Biografický slovník
BUBELOVÁ Lila 12.2.1886-13.9.1974: Porovnání verzí
(BUBELOVÁ_Lila_12.2.1886-13.9.1974) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.2.1886 | | datum narození = 12.2.1886 | ||
| − | | místo narození = Krempno | + | | místo narození = Krempno (Polsko) |
| datum úmrtí = 13.9.1974 | | datum úmrtí = 13.9.1974 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BUBELOVÁ, Lila,''' ''* 12. 2. 1886 Krempno (Polsko), † 13. 9. 1974 Praha, spisovatelka, dramatička, úřednice'' | ||
| + | |||
| + | Narodila se v rodině haličského správce malé putovní pily | ||
| + | firmy Bratři Bubelové ve Vsetíně. Byla nejstarší z osmi dětí. | ||
| + | Dětství prožila v Kroměříži, kam se v jejím pátém roce rodiče | ||
| + | přestěhovali a kde si otec zřídil obchod dřívím. Po jeho | ||
| + | brzké smrti se matka s dětmi musela vrátit do Prahy (1900), | ||
| + | odkud pocházela. Rodina tam pak žila z dobročinnosti příbuzných. | ||
| + | B. se chtěla stát učitelkou, ale mohla navštěvovat | ||
| + | pouze dva ročníky obchodní školy Výrobního spolku českého | ||
| + | a Výrobního spolku německého (1900–02). Od 1902 | ||
| + | pracovala ve směnárně na Václavském náměstí, 1903–04 | ||
| + | v advokátních kancelářích L. Klumpara a F. Tondra jako | ||
| + | úřednice, 1905–08 byla stenografkou v Obchodní komoře | ||
| + | pražské. 1907 se provdala, přijala jméno Nováková, po devíti | ||
| + | letech nespokojeného manželství se rozvedla, vrátila | ||
| + | se k matce a k rodině poznamenané následky první světové | ||
| + | války. 1919–46 pracovala jako úřednice v umělecké správě | ||
| + | Městských divadel pražských. Rok před penzí se 1945 provdala | ||
| + | za ministerského radu na ministerstvu informací Jana | ||
| + | Hejmana, ovdověla 1957. | ||
| + | |||
| + | První literární pokusy – verše – otiskovala od 1904 v ''Besedách'' | ||
| + | ''Času''. Debutovala 1910 sbírkou básní ''Cestou'' pod jménem | ||
| + | Lila B. Nováková. O přírodní lyriku se pokoušela celé | ||
| + | první tvůrčí období, po dalších čtyřech sbírkách přešla k próze. | ||
| + | Od dvacátých let publikovala drobné psychologizující povídky. | ||
| + | Posléze zakotvila u dramatického žánru. 1924 uvedl | ||
| + | v ND Jaroslav Kvapil, který ji v jejích literárních začátcích | ||
| + | podporoval, dvě aktovky ''Fínka doktorova'' a ''My a oni''. Scéna | ||
| + | Vinohradského divadla hrála ještě její další čtyři hry (''Pohár'', | ||
| + | ''Služka'', ''Případ Terezy Málkové'', ''Slečna Pusta'', 1942). B. psala | ||
| + | konverzační kusy z městského společenského prostředí, | ||
| + | na jeviště zejména Vinohradského divadla přiváděla ženské | ||
| + | hrdinky středních let, citově zraněné, osamělé a obětavé, prožívající | ||
| + | dny v usmíření s osudem. Ve svých dramatech řešila | ||
| + | i problémy citového dospívání. Emocionální otřesy a pubertální | ||
| + | bouře děvčete vykreslila v poslední ze svých her ''Schody'' | ||
| + | ''do nebe'' (1944). Věnovala se rovněž tvorbě pro děti. Pro scénické | ||
| + | účely Komorního a Vinohradského divadla v Praze pořizovala | ||
| + | ve 30. letech pod mnohými pseudonymy (V. Režný, | ||
| + | M. Novák, P. Suchý, M. Nováková, A. Hejduk aj.) překlady | ||
| + | cizích her z němčiny a francouzštiny: P. Armont, M. Gerbidon, | ||
| + | ''Dobrodružství paní Ireny'' (1930, s J. Borem), K. Götz, | ||
| + | ''Hokus pokus'' (1930), F. Schwiefert, ''Markétka proti třem'' | ||
| + | (1931), M. Feldman, ''Zajíc'' (1933). Přes němčinu přeložila | ||
| + | módní, velmi úspěšné maďarské drama L. Fodora ''Žena, která'' | ||
| + | ''lže'' (1935) i slavná díla G. Hauptmanna ''Růžena Berndová'' | ||
| + | (1938) a ''Bobří kožich'' (1940). Na paměť J. S. Machara uspořádala | ||
| + | a vydala práci ''Básník volného myslitele. Volná myšlenka'' | ||
