CLAM-GALLAS Eduard 14.3.1805-17.3.1891: Porovnání verzí
(CLAM-Gallas_Eduard_14.3.1805-17.3.1891) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Eduard CLAM- | + | | jméno = Eduard CLAM-GALLAS |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.3.1805 | | datum narození = 14.3.1805 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 17.3.1891 | | datum úmrtí = 17.3.1891 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu | 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''CLAM-GALLAS, Eduard''', ''* 14. 3. 1805 Praha, † 17. 3. 1891 Vídeň (Rakousko), generál, vojevůdce'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel ze starobylého hraběcího rodu. Byl synem Kristiána | ||
+ | Kryštofa C. (1771–1838), nejvyššího maršálka Království | ||
+ | českého, a Josephiny, roz. Clary-Aldringenové (1727 | ||
+ | až 1828). Od 1823 sloužil v rakouské armádě, 1839 dosáhl | ||
+ | hodnosti plukovníka, 1846 byl povýšen na generálmajora. | ||
+ | Zasáhl 1848–49 do bojů proti italským a uherským revolucionářům. | ||
+ | 1848 kryl ústup císařské armády do Milána, | ||
+ | bojoval v bitvách u Goita (30. 3.), St. Lucie (6. 5.), Vicenzy | ||
+ | (10. 6.) a u Custozzy (25. 7.). Účastnil se tažení do Piemontu | ||
+ | a konečné porážky první fáze italské války za nezávislost | ||
+ | 1848–49. Za zásluhy byl dekorován komandérským křížem | ||
+ | Leopoldova řádu a řádem Marie Terezie. 1849 bojoval v Uhrách. | ||
+ | Při tažení do Sedmihradska obsadil Brašov (Rumunsko) | ||
+ | a porazil uherská revoluční vojska pod velením Józsefa Bema | ||
+ | v bitvách u Szepsi-Szt.-György (nyní Sfîntu Gheorghe, Rumunsko; | ||
+ | 23. 7.) a Kászonújfalu (nyní Caşinu Nou, Rumunsko; | ||
+ | 1. 8.). Podařilo se mu pacifikovat jednotky Sikulů. 1850 | ||
+ | stál v čele armádního sboru ve Vídni, 1851 se stal zemským | ||
+ | vojenským velitelem v Čechách a byl mu na 15 let svěřen | ||
+ | rakouský I. sbor. 1861 povýšil do hodnosti generála jezdectva, | ||
+ | 1865 císařského nejvyššího hofmistra. 1859 se účastnil | ||
+ | války proti Piemontu a Francii, bojoval v prohraných bitvách | ||
+ | u Magenty (4. 6.), kde čelil II. sboru generála Mac-Mahona, | ||
+ | pozdějšího maršála Francie a druhého prezidenta III. francouzské | ||
+ | republiky, a 24. 6. u Solferina. 1861 byl jmenován | ||
+ | členem panské sněmovny. | ||
+ | |||
+ | Za prusko-rakouské války 1866 měl zadržovat postup labské | ||
+ | armády Herwartha Bittenfelda a 1. pruské armády Fridricha | ||
+ | Karla. Během tažení se dopustil řady taktických chyb, | ||
+ | k dalším pak přispěly nesprávné rozkazy hlavního štábu Severní | ||
+ | rakouské armády. C. sbor utrpěl porážky v menších | ||
+ | šarvátkách u Hodkovic, Kuřivod, Podolí (27. 6.), Mnichova | ||
+ | Hradiště (28. 6.) a Kosti. Vážné důsledky měla jeho porážka | ||
+ | v bitvě u Jičína 29. 6. 1866. Společně se saským sborem | ||
+ | prince Alberta čelili C. vojáci pruské armádě prince Fridricha | ||
+ | Karla. Bitva skončila pruským vítězstvím. Ztráty na rakousko- | ||
+ | saské straně činily 5 500 mužů, na straně pruské 1 500 | ||
+ | mužů. Po zdrcující prohře Rakouska ve válce 1866 se C., | ||
+ | zbavený velitelské funkce, musel zodpovídat před vojenským | ||
+ | soudem, který ho však osvobodil. C. 1868 odešel z armády. | ||
+ | 1850 se oženil s Clotildou (1828–1899), která pocházela | ||
+ | ze zámožného knížecího rodu Dietrichstein-Proskau. Syn | ||
+ | František (1854–1930) byl posledním mužským příslušníkem | ||
+ | svého rodu. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 5, s. 459; MSN 1, s. 822; NDB 3, s. 259; BL 1, s. 203n., ÖBL 1, | ||
+ | s. 148; Wurzbach 2, s. 377; O. Urban, Vzpomínka na Hradec Králové, 1986, | ||
+ | s. 210; K. Kudr, Válka rakousko-pruská 1866 v Čechách a na Moravě, 1936, | ||
+ | passim; S. Heller, Válka z r. 1866 v Čechách, 1895, s. 141n.; P. Bělina – | ||
