DNISTRJANSKYJ Stanislav Severynovič 13.11.1870-5.5.1935: Porovnání verzí
(DNISTRJANSKYJ_Stanislav_13.11.1870-5.5.1935) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Stanyslav Severynovič DNISTRJANSKYJ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.11.1870 | | datum narození = 13.11.1870 | ||
− | | místo narození = Ternopil | + | | místo narození = Ternopil (Ukrajina) |
| datum úmrtí = 5.5.1935 | | datum úmrtí = 5.5.1935 | ||
− | | místo úmrtí = Užhorod | + | | místo úmrtí = Užhorod (Ukrajina) |
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
58- Teoretik nebo historik státu a práva | 58- Teoretik nebo historik státu a práva | ||
Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DNISTRJANSKYJ, Stanyslav Severynovič''', ''* 13. 11. 1870 Ternopil (Ukrajina), † 5. 5. 1935 Užhorod (Ukrajina), právník, politik'' | ||
+ | |||
+ | Absolvoval práva ve Vídni (JUDr. 1894), ve studiu pokračoval | ||
+ | v Berlíně a Lipsku. Po habilitaci 1898 přednášel 1899–1918 | ||
+ | civilní právo na univerzitě v haličském Lvově, od 1901 jako | ||
+ | profesor s ukrajinským vyučovacím jazykem; 1907–18 byl | ||
+ | poslancem říšské rady za (ukrajinskou) národně demokratickou | ||
+ | stranu a předsedal komisi pro reformu civilního práva. | ||
+ | Byl předsedou Společnosti ukrajinských právníků ve Lvově, | ||
+ | na jejímž prvním sjezdu 1914 zdůvodnil právo Ukrajinců na | ||
+ | sebeurčení a vlastní rozvoj a navrhl zřízení nezávislé ukrajinské | ||
+ | univerzity ve Lvově; záměr ale zmařila první světová válka. | ||
+ | 1918 navrhl ústavu (krátkodobé) Západoukrajinské lidové republiky. | ||
+ | Po připojení Haliče k Polsku, s nímž nesouhlasil, usiloval | ||
+ | o vznik ukrajinské univerzity v zahraničí. Tato univerzita | ||
+ | byla založena v lednu 1921 ve Vídni, na podzim přenesena do | ||
+ | Prahy, kde zahájila výuku v prvním semestru pro 700 studentů. | ||
+ | D. byl jmenován profesorem civilního práva a 1922/23 | ||
+ | rektorem. Přednášel také civilní právo na Německé univerzitě | ||
+ | v Praze a byl členem zkušební komise. | ||
+ | |||
+ | Psal studie v ukrajinštině, němčině a češtině o civilním právu, | ||
+ | zvláště o obligaci, vlastnictví a obecné právní vědě; obsáhl však | ||
+ | všechny oblasti práva – státní, občanské, rodinné, autorské, | ||
+ | teorii a dějiny státu a práva i mezinárodní soukromé právo. | ||
+ | V pracích o formách a metodách vlády stavěl suverenitu lidu | ||
+ | nad suverenitu státu. Náležel k sociologické škole práva; snažil | ||
+ | se změkčovat právní pozitivismus důrazem na sociální charakter | ||
+ | norem a přirozených principů práva. Jeho vlastní výklad | ||
+ | právní svobody byl později přijat rakouskými civilními | ||
+ | právníky. Významně ovlivnil rozvoj ukrajinské právní vědy | ||
+ | jako autor prvních právnických spisů v ukrajinštině, počínaje | ||
+ | překladem německé práce pod názvem ''Cyvilne pravo'' (1919), | ||
+ | jímž vytvořil základ ukrajinského právnického názvosloví. | ||
+ | |||
+ | Od 1927 byl řádným členem Všeukrajinské akademie věd, | ||
+ | 1933–35 předsedou Ukrajinského právnického spolku. | ||
+ | Aktivně přispíval k posilování česko-ukrajinské vzájemnosti. | ||
+ | Zpráva o uvěznění nejlepšího přítele, geografa S. Rudnyckého | ||
+ | (zemřel v sovětském gulagu; jeho korespondence s D. byla | ||
+ | vydána 1991 v Edmontonu), zhoršila jeho srdeční chorobu. | ||
+ | 1934 odešel z Prahy do tehdy československého Užhorodu. | ||
+ | |||
+ | Manželka Sofija D. (1885–1956), vynikající pianistka, zachránila | ||
+ | jeho rozsáhlý archiv. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Polahoda škody z ohljadu ekonomičnoho i socyjalnoho, Lviv 1897; Das | ||
+ | Wesen des Werklieferungsvertrages im österreichischen Rechte, Wien 1898; | ||
