DAVID František 26.5.1873-31.10.1951: Porovnání verzí
(DAVID_František_26.5.1873-31.10.1951) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.5.1873 | | datum narození = 26.5.1873 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 31.10.1951 | | datum úmrtí = 31.10.1951 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 141 |
+ | }} | ||
+ | '''DAVID, František''' ''(vl. jm. Vodrážka), * 26. 5. 1873 Praha, † 31. 10. 1951 Praha, úředník, spisovatel, dramatik'' | ||
+ | |||
+ | V rodišti vystudoval měšťanskou, pak soukromou obchodní | ||
+ | školu. Rok působil u nakladatele J. R. Vilímka jako úředník, | ||
+ | od 1892 v kanceláři Ústřední matice školské. 1894 se stal zaměstnancem | ||
+ | finančního odboru obce pražské. 1927 odešel do | ||
+ | důchodu. | ||
+ | |||
+ | Od mládí inklinoval k divadlu. K prvním pokusům veseloherního | ||
+ | typu se odhodlal 1901 a své snažení spojil na dalších | ||
+ | čtrnáct let s P. M. Mallochem (''Ve slabých chvilkách'', 1901; ''Ta'' | ||
+ | ''první láska'', 1902; ''Když vrány táhnou'', 1903; ''Dobráček'', 1904; | ||
+ | ''Šansoneta kuchařkou'', 1905 ad.). Řadu lidových her a frašek | ||
+ | publikoval v Šimáčkově ediční řadě Repertoár českých divadel, | ||
+ | od 1925 v Rosendorfově knižnici Lidové hry českého jeviště, | ||
+ | vycházející za řízení literárního kritika J. O. Novotného | ||
+ | a od 1930 také u nakladatele A. Neuberta ve sbírce původních | ||
+ | českých her určených pro méně náročné publikum ''Naše scéna''. | ||
+ | Počínaje 1906 spolupracoval D. s J. Bonnem, mírný ohlas | ||
+ | zaznamenala tendenční hra proti alkoholismu ''Životní elixír'' | ||
+ | (1906). Tematicky čerpal ve svých divadelních pokusech lehčího | ||
+ | žánru ze soudobé společnosti, jak odpovídalo potřebám | ||
+ | pražských lidových zábavních scén. Frašky, veselohry a satirické | ||
+ | skeče psal podle tradičního schématu rozvíjeného kolem | ||
+ | osudů starých záletníků (''Dobráček'', 1904; ''Kolem čeho se svět'' | ||
+ | ''točí?'', 1925), vdavekchtivých žen (''Žaludské eso'', 1916), situačních | ||
+ | zápletek (''Tichý blázen'', 1918), sňatků a majetků, módního | ||
+ | spiritismu (''Hledá se médium'', 1930), kartářek a židovských | ||
+ | obchodníků. O nich sepsal i politický skeč ''Strach z Palestiny'' | ||
+ | ''aneb „Co se nám Čechům může stát?“'' (1919). Podobné náplně | ||
+ | byla i řada satirických komedií (''Nahá Eva aneb Jak člověk vystřízliví'', | ||
+ | 1919; ''Lidský zvěřinec'', 1922; ''Není nad protekci'', 1923 | ||
+ | a mnoho nedatovaných děl: ''Ďáblův triumf'', ''Věštkyně'', ''Svět zlodějů'' | ||
+ | aj.). | ||
+ | |||
+ | V období kolem 1918 publikoval D. několik her sám, od 1919 | ||
+ | se spojil s překladatelem z francouzštiny Janem E. Beránkem | ||
+ | (Janem B. Polomem), od 1925 spolupracoval s V. Voženílkem, | ||
+ | poté opět s J. Beránkem. Od 1921 přispíval do repertoáru dobových | ||
+ | kabaretů, které Josef Šváb Malostranský vydával ve své | ||
+ | knižnici Divadlo hrůzy. Jednou z posledních D. prací se stala | ||
+ | sbírka vtipů a anekdot ''Tisíc pum a granátníků'' (1931) a veseloherním | ||
+ | pokusem hra ''Právo na lásku'' (1932). Poté se umělecky | ||
+ | až do smrti odmlčel. Některé literární příručky uvádějí datum | ||