+ | J. Fučík, Válka 1866, 2005, s. 271, 275, 283; H. Smíšková, Historická sbírka | ||
+ | (rodinný archiv Clam-Gallasů), in: Archivní časopis 44, 1994, s. 137, 140; | ||
+ | Czeike 1, s. 578. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' rodinný archiv Clam-Gallasů, SOA Litoměřice, pobočka Děčín. | ||
+ | |||
+ | Roman Vondra | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
Řádka 16: | Řádka 76: | ||
[[Kategorie:1805]] | [[Kategorie:1805]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1891]] | [[Kategorie:1891]] | ||
+ | [[Kategorie:Vídeň]] |
Verze z 2. 11. 2016, 21:49
Eduard CLAM-GALLAS | |
Narození | 14.3.1805 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 17.3.1891 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání |
45- Voják nebo partyzán 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44011 |
CLAM-GALLAS, Eduard, * 14. 3. 1805 Praha, † 17. 3. 1891 Vídeň (Rakousko), generál, vojevůdce
Pocházel ze starobylého hraběcího rodu. Byl synem Kristiána Kryštofa C. (1771–1838), nejvyššího maršálka Království českého, a Josephiny, roz. Clary-Aldringenové (1727 až 1828). Od 1823 sloužil v rakouské armádě, 1839 dosáhl hodnosti plukovníka, 1846 byl povýšen na generálmajora. Zasáhl 1848–49 do bojů proti italským a uherským revolucionářům. 1848 kryl ústup císařské armády do Milána, bojoval v bitvách u Goita (30. 3.), St. Lucie (6. 5.), Vicenzy (10. 6.) a u Custozzy (25. 7.). Účastnil se tažení do Piemontu a konečné porážky první fáze italské války za nezávislost 1848–49. Za zásluhy byl dekorován komandérským křížem Leopoldova řádu a řádem Marie Terezie. 1849 bojoval v Uhrách. Při tažení do Sedmihradska obsadil Brašov (Rumunsko) a porazil uherská revoluční vojska pod velením Józsefa Bema v bitvách u Szepsi-Szt.-György (nyní Sfîntu Gheorghe, Rumunsko; 23. 7.) a Kászonújfalu (nyní Caşinu Nou, Rumunsko; 1. 8.). Podařilo se mu pacifikovat jednotky Sikulů. 1850 stál v čele armádního sboru ve Vídni, 1851 se stal zemským vojenským velitelem v Čechách a byl mu na 15 let svěřen rakouský I. sbor. 1861 povýšil do hodnosti generála jezdectva, 1865 císařského nejvyššího hofmistra. 1859 se účastnil války proti Piemontu a Francii, bojoval v prohraných bitvách u Magenty (4. 6.), kde čelil II. sboru generála Mac-Mahona, pozdějšího maršála Francie a druhého prezidenta III. francouzské republiky, a 24. 6. u Solferina. 1861 byl jmenován členem panské sněmovny.
Za prusko-rakouské války 1866 měl zadržovat postup labské armády Herwartha Bittenfelda a 1. pruské armády Fridricha Karla. Během tažení se dopustil řady taktických chyb, k dalším pak přispěly nesprávné rozkazy hlavního štábu Severní rakouské armády. C. sbor utrpěl porážky v menších šarvátkách u Hodkovic, Kuřivod, Podolí (27. 6.), Mnichova Hradiště (28. 6.) a Kosti. Vážné důsledky měla jeho porážka v bitvě u Jičína 29. 6. 1866. Společně se saským sborem prince Alberta čelili C. vojáci pruské armádě prince Fridricha Karla. Bitva skončila pruským vítězstvím. Ztráty na rakousko- saské straně činily 5 500 mužů, na straně pruské 1 500 mužů. Po zdrcující prohře Rakouska ve válce 1866 se C., zbavený velitelské funkce, musel zodpovídat před vojenským soudem, který ho však osvobodil. C. 1868 odešel z armády. 1850 se oženil s Clotildou (1828–1899), která pocházela ze zámožného knížecího rodu Dietrichstein-Proskau. Syn František (1854–1930) byl posledním mužským příslušníkem svého rodu.
L: OSN 5, s. 459; MSN 1, s. 822; NDB 3, s. 259; BL 1, s. 203n., ÖBL 1, s. 148; Wurzbach 2, s. 377; O. Urban, Vzpomínka na Hradec Králové, 1986, s. 210; K. Kudr, Válka rakousko-pruská 1866 v Čechách a na Moravě, 1936, passim; S. Heller, Válka z r. 1866 v Čechách, 1895, s. 141n.; P. Bělina – J. Fučík, Válka 1866, 2005, s. 271, 275, 283; H. Smíšková, Historická sbírka (rodinný archiv Clam-Gallasů), in: Archivní časopis 44, 1994, s. 137, 140; Czeike 1, s. 578.
P: rodinný archiv Clam-Gallasů, SOA Litoměřice, pobočka Děčín.
Roman Vondra