Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DANĚK Čeněk František 5.4.1826-19.3.1893

{{Infobox - osoba
| jméno = Čeněk František DANĚK
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 5.4.1826
| místo narození = Choltice u Přelouče
| datum úmrtí = 19.3.1893
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik

| jiná jména = 
}}
'''DANĚK, Čeněk František''' ''(též Vincenc) * 5. 4. 1826 Choltice u Přelouče, † 19. 3. 1893 Praha, strojírenský podnikatel, politik''

Druhorozený syn Josefa D. a Marie, roz. Malíkové. Otec byl
sládkem a měl v nájmu pivovar v Cholticích. Později se rodina
přestěhovala do Chlumce nad Cidlinou a pak do Kutné Hory,
kde D. začal chodit do školy. Už v mládí se u něj projevila
záliba pro mechaniku. V patnácti letech nastoupil na otcovo
přání k ženijnímu sboru. Vojenskou službu záhy opustil
a odešel na vídeňskou polytechniku, kde 1843–44 studoval
matematiku a strojnictví. Poté se dva roky učil u mechanika
pražské techniky Františka Božka. 1852 vstoupil jako
konstruktér do pražské strojírny fy Breitfeld & Evans. Tam
se seznámil s výrobou strojního zařízení pro cukrovary, doly
a mlýny. V březnu 1854 D. spolu s cínařským mistrem a pozdějším
purkmistrem Karlína (Praha) Josefem Götzlem koupili
textilní továrnu s mechanickou dílnou firmy A. Meissner
& Comp. a zavedli tam výrobu strojních zařízení pro cukrovary,
olejny, hutě a doly, mlýny, pivovary, lihovary, pily
a textilních a tiskařských strojů. Koncem března dostal D. od
krajského úřadu v Praze povolení k provozování tovární výroby
strojů. Do založené společnosti vložil D. 30 000 a Götzl
10 000 zlatých. D. odpovídal za technické vedení strojírny,
jeho partner obstarával hospodářskou správu. V průběhu
60. let vlastnili dva parní (10 a 2 HP) a 42 různých obráběcích
strojů. 1861 byl D. přijat za karlínského měšťana a zvolen za
zásluhy o obec do pražské Obchodní a živnostenské komory
a 20. 3. poslancem Karlína do českého zemského sněmu. Ve
stejném roce se podílel s Götzlem a dalšími na financování
sadové úpravy karlínského náměstí. Zastával zásadu rovnoprávnosti
obou zemských národností a vzájemné snášenlivosti.
Prosazoval zlepšení stavu komunikací a podporu odborného
vzdělání řemeslníků. Poslanecký mandát složil 11. 3. 1864
a uzavřel tím krátké politické působení. V 70. letech došlo
k rozšiřování dílen, 1872 v podniku pracovalo 700 dělníků
a 9 parních strojů o celkové výkonnosti 120 HP a kolem 100
obráběcích strojů. Rozvoj firmy umožnily také D. vynálezy
podstatně zdokonalující výrobu zařízení pro cukrovary. Už
v polovině 50. let to byla např. odpařovací tělesa systému
Robertova. Technologii uplatnil 1857 při stavbě cukrovaru
v Dolních Beřkovicích na Mělnicku. K dokonalejšímu odlouhování
saturačního kalu přispěl zkonstruováním výkonnějších
kalolisů do cukerní výroby, 1864 si dal kalolis, který pak přinesl
firmě světové uznání, patentovat. 1866 si firma pronajala
(1870 pak koupila) strojírnu založenou Riese-Stallburgem
1862 v Ústí nad Labem. Do 1871 vybavila firma celkem 100
cukrovarů. D. podporoval rozvoj cukrovarnictví i jinými způsoby.
Od 60. let společně s karlínským stavitelem Václavem
Nekvasilem vyhledávali v Čechách a na Moravě vhodná
místa pro pěstování řepy a pro zakládání prvních rolnických
cukrovarů, připravovali technickou i stavební dokumentaci.
Takto byly vybudovány například cukrovary v Kralupech,
Opatovicích, Vinoři (Praha) a Kostelci nad Orlicí. Spolupráce
trvala do 1870, kdy se podnikatelé rozešli. D. firma produkovala
i důlní zařízení, zejména čerpadla. 1873 technologie
čerpání vyvinutá v továrně se účinně uplatnila při odvodnění
solných dolů ve Wieliczce u Krakova po katastrofálních záplavách.
Prosperující podnik byl majiteli 1871 prodán za
1 600 000 zlatých. Novými vlastníky (Všeobecná česká banka
a Živnostenská banka) byla vytvořena Akciová společnost
strojírny dříve Daněk a spol. Ta se v následujícím roce spojila
se strojírnou Breitfeld & Evans, čímž vznikla Akciová společnost
strojírny dříve Breitfeld, Daněk a spol. Firma dále fúzovala
např. 1897 s knížecí salmovskou železárnou a strojírnou
v Blansku, 1899 se strojírnou Bolzano, Tedesco a spol. ve
Slaném, v Rakousku-Uhersku byla největším podnikem svého
druhu. 1927 splynula s Českomoravskou Kolben, továrna
na stroje v Libni (Praha) ve firmu Českomoravská Kolben-Daněk. Po přeměně podniku na akciovou společnost zůstal
D. členem správní rady, přímého vedení se však neúčastnil
a po zbytek života se stáhl do ústraní na svoje velkostatky
a zámky Tloskov a Líšno u Benešova. D. vlastnil také palác
v pražské Mariánské (dnes Opletalově) ulici. D. byl od 1856
ženatý s Augustou Walpurgou Hassmannovou (1835–1919).
V manželství se narodili dva synové, Vincent Josef Ferdinand
(1858–1895) a Zdenko Leopold Antonín (1868–1911). Bratr
Josef D. (1819–1894) se stal významným odborníkem v pivovarnickém
průmyslu. Rakouský šlechtický stav spolu s predikátem
von Esse byl D. udělen císařem Františkem Josefem I.
1878 a majestátem daným ve Vídni dne 25. 8. 1878. Stal
se členem ředitelství České spořitelny, jedním ze zakladatelů
a členem správní rady První české akciové společnosti pro rafinování cukru v Modřanech (Praha), rovněž členem okresního výboru v Benešově. Po D. jsou pojmenovány ulice v Praze
(Modřany) a v Ostravě (Hrušov).

'''L:''' RSN 1, s. 34; OSN 6, s. 943, 28, s. 244; OSND 1/2, s. 1378; MSN 2,
s. 34; BL 1, s. 231; F. Hantschel, Biographien deutscher Industrieller aus
Böhmen, Leipzig 1920, s. 8–9.; J. Klánský, Sborník k 125. výročí založení
závodu ČKD Dukla, 1958; P. Vrbová, Hlavní otázky vzniku a vývoje českého
strojírenství do roku 1918, 1959, s. 64–65; P. Mašek, Modrá krev, 1999,
s. 57; Myška, s. 84; Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2005,
s. 45.

'''P:''' SOA Praha, Rodinný archiv Daňků, Tloskov; tamtéž, fond Velkostatek
Líšno; Archiv NTM.

Miloš Hořejš

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]

[[Kategorie:1826]]
[[Kategorie:Choltice]]
[[Kategorie:1893]]
[[Kategorie:Praha]]