CLEMENTSO Ambrosius Alfred 28.10.1831-19.7.1900: Porovnání verzí
(CLEMENTSO_Ambros_Alfred_28.10.1831-19.7.1900) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Ambrosius Alfred CLEMENTSO |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28.10.1831 | | datum narození = 28.10.1831 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Cheb |
| datum úmrtí = 19.7.1900 | | datum úmrtí = 19.7.1900 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Mariánské Lázně |
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 439 |
+ | }} | ||
+ | '''CLEMENTSO, Ambrosius Alfred''', ''* 28. 10. 1831 Cheb, † 19. 7. 1900 Mariánské Lázně, římskokatolický kněz, premonstrátský opat'' | ||
+ | |||
+ | Jeho otec byl Francouz, soukenický mistr, který se oženil | ||
+ | s dcerou chebského měšťana. C. byl od dětství předurčen | ||
+ | pro kněžskou dráhu. 1848 se začal věnovat filozofii v Praze, | ||
+ | 23. 9. 1849 vstoupil do kláštera premonstrátů v Teplé, | ||
+ | řádové sliby složil 1853. Teologii studoval v klášterní škole, | ||
+ | později v Praze, kde také získal 26. 7. 1854 kněžské svěcení. | ||
+ | 1857–87 zastával postupně místo kaplana v Mariánských | ||
+ | Lázních, farního administrátora v nedalekém Mnichově, | ||
+ | v Liticích u Plzně a inspektora premonstrátského hospodářství | ||
+ | v Mariánských Lázních. 14. 9. 1887, po smrti svého | ||
+ | předchůdce Bruna Bayerla, byl zvolen 48. opatem tepelského | ||
+ | kláštera. Stal se zemským převorem premonstrátského | ||
+ | řádu v Čechách, konzistorním radou, 1889 generálním | ||
+ | vikářem premonstrátského řádu pro všechna opatství Rakousko- | ||
+ | Uherska (svolal první poradu všech premonstrátských | ||
+ | opatů Rakousko-Uherska do Teplé). Byl rytířem řádu | ||
+ | císaře Františka Josefa I. aj. 1893 uspořádal mohutné oslavy | ||
+ | 700. jubilea založení premonstrátského kláštera v Teplé. | ||
+ | (Jeho zakladatel Hroznata, býval uctíván jako svatý, někdy | ||
+ | dokonce jako český patron, i když ho 1642 papež Urban | ||
+ | VIII. vyškrtnul ze seznamu svatých. Tepelský klášter usiloval | ||
+ | o jeho nové svatořečení). 14. 7. 1898 dosáhl Hroznatova | ||
+ | blahořečení a nechal nově uložit jeho ostatky. Při té příležitosti | ||
+ | byla poprvé otevřena jeho kamenná rakev a proveden | ||
+ | podrobný soupis ostatků. C. prováděl na Tepelsku rozsáhlé | ||
+ | stavební úpravy dalších církevních staveb. Největší zásluhy | ||
+ | však měl o rozkvět Mariánských Lázní. 1886 byl jmenován | ||
+ | do významné funkce klášterního lázeňského inspektora, protože | ||
+ | léčivé prameny a lázeňská zařízení patřily klášteru. C. | ||
+ | připravil rozsáhlou modernizaci lázeňství, kterou pak realizoval | ||
+ | už jako opat. Nejprve 1888–89 dal postavit litinovou | ||
+ | novobarokní kolonádu podle plánů vídeňských architektů | ||
+ | J. Miksche a J. Niedzielského na místě starého promenádního | ||
+ | sálu z 1827. Následovala 1889 výstavba moderní stáčírny | ||
+ | minerálních vod. Do funkce ředitele lázní získal mladého | ||
+ | architekta Josefa Schaffera, rodáka z Mariánských Lázní, který | ||
+ | do té doby působil ve Vídni. Schaffer provedl přestavbu | ||
+ | Centrálních (1890–92) a Nových lázní (1892–96) ve stylu | ||
+ | italské pozdní novorenesance. Tato koncentrovaná zařízení | ||
+ | se stala ve své době největším evropským lázeňským komplexem. | ||
+ | 1895 C. aktivně přispěl k tomu, že se k Mariánským | ||