+ | úmrtí 15. 11. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, | ||
+ | s. 1392 (pod František Vodrážka); LČL 1, s. 515. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha; Divadelní ústav Praha. | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1873]] | [[Kategorie:1873]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1951]] | [[Kategorie:1951]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 21. 10. 2019, 16:24
František DAVID | |
Narození | 26.5.1873 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 31.10.1951 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 141 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45313 |
DAVID, František (vl. jm. Vodrážka), * 26. 5. 1873 Praha, † 31. 10. 1951 Praha, úředník, spisovatel, dramatik
V rodišti vystudoval měšťanskou, pak soukromou obchodní školu. Rok působil u nakladatele J. R. Vilímka jako úředník, od 1892 v kanceláři Ústřední matice školské. 1894 se stal zaměstnancem finančního odboru obce pražské. 1927 odešel do důchodu.
Od mládí inklinoval k divadlu. K prvním pokusům veseloherního typu se odhodlal 1901 a své snažení spojil na dalších čtrnáct let s P. M. Mallochem (Ve slabých chvilkách, 1901; Ta první láska, 1902; Když vrány táhnou, 1903; Dobráček, 1904; Šansoneta kuchařkou, 1905 ad.). Řadu lidových her a frašek publikoval v Šimáčkově ediční řadě Repertoár českých divadel, od 1925 v Rosendorfově knižnici Lidové hry českého jeviště, vycházející za řízení literárního kritika J. O. Novotného a od 1930 také u nakladatele A. Neuberta ve sbírce původních českých her určených pro méně náročné publikum Naše scéna. Počínaje 1906 spolupracoval D. s J. Bonnem, mírný ohlas zaznamenala tendenční hra proti alkoholismu Životní elixír (1906). Tematicky čerpal ve svých divadelních pokusech lehčího žánru ze soudobé společnosti, jak odpovídalo potřebám pražských lidových zábavních scén. Frašky, veselohry a satirické skeče psal podle tradičního schématu rozvíjeného kolem osudů starých záletníků (Dobráček, 1904; Kolem čeho se svět točí?, 1925), vdavekchtivých žen (Žaludské eso, 1916), situačních zápletek (Tichý blázen, 1918), sňatků a majetků, módního spiritismu (Hledá se médium, 1930), kartářek a židovských obchodníků. O nich sepsal i politický skeč Strach z Palestiny aneb „Co se nám Čechům může stát?“ (1919). Podobné náplně byla i řada satirických komedií (Nahá Eva aneb Jak člověk vystřízliví, 1919; Lidský zvěřinec, 1922; Není nad protekci, 1923 a mnoho nedatovaných děl: Ďáblův triumf, Věštkyně, Svět zlodějů aj.).
V období kolem 1918 publikoval D. několik her sám, od 1919 se spojil s překladatelem z francouzštiny Janem E. Beránkem (Janem B. Polomem), od 1925 spolupracoval s V. Voženílkem, poté opět s J. Beránkem. Od 1921 přispíval do repertoáru dobových kabaretů, které Josef Šváb Malostranský vydával ve své knižnici Divadlo hrůzy. Jednou z posledních D. prací se stala sbírka vtipů a anekdot Tisíc pum a granátníků (1931) a veseloherním pokusem hra Právo na lásku (1932). Poté se umělecky až do smrti odmlčel. Některé literární příručky uvádějí datum úmrtí 15. 11.
L: J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 1392 (pod František Vodrážka); LČL 1, s. 515.
P: Biografický archiv ÚČL, Praha; Divadelní ústav Praha.
Marcella Husová