Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DOBIÁŠ Josef 26.9.1888-20.1.1972

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef DOBIÁŠ
| obrázek = Dobias Josef portret.JPG
| datum narození = 26.9.1888
| místo narození = Pelhřimov
| datum úmrtí = 20.1.1972
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 53- Historik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 253-255
}}
'''DOBIÁŠ, Josef''', ''* 26. 9. 1888 Pelhřimov, † 20. 1. 1972 Praha, historik, pedagog''

Syn Josefa D., ředitele obecné a měšťanské dívčí školy
v Pelhřimově, a Marie, roz. Pokorné, dcery okresního hejtmana.
Od dětství se zajímal o historii a hudbu. Po ukončení
studií na pelhřimovském gymnáziu (1906), kde ho ovlivnil
zejména klasický filolog F. Hoffmeister, začal studovat tento
obor na filozofické fakultě české univerzity v Praze, kde na
něj nejvíce působili J. Král a Z. Nejedlý. 1911 složil zkoušky
učitelské způsobilosti, obhájil disertační práci ''De Horatii studiis''
''disciplinae Epicureae'' (PhDr.). Poté navštěvoval historické
přednášky V. Novotného a J. Bidla, jeho uměnovědné zájmy
usměrňovali též O. Hostinský a Z. Wirth. 1911–24 vyučoval
na vinohradském gymnáziu. Začal se zabývat intenzivněji
dějinami starověku, protože v oboru českých dějin, které ho
nejvíce badatelsky zajímaly, neměl naději na dráhu vysokoškolského
pedagoga. 1920 se na filozofické fakultě habilitoval
pro obor řeckých a římských dějin prací ''Romanizace poloostrova''
''Balkánského ve starověku'' a navázal na pedagogickou činnost
zesnulého prof. E. Peroutky. 1924 se stal mimořádným a 1930
řádným profesorem starověkých dějin. Na UK pak působil až
do 1959. Od 1922/23 vedl historicko-epigrafický seminář. Za
první světové války a zejména ve 20. letech se podílel na správě
pelhřimovského městského archivu a věnoval se historii města.

Po uzavření vysokých škol nalezl 1939–45 přechodné zaměstnání
v Archivu Pražského hradu a Archivu ministerstva vnitra.
Od 20. let D. patřil, díky vynikající erudici a akribii při
rozboru materiálních i literárních pramenů, k mezinárodně
uznávaným historikům starověku. 1924 vydal monografii
''Dějiny římské provincie syrské''. Pozornost zaměřil na zkoumání
vztahů mezi antickým Římem a nejstarší historií Slovenska,
v čemž mu napomáhaly archeologické výzkumy prováděné
J. Eisnerem. D. se stal také uznávaným znalcem epigrafiky
a numismatiky (jeho soukromá sbírka římských mincí byla
uložena v NM v Praze). Badatelská témata nabízela příležitost
k cestování a konfrontaci s výsledky zahraničního bádání. D.
se účastnil např. 1. etruskologického kongresu v Bologni a ve
Florencii (1928), archeologických sjezdů v Barceloně (1929)
a Alžíru (1930), kongresu historické geografie v Bruselu
(1930), numismatického sjezdu v Londýně (1936), epigrafických
kongresů v Amsterdamu (1938), Římě (1957) a ve
Vídni (1962) nebo historického kongresu ve Stockholmu
(1960). Konference často spojoval se studijními pobyty, které
podnikal zejména ve 20. a 30. letech. 1923/24 byl stipendistou
Československého ústavu historického v Římě, 1932
a 1934 v pařížské Bibliothèque nationale. Navštívil i země,
o jejichž minulosti psal (Itálie, Balkán, Alžír, Tunis, Turecko,
Libanon, Sýrie). Významně se zasloužil o popularizaci starověkých
dějin. Přispíval do ''Ottova slovníku naučného nové doby''
a 1925–36 spolupracoval s ''Masarykovým slovníkem naučným''.
Do ''Československé vlastivědy'' (IV. Dějiny, 1932) zpracoval nejstarší
dějiny, v 1. dílu ''Tvůrcové dějin'' (1934) představil několik
starověkých osobností. Často publikoval v časopisech:
''Časopis Národního muzea'', ''Časopis pro dějiny venkova'', ''Časopis''
''Společnosti přátel starožitností českých'', ''Český časopis historický'',
''Národopisný věstník českoslovanský'', ''Obzor prehistorický'',
''Památky archeologické'', ''Vlastivědný sborník českého jihovýchodu''
a ''Týdeník z Českomoravské vysočiny''. Byl členem redakčních rad
periodik (''Archiv orientální'', sborník ''Historica'', ''Listy filologické'',
''Numismatický časopis československý'', ''Numismatický sborník'')
a redaktorem duchovědné sekce ''Revue des travaux scientifiques''
''tchécoslovaques''.

