Biografický slovník
BROŽOVÁ-MALÁ Julie 2.6.1883-16.2.1971: Porovnání verzí
(BROŽOVÁ-Malá_Julie_2.6.1883-16.2.1971) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Julie BROŽOVÁ- | + | | jméno = Julie BROŽOVÁ-MALÁ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.6.1883 | | datum narození = 2.6.1883 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Kladno |
| datum úmrtí = 16.2.1971 | | datum úmrtí = 16.2.1971 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
64- Překladatel | 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BROŽOVÁ-MALÁ, Julie,''' ''* 2. 6. 1883 Kladno, † 16. 2. 1971 Praha, spisovatelka, překladatelka'' | ||
| + | |||
| + | Pocházela z dělnických poměrů. V rodišti absolvovala čtyři | ||
| + | ročníky měšťanské školy a roční obchodní kurs. Dále se vzdělávala | ||
| + | soukromě při zaměstnání, mimo jiné na Kheilově obchodní | ||
| + | škole. 1903 nastoupila do administrativy tiskárny | ||
| + | Arnošta Haase šlechtice z Vraného, 1911 se provdala za Františka Malého (1884–1938), původně fotografa, později kameramana | ||
| + | a producenta českého němého filmu, a nadále | ||
| + | zůstala ve svobodném povolání. Debutovala pod patronátem | ||
| + | Věnceslavy Srbové-Lužické v časopise ''Lada'' 1898 a přispívala | ||
| + | poté drobnými prózami do ''Besed Času'', ''Nivy'', ''Zvonu'', ''Topičova'' | ||
| + | ''sborníku'', v meziválečném období např. do ''Tribuny'', po 1945 | ||
| + | do novin ''Lidová demokracie'', nejsoustavněji do ''Českého'' (''Svobodného'') | ||
| + | ''slova''. Politicky byla organizována v národně socialistické | ||
| + | straně. V románcích pro dívčí mládež (''Černé město'', | ||
| + | 1937, ''Bojujeme o štěstí'', 1940, ''Život je krásný'', 1944, ''Poznamenané'' | ||
| + | ''jaro'', 1948) nevybočila z dobové konvence, za což | ||
| + | byla po únorových událostech 1948 veřejně kritizována jako | ||
| + | autorka tzv. buržoazního braku. Naproti tomu v próze pro | ||
| + | děti a mládež u ní postupně krystalizovalo okouzlení ruským | ||
| + | pohádkovým bohatstvím a s úsilím o mravní výchovu dětských | ||
| + | čtenářů se vyhraňovala její ojedinělá inspirace lidovým | ||
| + | vypravěčstvím evropského východu (''O bílých pávech princezny'' | ||
| + | ''Joly'', 1922, ''O překrásné Alenušce a moudrém pasáčkovi'', | ||
| + | 1923, ''Ptačím pírkem'', 1930, ''Pohádky z Údolí královny snů'', | ||
| + | 1942, ''Duhový kruh'', 1944, ''O neústupné hoře, o řece Divoké'' | ||
| + | ''a ptáku Velikánu'', 1952, ''Marcipánek'', 1970). Dětem určila | ||
| + | i některé divadelní hry, ovlivněné poetikou Franka Weniga | ||
| + | a Josefa Skupy (''O princezně Kýchavce'', ''Kašpárek a kocour Felix'' | ||
| + | ''lékaři''). V prózách pro dospělé rozvíjela tradičním popisným | ||
| + | způsobem sociální témata (''Země nepojezdná'', 1946). Vrcholu | ||
| + | dosáhla románovým životopisem smetanovského barytonisty | ||
| + | Josefa Lva ''Hořké víno'' (1946). Dílo, v přepracované podobě | ||
| + | s titulem ''Cesta za slávou'' (1955), získalo na umělecké, | ||
| + | vypravěčské a poznávací hodnotě. Prostředí 60. let 19. století | ||
| + | v něm bylo zobrazeno barvitě a věrohodně na základě studia | ||
| + | původních pramenů. | ||
| + | |||
| + | Jako překladatelka se B. uvedla zejména populárním souborem | ||
| + | ruských pohádek v převyprávění Iriny Karnauchovy | ||
| + | ''Krása nesmírná'' (poprvé 1952, mnohokrát reeditováno). Psala | ||
| + | také pod jménem Julie Malá. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. B.-M., Trochu vzpomínek a kus mé práce, in: Úhor 27, 1939, s. 163n.; | ||