+ | Zaručyny v avstryjskim pravi: habilitac. vyklad, Lviv 1899; Prava ruskoji | ||
+ | movy u lvivskim unjiversytetji, Lviv 1901; Zvyčajeve pravo ta socyjalni | ||
+ | zvjazky, Lviv 1902; Die Aufträge zugunsten Dritter: eine civilistische Untersuchung | ||
+ | mit besonderer Berücksichtigung des österreichischen und deutschen | ||
+ | bürgerlichen Gesetzbuchs, Leipzig 1904; Eine selbständige ruthenische | ||
+ | Universität in Lemberg: Erwiderung und Vorschlag, Ödenburg [1905]; | ||
+ | Avstryjske pravo obljihacyjne, Lviv 1909; Cyvilne pravo (překlad z němčiny), | ||
+ | Wien 1919; Ukrajina a mírová konference, 1919; Ukrajinci Čechům, Praha | ||
+ | – Kyjev 1919; Dingliche und persönliche Rechte, Jena 1921; Zahalna | ||
+ | nauka prava i polityky 1, 1923; Nova deržava, Wien 1923; Providnji dumky | ||
+ | v istoriji i teoriji mižderžavnoho pryvatnoho prava, 1923; Ričeve pravo, | ||
+ | 1923; Pohljad na teoriji prava ta deržavy, Lviv 1925; Zur Lehre von der | ||
+ | Geschäftsführung, Jena 1926; Základy moderního práva soukromého, 1928; | ||
+ | Zur Geschichte und Theorie des internationalen Privatrechtes, Wien 1929; | ||
+ | Allgemeine Bemerkungen zum neuen Entwurf eines čechoslovakischen bürgerlichen | ||
+ | Gesetzbuches, Wien 1933; Der čechoslovakische Entwurf und der | ||
+ | polnische Kodex des Obligationenrechts, Wien 1934; Dva pojmy, 1934; Die | ||
+ | Rezeption des österreichischen Privatrechts in der Tschechoslowakei und in | ||
+ | Jugoslawien, Berlin [1935]. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' E. Chalupný, D. S., in: Slovník národohospodářský, sociální a politický 2, | ||
+ | 1931, s. 113; OSND 2/1, s. 181; F. S. Zoll, Stanisław D., Warszawa 1936, | ||
+ | s. 1–7; V. Kubijovyč (ed.), Encyclopedia of Ukraine 1, Toronto 1984, s. 710; | ||
+ | M. Mušynka (ed.), Akademik S. D. 1870–1935: biobibliohrafija, Kyjiv | ||
+ | 1992; Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu | ||
+ | 1918–1945, 1996, 1/1, s. 216; P. Stecjuk, S. D. jak konstytucionalist, Lviv | ||
+ | 1999; Zolota knyha ukrajinskoji elity 1, Kyjiv 2001, s. 494n. | ||
+ | |||
+ | Jan Čech | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] |
Verze z 19. 1. 2017, 14:50
Stanyslav Severynovič DNISTRJANSKYJ | |
Narození | 13.11.1870 |
---|---|
Místo narození | Ternopil (Ukrajina) |
Úmrtí | 5.5.1935 |
Místo úmrtí | Užhorod (Ukrajina) |
Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 58- Teoretik nebo historik státu a práva 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45543 |
DNISTRJANSKYJ, Stanyslav Severynovič, * 13. 11. 1870 Ternopil (Ukrajina), † 5. 5. 1935 Užhorod (Ukrajina), právník, politik
Absolvoval práva ve Vídni (JUDr. 1894), ve studiu pokračoval v Berlíně a Lipsku. Po habilitaci 1898 přednášel 1899–1918 civilní právo na univerzitě v haličském Lvově, od 1901 jako profesor s ukrajinským vyučovacím jazykem; 1907–18 byl poslancem říšské rady za (ukrajinskou) národně demokratickou stranu a předsedal komisi pro reformu civilního práva. Byl předsedou Společnosti ukrajinských právníků ve Lvově, na jejímž prvním sjezdu 1914 zdůvodnil právo Ukrajinců na sebeurčení a vlastní rozvoj a navrhl zřízení nezávislé ukrajinské univerzity ve Lvově; záměr ale zmařila první světová válka. 1918 navrhl ústavu (krátkodobé) Západoukrajinské lidové republiky. Po připojení Haliče k Polsku, s nímž nesouhlasil, usiloval o vznik ukrajinské univerzity v zahraničí. Tato univerzita byla založena v lednu 1921 ve Vídni, na podzim přenesena do Prahy, kde zahájila výuku v prvním semestru pro 700 studentů. D. byl jmenován profesorem civilního práva a 1922/23 rektorem. Přednášel také civilní právo na Německé univerzitě v Praze a byl členem zkušební komise.