+ | Lázním přičlenily úšovické čtvrti Šenov a Nádražní. 1896 | ||
+ | byla vybudována zemní přehrada, první sypaná hráz v Rakousku- | ||
+ | Uhersku. Přehrada (pod dnešní kavárnou Nimrod) | ||
+ | nesla opatovo jméno. 1897 přijel do Mariánských Lázní poprvé | ||
+ | anglický princ a budoucí král Edward VII., 1898 byla | ||
+ | otevřena železniční trať Mariánské Lázně – Teplá – Karlovy | ||
+ | Vary, následujícího roku městská tržnice. Poslední C. akcí | ||
+ | se 1900 stala výstavba nádherného společenského sálu (dnes | ||
+ | Casino), dokončení díla se však už nedožil. Zemřel v domě | ||
+ | Zlatá Koule v Mariánských Lázních. Město v jeho éře zažilo | ||
+ | dobu velkého rozmachu. Opatův pohřeb se stal velkolepou | ||
+ | událostí, jeho ostatky byly uloženy do nové, jím zbudované | ||
+ | hrobky opatů na klášterním hřbitůvku v Teplé. Pohřbu | ||
+ | se zúčastnily významné osobnosti politického, církevního | ||
+ | a kulturního života země, město vyhlásilo týdenní smutek. | ||
+ | C. patřil k čestným občanům Mariánských Lázní, byl | ||
+ | po něm pojmenován nově jímaný Alfrédův pramen (dnes | ||
+ | Alexandřin), ulice (dnes Chebská třída). Jeho jméno dodnes | ||
+ | nese vyhlídka nad hotelem Esplanade. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' B. Grassl, Geschichte und Beschreibung des Stiftes Tepl, 1910, s. 29n.; | ||
+ | J. Brtek, Před 100 lety zesnul tepelský opat A. A. C. (1831–1900), in: Mariánskolázeňské | ||
+ | listy, 2000, č. 31, 28. 7. 2000, s. 5; týž, Pohřeb tepelského | ||
+ | opata C. v létě roku 1900, in: tamtéž, 2000, č. 32, 4. 8. 2000, s. 5; R. Švandrlík, | ||
+ | Opat C. a jeho milované Mariánské Lázně, in: Vlastivědný časopis | ||
+ | Hamelika 2006, č. 12, s. 207n.; týž, A. A. C., in: www.hamelika.cz, 2004 | ||
+ | (kapitola Význačné osobnosti doby rozvoje lázní 19. století); Heimatbuch | ||
+ | Marienbad Stadt und Land. Ein Heimat- und Ortsbuch 1, Geisenfeld 1977, | ||
+ | s. 603; Čáňová, s. 18; BL 1, s. 206; EBL 1, s. 100. | ||
+ | |||
+ | Richard Švandrlík, Marie Makariusová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:1831]] | [[Kategorie:1831]] | ||
+ | [[Kategorie:Cheb]] | ||
[[Kategorie:1900]] | [[Kategorie:1900]] | ||
+ | [[Kategorie:Mariánské Lázně]] |
Aktuální verze z 11. 10. 2019, 19:57
Ambrosius Alfred CLEMENTSO | |
Narození | 28.10.1831 |
---|---|
Místo narození | Cheb |
Úmrtí | 19.7.1900 |
Místo úmrtí | Mariánské Lázně |
Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 439 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44047 |
CLEMENTSO, Ambrosius Alfred, * 28. 10. 1831 Cheb, † 19. 7. 1900 Mariánské Lázně, římskokatolický kněz, premonstrátský opat
Jeho otec byl Francouz, soukenický mistr, který se oženil s dcerou chebského měšťana. C. byl od dětství předurčen pro kněžskou dráhu. 1848 se začal věnovat filozofii v Praze, 23. 9. 1849 vstoupil do kláštera premonstrátů v Teplé, řádové sliby složil 1853. Teologii studoval v klášterní škole, později v Praze, kde také získal 26. 7. 1854 kněžské svěcení. 1857–87 zastával postupně místo kaplana v Mariánských Lázních, farního administrátora v nedalekém Mnichově, v Liticích u Plzně a inspektora premonstrátského hospodářství v Mariánských Lázních. 14. 9. 