Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky CZECH z Czechenherzu Arnošt 23.8.1878-26.12.1951

{{Infobox - osoba
| jméno = Arnošt CZECH z Czechenherzu
| obrázek = Czech Arnost portret.jpeg
| datum narození = 23.8.1878
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 26.12.1951
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 490-491
}}
'''CZECH z Czechenherzu, Arnošt''' ''(vl. jm. Czech, Arnošt), * 23. 8. 1878 Praha, † 26. 12. 1951 Praha, spisovatel, překladatel, propagátor indické kultury, úředník, novinář''

Jeho otec František C., potomek nižší šlechty českého původu,
byl vrchním policejním komisařem pro Staré Město
pražské. V deseti letech, kdy otce ztratil, se C. s matkou
Emilií, roz. Loulovou, přestěhoval do Třeboně, kde studoval
na gymnáziu, 1895–96 pokračoval v Praze v Křemencově
ulici, ale nematuroval a nastoupil k poštovnímu úřadu. 1908
jako vrchní oficiál přešel ze státní služby do soukromé sféry
a stal se účetním revidentem Zemské banky. Politicky byl
organizován ve staročeské, od podzimu 1918 ve státoprávně
(národně) demokratické straně. 1902–04 redigoval parapsychologickou
revue ''Melpomene'', 1918–20 byl členem redakce
deníku ''Česká svoboda'', který vydávali bývalí prorakouští aktivisté,
1919–20 jej řídil. Od mládí se zabýval hermetickými
naukami a sám se naučil sanskrtu, přátelil se s prof. J. Zubatým
a později s V. Lesným, kteří ho přivedli k indologii.
Jako přední propagátor československo-indického přátelství
byl od počátku 20. let členem Indického sdružení při Orientálním
ústavu a později při prestižní mezinárodní Indian
Society of Oriental Art v Kalkatě.

Debutoval prózami novoromantického zaměření (''Snivá''
''láska'', 1902), pro něž kromě mytologických (''Hetéra'', 1908)
a pohádkových (''Štěstí světla'', 1902) námětů byl příznačný
autorův zájem o záhady duševního života (román ''Víra v život'',
1920). Prozaické a básnické dílo stavěl C. na metempsychóze
(teorie o převtělování duše). Společně s K. Dewettrem
a E. Lešehradem se stal představitelem české novoromantické
školy. Umělecky závažnějších hodnot se dobral v poezii
(''Písně samotáře'', 1908, ''Erótovy úsměvy'', 1910, ''Podzimní píseň'',
1928). 1929 se dal penzionovat a nadále se věnoval již jen
literární tvorbě. V prózách postupně převažovaly výkladové
prvky, podrobně a na základě konvenčních syžetových konstrukcí
seznamující s indickou duchovní kulturou, historií
i současností (''Šíva, božský tanečník'', 1933, ''Palác na břehu''
''Gangy'', 1934, ''Bouře nad Bombají'', 1936). V náboženském
ohledu mu byl blízký brahmánismus. S dekadentní zálibou
v individualismu a výlučnosti souzněla jeho záliba v Napoleonově
kultu (sbírka ''Svatohelénský Prométheus'', 1912). Před
první světovou válkou napsal několik eklektických novoromanticko-
symbolických dramat, ovlivněných tvorbou
M. Maeterlincka; drama ''Cena slávy'' uvedlo Švandovo divadlo
na Smíchově (Praha) 1905. Byl také autorem literárních
esejů o J. W. Goethovi, W. Hauffovi, K. Havlíčkovi a esejů
s indickou duchovní tematikou (''Hledající lidstvo, Brahmánská''
''moudrost''). C. beletristické dílo se uzavřelo sbírkou vyznavačských
básní ''Má Indie'' (1938), románem ''Babylonská''
''věž'' (1944) a dramatem ''Avašina píseň'' (1941). Jako překladatel
parafrázoval sanskrtské texty spíše s vědeckou erudicí
než s uměleckou invencí. 1902–38 je publikoval časopisecky
a bibliofilsky, knižně jen sanskrtskou lyriku ''Rozbitý džbán''
(''Ghata Karparam'', 1936). Byl epigonským typem umělce,
který vyšel z inspirace J. Vrchlického, ale významnou měrou
se zasloužil o popularizaci indické kultury a Indie. Bez ohledu na to, že zdůrazňoval především její tajemnost, zastával se i na přednáškových večerech otevřeně indického zápasu
za státní nezávislost a vyjadřoval nesouhlas s kolonialismem.
Byl otcem čtyř dětí (Marie, Adolfa, Emila a Jana). Užíval
i pseudonymu Arnošt Czech-Czechenherz.

'''D:''' bibliografie in: LČL 1, s. 173n. (bez uvedení překladů).

'''L:''' F. S. Frabša, A. C. z C., 1906; OSN 28, s. 185; Kulturní adresář ČSR,
1936; K. Kovář, A. C. Czechenherz, 1938; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů
beletristů 1945–1956, 1957, s. 68; LČL 1, s. 363n.

'''P:''' Archiv AV ČR Praha (fond Orientální ústav); Biografický archiv ÚČL
Praha; Divadelní ústav Praha (kde uloženy některé hry a dramatické etudy).

Martin Kučera

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

[[Kategorie:1878]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1951]]