Biografický slovník
BUDIL Kamil 25.11.1860-28.10.1907: Porovnání verzí
(BUDIL_Kamil_1850-28.10.1907) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Kamil BUDIL | | jméno = Kamil BUDIL | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 25.11.1860 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 28.10.1907 | | datum úmrtí = 28.10.1907 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BUDIL, Kamil,''' ''* 25. 11. 1860 Praha, † 28. 10. 1907 Praha, strojírenský odborník, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Absolvoval karlínskou reálku a 1880 začal studovat strojní | ||
| + | obor na české technice v Praze, který ukončil s výborným | ||
| + | prospěchem. 1885–87 byl asistentem mechaniky a teoretické | ||
| + | nauky o strojích u prof. Augusta Salaby, na jehož popud | ||
| + | pak nastoupil do firmy Märky, Bromovský a Schulz v Hradci | ||
| + | Králové, která se specializovala především na stavbu parních | ||
| + | strojů. B. se postupně vypracoval ze samostatného konstruktéra | ||
| + | přes vrchního inženýra až na ředitele závodu. Konstrukce | ||
| + | parních strojů se v té době úspěšně rozvíjela i v pražských | ||
| + | strojírnách díky úzkým kontaktům vysoké školy s praxí. V literatuře | ||
| + | se dokonce mluví o tzv. pražské škole parostrojní | ||
| + | techniky. Od osmdesátých let se začaly vyrábět parní stroje | ||
| + | s ventilovými rozvody, o vysokém počtu otáček za minutu | ||
| + | a o velkých výkonech. Kolem 1895 to pak byly parní stroje | ||
| + | na přehřátou páru o vyšším tlaku. S českou technikou udržoval | ||
| + | kontakty i B., přestože v době, kdy pracoval v Hradci, | ||
| + | publikoval pouze německy v berlínském časopise německých | ||
| + | inženýrů. V lednu 1900 byl schválen návrh na zřízení druhé | ||
| + | stolice stavby strojů na české technice a B. tam bylo nabídnuto | ||
| + | místo profesora. 1901 se stal řádným profesorem stavby strojů; přednášel první díl stavby strojů pro třetí ročník, | ||
| + | rozšířený na sedm hodin přednášek v zimním semestru a pět | ||
| + | hodin v letním semestru. Rozhojnil jejich obsah a vedle strojových | ||
| + | částí spojovacích a transmisních zařadil také zdvihadla | ||
| + | obyčejná i s elektrickým pohonem, vodní motory, centrifugální | ||
| + | pumpy, ventilátory a plynové motory. Od 1901/02 | ||
| + | se tak vyučovala konstrukce a teorie pístových strojů, pístové | ||
| + | pumpy s rourovody a uzavíracími přístroji, hnací parní stroje | ||
| + | jednoválcové, rozvody s rovinnými a cylindrickými šoupátky, | ||
| + | rozvody ventilové, kondenzace, regulování chodu, hnací | ||
| + | parní stroje dvou- a tříválcové, indikace parních strojů, | ||
| + | spotřeba páry, soustavy, výstroj a rozměry kotlů, parní stroje | ||
| + | těžné, parní pumpy, parní stroje vodárenské, parní stroje | ||
| + | vodotěsné, dmychadla a kompresory. B. současně rozmnožil | ||
| + | sbírku modelů strojů pro výuku, kterou již od 1874 budoval | ||
| + | prof. Salaba. Kladl důraz na to, aby se teoreticky odvozené | ||
| + | výsledky prakticky nebo pokusně verifikovaly. 1902/03 | ||
| + | a 1904/05 byl zvolen děkanem odboru strojního inženýrství | ||
| + | a stal se členem komise pro zkoušení uchazečů o autorizaci | ||
| + | úředně oprávněných strojních inženýrů při místodržitelství. | ||
| + | Nadějná vysokoškolská kariéra však skončila B. předčasným | ||
| + | úmrtím. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Wasserwerk Breitensee in Bild und Wort, Wien, b. d. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 28, s. 142; Program c. k. České vysoké školy technické v Praze | ||
| + | na studijní rok 1883/84, 1883, s. 56; totéž, 1886/87, 1886, s. 56; Studijní | ||
| + | program c. k. České vysoké školy technické 1906/07, s. 72; ČVUT 1/2, | ||
| + | s. 277, 292, 319, 347 a 399. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv ČVUT Praha, fond ČVŠT 1869–1920, katalogy studentů. | ||
| + | |||
| + | Jiřina Masnerová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
| − | + | [[Kategorie:1860]] | |
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Praha]] |
[[Kategorie:1907]] | [[Kategorie:1907]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 25. 1. 2017, 20:08
| Kamil BUDIL | |
 | |
| Narození | 25.11.1860 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 28.10.1907 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=52234 |
BUDIL, Kamil, * 25. 11. 1860 Praha, † 28. 10. 1907 Praha, strojírenský odborník, pedagog
Absolvoval karlínskou reálku a 1880 začal studovat strojní obor na české technice v Praze, který ukončil s výborným prospěchem. 1885–87 byl asistentem mechaniky a teoretické nauky o strojích u prof. Augusta Salaby, na jehož popud pak nastoupil do firmy Märky, Bromovský a Schulz v Hradci Králové, která se specializovala především na stavbu parních strojů. B. se postupně vypracoval ze samostatného konstruktéra přes vrchního inženýra až na ředitele závodu. Konstrukce parních strojů se v té době úspěšně rozvíjela i v pražských strojírnách díky úzkým kontaktům vysoké školy s praxí. V literatuře se dokonce mluví o tzv. pražské škole parostrojní techniky. Od osmdesátých let se začaly vyrábět parní stroje s ventilovými rozvody, o vysokém počtu otáček za minutu a o velkých výkonech. Kolem 1895 to pak byly parní stroje na přehřátou páru o vyšším tlaku. S českou technikou udržoval kontakty i B., přestože v době, kdy pracoval v Hradci, publikoval pouze německy v berlínském časopise německých inženýrů. V lednu 1900 byl schválen návrh na zřízení druhé stolice stavby strojů na české technice a B. tam bylo nabídnuto místo profesora. 1901 se stal řádným profesorem stavby strojů; přednášel první díl stavby strojů pro třetí ročník, rozšířený na sedm hodin přednášek v zimním semestru a pět hodin v letním semestru. Rozhojnil jejich obsah a vedle strojových částí spojovacích a transmisních zařadil také zdvihadla obyčejná i s elektrickým pohonem, vodní motory, centrifugální pumpy, ventilátory a plynové motory. Od 1901/02 se tak vyučovala konstrukce a teorie pístových strojů, pístové pumpy s rourovody a uzavíracími přístroji, hnací parní stroje jednoválcové, rozvody s rovinnými a cylindrickými šoupátky, rozvody ventilové, kondenzace, regulování chodu, hnací parní stroje dvou- a tříválcové, indikace parních strojů, spotřeba páry, soustavy, výstroj a rozměry kotlů, parní stroje těžné, parní pumpy, parní stroje vodárenské, parní stroje vodotěsné, dmychadla a kompresory. B. současně rozmnožil sbírku modelů strojů pro výuku, kterou již od 1874 budoval prof. Salaba. Kladl důraz na to, aby se teoreticky odvozené výsledky prakticky nebo pokusně verifikovaly. 1902/03 a 1904/05 byl zvolen děkanem odboru strojního inženýrství a stal se členem komise pro zkoušení uchazečů o autorizaci úředně oprávněných strojních inženýrů při místodržitelství. Nadějná vysokoškolská kariéra však skončila B. předčasným úmrtím.
D: Wasserwerk Breitensee in Bild und Wort, Wien, b. d.
L: OSN 28, s. 142; Program c. k. České vysoké školy technické v Praze na studijní rok 1883/84, 1883, s. 56; totéž, 1886/87, 1886, s. 56; Studijní program c. k. České vysoké školy technické 1906/07, s. 72; ČVUT 1/2, s. 277, 292, 319, 347 a 399.
P: Archiv ČVUT Praha, fond ČVŠT 1869–1920, katalogy studentů.
Jiřina Masnerová