Patřil k dobrým pedagogům, přesto si více cenil své vědecké
práce. Věnoval se římským dějinám v období helénismu, historii
římské provincie syrské a především době římského císařství
v prvních staletích našeho letopočtu. Potvrdil hypotézu
o přítomnosti římských legií na území dnešního Slovenska.
Těžištěm jeho studií se stala doba předslovanského osídlení
slovenského Podunají a markomanské a kvádské války.

Vedle dějin starověku se věnoval i dějinám českým. Zařadil
se i mezi významné regionální historiky. Více než polovinu
století zpracovával monumentální ''Dějiny královského města''
''Pelhřimova a jeho okolí'', založené na rozsáhlé heuristice.
Zejména jejich první svazky vysoce ocenila odborná veřejnost.
Užití badatelských metod pozitivistické historiografie vhodných
pro středověk se však ukázalo neúnosné pro sledování
osudů města v novověku a dílo zůstalo dovedeno pouze do
poloviny 17. století.

D. se stal členem Klubu Za starou Prahu, Československé společnosti
numismatické, Orientálního ústavu, Československé
národní rady badatelské, Jednoty klasických filologů a čestným
členem Numismatické společnosti rumunské v Bukurešti.
Byl zvolen mimořádným (1924) a 1948 pak řádným členem
KČSN, 1932 mimořádným a 1938 řádným členem I. třídy
ČAVU. Rovněž v ní působil v řadě komisí, zejména v místopisné
od 1919, jíž předsedal 1947–52 (poté v ČSAV do
1964), v archeologické (1932–52), historické (1937–52)
a v komisi pro soupis rukopisů (1944–52). Mezi prvními
(1952) byl jmenován akademikem ČSAV. 1954 dosáhl vědecké
hodnosti doktor historických věd. Získal řadu vyznamenání:
stříbrnou plaketu ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo
(1963), Zlatou plaketu F. Palackého ČSAV a pamětní plaketu
Ústředního výboru Národní fronty k 50. výročí vzniku ČSR
(1968); byl jmenován čestným občanem města Pelhřimova
(1936 a 1967).

Poprvé se oženil 1917 s Ludmilou, roz. Šebestovou (1893 až
1935), básnířkou (manželství rozvedeno 1925), která se později
znovu provdala za Júlia Bučana a byla známa pod literárním
pseudonymem Simonetta Buonaccini. Podruhé uzavřel
sňatek 1929 se svou žačkou Boženou, dcerou slavisty Adolfa
Černého, která se stala jeho oddanou pomocnicí. Kvůli aktivitám
svého tchána byl D. za druhé světové války opakovaně
vyslýchán gestapem. Jeho bratry byli národohospodář Kazimír
D. (1891–1970) a JUDr. Jindřich D.