| + | ''svým přátelům v předvečer Macharova padesátiletí'' (1914). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 1/2, s. 772; ISN 3, s. 189; KSN 2, s. 169; J. Vopravil, Slovník | ||
| + | pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 622 (pod Ludmila Hejmanová); | ||
| + | LČL 1, s. 322. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1886]] | [[Kategorie:1886]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Krempno]] |
[[Kategorie:1974]] | [[Kategorie:1974]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 23. 1. 2017, 16:31
| Lila BUBELOVÁ | |
 | |
| Narození | 12.2.1886 |
|---|---|
| Místo narození | Krempno (Polsko) |
| Úmrtí | 13.9.1974 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43065 |
BUBELOVÁ, Lila, * 12. 2. 1886 Krempno (Polsko), † 13. 9. 1974 Praha, spisovatelka, dramatička, úřednice
Narodila se v rodině haličského správce malé putovní pily firmy Bratři Bubelové ve Vsetíně. Byla nejstarší z osmi dětí. Dětství prožila v Kroměříži, kam se v jejím pátém roce rodiče přestěhovali a kde si otec zřídil obchod dřívím. Po jeho brzké smrti se matka s dětmi musela vrátit do Prahy (1900), odkud pocházela. Rodina tam pak žila z dobročinnosti příbuzných. B. se chtěla stát učitelkou, ale mohla navštěvovat pouze dva ročníky obchodní školy Výrobního spolku českého a Výrobního spolku německého (1900–02). Od 1902 pracovala ve směnárně na Václavském náměstí, 1903–04 v advokátních kancelářích L. Klumpara a F. Tondra jako úřednice, 1905–08 byla stenografkou v Obchodní komoře pražské. 1907 se provdala, přijala jméno Nováková, po devíti letech nespokojeného manželství se rozvedla, vrátila se k matce a k rodině poznamenané následky první světové války. 1919–46 pracovala jako úřednice v umělecké správě Městských divadel pražských. Rok před penzí se 1945 provdala za ministerského radu na ministerstvu informací Jana Hejmana, ovdověla 1957.
První literární pokusy – verše – otiskovala od 1904 v Besedách Času. Debutovala 1910 sbírkou básní Cestou pod jménem Lila B. Nováková. O přírodní lyriku se pokoušela celé první tvůrčí období, po dalších čtyřech sbírkách přešla k próze. Od dvacátých let publikovala drobné psychologizující povídky. Posléze zakotvila u dramatického žánru. 1924 uvedl v ND Jaroslav Kvapil, který ji v jejích literárních začátcích podporoval, dvě aktovky Fínka doktorova a My a oni. Scéna Vinohradského divadla hrála ještě její další čtyři hry (Pohár, Služka, Případ Terezy Málkové, Slečna Pusta, 1942). B. psala konverzační kusy z městského společenského prostředí, na jeviště zejména Vinohradského divadla přiváděla ženské hrdinky středních let, citově zraněné, osamělé a obětavé, prožívající dny v usmíření s osudem. Ve svých dramatech řešila i problémy citového dospívání. Emocionální otřesy a pubertální bouře děvčete vykreslila v poslední ze svých her Schody do nebe (1944). Věnovala se rovněž tvorbě pro děti. Pro scénické účely Komorního a Vinohradského divadla v Praze pořizovala ve 30. letech pod mnohými pseudonymy (V. Režný, M. Novák, P. Suchý, M. Nováková, A. Hejduk aj.) překlady cizích her z němčiny a francouzštiny: P. Armont, M. Gerbidon, Dobrodružství paní Ireny (1930, s J. Borem), K. Götz, Hokus pokus (1930), F. Schwiefert, Markétka proti třem (1931), M. Feldman, Zajíc (1933). Přes němčinu přeložila módní, velmi úspěšné maďarské drama L. Fodora Žena, která lže (1935) i slavná díla G. Hauptmanna Růžena Berndová (1938) a Bobří kožich (1940). Na paměť J. S. Machara uspořádala a vydala práci Básník volného myslitele. Volná myšlenka svým přátelům v předvečer Macharova padesátiletí (1914).
L: OSND 1/2, s. 772; ISN 3, s. 189; KSN 2, s. 169; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 622 (pod Ludmila Hejmanová); LČL 1, s. 322.
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová
