CAMPION Edmund 25.1.1540-1.12.1581: Porovnání verzí

Z Personal
(CAMPION_Edmund_25.1.1540-1.12.1581)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 25.1.1540
 
| datum narození = 25.1.1540
| místo narození =  
+
| místo narození = Londýn (Velká Británie)
 
| datum úmrtí = 1.12.1581
 
| datum úmrtí = 1.12.1581
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Londýn (Velká Británie)
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Edmund CAMPION
+
}}
 +
 
 +
'''CAMPION Edmund''' ''(též CAMPIANUS, KAMPIÁN), * 25. 1. 1540 Londýn (Velká Británie), † 1. 12. 1581 Londýn (Velká Británie), jezuitský misionář, apologeta, pedagog, dramatik''
 +
 
 +
Pocházel snad z katolické rodiny, byl synem londýnského
 +
knihkupce. Díky svému nadání získal stipendium na oxfordské
 +
univerzitě, kterou absolvoval 1564. Po složení předepsané
 +
přísahy, jež ho zavazovala uznat anglického krále, resp.
 +
královnu Alžbětu za hlavu církve, byl promován na magistra
 +
filozofie s právem přednášet na fakultě. Přijal nižší svěcení
 +
v anglikánské církvi a zahájil úspěšnou akademickou dráhu.
 +
Po pěti letech však svou přísahu odvolal a přihlásil se veřejně
 +
ke katolickému vyznání. Byl proto nucen uprchnout nejprve
 +
do irského Dublinu a posléze do severofrancouzského města
 +
Douai. Tam, na škole určené anglickým katolíkům, vystudoval
 +
teologii. 1573 přicestoval do Říma, kde požádal o přijetí
 +
do jezuitského řádu. Počátek jeho života v řádu byl spojen
 +
s českými zeměmi. Noviciátem prošel v Brně a jeho první
 +
činností v Tovaryšstvu bylo vyučování na pražském klementinském
 +
gymnáziu (říjen 1574–březen 1580), kde přednášel
 +
rétoriku. Mezi jeho žáky byl např. J. Barthold Pontanus
 +
z Breitenberka, k jeho odkazu se hlásil i B. Balbín.
 +
 
 +
S rétorikou souvisela také C. dramatická tvorba. Spolehlivě
 +
jsou doloženy tři hry. Tragédie ''Abrahami Sacrificium (Oběť''
 +
''Abrahámova'') byla provedena v Praze 1575 o svátku Božího
 +
těla. Šestihodinovému představení hry ''Tragoedia de Saulo''
 +
''rege'' (''Tragédie o králi Saulovi'', 1577) přihlížel i císař Rudolf II.
 +
a vyžádal si opakování. Před císařským dvorem se konalo
 +
představení také 1578 a hra ''S. Ambrosius, Theodosium Imperatorem''
 +
''ad poenitentiam adducens'' (''Sv. Ambrož přivádějící císaře''
 +
''Theodosia k pokání'') byla natolik úspěšná, že došlo k jejímu
 +
novému inscenování 1591 v Mnichově. Další C. drama ''Mutus''
 +
(''Němý'') je známé jen ze zmínky B. Balbína. A. Rezek připsal
 +
C. i autorství jinak nedoložené hry o sv. Václavu.
 +
 
 +
Během svého pražského pobytu přispěl C. rovněž k založení
 +
prvního studentského Mariánského společenstva (později
 +
zvaného ''Congregatio latina major''). 1578 přijal z rukou arcibiskupa
 +
Antonína Bruse z Mohelnice kněžské svěcení. 25. 3.
 +
1580 byl C. povolán na misii do Anglie, kde měl podporovat
 +
katolíky. V přestrojení se dostal do rodné země a působil tam
 +
více než rok. Pro potřeby misie napsal knihu ''Decem Rationes''
 +
(''Deset důvodů''), která obhajovala katolickou víru proti
 +
protestantismu. Po jejím rozšíření, údajně bylo rozebráno
 +
40 tisíc exemplářů, zesílily snahy po C. dopadení. V červenci
 +
1581 byl zatčen a uvězněn v londýnském Toweru. Když
 +
odmítl vzdát se katolické víry, byl mučen, odsouzen k smrti
 +
a popraven.
 +
 
 +
C. drobný spis ''Decem rationes'' vyšel již 1601 česky v překladu
 +
jezuity Ondřeje Modestiho. V jezuitském řádu byl C. od počátku
 +
velmi ctěn, význam jeho odkazu potvrdilo 1886 jeho
 +
blahořečení a 1970 svatořečení.
 +
 
 +
'''D:''' C. Sommervogel S. I. (ed.), Bibliothèque de la Compagnie de Jésus 2,
 +
Bruxelles – Paris 1891, col. 586–597.
 +
 
 +
'''L:''' J. Schmidl, Historia Societatis Jesu provinciae Bohemiae 1, 1747, s. 367,
 +
412, 419; B. Balbín, Bohemia docta 1, 1776; týž, Verisimilia humaniorum
 +
disciplinarum – Nástin humanitních disciplin (přel. B. Ryba), 1969, s. 261,
 +
passim; A. Rezek, Blahoslavený Edmund Kampián, kněz z Tovaryšstva Ježíšova
 +
pro svatou víru mučedník ve vlasti své, 1889; T. V. Bílek, Dějiny
 +
řádu Tovaryšstva Ježíšova vůbec a v zemích českých zvlášť, 1896, passim;
 +
A. Kroess, Geschichte der böhmischen Provinz der Gesellschaft Jesu 1, Wien
 +
1919, s. 368n., 480n., 545n.; Jakubcová, s. 10n.
 +
 
 +
Kateřina Valentová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
  
 
[[Kategorie:1540]]
 
[[Kategorie:1540]]
 +
[[Kategorie:Londýn]]
 
[[Kategorie:1581]]
 
[[Kategorie:1581]]
 +
[[Kategorie:Londýn]]

Verze z 11. 10. 2016, 20:02

Edmund CAMPION
Narození 25.1.1540
Místo narození Londýn (Velká Británie)
Úmrtí 1.12.1581
Místo úmrtí Londýn (Velká Británie)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78630

CAMPION Edmund (též CAMPIANUS, KAMPIÁN), * 25. 1. 1540 Londýn (Velká Británie), † 1. 12. 1581 Londýn (Velká Británie), jezuitský misionář, apologeta, pedagog, dramatik

Pocházel snad z katolické rodiny, byl synem londýnského knihkupce. Díky svému nadání získal stipendium na oxfordské univerzitě, kterou absolvoval 1564. Po složení předepsané přísahy, jež ho zavazovala uznat anglického krále, resp. královnu Alžbětu za hlavu církve, byl promován na magistra filozofie s právem přednášet na fakultě. Přijal nižší svěcení v anglikánské církvi a zahájil úspěšnou akademickou dráhu. Po pěti letech však svou přísahu odvolal a přihlásil se veřejně ke katolickému vyznání. Byl proto nucen uprchnout nejprve do irského Dublinu a posléze do severofrancouzského města Douai. Tam, na škole určené anglickým katolíkům, vystudoval teologii. 1573 přicestoval do Říma, kde požádal o přijetí do jezuitského řádu. Počátek jeho života v řádu byl spojen s českými zeměmi. Noviciátem prošel v Brně a jeho první činností v Tovaryšstvu bylo vyučování na pražském klementinském gymnáziu (říjen 1574–březen 1580), kde přednášel rétoriku. Mezi jeho žáky byl např. J. Barthold Pontanus z Breitenberka, k jeho odkazu se hlásil i B. Balbín.

S rétorikou souvisela také C. dramatická tvorba. Spolehlivě jsou doloženy tři hry. Tragédie Abrahami Sacrificium (Oběť Abrahámova) byla provedena v Praze 1575 o svátku Božího těla. Šestihodinovému představení hry Tragoedia de Saulo rege (Tragédie o králi Saulovi, 1577) přihlížel i císař Rudolf II. a vyžádal si opakování. Před císařským dvorem se konalo představení také 1578 a hra S. Ambrosius, Theodosium Imperatorem ad poenitentiam adducens (Sv. Ambrož přivádějící císaře Theodosia k pokání) byla natolik úspěšná, že došlo k jejímu novému inscenování 1591 v Mnichově. Další C. drama Mutus (Němý) je známé jen ze zmínky B. Balbína. A. Rezek připsal C. i autorství jinak nedoložené hry o sv. Václavu.

Během svého pražského pobytu přispěl C. rovněž k založení prvního studentského Mariánského společenstva (později zvaného Congregatio latina major). 1578 přijal z rukou arcibiskupa Antonína Bruse z Mohelnice kněžské svěcení. 25. 3. 1580 byl C. povolán na misii do Anglie, kde měl podporovat katolíky. V přestrojení se dostal do rodné země a působil tam více než rok. Pro potřeby misie napsal knihu Decem Rationes (Deset důvodů), která obhajovala katolickou víru proti protestantismu. Po jejím rozšíření, údajně bylo rozebráno 40 tisíc exemplářů, zesílily snahy po C. dopadení. V červenci 1581 byl zatčen a uvězněn v londýnském Toweru. Když odmítl vzdát se katolické víry, byl mučen, odsouzen k smrti a popraven.

C. drobný spis Decem rationes vyšel již 1601 česky v překladu jezuity Ondřeje Modestiho. V jezuitském řádu byl C. od počátku velmi ctěn, význam jeho odkazu potvrdilo 1886 jeho blahořečení a 1970 svatořečení.

D: C. Sommervogel S. I. (ed.), Bibliothèque de la Compagnie de Jésus 2, Bruxelles – Paris 1891, col. 586–597.

L: J. Schmidl, Historia Societatis Jesu provinciae Bohemiae 1, 1747, s. 367, 412, 419; B. Balbín, Bohemia docta 1, 1776; týž, Verisimilia humaniorum disciplinarum – Nástin humanitních disciplin (přel. B. Ryba), 1969, s. 261, passim; A. Rezek, Blahoslavený Edmund Kampián, kněz z Tovaryšstva Ježíšova pro svatou víru mučedník ve vlasti své, 1889; T. V. Bílek, Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova vůbec a v zemích českých zvlášť, 1896, passim; A. Kroess, Geschichte der böhmischen Provinz der Gesellschaft Jesu 1, Wien 1919, s. 368n., 480n., 545n.; Jakubcová, s. 10n.

Kateřina Valentová