1887, po smrti svého předchůdce Bruna Bayerla, byl zvolen 48. opatem tepelského kláštera. Stal se zemským převorem premonstrátského řádu v Čechách, konzistorním radou, 1889 generálním vikářem premonstrátského řádu pro všechna opatství Rakousko- Uherska (svolal první poradu všech premonstrátských opatů Rakousko-Uherska do Teplé). Byl rytířem řádu císaře Františka Josefa I. aj. 1893 uspořádal mohutné oslavy 700. jubilea založení premonstrátského kláštera v Teplé. (Jeho zakladatel Hroznata, býval uctíván jako svatý, někdy dokonce jako český patron, i když ho 1642 papež Urban VIII. vyškrtnul ze seznamu svatých. Tepelský klášter usiloval o jeho nové svatořečení). 14. 7. 1898 dosáhl Hroznatova blahořečení a nechal nově uložit jeho ostatky. Při té příležitosti byla poprvé otevřena jeho kamenná rakev a proveden podrobný soupis ostatků. C. prováděl na Tepelsku rozsáhlé stavební úpravy dalších církevních staveb. Největší zásluhy však měl o rozkvět Mariánských Lázní. 1886 byl jmenován do významné funkce klášterního lázeňského inspektora, protože léčivé prameny a lázeňská zařízení patřily klášteru. C. připravil rozsáhlou modernizaci lázeňství, kterou pak realizoval už jako opat. Nejprve 1888–89 dal postavit litinovou novobarokní kolonádu podle plánů vídeňských architektů J. Miksche a J. Niedzielského na místě starého promenádního sálu z 1827. Následovala 1889 výstavba moderní stáčírny minerálních vod. Do funkce ředitele lázní získal mladého architekta Josefa Schaffera, rodáka z Mariánských Lázní, který do té doby působil ve Vídni. Schaffer provedl přestavbu Centrálních (1890–92) a Nových lázní (1892–96) ve stylu italské pozdní novorenesance. Tato koncentrovaná zařízení se stala ve své době největším evropským lázeňským komplexem. 1895 C. aktivně přispěl k tomu, že se k Mariánským Lázním přičlenily úšovické čtvrti Šenov a Nádražní. 1896 byla vybudována zemní přehrada, první sypaná hráz v Rakousku- Uhersku. Přehrada (pod dnešní kavárnou Nimrod) nesla opatovo jméno. 1897 přijel do Mariánských Lázní poprvé anglický princ a budoucí král Edward VII., 1898 byla otevřena železniční trať Mariánské Lázně – Teplá – Karlovy Vary, následujícího roku městská tržnice. Poslední C. akcí se 1900 stala výstavba nádherného společenského sálu (dnes Casino), dokončení díla se však už nedožil. Zemřel v domě Zlatá Koule v Mariánských Lázních. Město v jeho éře zažilo dobu velkého rozmachu. Opatův pohřeb se stal velkolepou událostí, jeho ostatky byly uloženy do nové, jím zbudované hrobky opatů na klášterním hřbitůvku v Teplé. Pohřbu se zúčastnily významné osobnosti politického, církevního a kulturního života země, město vyhlásilo týdenní smutek. C. patřil k čestným občanům Mariánských Lázní, byl po něm pojmenován nově jímaný Alfrédův pramen (dnes Alexandřin), ulice (dnes Chebská třída). Jeho jméno dodnes nese vyhlídka nad hotelem Esplanade.
L: B. Grassl, Geschichte und Beschreibung des Stiftes Tepl, 1910, s. 29n.; J. Brtek, Před 100 lety zesnul tepelský opat A. A. C. (1831–1900), in: Mariánskolázeňské listy, 2000, č. 31, 28. 7. 2000, s. 5; týž, Pohřeb tepelského opata C. v létě roku 1900, in: tamtéž, 2000, č. 32, 4. 8. 2000, s. 5; R. Švandrlík, Opat C. a jeho milované Mariánské Lázně, in: Vlastivědný časopis Hamelika 2006, č. 12, s. 207n.; týž, A. A. C., in: www.hamelika.cz, 2004 (kapitola Význačné osobnosti doby rozvoje lázní 19. století); Heimatbuch Marienbad Stadt und Land. Ein Heimat- und Ortsbuch 1, Geisenfeld 1977, s. 603; Čáňová, s. 18; BL 1, s. 206; EBL 1, s. 100.
Richard Švandrlík, Marie Makariusová