Psal studie v ukrajinštině, němčině a češtině o civilním právu, zvláště o obligaci, vlastnictví a obecné právní vědě; obsáhl však všechny oblasti práva – státní, občanské, rodinné, autorské, teorii a dějiny státu a práva i mezinárodní soukromé právo. V pracích o formách a metodách vlády stavěl suverenitu lidu nad suverenitu státu. Náležel k sociologické škole práva; snažil se změkčovat právní pozitivismus důrazem na sociální charakter norem a přirozených principů práva. Jeho vlastní výklad právní svobody byl později přijat rakouskými civilními právníky. Významně ovlivnil rozvoj ukrajinské právní vědy jako autor prvních právnických spisů v ukrajinštině, počínaje překladem německé práce pod názvem Cyvilne pravo (1919), jímž vytvořil základ ukrajinského právnického názvosloví.
Od 1927 byl řádným členem Všeukrajinské akademie věd, 1933–35 předsedou Ukrajinského právnického spolku. Aktivně přispíval k posilování česko-ukrajinské vzájemnosti. Zpráva o uvěznění nejlepšího přítele, geografa S. Rudnyckého (zemřel v sovětském gulagu; jeho korespondence s D. byla vydána 1991 v Edmontonu), zhoršila jeho srdeční chorobu. 1934 odešel z Prahy do tehdy československého Užhorodu.
Manželka Sofija D. (1885–1956), vynikající pianistka, zachránila jeho rozsáhlý archiv.
D: Polahoda škody z ohljadu ekonomičnoho i socyjalnoho, Lviv 1897; Das Wesen des Werklieferungsvertrages im österreichischen Rechte, Wien 1898; Zaručyny v avstryjskim pravi: habilitac. vyklad, Lviv 1899; Prava ruskoji movy u lvivskim unjiversytetji, Lviv 1901; Zvyčajeve pravo ta socyjalni zvjazky, Lviv 1902; Die Aufträge zugunsten Dritter: eine civilistische Untersuchung mit besonderer Berücksichtigung des österreichischen und deutschen bürgerlichen Gesetzbuchs, Leipzig 1904; Eine selbständige ruthenische Universität in Lemberg: Erwiderung und Vorschlag, Ödenburg [1905]; Avstryjske pravo obljihacyjne, Lviv 1909; Cyvilne pravo (překlad z němčiny), Wien 1919; Ukrajina a mírová konference, 1919; Ukrajinci Čechům, Praha – Kyjev 1919; Dingliche und persönliche Rechte, Jena 1921; Zahalna nauka prava i polityky 1, 1923; Nova deržava, Wien 1923; Providnji dumky v istoriji i teoriji mižderžavnoho pryvatnoho prava, 1923; Ričeve pravo, 1923; Pohljad na teoriji prava ta deržavy, Lviv 1925; Zur Lehre von der Geschäftsführung, Jena 1926; Základy moderního práva soukromého, 1928; Zur Geschichte und Theorie des internationalen Privatrechtes, Wien 1929; Allgemeine Bemerkungen zum neuen Entwurf eines čechoslovakischen bürgerlichen Gesetzbuches, Wien 1933; Der čechoslovakische Entwurf und der polnische Kodex des Obligationenrechts, Wien 1934; Dva pojmy, 1934; Die Rezeption des österreichischen Privatrechts in der Tschechoslowakei und in Jugoslawien, Berlin [1935].
L: E. Chalupný, D. S., in: Slovník národohospodářský, sociální a politický 2, 1931, s. 113; OSND 2/1, s. 181; F. S. Zoll, Stanisław D., Warszawa 1936, s. 1–7; V. Kubijovyč (ed.), Encyclopedia of Ukraine 1, Toronto 1984, s. 710; M. Mušynka (ed.), Akademik S. D. 1870–1935: biobibliohrafija, Kyjiv 1992; Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918–1945, 1996, 1/1, s. 216; P. Stecjuk, S. D. jak konstytucionalist, Lviv 1999; Zolota knyha ukrajinskoji elity 1, Kyjiv 2001, s. 494n.
Jan Čech