'''D:''' J. Hejnic, Soupis prací akademika J. D., in: Listy filologické 95, 1972,
s. 174–180; výběr: Pelhřimov v letech 1618–1620 (Příspěvek k dějinám českého
povstání), in: Věstník KČSN, tř. filologicko-historicko-jazykozpytná,
1918, č. 2, s. 1–64; Libaniův hellenismus, jeho poměr k Římu a křesťanství,
in: Věstník ČAVU 28–29, 1919–1920, s. 67–117; Syrský prokonsulát
M. Calpurnia Bibula v letech 51–50 př. Kr., 1923; Dějiny římské provincie
syrské 1, 1924; Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí 1–5/1,
1927–1970; Agrární otázka v starověkém Římě, in: Agrární poměry a problémy
v antice. Přednášky a rozpravy Společnosti přátel antické kultury, 1928,
s. 45–122; Studie k Appianově Knize ilyrské, 1929; Německé osídlení ostrůvku
jihlavského, in: Časopis archivní školy 8, 1931, s. 1–92; Le monnayage de
l’empereur Marc-Aurèle et les bas-reliefs historiques contemporains, in: Revue
numismatique, série 4, roč. 35, 1932, s. 127–172; Všeobecný dějepis pro
vyšší třídy škol středních 1. Dějiny starého věku, 1932; totéž pro reálky jako:
Starověk a středověk do sklonku 13. století (s J. Bidlem a J. Šustou), 1935 (2.
zkrácené vyd. 1947); Les Romains dans le territoire de la Tchécoslovaquie
actuelle, d’après les fouilles récentes, in: Cinquième Congrès International
d’archéologie, Alger 1933, s. 159–174; Vznik Augustova principátu – Římské
impérium za Augusta, in: Doba Augustova. Přednášky a rozpravy Společnosti
přátel antické kultury, 1933, s. 1–29, 31–72; La donation d’Antoine à Cléopâtre
en l’an 34 av. J.-C., in: Mélanges Bidez I., Bruxelles 1934, s. 287–314;
I Romani nel territorio della Cecoslovacchia odierna, in: Gli studi romani
nel mondo 2, Bologna 1935, s. 59–91; Římské císařství, in: Dějiny lidstva
od pravěku k dnešku 2, 1936, s. 207–370; Zrádné proudy v českém povstání
r. 1618?, 1939; Dějepisectví starověké, 1948; Z dějin sociálních bojů v Čechách
v 16. a 17. století. Sto let zápasu Hořepnických s jejich vrchností, 1953;
Dějiny československého území před vystoupením Slovanů, 1964.

'''L:''' MSN 2, s. 303; OSND 2/1, s. 182; Kdo je kdo v Československu 1,
1969, s. 151; BL 1, s. 261; MČE 2, s. 144; ČBS, s. 111; Kutnar, s. 779–781,
915–916; Tomeš 1, s. 240–241; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický
slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 140–141; ČAVU, s. 58–59; J. Hejnic,
Památce akademika J. D., in: Listy filologické 95, 1972, s. 167–173;
J. Tausch, Akademik J. D. a pelhřimovské muzeum, in: Pelhřimovsko. Historie
a současnost okresu Pelhřimov, 1979, s. 26–30; Akademik J. D. a Pelhřimovsko,
1988; I. Lisovyj, Vybrané kapitoly z české historiografie antiky,
1994, s. 50–51 (s výběrovou bibliografií); V. Havlová, J. D. Studie o životě
a díle (diplomová práce PedF Jihočeské univerzity České Budějovice, 1996);
J. Čurdová – K. Kolajová, J. D. – profesor starověkých dějin a historik Pelhřimova,
in: J. Blüml – D. Blümlová – B. Jiroušek, Jihočeši v české historické
vědě, 1999, s. 115–132; H. Kábová (ed.), Jan Fried a Jihlava (Poznámky
k dějepisectví Českomoravské vrchoviny). Výběrová edice z korespondence
k jihlavskému působení Jana Frieda, in: Jihlavská archivní ročenka 2–3,
2000–2001, s. 115–148; T. Motlíček, Historik J. D. na cestách. Po stopách
starých Římanů na Středním východě, in: Avriga. Zprávy Jednoty klasických
filologů 47, 2005, č. 1–2, s. 65–79; H. Kábová (ed.), Počátky D. Dějin Pelhřimova
za Velké války v jeho korespondenci s pelhřimovskými historiky
Janem Friedem a Karlem Polesným (1915–1918), in: Vlastivědný sborník
Pelhřimovska 19, 2008, s. 226–241.

'''P:''' osobní fond: Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, Praha; Muzeum
Vysočiny, Pelhřimov; SOkA Pelhřimov.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/2193 Bibliografie dějin Českých zemí]

Hana Kábová

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:53- Historik]]

[[Kategorie:1888]]
[[Kategorie:Pelhřimov]]
[[Kategorie:1972]]
[[Kategorie:Praha]]