| + | O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 114; J. Kunc, Slovník | ||
| + | českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 55; nekrolog in: Lidová | ||
| + | demokracie 20. 2. 1971, s. 4; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské | ||
| + | literatuře, 1973, s. 431; LČL 1, s. 307 (kde další bibliogafie). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP Praha; J. Češková, J. B.-M., 2000, edice inv. č. 1057; osobní | ||
| + | archiv autora hesla. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1883]] | [[Kategorie:1883]] | ||
| + | [[Kategorie:Kladno]] | ||
[[Kategorie:1971]] | [[Kategorie:1971]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 29. 12. 2016, 20:17
| Julie BROŽOVÁ-MALÁ | |
 | |
| Narození | 2.6.1883 |
|---|---|
| Místo narození | Kladno |
| Úmrtí | 16.2.1971 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42123 |
BROŽOVÁ-MALÁ, Julie, * 2. 6. 1883 Kladno, † 16. 2. 1971 Praha, spisovatelka, překladatelka
Pocházela z dělnických poměrů. V rodišti absolvovala čtyři ročníky měšťanské školy a roční obchodní kurs. Dále se vzdělávala soukromě při zaměstnání, mimo jiné na Kheilově obchodní škole. 1903 nastoupila do administrativy tiskárny Arnošta Haase šlechtice z Vraného, 1911 se provdala za Františka Malého (1884–1938), původně fotografa, později kameramana a producenta českého němého filmu, a nadále zůstala ve svobodném povolání. Debutovala pod patronátem Věnceslavy Srbové-Lužické v časopise Lada 1898 a přispívala poté drobnými prózami do Besed Času, Nivy, Zvonu, Topičova sborníku, v meziválečném období např. do Tribuny, po 1945 do novin Lidová demokracie, nejsoustavněji do Českého (Svobodného) slova. Politicky byla organizována v národně socialistické straně. V románcích pro dívčí mládež (Černé město, 1937, Bojujeme o štěstí, 1940, Život je krásný, 1944, Poznamenané jaro, 1948) nevybočila z dobové konvence, za což byla po únorových událostech 1948 veřejně kritizována jako autorka tzv. buržoazního braku. Naproti tomu v próze pro děti a mládež u ní postupně krystalizovalo okouzlení ruským pohádkovým bohatstvím a s úsilím o mravní výchovu dětských čtenářů se vyhraňovala její ojedinělá inspirace lidovým vypravěčstvím evropského východu (O bílých pávech princezny Joly, 1922, O překrásné Alenušce a moudrém pasáčkovi, 1923, Ptačím pírkem, 1930, Pohádky z Údolí královny snů, 1942, Duhový kruh, 1944, O neústupné hoře, o řece Divoké a ptáku Velikánu, 1952, Marcipánek, 1970). Dětem určila i některé divadelní hry, ovlivněné poetikou Franka Weniga a Josefa Skupy (O princezně Kýchavce, Kašpárek a kocour Felix lékaři). V prózách pro dospělé rozvíjela tradičním popisným způsobem sociální témata (Země nepojezdná, 1946). Vrcholu dosáhla románovým životopisem smetanovského barytonisty Josefa Lva Hořké víno (1946). Dílo, v přepracované podobě s titulem Cesta za slávou (1955), získalo na umělecké, vypravěčské a poznávací hodnotě. Prostředí 60. let 19. století v něm bylo zobrazeno barvitě a věrohodně na základě studia původních pramenů.
Jako překladatelka se B. uvedla zejména populárním souborem ruských pohádek v převyprávění Iriny Karnauchovy Krása nesmírná (poprvé 1952, mnohokrát reeditováno). Psala také pod jménem Julie Malá.
L: J. B.-M., Trochu vzpomínek a kus mé práce, in: Úhor 27, 1939, s. 163n.; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 114; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 55; nekrolog in: Lidová demokracie 20. 2. 1971, s. 4; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 431; LČL 1, s. 307 (kde další bibliogafie).
P: LA PNP Praha; J. Češková, J. B.-M., 2000, edice inv. č. 1057; osobní archiv autora hesla.
Martin Kučera
