelka se B. uvedla zejména populárním souborem
ruských pohádek v převyprávění Iriny Karnauchovy
''Krása nesmírná'' (poprvé 1952, mnohokrát reeditováno). Psala
také pod jménem Julie Malá.

'''L:''' J. B.-M., Trochu vzpomínek a kus mé práce, in: Úhor 27, 1939, s. 163n.;
O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 114; J. Kunc, Slovník
českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 55; nekrolog in: Lidová
demokracie 20. 2. 1971, s. 4; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské
literatuře, 1973, s. 431; LČL 1, s. 307 (kde další bibliogafie).

'''P:''' LA PNP Praha; J. Češková, J. B.-M., 2000, edice inv. č. 1057; osobní
archiv autora hesla.

Martin Kučera

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:1883]]
[[Kategorie:Kladno]]
[[Kategorie:1971]]
[[Kategorie:Praha]]